29 NSCR 193/2016 – Nejvyšší soud

KSBR 28 INS 13461/2011 29 NSČR 193/2016-B-149 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Milana Poláška v insolvenční věci dlužníka ALU CZ a. s. v likvidaci, se sídlem v Tetčicích, Rosická 343, PSČ 664 17, identifikační číslo osoby 27088600, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR 28 INS 13461/2011, o vydání výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli, o dovolání zajištěného věřitele Sberbank CZ, a. s., se sídlem v Praze 5 - Jinonicích, U Trezorky 921/2, PSČ 158 00, identifikační číslo osoby 25083325, zastoupeného Mgr. Davidem Urbancem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Na poříčí 1046/24, PSČ 110 00, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 27. července 2016, č. j. KSBR 28 INS 13461/2011, 1 VSOL 1363/2015-B-127, takto: Dovolání se zamítá. Odůvodnění: [1] Usnesením ze dne 4. prosince 2015, č. j. KSBR 28 INS 13461/2011-B-115, Krajský soud v Brně (dále jen „insolvenční soud“) zamítl návrh JUDr. Andrey Maláskové (dále jen „A. M.“), insolvenční správkyně dlužníka (ALU CZ a. s. v likvidaci), datovaný 11. listopadu 2015 (B-114) [dále jen „návrh na vydání výtěžku zpeněžení“], aby zajištěnému věřiteli Sberbank CZ, a. s. (dále též jen „zajištěný věřitel“ nebo „banka“) byl vydán výtěžek zpeněžení ve výši 340.674,24 Kč. [2] Insolvenční soud vyšel z toho, že: 1/ Vyhláškou ze dne 1. srpna 2011, č. j. KSBR 28 INS 13461/2011-A-2, zveřejněnou v insolvenčním rejstříku téhož dne v 10:21 hodin, oznámil zahájení insolvenčního řízení na majetek dlužníka. 2/ Přihláškou ze dne 3. srpna 2011, doplněnou podáním ze dne 20. února 2012, uplatnil zajištěný věřitel v insolvenčním řízení na majetek dlužníka své pohledávky ve výši 52.459.711 Kč, zajištěné do přihlášené výše mimo jiné zástavním právem k pohledávce z běžného účtu číslo 4200132188/6800 (dále též jen „předmětný účet“ nebo „zastavený účet“). 3/ Usnesením ze dne 3. února 2012, č. j. KSBR 28 INS 13461/2011-A-23, které nabylo právní moci téhož dne, zjistil úpadek dlužníka, prohlásil konkurs na majetek dlužníka a insolvenční správkyní ustanovil A. M. 4/ Při přezkumném jednání, jež se konalo dne 9. října 2012, byla pohledávka zajištěného věřitele zjištěna jako zajištěná ve výši 52.459.711 Kč. 5/ Dne 15. dubna 2013 uhradila společnost PŘEMYSL VESELÝ stavební a inženýrská činnost s. r. o. (dále jen „společnost P) část svého dluhu vůči dlužníku ve výši 347.978,74 Kč omylem na původní bankovní účet dlužníka (zastavený účet). Zbytek dluhu již společnost P uhradila na účet majetkové podstaty. 6/ Dne 14. srpna 2013 převedla A. M. na účet majetkové podstaty (ze zastaveného účtu) i částku 347.978,74 Kč. 7/ V návrhu na vydání výtěžku zpeněžení sdělila A. M. insolvenčnímu soudu, že po zahájení insolvenčního řízení vyzvala společnost P k úhradě pohledávky za dlužníkem v celkové výši 551.238,35 Kč na účet majetkové podstaty. Tamtéž A. M. uvedla, že náklady spojené se správou a zpeněžením zajištěného majetku činily 352 Kč, odměna insolvenčního správce činí 6.952,50 Kč. A. M. proto navrhla, aby zajištěnému věřiteli byla vyplacena částka 340.674,24 Kč. [3] Na výše uvedeném základě insolvenční soud – vycházeje z ustanovení § 136 odst. 2 písm. e/ zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), ve znění účinném do 31. prosince 2013, a z ustanovení § 298 odst. 1 a 2 a § 305 odst. 1 insolvenčního zákona – dospěl k závěru, že společnost P měla po rozhodnutí o úpadku plnit své závazky vůči dlužníku nadále pouze insolvenčnímu správci. Ohledně částky 340.674,24 Kč tak neučinila, takže předmětná platba nemůže být použita k uspokojení zajištěného věřitele. [4] K odvolání zajištěného věřitele Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 27. července 2016, č. j. KSBR 28 INS 13461/2011, 1 VSOL 1363/2015-B-127, potvrdil usnesení insolvenčního soudu. [5] Odvolací soud vyšel dále z toho, že: 1/ Zajištěný věřitel přihlásil do insolvenčního řízení pohledávky ze dvou uvěrových smluv v celkové výši 52.459.711 Kč, zajištěné mj. i zástavním právem k pohledávce dlužníka z předmětného účtu, a to na základě zástavní smlouvy ze dne 5. září 2007 (dále jen „zástavní smlouva“). 2/ Podle zástavní smlouvy byl předmětný účet zřízen dlužníkem u zajištěného věřitele, s tím, že k zajištění všech pohledávek a nároků vyplývajících z hlavních nebo vedlejších závazků, které zajištěnému věřiteli vznikly nebo ještě vzniknou vůči (úvěrovému) dlužníku nebo jeho právnímu nástupci, ze dvou smluv o úvěru uzavřených dne 5. září 2007 (dále jen „úvěrové smlouvy“) na částky úvěru 36 miliónů Kč a 15 miliónů Kč, zřizuje zástavce (dlužník) podle § 152 a násl. zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“), ve prospěch zajištěného věřitele zástavní právo k pohledávce z předmětného účtu, včetně všech budoucích pohledávek - přírůstků, tj. vkladů i včetně všech úroků z těchto vkladů, které již byly připsány, respektive budou připsány. Tyto budoucí pohledávky jsou předmětem zástavního práva podle této smlouvy okamžikem jejich vzniku, tj. dnem připsání na účet. Zástavní právo k pohledávce vzniká uzavřením zástavní smlouvy a zřizuje se na dobu trvání právního vztahu vzniklého na základě úvěrových smluv, tj. do úplného vyrovnání všech závazků z nich vyplývajících. Po dobu trvání existence zástavního práva je zástavce oprávněn s prostředky na účtu disponovat. Banka je oprávněna se uspokojit ze zástavy pouze tehdy, nebude-li pohledávka zajištěná zástavním právem včas splněna. [6] Na výše uvedeném základě odvolací soud – vycházeje z ustanovení § 7, § 109 odst. 1 písm. b/ a § 248 insolvenčního zákona (ve znění účinném od 1. ledna 2014) – dospěl po přezkoumání napadeného usnesení k následujícím závěrům: [7] Jestliže dlužníkův dlužník (společnost P) uhradil pohledávku dlužníka ve výši 347.978,74 Kč dne 15. dubna 2013, stala se tato platba předmětem zástavního práva (zřízeného zástavní smlouvou) až okamžikem jeho vzniku, tj. dnem připsání na předmětný účet. Jelikož k tomu došlo po zahájení insolvenčního řízení i po rozhodnutí o úpadku dlužníka a po prohlášení konkursu na jeho majetek, stalo se zástavní právo k této platbě ve smyslu ustanovení § 248 odst. 2 insolvenčního zákona, věty první před středníkem, ze zákona neúčinným. Proto zajištěnému věřiteli nelze vydat sporný výtěžek zpeněžení. [8] Zajištěný věřitel s poukazem na „rozhodnutí“ Nejvyššího soudu ze dne 27. října 2011, sen. zn. 29 NSČR 21/2011 [jde o usnesení, které je (stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže) dostupné na webových stránkách Nejvyššího soudu], namítal, že společnost P tím, že v rozporu s výzvou insolvenčního soudu, obsaženou v rozhodnutí o úpadku dlužníka, tj. v rozporu s ustanovením § 136 odst. 2 písm. e/ insolvenčního zákona (v rozhodném znění) a v rozporu s pokynem A. M., plnila (byť omylem) na předmětný účet a nikoliv na účet majetkové podstaty, nesplnila dluh vůči majetkové podstatě, takže A. M. jej měla vyzvat k opětovnému a řádnému plnění, K této námitce odvolací soud pro úplnost uvádí, že v dané věci se toto plnění dostalo do majetkové podstaty, takže společnost P splnila svůj dluh vůči majetkové podstatě. [9] Proti usnesení odvolacího soudu podal zajištěný věřitel dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázek hmotného práva, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, jakož i na vyřešení otázky hmotného práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena. Konkrétně jde o: 1/ otázku vzniku pohledávky ze smlouvy o běžném účtu, 2/ navazující otázku vzniku zástavního práva k pohledávce z běžného účtu, 3/ otázku důsledků úhrady dluhu věřitelem dlužníka v rozporu s výzvou podle ustanovení § 136 odst. 2 písm. e/ insolvenčního zákona ve znění účinném do 31. prosince 2013. [10] Dovolatel namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod dle § 241a odst. 1 o. s. ř.), a požaduje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí změnil v tom duchu, že návrhu na vydání výtěžku zpeněžení se vyhovuje. [11] K položeným otázkám argumentuje dovolatel následovně: [12] Ad 1/ K povaze pohledávky z běžného účtu. Pohledávka z běžného účtu je pohledávkou, kterou má klient za bankou na základě smlouvy o běžném účtu a která vzniká okamžikem účinnosti smlouvy, tj. zpravidla dnem uzavření takové smlouvy. Dnem vzniku závazkového vztahu mezi bankou a klientem tak vzniká pohledávka klienta za bankou na vyplacení peněžních prostředků a v souvislosti s prováděnými vklady a převody na běžný účet a výběry a převody běžného účtu se mění toliko výše pohledávky klienta. Závazkový vztah mezi bankou a klientem však není závislý na provedení vkladu nebo převodu na běžný účet nebo na výběru či převodu z běžného účtu a připsáním nových prostředků na běžný účet nevzniká nový smluvní vztah ani se stávající smluvní vztah nemění, proto tedy ne