29 NSCR 155/2022 – Nejvyšší soud

MSPH 59 INS XY 29 NSČR 155/2022-B-73 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců Mgr. Milana Poláška a Mgr. Hynka Zoubka v insolvenční věci dlužníka J. P., narozeného XY, bytem XY, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. MSPH 59 INS XY, o způsobu řešení úpadku dlužníka, o dovolání dlužníka, zastoupeného JUDr. Ing. Petrou Dolečkovou, LL. M., advokátkou, se sídlem v Praze 2, Blanická 922/25, PSČ 120 00, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 2. února 2022, č. j. MSPH 59 INS XY, 3 VSPH XY, takto: Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 2. února 2022, č. j. MSPH 59 INS XY, 3 VSPH XY, se mění takto: Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. října 2021, č. j. MSPH 59 INS XY, se mění v odvoláním napadených bodech I. a III. výroku tak, že návrh dlužníka na povolení oddlužení se neodmítá. Odůvodnění: 1. Usnesením ze dne 21. října 2021, č. j. MSPH 59 INS XY, Městský soud v Praze (dále jen „insolvenční soud“): [1] Odmítl návrh dlužníka (J. P.) na povolení oddlužení ze dne 30. srpna 2021 (bod I. výroku). [2] Určil, že k insolvenčnímu návrhu dlužníka se nepřihlíží (bod II. výroku). [3] Prohlásil konkurs na majetek dlužníka, s tím, že konkurs bude projednán jako nepatrný (bod III. výroku). [4] Určil, že účinky prohlášení konkursu nastávají 21. října 2021 v 15.10 hodin (bod IV. výroku). 2. Insolvenční soud vyšel z toho, že: [1] Usnesením ze dne 17. února 2021, č. j. MSPH 59 INS XY, rozhodl insolvenční soud o insolvenčním návrhu věřitele MIVO DEVELOPMENT s. r. o. tak, že (mimo jiné) zjistil úpadek dlužníka a prohlásil konkurs na jeho majetek. [2] K odvolání dlužníka Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 19. května 2021, č. j. MSPH 59 INS XY, 3 VSPH XY (mimo jiné), zrušil usnesení insolvenčního soudu ze dne 17. února 2021 ve výroku o prohlášení konkursu a věc (potud) vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení. [3] Usnesením ze dne 22. června 2021, č. j. MSPH 59 INS XY, doručeným dlužníku 3. července 2021, poučil insolvenční soud dlužníka o možnosti podat do 30 dnů do doručení usnesení návrh na povolení oddlužení a tato lhůta uplynula (marně) 3. srpna 2021. [4] Dlužník podal 1. srpna 2021 žádost o prodloužení lhůty, na kterou insolvenční soud nereagoval (a lhůtu neprodloužil). [5] Dlužník podal dne 30. srpna 2021 insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení. 3. Na výše uvedeném základě insolvenční soud – odkazuje na ustanovení § 107 odst. 5, § 314 odst. 1 písm. a/ a § 390 odst. 1 a 3 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona) – dospěl k následujícím závěrům: 4. Návrh na povolení oddlužení musí být podán v zákonné lhůtě 30 dnů od doručení insolvenčního návrhu, v tomto případě od doručení řádného poučení o možnosti takový návrh podat. Tato lhůta uplynula dlužníku dne 3. srpna 2021, aniž by soud byl oprávněn ji prodloužit. Protože dlužník podal návrh na povolení oddlužení až 30. srpna 2021, insolvenční soud jej zamítl pro opožděnost. 5. Vzhledem k tomu, že jiný způsob řešení úpadku již nepřichází v úvahu, insolvenční soud prohlásil konkurs na majetek dlužníka s tím, že bude projednán jako nepatrný. K insolvenčnímu návrhu, který dlužník podal v době, kdy již bylo pravomocně rozhodnuto o (jeho) úpadku, insolvenční soud nepřihlédl (§ 107 odst. 5 insolvenčního zákona). 6. K odvolání dlužníka proti bodům I. a III. výroku usnesení insolvenčního soudu ze dne 21. října 2021, Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 2. února 2022, č. j. MSPH 59 INS XY, 3 VSPH XY, usnesení potvrdil. 7. Odvolací soud – vycházeje z ustanovení § 55 a § 57 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), a z ustanovení § 83 a § 390 odst. 1 a 3 insolvenčního zákona – dospěl po přezkoumání napadeného usnesení k následujícím závěrům: 8. Usnesení ze dne 22. června 2021, jímž insolvenční soud poučil dlužníka o možnosti podat návrh na povolení oddlužení, bylo dlužníku doručeno do datové schránky fikcí dne 3. července 2021, takže lhůta k podání návrhu na povolení oddlužení uplynula dne 3. srpna 2021. Dlužník pak zaslal insolvenčnímu soudu insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení až dne 30. srpna 2021. 9. Třicetidenní lhůta dle § 390 odst. 1 insolvenčního zákona náleží mezi procesní lhůty zákonné, neboť její (neměnná) délka je stanovena přímo právním předpisem; soud (respektive předseda senátu) ji proto nemůže prodloužit dle § 55 o. s. ř. Tato lhůta začala dlužníku běžet (dle § 57 odst. 1 o. s. ř.) dnem následujícím po dni, kdy mu byl insolvenční návrh doručen, tj. v sobotu 3. července 2021, a její poslední den připadl na úterý 3. srpna 2021. Návrh na povolení oddlužení (na příslušném formuláři) však byl insolvenčnímu soudu doručen až 30. srpna 2021, tedy po uplynutí zákonem stanovené lhůty. 10. Protože prominutí zmeškání lhůty (jež přichází v úvahu u zákonných procesních lhůt) není podle § 83 insolvenčního zákona v insolvenčním řízení přípustné, je za popsané situace nezvratný závěr, že dlužník podal návrh na povolení oddlužení opožděně. Na uvedeném nic nemění ani fakt, že žádal o prodloužení (zákonné) procesní lhůty k podání návrhu. Skutečnost, že se insolvenční soud do uplynutí lhůty k jeho žádosti nijak nevyjádřil, nezakládá právní domněnku, že žádosti vyhověl (popřípadě že ji akceptoval), a dlužník se mýlí, dovozuje-li opak. 11. Obstát nemůže ani odvolací argumentace dlužníka týkající se nedostatečného poučení o možnosti podat návrh na povolení oddlužení s ohledem na změnu insolvenčního zákona provedenou zákonem č. 191/2020 Sb., o některých opatřeních ke zmírnění dopadů epidemie koronaviru SARS CoV-2 na osoby účastnící se soudního řízení, poškozené, oběti trestných činů a právnické osoby a o změně insolvenčního zákona a občanského soudního řádu. Dlužníkem citované ustanovení § 32 odst. 2 tohoto zákona sice zrušilo slova „která nemá dluhy z podnikání“ v § 389 odst. 1 písm. b/ insolvenčního zákona, avšak tato skutečnost nedopadá na danou situaci. V této věci jde o řádné poučení dlužníka po podání věřitelského insolvenčního návrhu dle § 390 odst. 1 věty druhé insolvenčního zákona, které insolvenční soud dlužníku řádně doručil a na které dlužník ve stanovené lhůtě nereagoval. 12. Insolvenční soud rovněž správně prohlásil konkurs na majetek dlužníka, neboť řešení úpadku oddlužením nepřipadá v úvahu a z obsahu insolvenčního spisu současně vyplývá, že dlužník vlastní nemovitý majetek. 13. Na shora uvedených závěrech pak ničeho nemění ani skutečnost, že insolvenční soud nevyhověl žádosti dlužníka o ustanovení zástupce z řad advokátů pro podání odvolání; předpoklady pro takový postup nebyly splněny vzhledem ke zřejmě bezúspěšnému uplatňování nebo bránění práva (§ 138 o. s. ř.). Ani ustanovený zástupce z řad advokátů by svými námitkami nemohl překonat nezvratný závěr o nedodržení zákonné lhůty pro podání návrhu na povolení oddlužení; srov. „rozhodnutí“ Nejvyššího soudu ze dne 19. května 2005, sp. zn. 25 Cdo 218/2005 [jde o usnesení, které je (stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže) dostupné i na webových stránkách Nejvyššího soudu]. 14. Proti usnesení odvolacího soudu podal dlužník dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu ustanovení § 237 o. s. ř. argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a na vyřešení otázky procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, konkrétně otázky: Poučil insolvenční soud dlužníka řádně o možnosti podat návrh na povolení oddlužení? 15. Dovolatel namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod dle § 241a odst. 1 o. s. ř.), a požaduje, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení. 16. V mezích uplatněného dovolacího důvodu dovolatel uvádí, že insolvenční soud jej řádně nepoučil o možnosti podání „insolvenčního návrhu spojeného s návrhem na povolení oddlužení“. V poučení totiž „nereflektoval“ změny insolvenčního zákona, konkrétně ustanovení § 32 odst. 2 zákona č. 191/2020 Sb., kdy (insolvenční) soud již nepřihlíží ke dluhům z podnikání, ač usnesení ze dne 22. června 2021 bylo vydáno již za účinnosti tohoto zákona. 17. Pro dovolací řízení je rozhodný občanský soudní řád v aktuálním znění. 18. Dovolání je přípustné podle § 237 o. s. ř., když pro daný případ neplatí žádné z omezení přípustnosti dovolání vypočtených v § 238 o. s. ř. a v posouzení dovoláním předestřené právní otázky jde o věc dovolacím soudem neřešenou. 19. Vady řízení, k nimž Nejvyšší soud u přípustného dovolání přihlíží z úřední povinnosti (§ 242 odst. 3 o. s. ř.), nejsou dovoláním namítány a ze spisu se nepodávají, Nejvyšší soud se proto – v hranicích právních otázek vymezených dovoláním – zabýval tím, zda je dán dovolací důvod uplatněný dovolatelem, tedy správností právního posouzení věci odvolacím soudem. 20. Právní posouzení věci je obecně nesprávné,