29 NSCR 141/2022 – Nejvyšší soud

KSBR 54 INS XY 29 NSČR 141/2022-B-215 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců Mgr.  Milana Poláška a Mgr.  Hynka Zoubka v  insolvenční věci dlužníka D. S., se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY, vedené u  Krajského soudu  v  Brně pod sp. zn. KSBR 54 INS XY, o odvolání členů věřitelského výboru z funkce, o  dovolání  F., se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY, zastoupeného JUDr. Alexandrem Királym, Ph. D., advokátem, se  sídlem v  Ostravě, Ludvíka Podéště 1883/5, PSČ 708 00, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30. listopadu 2021, č. j. KSBR 54 INS XY, 2 VSOL XY, takto: I. Dovolání proti čtvrtému výroku usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30. listopadu 2021, č. j. KSBR 54 INS XY, 2 VSOL XY, se odmítá. II. Usnesení Vrchního soudu v  Olomouci ze dne 30.  listopadu  2021, č. j. KSBR 54 INS XY, 2 VSOL XY, se v prvním výroku zrušuje a věc se ve zrušeném rozsahu vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: I.   Dosavadní průběh řízení 1. Usnesením ze dne 3. května 2021, č. j. KSBR 54 INS XY, Krajský soud v Brně (dále jen „insolvenční soud“): [1] Odvolal z funkce člena věřitelského výboru dlužníka D. S. (dále jen „věřitelský výbor“) věřitele F. (dále též jen „věřitel F“) [bod I. výroku]. [2] Odvolal z funkce člena věřitelského výboru věřitele R. (dále jen „věřitel R“) [bod II. výroku]. [3] Odvolal z funkce člena věřitelského věřitele K. H. (dále jen „věřitel K“) [bod III. výroku]. [4] Určil, že místo odvolaného člena věřitelského výboru věřitele F se členem věřitelského výboru stává jeho náhradník věřitel Sberbank CZ, a. s. (nyní v likvidaci) [dále jen „banka“] (bod IV. výroku). [5] Určil, že místo odvolaného člena věřitelského výboru věřitele R se členem věřitelského výboru stává jeho náhradník věřitel J. Č. (dále jen „J. Č.“) [bod V. výroku]. 2. Insolvenční soud vyšel ve skutkové rovině z toho, že: [1] Usnesením ze dne 24. ledna 2019, č. j. KSBR 39 INS XY, (mimo jiné) souhlasil s tím, aby insolvenční správkyně dlužníka Mgr. Ivana Rychnovská (dále též jen „I. R.“) vydala částku 16.174.020,35 Kč věřiteli F, jako výtěžek zpeněžení majetku, který sloužil k zajištění jím přihlášené pohledávky. Uvedená částka byla na základě onoho usnesení věřiteli F také vyplacena. [2] Rozsudkem ze dne 20. září 2019, č. j. 2 T 63/2018-3464, který nabyl právní moci dne 13. prosince 2019 (dále jen „rozsudek“), Okresní soud v Břeclavi (dále jen „okresní soud“): 1) Uznal obžalovaného D. M. (dále jen „D. M.“) vinným tím, že jako jediný akcionář a člen představenstva dlužníka při vědomí existence dalších závazků dlužníka uzavřel s věřitelem F smlouvu o půjčce spojenou se smlouvou o zřízení zástavního práva k nemovitostem, na jejímž základě zatížil označené nemovitosti ve vlastnictví dlužníka zástavním právem ve prospěch věřitele F k zajištění fiktivní pohledávky z úvěru ve výši 25 miliónů Kč s příslušenstvím, která navazovala na fiktivní postoupení pohledávek za dlužníkem ve výši 51.077.480 Kč od postupitele společnosti Prvá obchodno-investičná s. r. o (dále jen „společnost P.“), kdy na částečnou úhradu těchto pohledávek byl sjednán fiktivní úvěr pro dlužníka od společnosti F ve výši 25 miliónů Kč, přičemž obžalovaný věděl, že neexistoval žádný skutečný obchodní vztah mezi dlužníkem a společností P a smlouva o půjčce spojená se smlouvou o zřízení zástavního práva k nemovitostem fakticky sloužila pouze k získání neoprávněných výhod pro věřitele F (jako fiktivního věřitele dlužníka) na úkor jiných věřitelů, přičemž věděl, že dlužník nedisponuje žádným dalším nezajištěným majetkem, z něhož by mohlo dojít k úplnému uspokojení ostatních věřitelů, a že uspokojení věřitelů neumožňuje ani celková nepříznivá finanční situace dlužníka. 2) Obžalovaný tedy dle okresního soudu (mimo jiné) zmařil uspokojení svého věřitele tím, že předstíral neexistující závazek a způsobil takovým činem škodu velkého rozsahu, čímž spáchal zločin poškození věřitele podle § 222 odst. 1 písm. d/, odst. 4 písm. a/ zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku (dále jen „tr. zák.“). [3] Podáním doručeným dne 24.  srpna  2012 přihlásil věřitel F pohledávku ve výši 30.407.393,62 Kč (z toho jistinu ve výši 25 miliónů Kč) na základě smlouvy o půjčce spojené se smlouvou o zřízení zástavního práva k nemovitostem z 22. prosince 2010, ve   znění   dodatku č.  1 z 29. listopadu 2011, jako zajištěnou zástavním právem k označeným nemovitostem. Dále věřitel F přihlásil jako nezajištěnou pohledávku ve výši 8.314.681,60 Kč. [4] Při přezkumném jednání, jež se konalo dne 15. prosince 2012, byly zjištěny všechny přihlášené pohledávky věřitele F. [5] Schůze věřitelů zvolila dne 15. prosince 2012 věřitelský výbor ve složení věřitel F, věřitel R a věřitel K. Náhradníkem věřitele F byla zvolena banka (pod tehdejší obchodní firmou Volksbank CZ, a. s.) a náhradníkem věřitele R věřitel J. Č. [6] Podáním datovaným 12. dubna 2021 (doručeným insolvenčnímu soudu téhož dne) informovala I. R. insolvenční soud o existenci rozsudku okresního soudu [s tím, že se o něm dozvěděla rovněž téhož dne (B-137-138)]. 3. Na výše uvedeném základě insolvenční soud – vycházeje z ustanovení § 5 písm. a/, § 7, § 60 odst. 1 a § 63 odst. 3 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), ve znění účinném do 31. května 2019, z ustanovení § 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), a z ustanovení § 6 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též jen „o. z.“) – dospěl k následujícím závěrům: 4. Ustanovení § 63 odst. 3 insolvenčního zákona obsahuje pouze demonstrativní výčet důležitých důvodů, které mohou vést k odvolání člena věřitelského výboru z funkce. Patří  tedy k právním normám s relativně neurčitou hypotézou, to jest k právním normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem a které tak přenechávají soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Posouzení toho, zda jsou dány důvody pro odvolání členů věřitelského výboru z funkce, tedy bude záviset vždy na posouzení konkrétních okolností, jež vyjdou najevo v rámci daného insolvenčního řízení. 5. Nepopřená pohledávka věřitele F se podle § 201 odst. 1 písm. a/ insolvenčního zákona považuje za zjištěnou. Insolvenční zákon neupravuje postup, jakým by bylo možné zjištěnou pohledávku dodatečně zpochybnit. Zjištění pohledávky na přezkumném jednání je nutné považovat za definitivní, přičemž taková pohledávka bude v řízení uspokojována z výtěžku zpeněžení dle svého pořadí (jistou výjimku může představovat dodatečný zánik pohledávky dle § 186 odst. 1 insolvenčního zákona, což je specifický případ, o který nejde). 6. Procesní i hmotněprávní předpisy však obsahují určité korektivy, které mají zabránit tomu, aby uplatňování jednotlivých dílčích ustanovení právního předpisu nevedlo k nespravedlnostem, které nebyly při přijímání těchto předpisů zamýšleny a ke kterým by mohlo docházet při striktním postupu dle prostého textu zákona. V insolvenčním řízení je nutné dbát zásady vyjádřené v § 5 písm. a/ insolvenčního zákona. Insolvenční řízení je druhem občanského soudního řízení (jak plyne z ustanovení § 7 insolvenčního zákona); občanský soudní řád pak v ustanovení § 2 určuje, že v občanském soudním řízení soudy dbají, aby nedocházelo k porušování práv a právem chráněných zájmů a aby práv nebylo zneužíváno. Co do hmotněprávní úpravy je významné ustanovení § 6 odst. 2 věty první o. z., přičemž (jak vyplývá z ustanovení § 3030 o. z.) toto ustanovení se vztahuje i na práva a povinnosti, které se jinak posuzují podle dřívějších právních předpisů. 7. Z rozsudku okresního soudu vyplývá, že orgány činné v trestním řízení prováděly ve věci trestné činnosti D. M. rozsáhlé šetření, při kterém se podrobně zabývaly okolnostmi vzniku pohledávky věřitele F, včetně výslechu mnoha svědků, přezkoumání listinných důkazů apod. Trestní řád přitom patřičným orgánům dává dosti rozsáhlé pravomoci, které mohou využívat v rámci vedení řízení (včetně možnosti předvolávat svědky, kteří mají povinnost vypovídat). 8. Insolvenční správce při přezkoumávání pohledávek vychází zejména z dokladů a účetnictví dlužníka a z vyjádření dlužníka (§ 188 odst. 1 insolvenčního zákona), přitom je sice oprávněn vyžadovat součinnost orgánů veřejné správy (§ 43 odst. 1, § 188 odst. 1 věta třetí insolvenčního zákona), to se však nemůže rovnat prostředkům, které mají k dispozici orgány činné v trestním řízení. Rovněž nelze pominout poměrně krátkou dobu, kterou správce má na  přezkoumání přihlášených pohledávek (lhůta k přihlašování pohledávek uplynula 27. srpna 2012 a přezkumné jednání se konalo 15. října 2012). 9. Nedostatek informací o neexistenci pohledávky v době přezkumu by obecně neměl vliv na výsledek přezkumu, tedy ani dodatečné zjištění nových skutečností insolvenčním správcem obecně nemůže zvrátit skutečnost, že pohledávka byla zjištěna a že má být uspokojována,