Z rozhodnutí: Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců Mgr. Milana Poláška a Mgr. Hynka Zoubka v insolvenční věci dlužníka Oleochem, a. s., se sídlem v Ústí nad Labem – Střekově, Žukovova 49/30, PSČ 400 03, identifikační číslo osoby 28361806, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. KSUL 44 INS 5231/2019, o odměně a hotových výdajích insolvenč…
KSUL 44 INS 5231/2019
29 NSČR 2/2022-B-97
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců Mgr. Milana Poláška a Mgr. Hynka Zoubka v insolvenční věci dlužníka Oleochem, a. s., se sídlem v Ústí nad Labem – Střekově, Žukovova 49/30, PSČ 400 03, identifikační číslo osoby 28361806, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. KSUL 44 INS 5231/2019, o odměně a hotových výdajích insolvenčního správce, o dovolání dlužníka, zastoupeného JUDr. Davidem Novákem, Ph.D., advokátem, se sídlem v Praze 6, Na Okraji 439/44, PSČ 162 00, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 30. srpna 2021, č. j. KSUL 44 INS 5231/2019, 3 VSPH 811/2021-B-88, takto:
Dovolání se zamítá.
Odůvodnění:
1. Usnesením ze dne 2. července 2021, č. j. KSUL 44 INS 5231/2019-B-83, Krajský soud v Ústí nad Labem (dále jen „insolvenční soud“) určil Ing. Lukáši Vlašanému, insolvenčnímu správci dlužníka Oleochem, a. s., odměnu částkou 4.601.574,80 Kč a náhradu hotových výdajů částkou 16.135,20 Kč, s tím, že obě částky mu již byly uhrazeny poskytnutými zálohami (bod I. a II. výroku).
2. Insolvenční soud vyšel ve skutkové rovině z toho, že:
[1] Usnesením ze dne 14. května 2019, č. j. KSUL 44 INS 5231/2019-A-8 (mimo jiné), zjistil úpadek dlužníka a povolil mu reorganizaci.
[2] Usnesením ze dne 2. prosince 2019, č. j. KSUL 44 INS 5231/2019-B-50, schválil reorganizační plán dlužníka ze dne 9. září 2019.
[3] Usnesením ze dne 15. prosince 2020, č. j. KSUL 44 INS 5231/2019-B-72, které nabylo právní moci dne 5. ledna 2021, schválil změněný reorganizační plán dlužníka.
[4] Usnesením ze dne 20. dubna 2021, č. j. KSUL 44 INS 5231/2019-B-77, vzal na vědomí splnění reorganizačního plánu dlužníka.
[5] Podáním ze dne 28. května 2021 (B-79) uplatnil insolvenční správce nárok na odměnu v celkové výši 4.933.170 Kč (včetně částky odpovídající dani z přidané hodnoty) a nárok na náhradu hotových výdajů v celkové výši 16.135,20 Kč (včetně částky odpovídající dani z přidané hodnoty). Jelikož na zálohách uhradil dlužník v průběhu insolvenčního řízení celkem částku 4.617.710 Kč, požadoval insolvenční správce, aby insolvenční soud uložil dlužníku doplatit mu odměnu ve výši 315.460 Kč a nahradit hotové výdaje ve výši 16.135,20 Kč.
[6] Odměnu (bez částky odpovídající dani z přidané hodnoty) vyčíslil insolvenční správce tak, že:
1) v prvním roce po rozhodnutí o povolení reorganizace (od 14. května 2019) činí (při dvanáctinásobku průměrného měsíčního obratu dlužníka za rok 2018 ve výši 551.000.000 Kč) za každý započatý měsíc částku 249.000 Kč, tedy za 12 započatých měsíců celkem částku 2.988.000 Kč;
2) za další rok trvání reorganizace až do jejího skončení činí [při dvanáctinásobku průměrného měsíčního obratu dlužníka za rok 2019 ve výši 183.649.000 Kč (za období od 14. května 2019 do 31. prosince 2019 ve výši 47.833.000 Kč a za období od 1. ledna 2019 do 13. května 2019 ve výši 135.816.000 Kč)] za každý započatý měsíc částku 83.000 Kč měsíčně, tedy za dalších 12 započatých měsíců celkem částku 996.000 Kč.
[7] K odměně, jež s částkou odpovídající 21% dani z přidané hodnoty činí 4.820.640 Kč, připočetl insolvenční správce odměnu za přezkum 93 přihlášek pohledávek insolvenčních věřitelů (1.000 Kč za každou přihlášku), která s částkou odpovídající 21% dani z přidané hodnoty činí 112.530 Kč.
[8] Vyúčtování hotových výdajů se skládalo z cestovného ve výši 12.520 Kč (a z částky odpovídající 21% dani z přidané hodnoty) a z poštovného ve výši 986 Kč
[9] Dlužník v podání ze dne 7. června 2021 (ve znění doplnění z 21. června 2021) měl pro výpočet odměny za další rok trvání reorganizace za určující účetní období předchozího roku trvání reorganizace, tedy období od 14. května 2019 do 15. května 2020. Tím by dvanáctinásobek průměrného měsíčního obratu dlužníka klesl pod částku 100.000.000 Kč, takže měsíční odměna insolvenčního správce by činila 33.000 Kč.
3. Na výše uvedeném základě insolvenční soud – vycházeje z ustanovení § 38 odst. 2 a 3 a § 364 odst. 3 a 4 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), z ustanovení § 3 odst. 2 a 6 zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, a z ustanovení § 2 a § 2a vyhlášky č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů (dále též jen „vyhláška o odměně“) – dospěl k následujícím závěrům:
4. Vyúčtování odměny a hotových výdajů insolvenčním správcem je správné a vskutku by mu měla náležet odměna v celkové výši 4.933.170 Kč (včetně částky odpovídající dani z přidané hodnoty).
5. Nárok na odměnu za první rok reorganizace (2.988.000 Kč bez částky odpovídající dani z přidané hodnoty) a za přezkoumání přihlášek (93.000 Kč bez částky odpovídající dani z přidané hodnoty) nebyl zpochybněn. Při určení nároku na odměnu za další (sporné) období má insolvenční soud (ve shodě s insolvenčním správcem) za to, že při určení dvanáctinásobku průměrného měsíčního obratu za účetní období předchozího roku trvání reorganizace je třeba vycházet z účetního období za dobu od 1. ledna 2019 do 31. prosince 2019, tedy z částky 183.649.000 Kč. Dlužníkovo účetní období bylo (totiž) shodné s kalendářním rokem ve smyslu ustanovení § 3 odst. 2 zákona o účetnictví, když dlužník neuplatnil hospodářský rok ve smyslu ustanovení § 3 odst. 6 zákona o účetnictví.
6. Doslovné znění ustanovení § 2 písm. b/ vyhlášky o odměně může být zavádějící, při stanovení počátku a konce účetního období je však třeba vycházet ze zákona o účetnictví; účelem ustanovení § 2 vyhlášky o odměně není stanovení vlastní (od zákona o účetnictví odlišné) definice počátku a konce účetního období.
7. Insolvenčnímu správci tedy vznikl nárok na odměnu v celkové výši 4.933.170 Kč (včetně částky odpovídající dani z přidané hodnoty) a nárok na náhradu hotových výdajů v celkové výši 16.135,20 Kč (včetně částky odpovídající dani z přidané hodnoty). Jelikož na zálohách uhradil dlužník v průběhu insolvenčního řízení celkem částku 4.617.710 Kč, požadoval insolvenční správce doplacení částky 315.460 Kč na odměně a částky 16.135,20 Kč na náhradě hotových výdajů. Z textu ustanovení § 38 odst. 3 insolvenčního zákona je zjevné, že po skončení insolvenčního řízení je vyloučeno uložit zaplacení neuhrazené části odměny a náhrady nákladů insolvenčního správce dlužníku.
8. Podle závěrů konstantní judikatury je insolvenční správce povinen vyčlenit dostatek finančních prostředků z majetkové podstaty k úhradě jeho odměny a náhrady hotových výdajů; jinak jde případný schodek k jeho tíži; úhrada ze státního rozpočtu je možná pouze tehdy, nebyl-li v majetkové podstatě (nikdy) dostatek prostředků k úhradě odměny a náhrady hotových výdajů insolvenčního správce. Proto insolvenční soud za použití ustanovení § 38 odst. 3 insolvenčního zákona snížil odměnu insolvenčního správce tak, aby její výše odpovídala výši dosud uhrazených záloh. Vzhledem k tomu, že stanovisko věřitelského výboru se shodovalo s názorem dlužníka, nepokládal insolvenční soud za potřebné projednat s ním snížení odměny, kterou určil částkou 4.601.574,80 Kč. Schválené hotové výdaje (16.135,20 Kč) budou uhrazeny ze záloh.
9. K odvolání insolvenčního správce Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 30. srpna 2021, č. j. KSUL 44 INS 5231/2019, 3 VSPH 811/2021-B-88, změnil usnesení insolvenčního soudu tak, že určil odměnu částkou 4.933.170 Kč a náhradu hotových výdajů částkou 16.135,20 Kč (obojí včetně částky odpovídající dani z přidané hodnoty), s tím, že v průběhu insolvenčního řízení již byla zálohově uhrazena částka 4.720.210 Kč a dlužníku se ukládá uhradit insolvenčnímu správci zbývající část odměny a náhrady hotových výdajů ve výši 229.095,20 Kč do 30 dnů od právní moci usnesení.
10. Odvolací soud – vycházeje z ustanovení § 38 a § 364 odst. 4 insolvenčního zákona a z ustanovení § 2 a § 2a vyhlášky o odměně a ze závěrů obsažených v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. září 2015, sen. zn. 29 NSČR 54/2013, uveřejněném pod číslem 82/2016 Sb. rozh. obč. (dále jen „R 82/2016“) [které je (stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže) dostupné i na webových stránkách Nejvyššího soudu], a v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. července 2019, sen. zn. 29 NSČR 142/2017 – dospěl po přezkoumání napadeného usnesení k následujícím závěrům:
11. Insolvenční soud určil správně výši odměny insolvenčního správce před snížením (4.933.170 Kč) i výši hotových výdajů insolvenčního správce (16.135,20 Kč).
12. Při reorganizaci (na rozdíl od konkursu) insolvenční správce zpravidla nedisponuje majetkovou podstatou dlužníka a není na něm, zda a v jaké výši budou hrazeny zálohy na jeho odměnu. Nebylo-li rozhodnuto o vyplacení zálohy na odměnu insolvenčního správce (§ 38 odst. 4 a § 39 odst. 1 insolvenčního zákona) a neuložil-li insolvenční soud dlužníku hradit insolvenčnímu správci zálohy na odměnu, nebo neupravil-li způsob hrazení těchto záloh reorganizační plán, pak je na dlužníku, zda a v jakých intervalech bude h