29 NSCR 43/2019 – Nejvyšší soud

KSHK 45 INS XY 29 NSČR 43/2019-B-54 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Jiřího Zavázala v insolvenční věci dlužníků M. K., narozeného XY, a D. K., narozené XY, obou bytem XY, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. KSHK 45 INS XY, o vydání výtěžku zpeněžení, o dovolání Insolvenční společnosti v. o. s., se sídlem v Praze 1, Palackého 715/15, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 04 50 62 27, insolvenční správkyně dlužníků, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 7. března 2019, č. j. KSHK 45 INS XY, 1 VSPH XY, takto: Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 7. března 2019, č. j. KSHK 45 INS XY, 1 VSPH XY, se s výjimkou potvrzujícího výroku ohledně rozdělení plnění ve výši 303.156,- Kč mezi nezajištěné věřitele zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: Krajský soud v Hradci Králové (dále jen „insolvenční soud“) usnesením ze dne 12. prosince 2018, č. j. KSHK 45 INS XY, uložil insolvenční správkyni dlužníků (Insolvenční společnosti v. o. s.), aby rozdělila mezi nezajištěné věřitele podle poměru uvedeného ve schváleném splátkovém kalendáři (ve znění změn) jako mimořádnou splátku plnění ve výši 434.320,- Kč (výrok I.) a nevyhověl návrhu insolvenční správkyně na čerpání zálohy na odměnu ve výši 131.164,- Kč (výrok II.). Vrchní soud v Praze k odvolání insolvenční správkyně usnesením ze dne 7. března 2019, č. j. KSHK 45 INS XY, 1 VSPH XY, potvrdil usnesení insolvenčního soudu. Soudy nižších stupňů vyšly z toho, že: 1) Dlužníci (M. K. a D. K.) podali dne 3. října 2016 společný insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení. 2) Usnesením ze dne 7. listopadu 2016, č. j. KSHK 45 INS XY, insolvenční soud zjistil úpadek dlužníků, povolil řešení jejich úpadku oddlužením a ustanovil insolvenční správkyni. Následným usnesením ze dne 14. března 2017, č. j. KSHK 45 INS XY, ve znění usnesení ze dne 29. března 2017, č. j. KSHK 45 INS XY, insolvenční soud schválil oddlužení dlužníků plněním splátkového kalendáře a zpeněžením majetkové podstaty (ve výroku specifikované bytové jednotky, spoluvlastnického podílu na společných částech budovy a ke stavební parcele). 3) Okresní soud v Trutnově usnesením ze dne 26. dubna 2018 „č. j.“ (správně „sp. zn.“) 10 D 1114/2017 schválil dohodu dědiců (dlužnice D. K. a jejího bratra R. Č.), podle které veškerou pozůstalost nabývá bratr dlužnice (dle odborného vyjádření cena nemovitých věcí činila 850.000,- Kč), s tím, že tento je povinen vyplatit dlužnici dědický podíl ve výši 197.518,- Kč. Usnesení nabylo právní moci dne 26. dubna 2018. 4) Dlužnice neinformovala insolvenční správkyni o uzavření dohody. 5) Po zjištění výše uvedených skutečností, včetně toho, že bratr žalované prodal nemovitosti za částku vyšší, než byla cena určená pro účely pozůstalostního řízení, navrhla insolvenční správkyně „zrušení schváleného oddlužení“. V návaznosti na tento postup insolvenční správkyně předložila dlužnice návrh smírného řešení, podle kterého by její bratr doplatil na účet majetkové podstaty částku 236.802,- Kč. Na tento návrh insolvenční správkyně přistoupila a nad rámec splátkového kalendáře tak na účet majetkové podstaty bratr dlužnice zaslal celkem 434.320,- Kč. 6) Podáním ze dne 12. října 2018 insolvenční správkyně navrhla insolvenčnímu soudu, aby dal souhlas k rozdělení částky 303.156,- Kč mezi nezajištěné věřitele a aby jí povolil čerpání zálohy na odměnu ve výši 131.164,- Kč (včetně daně z přidané hodnoty); odměnu insolvenční správkyně vypočetla s poukazem na ustanovení § 1 odst. 3 a § 5 vyhlášky č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů (dále jen „vyhláška“), a to částkou 131.164,- Kč (108.400,- Kč + 22.764,- Kč daň z přidané hodnoty). Na tomto základě odvolací soud – vycházeje z ustanovení § 409 a § 412 odst. 1 písm. b) zákona č. 182/2006 Sb., u úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), a odkazuje na závěry formulované Nejvyšším soudem v usnesení ze dne 26. dubna 2018, sen. zn. 29 NSČR 97/2016 (uveřejněném v časopise Soudní judikatura č. 7-8, ročník 2019, pod číslem 84), a ze dne 28. listopadu 2018, sen. zn. 29 NSČR 27/2017– zdůraznil, že pro určení odměny insolvenční správkyně je rozhodující, jakým způsobem je úpadek dlužníka řešen; podle toho lze odměnu určit za použití ustanovení § 38 insolvenčního zákona, ve spojení s vyhláškou a v ní nastavenými kritérii pro způsob výpočtu odměny. Při oddlužení je tak možné určit odměnu pouze podle ustanovení § 3 vyhlášky, přičemž pro oddlužení plněním splátkového kalendáře, kde není zpeněžován majetek tvořící předmět zajištění, lze odměnu určit jen podle ustanovení § 3 písm. b) vyhlášky. V rámci oddlužení plněním splátkového kalendáře může nastat situace, že insolvenční správkyně vykoná po schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře činnosti nad rámec svých běžných povinností; pod tento okruh činností „by mohlo spadat“ i zpeněžování podle ustanovení § 412 odst. 1 písm. b) insolvenčního zákona. Přímo za zpeněžení majetkové hodnoty (pokud k němu došlo) podle výše zmíněného ustanovení insolvenčního zákona insolvenční správkyni odměna nenáleží. To však nevylučuje možnost případného zvýšení odměny určené podle ustanovení § 3 písm. b) vyhlášky za podmínek určených v ustanovení § 38 odst. 3 insolvenčního zákona. Pro poměry dané věci tak odvolací soud uzavřel, že insolvenční správkyni nenáleží odměna za případné zpeněžení získaného majetku (rozuměj za činnosti, v důsledku kterých uhradil bratr dlužnice do majetkové podstaty částku 434.320,- Kč) odměna, když „aktivitu insolvenční správkyně nad rámec jejích běžných povinností lze zohlednit (toliko) při úvaze o mimořádném zvýšení odměny (§ 38 odst. 3 insolvenčního zákona). Proti usnesení odvolacího soudu podala insolvenční správkyně dovolání, které má za přípustné podle ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), a to k řešení právní otázky týkající se způsobu určení její odměny, v daných skutkových souvislostech Nejvyšším soudem dosud nezodpovězené. Dovolatelka popisuje skutkové okolnosti věci a akcentuje, že teprve poté, kdy podala návrh „na prohlášení neplatnosti právního úkonu (dohody o vypořádání dědictví) a návrh na zrušení schváleného oddlužení dlužníků“, souhlasil bratr dlužnice s insolvenční správkyní navrhovaným vyrovnáním, a zaslal na účet majetkové podstaty částku 434.320,- Kč. „Pouze a díky aktivní činnosti“ insolvenční správkyně „tak došlo k navýšení majetkové podstaty.“ Za stavu, kdy i dobrovolné plnění dlužníkem do majetkové podstaty je převedením majetku dlužníka na peněžní prostředky (zpeněžením majetkové podstaty), nepochybně insolvenční správkyni přísluší odměna i za činnosti výše popsané. Konečně je podle dovolatelky nemožné následné zohlednění aktivity a mimořádné zvýšení její odměny po projednání konečné zprávy, když úpadek dlužníků je řešen oddlužením, u něhož v rozhodné době nejsou na účtu majetkové podstaty peněžní prostředky v takové výši, aby mohla být případná (navýšená) odměna insolvenční správkyně uhrazena. Proto dovolatelka požaduje, aby Nejvyšší soud změnil usnesení soudů nižších stupňů tak, že jejímu návrhu vyhoví. Současně navrhuje, aby Nejvyšší soud odložil vykonatelnost napadeného rozhodnutí. Dovolání je přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř. a to k řešení otázky dovolatelkou otevřené, dosud v daných skutkových souvislostech Nejvyšším soudem beze zbytku nezodpovězené. Vzhledem k obsahu dovolání je zjevné, že dovolatelka napadá usnesení odvolacího soudu (jen) v rozsahu, v němž jí bylo uloženo, aby rozdělila mezi nezajištěné věřitele (i) částku 131.164,- Kč, a současně nebylo vyhověno jejímu návrhu na čerpání zálohy na odměnu v téže výši. Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval. Podle ustanovení § 38 insolvenčního zákona (ve znění účinném do 31. května 2019) insolvenční správce má právo na odměnu a náhradu hotových výdajů. V případě konkursu se výše odměny určí z počtu přezkoumaných přihlášek pohledávek a z výtěžku zpeněžení určeného k rozdělení mezi věřitele. V případě oddlužení činí výše odměny z počtu přezkoumaných přihlášek pohledávek 25 % výše stanovené prováděcím právním předpisem pro odměnu z počtu přezkoumaných přihlášených pohledávek v konkursu. Je-li insolvenční správce plátcem daně z přidané hodnoty, náleží mu k odměně a k náhradě hotových výdajů částka odpovídající této dani, kterou je insolvenční správce povinen z odměny a z náhrady hotových výdajů odvést podle zvláštního právního předpisu (odstavec 1). Odměna a náhrada hotových výdajů insolvenčního správce se uspokojují z majetkové podstaty, a pokud k tomu nestačí, ze zálohy na