29 NSCR 196/2022 – Nejvyšší soud

KSOS 31 INS 4184/2021 29 NSČR 196/2022-A-347 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Zavázala a soudců JUDr. Heleny Myškové a Mgr. Hynka Zoubka v insolvenční věci dlužníka UNIMEX-INVEST, s. r. o., se sídlem v Ostravě, Svojsíkova 1596/2, PSČ 708 00, identifikační číslo osoby 25872117, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 31 INS 4184/2021, o insolvenčním návrhu věřitelů 1/ CREDITEX HOLDING, a. s., se sídlem v Praze 9, U Vysočanského pivovaru 701/3, PSČ 190 00, identifikační číslo osoby 16193938, zastoupeného JUDr. Petrem Hromkem, Ph.D., advokátem, se sídlem v Praze 2, Vinohradská 34/30, PSČ 120 00, a 2/ Advokátní kancelář Čech Hromek Pleskač, s. r. o., se sídlem, v Praze 2, Vinohradská 34/30, PSČ 120 00, identifikační číslo osoby 01814800, zastoupeného Mgr. Danielem Schmiedem, advokátem, se sídlem v Praze 2, Vinohradská 34/30, PSČ 120 00, o dovolání dlužníka, zastoupeného doc. JUDr. Zdeňkem Koudelkou, Ph.D., advokátem, se sídlem v Brně, Optátova 874/46, PSČ 637 00, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 21. června 2022, č. j. KSOS 31 INS 4184/2021, 4 VSOL 260/2022-A-259, takto: Dovolání se odmítá. Odůvodnění: 1. Usnesením ze dne 22. prosince 2021, č. j. KSOS 31 INS 4184/2021-A-170, Krajský soud v Ostravě (dále jen „insolvenční soud“) rozhodl o insolvenčním návrhu věřitelů 1/ CREDITEX HOLDING, a. s. (dále jen „první insolvenční navrhovatel“), a 2/ Advokátní kancelář Čech Hromek Pleskač, s. r. o. (dále jen „druhý insolvenční navrhovatel“), tak, že (mimo jiné) zjistil úpadek dlužníka (bod I. výroku), prohlásil konkurs na jeho majetek (bod II. výroku) a insolvenčním správcem ustanovil společnost Wildt & Biolek v. o. s. (bod III. výroku). 2. Insolvenční soud při posuzování důvodnosti insolvenčního návrhu vyšel zejména z následujících skutečností: K pohledávce prvního insolvenčního navrhovatele [1] První insolvenční navrhovatel návrhem doručeným soudu dne 4. března 2021 (A-1) a doplněným v průběhu dalšího řízení (A-21, A-37, A-38, A-53) zahájil insolvenční řízení dlužníka. V insolvenčním návrhu uvedl, že má za dlužníkem splatné a vykonatelné pohledávky v celkové výši 69.818.987,97 Kč. Právní důvod vzniku těchto pohledávek měl spočívat v nároku na vrácení poměrné části zaplaceného nájemného a v nároku na slevu na nájemném (s příslušenstvím), a to v obou případech ze smlouvy o nájmu nebytových prostor uzavřené dne 12. května 1995 mezi právním předchůdcem dlužníka jako pronajímatelem a právním předchůdcem prvního insolvenčního navrhovatele jako nájemcem (dále jen „smlouva o nájmu“). Pohledávky byly přiznány v nalézacím řízení, které proběhlo u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 30 C 37/2007. V této věci Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 3. září 2020, č. j. 51 Co 267/2020-1210, změnil rozsudek Okresního soudu v Ostravě ze dne 11. ledna 2010, č. j. 30 C 37/2007-155, tak, že uložil dlužníku zaplatit prvnímu insolvenčnímu navrhovateli částku 14.240.639,20 Kč s (blíže specifikovaným) příslušenstvím a poměrnou část nákladů řízení. Rozsudek nabyl právní moci dne 22. listopadu 2020 a vykonatelným se stal 26. listopadu 2020. [2] Usnesením ze dne 22. června 2021, č. j. 26 Cdo 1655/2021-1504, Nejvyšší soud v řízení o dovolání dlužníka proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 3. září 2020 odložil vykonatelnost napadeného rozsudku do právní moci rozhodnutí o dovolání podaném v této věci. [3] Ing. Jaroslav Sůsa, daňový poradce, v potvrzení ze 1. prosince 2021 v souladu s ustanovením § 105 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), potvrdil, že první insolvenční navrhovatel (jako věřitel) účtuje o pohledávce za dlužníkem v nominální výši 14.240.639,20 Kč ze smlouvy o nájmu. [4] Soudní exekutorka JUDr. Ingrid Švecová sdělila, že v exekuční věci prvního insolvenčního navrhovatele jako oprávněného a dlužníka jakožto povinného k vymožení výše uvedené pohledávky ze smlouvy o nájmu (exekuční řízení bylo vedeno pod sp. zn. 091 EX 11216/20) nebyly vymoženy žádné finanční prostředky, neboť nebyl zjištěn žádný majetek povinného, ze kterého by mohla být pohledávka oprávněného uspokojena. K pohledávkám dalších věřitelů [5] Okresní soud v Ostravě eviduje za dlužníkem dluh na pokutě ve výši 28.684 Kč dle usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 5. října 2017, č. j. 91 E 55/2015-193, které nabylo právní moci dne 22. listopadu 2018, a dluh na pokutě ve výši 300.000 Kč dle usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 13. ledna 2017, č. j. 91 E 810/2008-549, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. srpna 2017, č. j. 10 Co 266/2017-620, které nabylo právní moci dne 10. října 2017. [6] Finanční úřad pro Moravskoslezský kraj, Územní pracoviště Ostrava II (dále též jen „finanční úřad“) eviduje za dlužníkem pohledávky v celkové výši 4.109.747,61 Kč, které jsou doloženy vykonatelnými výkazy nedoplatků, a to výkazem nedoplatků VVN, č. j. 125964/18/3203-00540-805180, ze dne 18. ledna 2018 a výkazem nedoplatků VVN, č. j. 2275966/19/3203-50524-809559, ze dne 2. května 2019. Dle výkazu nedoplatků ze dne 18. ledna 2018 měly nedoplatky dlužníka na dani z příjmu právnických osob ke dni 17. ledna 2018 činit celkem (včetně příslušenství) částku 4.898.817,64 Kč. Nedoplatky byly splatné dne 12. června 2009, 1. července 2010 a 1. dubna 2014. Dle výkazu nedoplatků ze dne 2. května 2019 měl činit nedoplatek na dani z příjmu právnických osob celkem (včetně příslušenství) 54.112 Kč a byl splatný dne 1. dubna 2019. [7] Usnesením ze dne 27. října 2021, č. j. KSOS 31 INS 4184/2021-A-80, insolvenční soud ustanovil opatrovníkem dlužníka dle § 29 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), JUDr. Jaroslava Brože, Mjur (dále též jen „J. B.“), s odůvodněním, že jediná společnice dlužníka V. N. rozhodnutím jediného společníka při výkonu působnosti valné hromady ze dne 20. října 2021 odvolala jednatelku společnosti Beatu Raškovou z funkce s účinností ke dni 21. října 2021; dlužník tak nemá statutární orgán a není zde osoba, která by za dlužníka mohla v insolvenčním řízení jednat. [8] Návrhem doručeným insolvenčnímu soudu dne 13. prosince 2021 (A-114) přistoupil do řízení druhý insolvenční navrhovatel. [9] Dlužník (jednající ustanoveným opatrovníkem) v rámci procesní obrany (A-108, A-118, A-130) namítl, že insolvenční návrh je založen na nevykonatelných sporných pohledávkách. První insolvenční navrhovatel nemá aktivní věcnou legitimaci k podání insolvenčního návrhu, neboť Nejvyšší soud odložil vykonatelnost jeho pohledávky za dlužníkem. Pohledávky druhého insolvenčního navrhovatele ve výši 61.710 Kč a ve výši 62.073 Kč uhradila se souhlasem dlužníka třetí osoba. Další pohledávky, které byly přihlášeny do insolvenčního řízení, považoval za sporné. 3. Na tomto základě insolvenční soud – odkazuje na ustanovení § 3 odst. 1 a 2, § 7, § 105 odst. 1 a § 143 odst. 2 věty první insolvenčního zákona – nejprve v obecné rovině předeslal, že z citovaných ustanovení plyne, že insolvenční návrh soud zamítne, není-li osvědčena aktivní legitimace insolvenčního navrhovatele k podání insolvenčního návrhu. Jestliže je tato podmínka splněna, je nezbytné osvědčit existenci splatné pohledávky alespoň jednoho dalšího věřitele dlužníka a osvědčit neschopnost dlužníka hradit své splatné závazky. 4. Insolvenční soud se proto nejprve zabýval existencí pohledávky prvního insolvenčního navrhovatele. Přitom uzavřel, že pohledávku ze smlouvy o nájmu považuje (s ohledem na pravomocný rozsudek ze dne 3. září 2020 a potvrzení daňového poradce) za osvědčenou a prvního insolvenčního navrhovatele za aktivně věcně legitimovaného k podání insolvenčního návrhu. 5. K námitkám dlužníka (s poukazem na ustanovení § 159a odst. 3 o. s. ř.) zdůraznil, že je vázán pravomocným rozsudkem ze dne 3. září 2020 a nepřísluší mu existenci pohledávky znovu posuzovat. Na tomto závěru dle insolvenčního soudu nic nemění ani skutečnost, že dlužník v řízení doložil, že byla vykonatelnost předmětného rozsudku odložena. Odklad vykonatelnosti soudního rozhodnutí nemá žádný vliv na jeho právní moc. Potud odkázal na důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. února 2011, sen. zn. 29 NSČR 29/2009, uveřejněné pod číslem 108/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 108/2011“). 6. Podle insolvenčního soudu k osvědčení pohledávky prvního insolvenčního navrhovatele postačí pravomocný rozsudek, jímž byla pohledávka přiznána. Soud sice vyzval prvního insolvenčního navrhovatele k doložení potvrzení podle § 105 insolvenčního zákona, které také bylo insolvenčnímu soudu předloženo, k osvědčení aktivní legitimace prvního insolvenčního navrhovatele však nebylo s ohledem na výše uvedené zapotřebí. Výhrady, jimiž dlužník zpochybňoval věrohodnost potvrzení daňového poradce (zejména s ohledem údajný střet zájmů daňového poradce, absenci příloh a skutečnost, že první insolvenční navrhovatel neúčtoval o pohledávce „nepřetržitě“), insolvenční soud nepovažoval za opodstatněné a neprováděl