29 NSCR 186/2016 – Nejvyšší soud

KSPH 37 INS 24574/2012 29 NSČR 186/2016-B-550 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Jiřího Zavázala a Mgr. Milana Poláška v insolvenční věci dlužníka STARÝ TIMBER s. r. o., se sídlem v Bohdanči 136, PSČ 285 25, identifikační číslo osoby 27095835, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. KSPH 37 INS 24574/2012, o vydání výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli, o dovolání věřitele White & Case (Europe) LLP, se sídlem v Londýně, 5 Old Broad Street, EC2N 1DW, Spojené království Velké Británie a Severního Irska, registrační číslo OC 300102, zastoupeného JUDr. Luďkem Chvostou, advokátem, se sídlem v Praze 1, Na Příkopě 854/14, PSČ 110 00, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 29. června 2016, č. j. KSPH 37 INS 24574/2012, 4 VSPH 2371/2015-B-466, takto: Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 29. června 2016, č. j. KSPH 37 INS 24574/2012, 4 VSPH 2371/2015-B-466, se zrušuje a věc se vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: [1] Usnesením ze dne 19. října 2015, č. j. KSPH 37 INS 24574/2012-B-431, Krajský soud v Praze (dále jen „insolvenční soud“): 1/ Vyslovil souhlas s tím, aby insolvenční správkyně dlužníka Mgr. Monika Cihelková (dále též jen „M. C.“) vydala zajištěnému věřiteli č. 1 Citibank Europe plc. (dále jen zajištěný věřitel“) výtěžek zpeněžení závodu dlužníka ve výši 9.745.490,26 Kč (bod I. výroku). 2/ Schválil náklady spojené se zpeněžením závodu a s jeho správou ve výši 0 Kč (bod II. výroku). 3/ Oznámil, že zajišťovací práva věřitelů váznoucí na zpeněženém majetku zanikají zpeněžením věci, práva nebo jiné majetkové hodnoty (bod III. výroku). 4/ Uložil insolvenční správkyni, aby do 15 dnů od právní moci usnesení a/ vydala částku 9.745.490,26 Kč zajištěnému věřiteli, b/ zapsala do upraveného seznamu přihlášených pohledávek, jaká částka byla vyplacena zajištěnému věřiteli, nebo jaká zbývající částka se vypořádá při rozvrhu, c/ splnila (případnou) povinnost podle ustanovení § 167 odst. 5 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), a v příští pravidelné zprávě o průběhu insolvenčního řízení o tom informovala insolvenční soud (bod IV. výroku). 5/ Uložil zajištěnému věřiteli, aby do 3 dnů od doručení usnesení sdělil insolvenční správkyni číslo bankovního účtu, na něž insolvenční správkyně bude plnit, s tím, že jinak bude výtěžek zpeněžení zaslán na bankovní účet uvedený v přihlášce pohledávky (byl-li tam uveden) [bod V. výroku]. [2] Insolvenční soud vyšel z toho, že: 1/ Usnesením ze dne 23. října 2012, č. j. KSPH 37 INS 24574/2012-A-34, zjistil úpadek dlužníka a insolvenční správkyní ustanovil M. C. 2/ Usnesením ze dne 24. ledna 2013, č. j. KSPH 37 INS 24574/2012-B-47, povolil dlužníku reorganizaci. 3/ Usnesením ze dne 23. dubna 2014, č. j. KSPH 37 INS 24574/2012-B-301, zamítl reorganizační plán a rozhodl o přeměně reorganizace v konkurs. 4/ Závod sloužil k zajištění pohledávek zajištěného věřitele (P1, dílčí pohledávky č. 1 až 15) zjištěných v rozsahu částky 685.332.539,25 Kč co do pravosti a výše s právem na uspokojení ze zajištění. 5/ Na základě usnesení insolvenčního soudu ze dne 9. března 2015, č. j. KSPH 37 INS 24574/2012-B-363, byla zajištěnému věřiteli vydána částka 503.777.229,66 Kč. 6/ Na základě usnesení insolvenčního soudu ze dne 14. května 2015, č. j. KSPH 37 INS 24574/2012-B-377, byla zajištěnému věřiteli vydána částka 7.903.200 Kč. 7/ Na základě usnesení insolvenčního soudu ze dne 14. září 2015, č. j. KSPH 37 INS 24574/2012-B-422, byla zajištěnému věřiteli vydána částka 81.796.536,12 Kč. 8/ Zajištěný věřitel tak v současné době uplatňuje zajištění k přihlášeným pohledávkám (P1, dílčí pohledávky č. 1 až 15) v celkové výši 91.855.573,38 Kč. 9/ Dne 7. září 2015 navrhla insolvenční správkyně, aby insolvenční soud vyslovil souhlasu s vydáním výtěžku zpeněžení závodu ve výši 9.863.411 Kč zajištěnému věřiteli [jde o částku představující rozdíl mezi zůstatkem na účtu majetkové podstaty dlužníka a budoucími předpokládanými výdaji majetkové podstaty (zahrnujícími i sporné náklady, s výjimkou pohledávek dvou dále uvedených věřitelů, kteří proti tomuto návrhu podali námitky)]. Z částky 9.863.411 Kč navrhla insolvenční správkyně odečíst svou odměnu (98.634,11 Kč) a odměně odpovídající daň z přidané hodnoty (celkem částku 11.9.347,27 Kč). Návrh insolvenční správkyně byl zveřejněn v insolvenčním rejstříku 8. září 2015. 10/ Proti návrhu insolvenční správkyně podal námitky 14. září 2015 (B-421) věřitel Pricewaterhouse Coopers Česká republika, s. r. o. (dále též jen „věřitel P“) a 15. září 2015 (B-425) věřitel White & Case (Europe) LLP (dále též jen „věřitel W“) [společně dále též jen „poradci“]. 11/ Věřitel P. namítal, že z výtěžku zpeněžení závodu má být uspokojena jeho pohledávka ve výši 1.197.900 Kč s příslušenstvím „vyplývající“ z faktury číslo 330 051 29 vystavené „24. října“ a splatné 31. prosince 2013, s tím, že jde o pohledávku za nezaplacené služby, které si dlužník objednal u věřitele P. na základě smlouvy o poskytování poradenských služeb uzavřené dne 8. října 2012. 12/ Věřitel W. namítal, že z výtěžku zpeněžení závodu má být uspokojena jeho pohledávka ve výši ve výši 8.182.988 Kč představující odměnu za řádně poskytnuté a vyfakturované právní služby, které si dlužník objednal u věřitele W. na základě smlouvy o poskytování právních a poradenských služeb ze dne 5. října 2012 (dále jen „smlouva z 5. října 2012“). 13/ Podle zajištěného věřitele (současně jde o předsedu věřitelského výboru) nepatří nároky poradců mezi náklady spojené se správou nebo zpeněžením závodu, takže je nelze odečítat z výtěžku zpeněžení závodu. Zajištěný věřitel nedal takový pokyn (souhlas) ke správě či zpeněžení předmětu zajištění, který by šlo vykládat jako souhlas se zadáním či placením služeb poskytovaných poradci. Stanovisko projevené hlasováním ve věřitelském výboru není pokynem zajištěného věřitele. [3] Na výše uvedeném základě insolvenční soud – vycházeje z ustanovení § 38, § 167, § 285 a § 298 insolvenčního zákona a z ustanovení § 1 odst. 2 vyhlášky č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů (dále jen „vyhláška o odměně“) – dopěl k následujícím závěrům: [4] To, že by zajištěný věřitel dal ve smyslu ustanovení § 230 nebo § 293 insolvenčního zákona pokyn, jehož obsahem bylo zadání služeb spojených se správou či zpeněžením závodu, netvrdili dlužník, zajištěný věřitel, insolvenční správkyně ani poradci. Jen náklady spojené s provedením takového pokynu lze odečíst od výtěžku zpeněžení. [5] Mezi uvedenými subjekty je nesporné, že věřitelský výbor vyžadoval po dlužníku činnosti, k jejichž provedení mu schválil využití poradců. První stěžejní otázkou tak je, zda hlasování zajištěného věřitele na jednání věřitelského výboru (v pozici jeho předsedy) lze považovat za (alespoň konkludentní) pokyn zajištěného věřitele ve smyslu ustanovení § 230 nebo § 293 insolvenčního zákona. K tomu insolvenční soud s přihlédnutím k závěrům obsaženým v usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 29. dubna 2014, „č. j. 3 VSPH 1920/2013-B-197“ (správně „č. j. KSUL 70 INS 362/2008, 3 VSPH 1920/2013-B-197), uvádí, že projev vůle věřitelského výboru (třebaže projevený prostřednictvím svého člena – zajištěného věřitele) nelze zaměňovat s projevem vůle zajištěného věřitele (s pokynem ve smyslu ustanovení § 230 nebo § 293 insolvenčního zákona). Zajištěný věřitel nedal ani souhlas s odečtením nákladů na poradce ve smyslu ustanovení § 298 insolvenčního zákona. [6] V dané věci nelze aplikovat ani ustanovení § 298 odst. 2 insolvenčního zákona. Soud může sice dát souhlas s překročením nákladů na správu nebo zpeněžení předmětu zajištění nad rámec limitů podle ustanovení § 298 odst. 4 insolvenčního zákona, nemůže ale vyslovit souhlas s úhradou nákladů, které nejsou nijak spojeny (třeba imanentně) s provedením pokynu zajištěného věřitele, navíc za situace, kdy zajištěný věřitel výslovně projevuje vůli opačnou. [7] Protože zde tedy není (ve vztahu k pohledávkám poradců) žádný výslovný ani konkludentní pokyn zajištěného věřitele podle ustanovení § 230 nebo § 293 insolvenčního zákona, ani souhlas zajištěného věřitele s čerpáním nákladů na poradce z výtěžku zpeněžení jsou námitky poradců nedůvodné. Náklady na poradce (byť odůvodněné a účelně vynaložené), nelze hradit z výtěžku zpeněžení závodu (předmětu zajištění). Insolvenční soud se proto již nezabýval tím, zda předmětné služby byly poskytovány v souvislosti se správou a zpeněžením závodu (předmětu zajištění), nebo zda šlo (například) o náklad na zastoupení dlužníka jako procesního subjektu v insolvenčním řízení. [8] Podle návrhu insolvenční správkyně činily: 1/ výtěžek zpeněžení závodu 9.863.411 Kč, 2/ náklady spojené se správou a zpeněžením zajištění 0 Kč, 3/ odměna insolvenční správkyně, včetně daně z přidané hodnoty 119.347,27 Kč, 4/ čistý výtěžek zpeněžení určený k vydání zajištěnému věřite