29 NSCR 130/2020 – Nejvyšší soud

MSPH 89 INS 2466/2020 29 NSČR 130/2020-A-55 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Poláška a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Hynka Zoubka v insolvenční věci dlužníka Plastika Pipes Trade, s. r. o., se sídlem v Praze 4, Jihlavská 823/78, PSČ 140 00, identifikační číslo osoby 63996219, zastoupeného Mgr. Václavem Kacálkem, advokátem, se sídlem v Praze 6, Na Ořechovce 580/4, PSČ 162 00, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. MSPH 89 INS 2466/2020, o insolvenčním návrhu věřitele ELMO-PLAST a. s., se sídlem v Alojzově, č. p. 171, PSČ 798 04, identifikační číslo osoby 28126548, zastoupeného JUDr. Miroslavem Zamiškou, advokátem, se sídlem v Praze 1, Na Příkopě 583/15, PSČ 110 00, o dovolání insolvenčního navrhovatele proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 25. května 2020, č. j. MSPH 89 INS 2466/2020, 1 VSPH 544/2020-A-36, takto: I. Dovolání se zamítá. II. Insolvenční navrhovatel je povinen zaplatit dlužníku na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 4 114 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám zástupce dlužníka. Odůvodnění: 1. Usnesením ze dne 26. března 2020, č. j. MSPH 89 INS 2466/2020-A-20, ve znění opravného usnesení ze dne 27. března 2020, č. j. MSPH 89 INS 2466/2020-A-21, Městský soud v Praze (dále jen „insolvenční soud“) odmítl insolvenční návrh věřitele (ELMO-PLAST a. s.) [bod I. výroku], uložil insolvenčnímu navrhovateli nahradit dlužníku (Plastika Pipes Trade, s. r. o.) náklady řízení (bod II. výroku) a rozhodl o vrácení zálohy na náklady insolvenčního řízení insolvenčnímu navrhovateli (bod III. výroku). 2. Insolvenční soud vyšel zejména z toho, že: [1] Insolvenčním návrhem podaným dne 31. ledna 2020 u insolvenčního soudu se insolvenční navrhovatel domáhal zjištění úpadku dlužníka a prohlášení konkursu na jeho majetek. Věcnou legitimaci k podání návrhu dokládal pohledávkou ve výši 18 150 000 Kč, splatnou „nejpozději“ 22. dubna 2019, jejímž právním titulem byla smlouva o spolupráci (dále též jen „Pohledávka 1“), a dále pohledávkou ve výši 297 660 Kč, splatnou 14. října 2019, jejímž právním titulem byla rámcová smlouva o skladování (dále též jen „Pohledávka 2“). [2] Usnesením ze dne 25. února 2020, č. j. MSPH 89 INS 2466/2020-A-11, ve znění (opravného) usnesení téhož soudu ze dne 28. února 2020, č. j. MSPH 89 INS 2466/2020-A-15, insolvenční soud vyzval insolvenčního navrhovatele, aby do 7 dnů od právní moci rozhodnutí doplnil insolvenční návrh tak, že „písemně doloží soudu uznání dlužníka s ověřeným podpisem nebo vykonatelným rozhodnutím nebo notářským zápisem se svolením k vykonatelnosti nebo potvrzením auditora, soudního znalce nebo daňového poradce, že navrhovatel o pohledávce účtuje“ v souladu s § 105 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona). Zároveň jej poučil v souladu s § 128 odst. 2 insolvenčního zákona o důsledcích nesplnění výzvy. [3] Insolvenční navrhovatel insolvenční návrh doplnil podáním ze dne 3. března 2020, jehož přílohou byla i zpráva auditora DIRECT ECONOMY a. s. V ní auditor uvedl, že Pohledávka 1 byla vyúčtována zálohovou fakturou č. 191700067 a je evidována v knize zálohových faktur insolvenčního navrhovatele a Pohledávka 2 byla vyúčtována fakturou č. 319002083 a je evidována v knize vydaných faktur insolvenčního navrhovatele a byla zaúčtována. 3. Insolvenční soud – cituje § 97 odst. 1, § 103 odst. 1, 2, 3 a 4, § 105 odst. 1, 2 a 3, a § 128 odst. 1 a 2 insolvenčního zákona – uzavřel, že insolvenční navrhovatel přes výzvu soudu nesplnil povinnost doložit pohledávku, o níž opírá věcnou aktivní legitimaci. 4. Insolvenční navrhovatel uvedl v insolvenčním návrhu dvě splatné pohledávky. Pohledávku 1 nespecifikoval ani v doplnění návrhu z 25. února 2020 číslem účetního dokladu, kterým měla být dlužníku vyúčtována. Ze shodných tvrzení insolvenčního navrhovatele i dlužníka vyplývá, že „zálohová faktura“ byla vystavena jako vyúčtování plnění ze smlouvy za rok 2018, ačkoliv smlouva byla uzavřena pouze pro plnění roku 2017, a insolvenční navrhovatel se, na rozdíl od dlužníka, domnívá, že došlo k jejímu prodloužení i na rok 2018 konkludentně. 5. Ve vztahu k Pohledávce 2 insolvenční soud uvedl, že údaj o tom, zda je faktura, jíž byla tato pohledávka vyúčtována, vedena v knize pohledávek, ve zprávě auditora chybí a soud měl s ohledem na dlužníkem osvědčené tvrzení, že tuto fakturu jako nesprávně vystavenou odmítl, za to, že jako pohledávka v účetnictví vedena buď není, nebo je zde vedena neoprávněně. 6. K odvolání dlužníka a insolvenčního navrhovatele Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení insolvenčního soudu, ve znění opravného usnesení, v bodech I. a II. výroku (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok). 7. Odvolací soud dovodil, že § 105 odst. 1 insolvenčního zákona představuje prvek ochrany dlužníka před šikanózními insolvenčními návrhy ex ante a předvídá nutnost kvalifikovaného doložení splatné pohledávky věřitelem (že skutečně existuje a není účelově vykonstruována). Věřitel (insolvenční navrhovatel) nemá ani povinnost ani právní nárok na podání insolvenčního návrhu, proto je na něm, zda insolvenční řízení zahájí. Součástí rozhodnutí podat insolvenční návrh musí být též úvaha, zda takový návrh obstojí, zejména musí mít věřitel jistotu, že doloží svou aktivní legitimaci. Požadavek na kvalifikované doložení splatnosti pohledávek insolvenčního navrhovatele nemůže být posuzován pouze formálně. Zpráva auditora musí vypovídat jednoznačně o řádné evidenci pohledávek za dlužníkem v účetnictví insolvenčního navrhovatele. 8. V tomto případě zpráva auditora nedává odpověď na otázku, zda insolvenční navrhovatel o jím přihlašovaných pohledávkách účtuje. Pohledávka 1 je zavedena jen v pomocné účetní evidenci na podrozvahovém účtu a v celkovém bilančním účetnictví se neprojevuje. Není ani podkladem pro výši daňové povinnosti insolvenčního navrhovatele. Faktura č. 319002083 ohledně Pohledávky 2 „není účtována“ za 3. čtvrtletí 2019, jak uvádí auditor, nýbrž za období předcházejícího čtvrtletí (vyúčtování skladného za jiné fakturační období, než je uplatňováno v insolvenčním návrhu). Tuto pohledávku insolvenční navrhovatel nepřihlásil do insolvenčního řízení a není o ní tvrzeno, že by v účetnictví insolvenčního navrhovatele jakkoliv figurovala. Zpráva auditora tedy nenabízí ujištění o splnění té povinnosti, kterou insolvenční zákon v § 105 odst. 1 po insolvenčním navrhovateli požaduje. 9. Odvolací soud tak shodně s insolvenčním soudem dospěl k závěru, že insolvenční navrhovatel nedoložil pohledávku za dlužníkem kvalifikovaným způsobem, proto se k pohledávce pro účely rozhodnutí o úpadku nepřihlíží a insolvenční návrh navrhovatele je třeba odmítnout jako neúplný dle § 128 odst. 2 insolvenčního zákona. 10. Proti usnesení odvolacího soud podal insolvenční navrhovatel včasné dovolání, jehož přípustnost vymezuje argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právních otázek, které dosud dovolacím soudem nebyly řešeny, namítá, že usnesení odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci, a navrhuje, aby Nejvyšší soud napadené usnesení, jakož i jemu předcházející usnesení insolvenčního soudu zrušil a věc vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení. 11. Otázky dovolacím soudem neřešené formuluje dovolatel takto: [1] Lze ve smyslu ustanovení § 105 odst. 1 insolvenčního zákona doložit splatnou pohledávku za dlužníkem potvrzením auditora, že insolvenční navrhovatel o pohledávce účtuje, na základě zálohové faktury? [2] Lze odmítnout insolvenční návrh podle ustanovení § 128 odst. 2 insolvenčního zákona, aniž by soud předtím nařídil jednání, za situace, kdy dlužník popírá pouze výši pohledávky, nikoli její základ či existenci, a je tedy zřejmé, že insolvenční navrhovatel má za dlužníkem pohledávku po splatnosti? 12. Dovolatel především nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že nesplnil povinnost podle § 105 insolvenčního zákona. Měly-li soudy za to, že z obsahu zprávy auditora jednoznačně neplyne, že o přihlašovaných pohledávkách účtuje, měl insolvenční soud postupovat podle § 133 odst. 2 insolvenčního zákona a nařídit jednání ke zjištění sporných skutečností. 13. Dále dovolatel uvádí, že dlužník neuhradil pohledávku z titulu skladného (Pohledávka 2) za třetí čtvrtletí roku 2019 (ani za druhé čtvrtletí). Dlužník se bránil pouze tím, že má buď vůči dovolateli jiné pohledávky, nebo že dovolatel nespecifikoval, za jaké movité věci požaduje zaplacení skladného. Jde o sporné skutečnosti, k jejichž zjištění mělo být nařízeno jednání. 14. Dlužník ve vyjádření k dovolání uvedl, že napadené usnesení, jakož i jemu předcházející usnesení insolvenčního soudu považuje za věcně správné, a navrhl dovolání zamítnout. 15. Dovolání je přípustné podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), k řešení otázky č. 1 (k výkladu § 105 odst. 1 insolvenčního zákona), když potud jde o věc dovolacím soudem neřešenou. Pro odpověď na