29 NSCR 119/2022 – Nejvyšší soud

KSBR 33 INS 24573/2019 29 NSČR 119/2022-B-254 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Zavázala a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Heleny Myškové v insolvenční věci dlužníka J. P., zastoupeného JUDr. Tomášem Truschingerem, advokátem, se sídlem v Brně, Bašty 413/2, PSČ 602 00, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR 33 INS 24573/2019, o neschválení oddlužení, o dovolání dlužníka proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 2. července 2021, č. j. KSBR 33 INS 24573/2019, 4 VSOL 280/2021-B-82, takto: Usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 2. července 2021, č. j. KSBR 33 INS 24573/2019, 4 VSOL 280/2021-B-82, se zrušuje s výjimkou druhého výroku a věc se vrací ve zrušeném rozsahu odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: 1. Krajský soud v Brně (dále jen „insolvenční soud“) usnesením ze dne 21. dubna 2021, č. j. KSBR 33 INS 24573/2019-B-61, neschválil oddlužení dlužníka J. P. (bod I. výroku), prohlásil konkurs na jeho majetek (bod II. výroku) s tím, že bude projednán jako nepatrný (bod III. výroku), a konstatoval, že toto usnesení je účinné od okamžiku zveřejnění v insolvenčním rejstříku (bod IV. výroku). 2. Insolvenční soud vyšel zejména ze zprávy pro oddlužení vyhotovené insolvenčním správcem dne 5. března 2020, z níž se podává, že dlužník by v případě oddlužení plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty neuhradil žádnou částku ze svých příjmů pro rozdělení věřitelům a z majetku vydaného ke zpeněžení by byli nezajištění věřitelé uspokojeni přibližně v rozsahu 51 %. Dále přihlédl k tomu, že dlužníkův příjem z invalidního důchodu činí (po zvýšení) 18.462 Kč, jakož i ke skutečnosti, že rozsudkem Okresního soudu ve Zlíně ze dne 15. listopadu 2017, č. j. 41 C 230/2017-12, bylo dlužníku uloženo hradit dceři (M. B. – dále jen „M. B.“) měsíčně výživné ve výši 7.000 Kč. 3. Na tomto základě – cituje ustanovení § 395 odst. 1 a 2 a § 405 odst. 1 a 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), ve znění účinném od 1. června 2019, pro věc rozhodném – dospěl k závěru, že v projednávané věci po povolení oddlužení vyšly najevo skutečnosti, pro které měl být návrh dlužníka na povolení oddlužení zamítnut. Dlužník totiž (i přes poučení soudu) neprokázal, že disponuje příjmy, jež mu umožňují hradit věřitelům jejich „superprioritní“ pohledávky v plné výši, jak požaduje ustanovení § 395 odst. 1 písm. b/ insolvenčního zákona. Dlužník je totiž povinen měsíčně hradit insolvenčnímu správci paušální odměnu ve výši 1.089 Kč a zletilé dceři výživné ve výši 7.000 Kč, zabavitelný příjem dlužníka (7.058 Kč) je tak evidentně nižší než uvedené přednostní pohledávky věřitelů (v součtu 8.089 Kč). Příjem pro oddlužení má tudíž dlužník nedostačující a podmínku hrazení minimální splátky svým věřitelům nesplňuje. 4. Na výše uvedené závěry nemá podle insolvenčního soudu vliv ani potenciální hodnota majetku zapsaného v majetkové podstatě dlužníka, neboť při oddlužení plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty je nutné nejprve splnit kvantitativní předpoklad stanovený označeným ustanovením, tedy prokázat schopnost dlužníka hradit měsíčně ze svých příjmů alespoň minimální splátku. K předložené dohodě ze dne 13. března 2021, v níž se dlužník dohodl se svou zletilou dcerou (M. B.), že soudem stanovené výživné bude hrazeno v částce 4.000 Kč naturálně (poskytováním bydlení), insolvenční soud nepřihlížel, neboť pro jeho rozhodování může být (v intencích ustanovení § 395 a § 169 odst. 1 písm. e/ insolvenčního zákona) relevantní pouze zákonná vyživovací povinnost stanovená soudním rozhodnutím, nikoli soukromoprávní dohoda neschválená soudem, která není exekučním titulem. 5. Odvolací soud usnesením ze dne 2. července 2021, č. j. KSBR 33 INS 24573/2019, 4 VSOL 280/2021-B-82, k odvolání dlužníka potvrdil usnesení insolvenčního soudu v bodech I. a II. výroku (první výrok) a odmítl odvolání dlužníka podané proti bodům III. a IV. výroku (druhý výrok). 6. Odvolací soud nejprve rekapituloval (pro rozhodnutí ve věci významné) skutečnosti plynoucí z obsahu insolvenčního spisu, podle nichž (mimo jiné): [1] Zletilá dcera dlužníka (M. B.) uplatnila na předepsaném formuláři v insolvenčním řízení pohledávku z titulu výživného ze zákona na základě rozsudku Okresního soudu ve Zlíně ze dne 19. prosince 2006, sp. zn. 27 Nc 72/2006, a ze dne 15. listopadu 2017, sp. zn. 41 C 230/2017, ve výši 326.611 Kč. [2] Dle soupisu majetkové podstaty ze dne 5. března 2020 (B-13) vlastní dlužník nemovitý majetek a finanční prostředky v celkové výši 6.426.087 Kč. Finanční prostředky představují soudním exekutorem zaslaný (zaplacený a nerozdělený) předražek z exekučního prodeje nemovitého majetku dlužníka. [3] Podle zprávy pro oddlužení (B-13) dlužník uhradil zálohy na odměnu a hotové výdaje insolvenčního správce od prosince 2019 do června 2020. Zpracovatel návrhu na povolení oddlužení sdělil, že mu byla uhrazena odměna ve výši 4.840 Kč a nadále ji již neuplatňuje. [4] Insolvenční správce navrhl schválit oddlužení zpeněžením majetkové podstaty, když tímto způsobem by došlo k uspokojení všech pohledávek. V případě schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty a uplatněním ochrany obydlí lze očekávat uspokojení nezajištěných věřitelů ve výši 51,23 %. Z příjmu dlužníka by nebylo ničeho rozdělováno mezi věřitele, neboť srážky by pokryly pouze pohledávky za majetkovou podstatou a jim naroveň postavené pohledávky (odměnu a hotové výdaje insolvenčního správce, běžné a částečně dlužné výživné). [5] Usnesením ze dne 26. února 2021 (B-48) insolvenční soud vyzval dlužníka, aby předložil listinu o přiznání invalidního důchodu a sdělil, jakým způsobem hodlá platit povinně hrazené splátky v oddlužení v souladu s § 395 odst. 1 písm. b/ insolvenčního zákona. Dlužník na výzvu reagoval podáním doručeným insolvenčnímu soudu 17. března 2021, doložil platby na zálohy insolvenčnímu správci, výměru invalidního důchodu (na částku 18.462 Kč), faktury na plyn, dohodu s dcerou ze dne 13. března 2021 a potvrzení o studiu dcery. 7. S přihlédnutím k těmto skutečnostem pak odvolací soud (ve vztahu k potvrzujícímu výroku o neschválení oddlužení) především uzavřel, že k datu vydání přezkoumávaného rozhodnutí insolvenční soud správně vyhodnotil, že zde jsou podmínky pro neschválení oddlužení, když vyšly najevo skutečnosti odůvodňující zamítnutí návrhu na povolení oddlužení ve smyslu § 395 odst. 1 písm. b/ insolvenčního zákona. Dlužník totiž není schopen plnit ze svých postižitelných příjmů ani minimální splátky, když měsíčně by musel hradit jednak zálohu na odměnu a hotové výdaje insolvenčního správce (včetně daně z přidané hodnoty) ve výši 1.089 Kč, stejnou částku pro ostatní věřitele a běžné výživné pro zletilou dceru v soudem uložené výši 7.000 Kč. Již součet těchto částek (9.178 Kč) převyšuje částku, kterou by bylo možné z dlužníkova příjmu (ve výši 18.462 Kč) srazit (tj. částku 7.058 Kč), [a to insolvenční soud ještě při výpočtu minimální splátky nezohlednil dlužné výživné]. Správně insolvenční soud též vyhodnotil, že nelze přihlížet k dohodě dlužníka s jeho zletilou dcerou o tom, že část výživného (v rozsahu částky 4.000 Kč) bude hrazeno naturálně. 8. Insolvenčnímu soudu přitakal odvolací soud rovněž v závěru, že požadavek stanovený § 395 odst. 1 písm. b/ insolvenčního zákona musí být splněn při oddlužení plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty bez ohledu na hodnotu majetku sepsaného v majetkové podstatě. Úvahy o nezbytnosti splnění tohoto kritéria by bylo možné vést pouze při oddlužení formou zpeněžení majetkové podstaty, tento stav však v projednávané věci nenastal, neboť ani jeden ze způsobů oddlužení nezískal prostou většinu hlasů nezajištěných věřitelů. Podle § 402 odst. 5 insolvenčního zákona by byl tudíž oprávněn rozhodnout insolvenční soud jen o provedení oddlužení plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty. 9. K odvolací argumentaci dlužníka založené na tvrzení, že po vydání usnesení insolvenčního soudu uzavřel (22. května 2021) smlouvu o důchodu s P. O. (dále jen „P. O.“), který se zavázal poskytovat mu do skončení oddlužení částku 2.200 Kč měsíčně, a že je připraven splácet i nad rámec zabavitelné částky, odvolací soud doplnil, že ani zvýšení měsíčního příjmu dlužníka na základě daru neznamená, že je dlužník schopen splácet měsíčně částku určenou v § 395 odst. 1 písm. b/ insolvenčního zákona. Kromě výživného ve výši 7.000 Kč a zálohy na odměnu a výdaje insolvenčního správce (včetně daně z přidané hodnoty) a stejné částky určené pro nezajištěné věřitele, by součástí splátek musela být také 1/60 dlužného výživného (tj. 1/60 z uplatněného dlužného výživného ve výši 326.611 Kč), což činí 5.443 Kč měsíčně. Celkem by tedy dlužník pro splnění výše splátek podle označeného ustanovení musel být schopen splácet měsíčně 14.621 Kč. Tuto částku však při postižitelné výši jeho invalidního důchodu 7.058 Kč ani s připočtením měs