29 NSCR 103/2015 – Nejvyšší soud

KSOS 36 INS XY 29 NSČR 103/2015-B-44 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Milana Poláška v insolvenční věci dlužníka J. Š., narozeného XY, bytem XY, za účasti Krajského státního zastupitelství v Ostravě, se sídlem v Ostravě, Na Hradbách 21, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 36 INS XY, o zproštění insolvenčního správce funkce, o dovolání Krajského státního zastupitelství v Ostravě proti usnesení Vrchního soudu v  Olomouci ze dne 2. června 2015, č. j. KSOS 36 INS XY, 3 VSOL XY, takto: Usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 2. června 2015, č. j. KSOS 36 INS XY, 3 VSOL XY, se mění takto: Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. září 2014, č. j. KSOS 36 INS XY, se mění takto: AS ZIZLAVSKY v. o. s. se odvolává z funkce insolvenčního správce dlužníka. Novým insolvenčním správcem dlužníka se ustanovuje Mgr. Martin Fuchsig, se sídlem v Oticích, Hlavní 25, PSČ 747 81. O d ů v o d n ě n í : Krajský soud v Ostravě (dále jen „insolvenční soud“) usnesením ze dne 24. září 2014, č. j. KSOS 36 INS XY, rozhodl v insolvenční věci dlužníka (J. Š.), o tom, že se insolvenční správce dlužníka (AS ZIZLAVSKY v. o. s.) zprošťuje funkce (výrok I.) a novým insolvenčním správcem dlužníka se ustanovuje Mgr. Martin Fuchsig (výrok II.). Insolvenční soud vyšel z toho, že: 1)  Schůze věřitelů rozhodla dne 24. července 2014 „o odvolání a jmenování nového insolvenčního správce“ (rozuměj o odvolání dosavadní insolvenční správkyně Mgr. Renáty Jančové a jmenování nového insolvenčního správce AS ZIZLAVSKY v. o. s. – dále též jen „insolvenční správce“); k rozhodnutí schůze věřitelů „došlo váhou hlasu jediného věřitele, a to Raiffeisenbank, a. s.“ (dále jen „banka“). 2)  Z úřední činnosti insolvenčního soudce vzešlo po jmenování insolvenčního správce najevo, že v probíhajících insolvenčních řízeních dochází opětovně hlasováním banky na schůzi věřitelů podle ustanovení § 29 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), k odvolávání insolvenčních správců a ustanovování AS ZIZLAVSKY v. o. s. (jako nového insolvenčního správce). Změna v osobě správce přitom probíhá jen vahou hlasu banky, jež v řízeních disponuje nadpolovičním hlasovacím kvórem. 3)  Insolvenční správce podáním ze dne 23. června 2014 „konstatoval“ absenci svého poměru k věci a k osobám účastníků; jako pověřeného společníka označil v podání ze dne 17. září 2014 Mgr. Adama Sigmunda. Banka podáním ze dne 13. srpna 2014 insolvenčnímu soudu sdělila, že nemá vztah k insolvenčnímu správci (krom případů, kdy vystupuje jako insolvenční správce v insolvenčních řízeních, v nichž se účastní se svojí pohledávkou i banka). Naopak má právní vztah ke společnosti  ŽIŽLAVSKÝ, advokátní kancelář s. r. o. (dále jen „advokátní kancelář“), která jí poskytuje právní služby, včetně spolupráce při vymáhání pohledávek v insolvenčních řízeních. 4)  Podle výpisů z obchodních rejstříků je společníkem i statutárním orgánem insolvenčního správce a advokátní kanceláře (ke dni vydání rozhodnutí insolvenčním soudem) JUDr. Michal Žižlavský. Mgr. Adam Sigmund a advokátní kancelář jsou společníky a statutárními zástupci insolvenčního správce. Mgr. Adam Sigmund jako advokát trvale spolupracuje s advokátní kanceláří (viz seznam advokátů vedený Českou advokátní komorou). Cituje ustanovení § 24 odst. 1 a § 34 odst. 1 a 2 insolvenčního zákona, insolvenční soud dále zdůraznil, že: Výše popsané skutečnosti „jsou důvodem“ pro závěr o existenci vazby zpochybňující nezávislý výkon činnosti insolvenčního správce v řízení; zakládá tak pochybnost o nepodjatosti Mgr. Adama Sigmunda v insolvenčním řízení, a to se zřetelem na jeho poměr k bance. Vzhledem k závěrům, jež Nejvyšší soud při výkladu ustanovení § 24 insolvenčního zákona formuloval usnesení ze dne 30. června 2014, sen. zn. 29 NSČR 107/2013 (jde o usnesení uveřejněné pod číslem 114/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek – dále jen „R 114/2014“), proto zkoumal, zda toto zjištění je důvodem pro ustanovení odděleného insolvenčního správce pro úkony ve vztahu k bance či překážkou pro činnost insolvenčního správce v celém řízení. V projednávané věci má banka více než 50 % zjištěných pohledávek v řízení, je jediným zajištěným věřitelem a současně zvoleným zástupcem věřitelů. „Průmět“ těchto skutečností prostřednictvím osoby insolvenčního správce tak vytváří překážku pro řešení vztahu správce a věřitele (banky) formou ustanovení odděleného správce, jelikož „kompetence odděleného správce by se musely v zásadě překrývat s rozsahem práv insolvenčního správce. Vahou hlasů v řízení věřitel může rozhodovat v rámci schůze věřitelů samostatně bez ohledu na stanoviska ostatních věřitelů, jako zajištěný věřitel je oprávněn udělovat přímý pokyn k prodeji majetkové podstaty, přičemž kontrola pokynu správcem, jenž je oprávněný jej v rámci dohledu odmítnout, je vztahem správce a věřitele narušena, ohrožena jsou tím i práva dlužníka s oprávněným požadavkem na zajištění legitimity prodeje jeho majetku a jako zástupce věřitelů je oprávněn k přímému výkonu práv věřitelů v celém řízení“. Proto insolvenční soud shledal důvod pro vyloučení insolvenčního správce z celého insolvenčního řízení, neboť se zřetelem na jeho poměr k osobě účastníka (banky) je tu důvod pochybovat o jeho nepodjatosti; insolvenční správce (dále) zásadním způsobem pochybil, neoznámil-li insolvenčnímu soudu své propojení s osobou věřitele (banky), kterého si musel být vědom. Pro toto závažné porušení povinností ho proto insolvenční soud zprostil funkce a ustanovil nového insolvenčního správce. Vrchní soud v Olomouci k odvolání insolvenčního správce usnesením ze dne 2. června 2015, č. j. KSOS 36 INS XY, 3 VSOL XY, usnesení insolvenčního soudu změnil tak, že se dosavadní insolvenční správce (AS ZIZLAVSKY v. o. s.) nezprošťuje funkce. Odvolací soud především ve vztahu ke skutkovým zjištěním insolvenčního soudu doplnil, že podle protokolu o přezkumném jednání a zápisu z první schůze věřitelů (konané dne 24. července 2014) byly přezkoumány všechny přihlášené pohledávky (včetně pohledávky banky) a schůze věřitelů rozhodla o způsobu oddlužení dlužníka plněním splátkového kalendáře. K žádosti insolvenčního soudu banka dopisem ze dne 13. srpna 2014 tomuto sdělila, že insolvenční správce jí neposkytuje žádné právní ani jiné obdobné služby, pouze vykoná funkci insolvenčního správce v některých insolvenčních řízeních, v nichž je banka přihlášena jako věřitel; advokátní kancelář věřiteli poskytuje, stejně jako jiným bankám, právní služby. Cituje ustanovení § 24 odst. 1 a 2, § 32 odst. 1 a § 36 odst. 1 a 2 insolvenčního zákona a odkazuje na závěry obsažené v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. dubna 2012, sen. zn. 29 NSČR 26/2012 (jde o usnesení uveřejněné pod číslem 85/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), odvolací soud (na rozdíl od soudu insolvenčního) uzavřel, že v posuzovaném případě okolnosti, z nichž by bylo možno dovodit, že je tu důvod pochybovat o nepodjatosti insolvenčního správce, respektive ohlášeného společníka (Mgr. Adama Sigmunda) z obsahu spisu neplynou. V této souvislosti akcentoval, že z existence „personálního propojení“ advokátní kanceláře a insolvenčního správce nelze dovodit „takové propojení“ banky s insolvenčním správcem, jež by ve svém důsledku zakládalo pochybnost o nepodjatosti Mgr. Adama Sigmunda, a to pro jeho poměr k bance. Navíc podle prohlášení advokátní kanceláře (ze dne 22. září 2014, které měl insolvenční soud k dispozici před vydáním svého rozhodnutí) tato v řízeních, v nichž byl insolvenční správce ustanoven na základě návrhu věřitele (banky)  postupem podle § 29 insolvenčního zákona, neposkytovala (a neposkytuje) bance žádné právní nebo jiné obdobné služby a činnosti a takové služby neposkytoval (a neposkytuje) v uvedených řízeních ani žádný ze zaměstnanců nebo spolupracujících advokátů advokátní kanceláře. Opodstatněným odvolací soud neshledal ani poukaz insolvenčního soudu na usnesení ze dne 5. května 2014, č. j. MSPH 76 INS XY, 1 VSPH XY, jímž Vrchní soud v Praze změnil usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. prosince 2013, č. j. MSPH 76 INS XY, v té části, v nichž byl Mgr. Adam Sigmund ustanoven insolvenčním správcem, když v poměrech označené věci odvolací soud závěr o existenci pochybností o nepodjatosti insolvenčního správce dovodil za stavu, kdy současně v daném insolvenčním řízení účastníka řízení (dlužníka) zastupoval (jako advokát) JUDr. Michal Žižlavský.  V projednávané věci přitom žádného z účastníků řízení nezastupuje ani advokátní kancelář, ani žádný ze spolupracujících advokátů či zaměstnanců advokátní kanceláře. Konečně odvolací soud doplnil, že v poměrech dané věci přezkoumal pohledávku banky předchozí insolvenční správce, přičemž tato pohledávka „byla zjištěna“ v rozsahu, v jakém „byla přihlášena“. Proti usnesení odvolacího soudu podalo Krajské státní zastupitelství v Ostravě dovolání, které považuje za přípustné podle ustanovení