29 NSCR 43/2022 – Nejvyšší soud

KSLB 82 INS XY 29 NSČR 43/2022-B-121 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců Mgr. Milana Poláška a Mgr. Hynka Zoubka v insolvenční věci dlužníků A. P., narozeného XY, bytem XY, a M. P., narozené XY, bytem XY, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci pod sp. zn. KSLB 82 INS XY, o přeměně oddlužení v konkurs, o dovolání dlužníka, zastoupeného Mgr. Janem Matznerem, advokátem, se sídlem v Liberci, 8. března 21/13, PSČ 460 05, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 1. listopadu 2021, č. j. KSLB 82 INS XY, 4 VSPH XY, takto: Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 1. listopadu 2021, č. j. KSLB 82 INS XY, 4 VSPH XY, se mění takto: Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 2. července 2021, č. j. KSLB 82 INS XY, se mění tak, že oddlužení dlužníků se zrušuje a na majetek dlužníků se prohlašuje konkurs. Odůvodnění: 1. Usnesením ze dne 2. července 2021, č. j. KSLB 82 INS XY, Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci (dále jen „insolvenční soud“): [1]  Zrušil „schválené oddlužení dlužníků“ M. P. a A. P. „dle § 418 odst. 1 písm. d/ insolvenčního zákona a dle § 418 odst. 3 insolvenčního zákona“ [bod I. výroku]. [2] Prohlásil konkurs na majetek dlužníků (bod II. výroku). 2. Insolvenční soud – vycházeje z ustanovení § 394a odst. 3 a § 418 odst. 1 a 3 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona) – dospěl k následujícím závěrům: 3. Dne 23. října 2020 došel insolvenčnímu soudu návrh věřitele [České spořitelny, a. s. (dále jen „věřitel Č“)] na zrušení oddlužení pro nepoctivý záměr dlužnice. 4. Při jednání u insolvenčního soudu, jež se konalo 2. července 2021, navrhli dlužníci zrušení oddlužení. Insolvenční soud proto postupoval dle § 418 „odst. 2“ (správně odst. 1) písm. d/ insolvenčního zákona a schválené oddlužení zrušil. 5. Insolvenční soud se zabýval i dalšími důvody pro zrušení oddlužení, jelikož vyjdou-li v insolvenčním řízení najevo pochyby o poctivosti záměru dlužníků při podání návrhu na povolení oddlužení, je insolvenční soud povinen je zkoumat. Přitom dospěl k závěru, že jsou důvody pro zrušení oddlužení též podle § 418 odst. 3 insolvenčního zákona (s přihlédnutím k chování dlužníka - utracení prostředků získaných za převod členských a vlastnických práv ve společenství chatiček v Německu v době 1,5 měsíce před podáním insolvenčního návrhu dlužníky). 6. Prohlášení konkursu na majetek dlužníků je ve smyslu ustanovení § 405 odst. 2 insolvenčního zákona odůvodněno tím, že probíhá řízení o dvou odpůrčích žalobách týkajících se částek 254.000 Kč a 115.000 Kč. 7. K odvolání dlužníka Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 1. listopadu 2021, č. j. KSLB 82 INS XY, 4 VSPH XY, potvrdil usnesení insolvenčního soudu. 8. Odvolací soud – vycházeje z ustanovení § 418 insolvenčního zákona a z označené judikatury Nejvyššího soudu k (ne)poctivosti záměru dlužníka – dospěl po přezkoumání napadeného usnesení k následujícím závěrům: 9. V daném případě podal dlužník odvolání (posuzováno dle obsahu) jen proti té části napadeného rozhodnutí, kterou insolvenční soud zrušil schválené oddlužení pro nepoctivý záměr (§ 418 odst. 3 insolvenčního zákona) a prohlásil konkurs na majetek dlužníků. Odvolací soud tak nezkoumal samotné zrušení oddlužení, nýbrž to, zda v situaci, kdy dlužníci požádali o zrušení oddlužení ve smyslu 418 odst. 1 písm. d/ insolvenčního zákona, byl legitimním důvodem zrušení též nepoctivý záměr dlužníků. 10. Oddlužení je způsobem řešení úpadku, který za zákonem stanovených podmínek vede k osvobození dlužníka od placení zbytku jeho dluhů podle § 414 a násl. insolvenčního zákona. K tomu ale může dojít, jen jestliže dlužník řádně a včas splnil povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení a jestliže nesledoval oddlužením nepoctivý záměr. Není-li tomu tak, je třeba ukončit  proces oddlužení za podmínek stanovených v § 418 insolvenčního zákona, k čemuž insolvenční soud nepotřebuje návrh některého z věřitelů. 11. V návaznosti na obsah insolvenčního spisu pak má odvolací soud za to, že insolvenční soud postupoval správně, jestliže zrušil oddlužení též pro nepoctivý záměr, neboť „tohoto se měli dopustit“ oba dlužníci. 12. S přihlédnutím k podaným odpůrčím žalobám postupoval insolvenční soud správně i v tom, že (současně) prohlásil konkurs na majetek dlužníků. 13. Proti usnesení odvolacího soudu podal dlužník dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na dovolacím soudem vyřešené právní otázce, která má  být posouzena jinak. Dovolatel namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod dle § 241a odst. 1 o. s. ř.), a požaduje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. 14. V mezích uplatněného dovolacího důvodu pak dovolatel  argumentuje ve prospěch názoru, že odvolací soud posoudil otázku (ne)poctivosti záměru dlužníků při oddlužení nesprávně a dovolává se závěrů formulovaných v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. března 2012, sen. zn. 29 NSČR 32/2011, uveřejněném pod číslem 112/2012 Sb. rozh. obč. [usnesení je (stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže) dostupné i na webových stránkách Nejvyššího soudu], konkrétně pasáže o tom, že: „(…) je (ovšem) třeba mít na paměti, že o způsob řešení svého úpadku oddlužením typově žádají i osoby, které si úpadkovou situaci (nebo hrozící úpadek) přivodily do jisté míry lehkomyslným, marnotratným nebo obecně málo zodpovědným přístupem ke svým majetkovým záležitostem (počínaje tzv. řetězením úvěrů a půjček a konče třeba i utrácením peněz v hracích automatech), ale v určité fázi života (zpravidla časově úzce propojené dobou zahájení insolvenčního řízení) se rozhodly tento přístup změnit a své ekonomické potíže řešit smysluplnou cestou v insolvenčním řízení.“ 15. Insolvenční správce ve vyjádření navrhuje dovolání odmítnout nebo zamítnout, maje je za nedůvodné a považuje právní posouzení věci odvolacím soudem za správné a vyčerpávající. 16. Pro dovolací řízení je rozhodný občanský soudní řád v aktuálním znění. 17. Již v rovině zkoumání účinků podaného dovolání (též pro účely pozdějšího posouzení jeho přípustnosti) jsou pro další úvahy Nejvyššího soudu rozhodná následující ustanovení insolvenčního zákona a občanského soudního řádu (ve znění, jež nedoznalo změn od zahájení insolvenčního řízení na majetek dlužníků, tedy od 16. března 2020, kdy insolvenční návrh dlužníků došel insolvenčnímu soudu): § 7 (insolvenčního zákona) Použití občanského soudního řádu a zákona o zvláštních řízeních soudních Nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje. § 394a (insolvenčního zákona) Společný návrh manželů na povolení oddlužení (1) Manželé, z nichž každý samostatně je osobou oprávněnou podat návrh na povolení oddlužení, mohou tento návrh podat společně. Pro posouzení, zda jde o osoby oprávněné podat společný návrh manželů na povolení oddlužení, je rozhodné, zda jde o manžele ke dni, kdy takový návrh dojde insolvenčnímu soudu. (2) Společný návrh manželů na povolení oddlužení musí obsahovat výslovné prohlášení obou manželů, že souhlasí s tím, aby všechen jejich majetek byl pro účely schválení oddlužení považován za majetek ve společném jmění manželů; podpisy obou manželů u tohoto prohlášení musí být úředně ověřeny. (3) Manželé, kteří podali společný návrh na povolení oddlužení, mají po dobu trvání insolvenčního řízení postavení nerozlučných společníků a považují se za jednoho dlužníka. § 91 (o. s. ř.) (1) Je-li žalobců nebo žalovaných v jedné věci několik, jedná v řízení každý z nich sám za sebe. (2) Jestliže však jde o taková společná práva nebo povinnosti, že se rozsudek musí vztahovat na všechny účastníky, kteří vystupují na jedné straně, platí úkony jednoho z nich i pro ostatní. Ke změně návrhu, k jeho vzetí zpět, k uznání nároku a k uzavření smíru je však třeba souhlasu všech účastníků, kteří vystupují na jedné straně. 18. Nejvyšší soud úvodem připomíná, že s přihlédnutím k ustanovení § 394a odst. 3 insolvenčního zákona mají dlužníci postavení nerozlučných společníků (po dobu trvání insolvenčního řízení jsou též pokládáni za jednoho dlužníka), takže předmětný procesní úkon dlužníka (dovolání) platí i pro dlužnici; srov. i ustanovení §  91 odst. 2 věty první o. s. ř., v poměrech založených společným návrhem manželů na povolení oddlužení přiměřeně aplikovatelné (§ 7 insolvenčního zákona) v insolvenčním řízení (totéž platilo pro odvolací přezkum