29 NSCR 106/2024 – Nejvyšší soud

KSUL 92 INS 11889/2018 29 NSČR 106/2024-B-209 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Tomáše Zadražila a Mgr. Hynka Zoubka v insolvenční věci dlužníka J. S., zastoupeného Mgr. Michalem Balcarem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Říční 456/10, PSČ 118 00, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. KSUL 92 INS 11889/2018, o zrušení oddlužení, o dovolání věřitele P. R., proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 3. července 2024, č. j. KSUL 92 INS 11889/2018-B-186, a proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 28. srpna 2024, č. j. KSUL 92 INS 11889/2018, 5 VSPH 825/2024-B-198, takto: I. Řízení o „dovolání“ proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 3. července 2024, č. j. KSUL 92 INS 11889/2018-B-186, se zastavuje. II. Dovolání proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 28. srpna 2024, č. j. KSUL 92 INS 11889/2018, 5 VSPH 825/2024-B-198, se odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Usnesením ze dne 3. července 2024, č. j. KSUL 92 INS 11889/2018-B-186, Krajský soud v Ústí nad Labem (dále jen „insolvenční soud“): [1] Zamítl návrh věřitele P. R. (dále jen „P. R.“) na zrušení oddlužení (bod I. výroku). [2] Vzal na vědomí splnění oddlužení dlužníka (J. K., nyní J. S.) [bod II. výroku]. [3] Rozhodl o odměně insolvenčního správce dlužníka (bod III. výroku). [4] Zprostil funkce insolvenčního správce dlužníka (bod IV. výroku). [5] Osvobodil dlužníka od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny, pohledávek věřitelů, k jejichž pohledávkám se v insolvenčním řízení nepřihlíželo, a pohledávek věřitelů, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak měli učinit, s tím, že osvobození se vztahuje i na ručitele a jiné osoby, které měly vůči dlužníku pro tyto pohledávky právo postihu (bod V. výroku). 2. Insolvenční soud – vycházeje z § 413, § 414, § 416 a § 417 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona) – dospěl k následujícím závěrům: 3. Dlužník splnil podmínky oddlužení, po dobu oddlužení řádně plnil své povinnosti a nejednal s úmyslem nepoctivého záměru. Dlužník mnohdy v průběhu oddlužení přistupoval k oddlužení nedbale a vznikaly mu nové závazky po splatnosti, svá pochybení však vždy dodatečně napravil a v současné době má uhrazeno 35,70 % zjištěných pohledávek nezajištěných věřitelů a 69,88 % zjištěných pohledávek zajištěných věřitelů, jakož i všechny nové závazky a zálohy na odměnu a hotové výdaje insolvenčního správce. 4. Insolvenční soud se neztotožnil s názorem P. R., že dlužník mohl pobírat vyšší mzdu, kdyby byl zaměstnán jinde než u společnosti Almara Soap, s. r. o. (dále jen „společnost A“). 5. O odvolání P. R. (proti bodům I., II. a V. výroku usnesení insolvenčního soudu) rozhodl Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 28. srpna 2024, č. j. KSUL 92 INS 11889/2018, 5 VSPH 825/2024-B-198, tak, že: [1] Odmítl odvolání proti bodům I. a II. výroku usnesení insolvenčního soudu. [2] Potvrdil usnesení insolvenčního soudu v bodě V. výroku. 6. Odvolací soud – vycházeje z § 412 odst. 1, § 413 odst. 1, § 414 odst. 1 a § 418 odst. 7 insolvenčního zákona ve znění účinném do 31. května 2019 a z § 218 písm. c/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) – dospěl po přezkoumání usnesení insolvenčního soudu v napadeném rozsahu k následujícím závěrům: 7. Proti rozhodnutí, jímž insolvenční soud vzal na vědomí splnění oddlužení, není odvolání přípustné (§ 413 odst. 1 insolvenčního zákona) bez zřetele k chybnému poučení o odvolání insolvenčním soudem. Proto odvolací soud odmítl odvolání dlužníka proti bodu II. výroku usnesení podle § 218 písm. c/ o. s. ř. 8. O návrhu na zrušení oddlužení lze rozhodnout pouze předtím, než soud vezme na vědomí splnění oddlužení (§ 418 odst. 7 insolvenčního zákona). Jelikož insolvenční soud již vzal na vědomí splnění oddlužení, stalo se odvolání proti výroku o zamítnutí návrhu na zrušení oddlužení bezpředmětným a odvolací soud je proto odmítl podle § 218 písm. c/ o. s. ř. 9. Ze skutkových údajů plynoucích ze spisu pak vyplývá, že ekonomický výsledek oddlužení (podle něhož byli nezajištění věřitelé dlužníka uspokojeni co do cca 35,71% hodnoty svých pohledávek) odpovídal zákonným kritériím pro povolení (a schválení) oddlužení. Byť měl dlužník zpočátku nedbalý přístup k insolvenčnímu řízení a neplnil všechny své povinnosti, k jejich splnění vždy následně došlo. Otázka přiměřenosti dlužníkových příjmů (ze společnosti A a ze společnosti Green Cosmetics s. r. o.) byla zodpovězena tím, že dlužník následně podepsal smlouvu o poskytování služeb s Revenium, z. s., jejíž personální propojení s dlužníkem věřitel nenamítal a kde odměna dlužníka činí 40.000 Kč měsíčně (což je částka srovnatelná s měsíční odměnou dlužníka ve společnosti A). Nebyl dohledán žádný další majetek dlužníka. Dlužníkův nepoctivý záměr zkoumal insolvenční soud již v usnesení ze dne 5. června 2023 a odvolací soud v usnesení ze dne 27. července 2023; oba tyto soudy shledaly tamní návrh na zrušení schváleného oddlužení nedůvodným. II. Dovolání a vyjádření k němu 10. Proti usnesení insolvenčního soudu a proti usnesení odvolacího soudu podal P. R. dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu § 237 o. s. ř. argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právních otázek, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Konkrétně jde o následující otázky: [1] Lze (legitimně) vést insolvenční řízení, ve kterém je od počátku (dlužníkovi) zřejmé (anebo vysoce pravděpodobné), že v něm nebude možné uspokojit žádné obecné pohledávky ani z 30 %? [2] Lze vzít na vědomí oddlužení dlužníka a/nebo odmítnout návrh věřitele na zrušení oddlužení, pokud dlužník nevyužil v rámci obnoveného podnikání příjmy jen od jednoho z mnoha klientů ve výši 30.000 Kč? [3] Lze do nutnosti pečlivě posuzovat dlužníkovu poctivost, respektive případnou lehkomyslnost anebo nedbalost zahrnout i informace veřejně sdělované zaměstnavatelem dlužníka (rozhovory, účetní závěrky)? [4] V případě rozporu mezi informacemi dlužníka a zaměstnavatele, lze upřednostnit dlužníkem předkládané formální informace a dlužníkem prezentovaný formální stav, zejména pokud jsou informace dlužníka zjevně nesprávné a/nebo neúplné? [5] Zahrnuje poctivost jednání a záměrů dlužníka nutnost prověření dlužníkem předkládané smlouvy uzavřené fakticky s jeho manželkou (její společností)? [6] Znamená umělé snížení pracovněprávní odměny oproti jiným objektivním nabídkám porušení poctivosti dlužníka? [7] Je povinností dlužníka v případě pochybností tvrdit a prokázat, že deklarovaná pracovněprávní činnost, respektive takto dosažitelná odměna, je z ekonomického hlediska nejlepší možnou variantou pro věřitele, kterou má dlužník reálně k dispozici? [8] Je povinností soudu v případě věřitelem vznesených pochybností zkoumat, že deklarovaná pracovněprávní činnost dlužníka, respektive takto dlužníkem dosažitelná odměna, je z ekonomického hlediska nejlepší možnou variantou pro věřitele, kterou má dlužník reálně k dispozici? [9] Koná dlužník nepoctivě a/nebo lehkomyslně a/nebo nedbale, pokud upřednostní nižší mzdu za tvrzenou práci, než kterou by realizoval jinou činností (zde např. příslibem zahájení podnikání s doloženou mzdou od jediného klienta ve výši 30.000 Kč měsíčně)? [10] Koná dlužník nepoctivě a/nebo lehkomyslně a/nebo nedbale, pokud soudu a/nebo věřitelům deklaruje méně finančně hodnocenou činnost, než kterou ve skutečnosti u zaměstnavatele zastává (zde dlužník tvrdil vykonávání administrativní činnosti, dle zaměstnavatele šlo o manažerskou pozici)? 11. Dovolatel namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod dle § 241a odst. 1 o. s. ř.), a požaduje, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí obou soudů a věc vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení. 12. Dlužník ve vyjádření navrhuje dovolání odmítnout. III. Přípustnost dovolání 13. Pro dovolací řízení je rozhodný občanský soudní řád v aktuálním znění. 14. S přihlédnutím k době vydání rozhodnutí o úpadku dlužníka (17. srpna 2018) se v insolvenčním řízení vedeném na majetek dlužníka až do jeho skončení i v době od 1. června 2019 uplatňuje insolvenční zákon ve znění účinném do 31. května 2019 [srov. článek II (Přechodné ustanovení) části první zákona č. 31/2019 Sb.]. Insolvenční zákon v tomto znění je rozhodný též při posuzování přípustnosti dovolání v této věci. 15. Dovolatel výslovně napadá dovoláním („do všech jeho výroků“) též usnesení insolvenčního soudu (srov. článek II. dovolání). Funkční příslušnost soudu k projednání dovolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně však není dána; Nejvyšší soud proto řízení o takovém podání („dovolání“) zastavil (§ 104 odst. 1 o. s. ř.); srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. září 2003, sp. zn. 29 Odo 265/2003, uveřejněné pod číslem 47/2006 Sb. rozh. obč. [usnesení je (stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu z