29 NSCR 148/2016 – Nejvyšší soud

KSPH 66 INS 23802/2012 29 NSČR 148/2016-B-1038 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Milana Poláška v insolvenční věci dlužníka LESS & FOREST s. r. o., se sídlem v Zbraslavicích, Ostrov 3, PSČ 285 22, identifikační číslo osoby 27 10 66 32, o vydání výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. KSPH 66 INS 23802/2012, o dovolání zajištěného věřitele Sberbank CZ, a. s., se sídlem v Praze 5, U Trezorky 921/2, PSČ 158 00, identifikační číslo osoby 25 08 33 25, zastoupeného Mgr. Davidem Urbancem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Na poříčí 1046/24, PSČ 110 00, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 29. dubna 2016, č. j. KSPH 37 INS 23802/2012, 3 VSPH 579/2015-B-936, takto: Dovolání se zamítá. Odůvodnění: Krajský soud v Praze (dále jen „insolvenční soud“) usnesením ze dne 2. března 2015, č. j. KSPH 37 INS 23802/2012-B-765, zamítl návrh insolvenční správkyně dlužníka (Mgr. Moniky Cihelkové), aby vyslovil souhlas s vydáním výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli č. 10 (Sberbank CZ, a. s.). Insolvenční soud vyšel z toho, že: 1) Insolvenčním návrhem, kterým bylo dne 27. září 2012 zahájeno insolvenční řízení (účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení nastaly dne 1. října 2012 v 09.03 hodin), se dlužník „domáhal vydání rozhodnutí o svém úpadku a řešení tohoto úpadku reorganizací“. 2) Usnesením ze dne 2. října 2012, č. j. KSPH 37 INS 23802/2012-A-13, insolvenční soud zjistil úpadek dlužníka, insolvenční správkyní ustanovil Mgr. Moniku Cihelkovou a vyzval věřitele, aby své pohledávky přihlásili do insolvenčního řízení do 1. listopadu 2012. 3) Usnesením ze dne 30. ledna 2013, č. j. KSPH 37 INS 23802/2012-B-125, insolvenční soud povolil reorganizaci dlužníka a usnesením ze dne 21. října 2013, č. j. KSPH 37 INS 23802/2012-B-434, schválil reorganizační plán dlužníka. Následným usnesením ze dne 22. dubna 2014, č. j. KSPH 37 INS 23802/2012-B-529, rozhodl o přeměně reorganizace v konkurs. 4) Zůstatek na bankovních (běžných) účtech dlužníka č. 4200098311/6800 a č. 120058615/6800 (dále jen „bankovní účty“ a „zůstatek“) sloužil k zajištění pohledávek zajištěného věřitele za dlužníkem v celkové výši 144.260.766,78 Kč, přičemž šlo o dílčí pohledávky v částkách: a) 50.012.766,78 Kč, b) 26.700.000,- Kč, c) 10.840.000,- Kč, d) 8.950.000,- Kč, e) 17.350.000,- Kč, f) 8.050.000,- Kč a g) 22.360.000,- Kč (dále jen „pohledávky“). 5) Zajištěný věřitel přihlásil pohledávky do insolvenčního řízení včetně práva na uspokojení ze zajištění a pohledávky byly zjištěny co do pravosti, výše i pořadí (práva na uspokojení ze zajištění). 6) Na základě usnesení insolvenčního soudu ze dne 21. srpna 2014, č. j. KSPH 37 INS 23802/2012-B-635, byla zajištěnému věřiteli na uspokojení pohledávek vyplacena částka 2.966.794,98 Kč. Podle usnesení insolvenčního soudu ze dne 27. ledna 2015, č. j. KSPH 37 INS 23802/2012-B-746, „má být“ zajištěnému věřiteli vyplacena částka 399.223,84 Kč. V obou případech šlo o zpeněžení zástavy v podobě inkasovaných pohledávek. 7) Dne 12. února 2015 (B-758) insolvenční správkyně navrhla insolvenčnímu soudu, aby vyslovil souhlas s vydáním výtěžku zpeněžení zůstatku zajištěnému věřiteli. Insolvenční soud s vydáním výtěžku zpeněžení zůstatku vyslovil souhlas usnesením ze dne 27. února 2015, č. j. KSPH 37 INS 23802/2012-B-764 (dále jen „usnesení“). 8) Dne 16. února 2015 (B-760) insolvenční správkyně podala insolvenčnímu soudu další návrh na vyslovení souhlasu s vydáním výtěžku zpeněžení zůstatku zajištěnému věřiteli, a to „ve výši určené dle rozhodného okamžiku“, kterým je okamžik převedení peněžních prostředků (v souladu s pokynem zajištěného věřitele ze dne 8. srpna 2013) z bankovních účtů na bankovní účet insolvenční správkyně, tj. ke dni 12. srpna 2013. „Šlo o částku 7.301.339,53 Kč, resp. 102.643,46 EUR. Tento výtěžek má být ponížen o částku vydanou podle usnesení“. Na tomto základě insolvenční soud − cituje ustanovení § 298 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona) – zdůraznil, že v daném případě je mezi stranami sporné (a judikaturou dosud neřešené), jaký je rozhodný okamžik pro zjištění výše zůstatku pro účely vydání výtěžku zpeněžení majetku sloužícího k zajištění přihlášených pohledávek. V úvahu přicházejí tyto okamžiky: - podání insolvenčního návrhu (zahájení insolvenčního řízení); - zveřejnění vyhlášky o zahájení insolvenčního řízení (účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení); - zjištění úpadku; - podání přihlášky pohledávky (uplatnění zástavního práva); - přechod dispozičního oprávnění z dlužníka na správce; - převod peněžních prostředků ze zajištěných bankovních účtů na účet správce; - zrušení bankovního účtu. Soud má za to, že oním rozhodným okamžikem, ke kterému se má zjistit stav zůstatku na bankovních účtech pro účel vydání výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli, je zveřejnění vyhlášky o zahájení insolvenčního řízení. Při absenci jiného smluvního ujednání je tomu tak zejména proto, že: - podal-li, jako v tomto případě, insolvenční návrh dlužník, tak do majetkové podstaty náleží majetek, který dlužníkovi patřil ke dni zahájení insolvenčního řízení – účinky spojené s tímto zahájením pak jsou spojené právě se zveřejněním vyhlášky o zahájení insolvenčního řízení; - v průběhu insolvenčního řízení byli poddlužníci povinni plnit na speciálně zřízený bankovní účet insolvenční správkyně – jejich pochybení nemůže jít k tíži věřitelů nezajištěných pohledávek (event. pohledávek podle ustanovení § 168 a 169 insolvenčního zákona); - uvedený okamžik je i ochranou zajištěného věřitele, neboť jakýkoliv další okamžik by znamenal, že osoba s dispozičními oprávněními by peněžní prostředky mohla převést na jiný účet, v důsledku čehož by zajištění věřitelé nedostali ničeho; - bankovní účet může sloužit jako hlavní účet pro provoz placení pohledávek vznikajících při provozu závodu a mohou na něm být v průběhu insolvenčního řízení inkasovány miliardové provozní pohledávky, ze kterých mají být placeny závazky vznikající při běžném provozu závodu. Proto insolvenční soud jako rozhodný okamžik určil den zveřejnění vyhlášky o zahájení insolvenčního řízení (1. října 2012). Mezi insolvenční správkyní a zajištěným věřitelem je nesporné, že (na české koruny přepočtený) zůstatek zajištěných bankovních účtů činil k uvedenému dni 173.714,09 Kč. Z této částky, jakožto z výtěžku zpeněžení majetku sloužícího k zajištění pohledávek zajištěného věřitele, tak soud vycházel pro účely vydání usnesení. V situaci, kdy o výtěžku zpeněžení zůstatku (v rozsahu, který zde byl k datu 1. října 2012) rozhodl již usnesením, insolvenční soud návrh insolvenční správkyně na vyslovení souhlasu s vydáním výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli ze dne 16. února 2015 (B-760), tj. s vydáním částky, která byla na zajištěné bankovní účty připsána „po zahájení insolvenčního řízení“, zamítl. Vrchní soud v Praze k odvolání zajištěného věřitele usnesením ze dne 29. dubna 2016, č. j. KSPH 37 INS 23802/2012, 3 VSPH 579/2015-B-936, zrušil usnesení insolvenčního soudu a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Odvolací soud – vycházeje z ustanovení § 3073 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, a cituje ustanovení § 165 odst. 1 a § 167 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“), jakož i ustanovení § 167 odst. 1 a 4, § 249 odst. 2, § 283 odst. 1 a § 298 odst. 1, 2 a 4 insolvenčního zákona – předeslal, že „realizace zástavního práva k pohledávkám dlužníka předpokládá splatnost pohledávky věřitele za dlužníkem; po splatnosti zastavené pohledávky je poddlužník povinen splnit svůj dluh zástavnímu věřiteli“. Podle insolvenčního zákona ve znění účinném do 31. prosince 2013 „se plnění poddlužníka na účet dlužníka po zjištění dlužníkova úpadku nepojí se zánikem jeho závazku, neboť toho se mohl zprostit jen plněním do majetkové podstaty, resp. na účet majetkové podstaty“. Pro posouzení návrhu insolvenční správkyně na vydání výtěžku zpeněžení finančních prostředků dlužníka z bankovních účtů je rozhodující stanovení okamžiku, k němuž se váže výše prostředků na těchto účtech, z nichž po odečtení nákladů zpeněžení, správy a odměny insolvenční správkyně bude uspokojen zajištěný věřitel. Zatímco insolvenční správkyně považuje za rozhodující výši pohledávek dlužníka k bankovním účtům ke dni jejich převodu na účet majetkové podstaty (k 12. srpnu 2013), insolvenční soud dovodil, že tímto okamžikem je zveřejnění vyhlášky o zahájení insolvenčního řízení v insolvenčním rejstříku (1. říjen 2012). Odvolací soud považuje oba závěry za nesprávné. Přitom zdůrazňuje, že „přirozenou a též zvláštní vlastností zástavy, kterou je pohledávka z běžného účtu, je obvykle proměnlivost hodnoty zástavy v čase. Jestliže je běžný účet využíván pro platební styk, stává se, že zůstatek na účtu změní své saldo i v relativně krátkém období. Smlouvou o běžném účtu se banka zavazuje zřídit od určité doby, v určité měně účet pro