29 NSCR 48/2016 – Nejvyšší soud

KSPH 42 INS XY 29 NSČR 48/2016-B-90 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Milana Poláška v insolvenční věci dlužníka M. P., narozeného XY, zemřelého listopadu 2017, posledně bytem XY, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. KSPH 42 INS XY, o vydání výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli č. 1, o dovolání zajištěného věřitele č. 1 CZ CREDIT REAL, k. s., se sídlem v Roztokách, Přemyslovská 1468, PSČ 252 63, identifikační číslo osoby 26174553, zastoupeného Mgr. Pavlem Baťkem, advokátem, se sídlem v Příbrami, náměstí T. G. Masaryka 142, PSČ 261 01, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 29. září 2015, č. j. KSPH 42 INS XY, 1 VSPH XY, takto: Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 29. září 2015, č. j. KSPH 42 INS XY, 1 VSPH XY, a usnesení Krajského soud v Praze ze dne 18. května 2015, č. j. KSPH 42 INS XY, se zrušují a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Odůvodnění: [1] Usnesením ze dne 18. května 2015, č. j. KSPH 42 INS XY, Krajský soud v Praze (dále jen „insolvenční soud“) zamítl návrh Ing. Davida Jánošíka, insolvenčního správce dlužníka M. P., aby vyslovil souhlas insolvenčního soudu s vydáním výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli č. 1 CREDIT REAL, k. s. (dále jen „zajištěny věřitel č. 1“). [2] Insolvenční soud vyšel ve skutkové rovině z toho, že: 1/ Usnesením ze dne 5. března 2013, č. j. KSPH 42 INS XY, zjistil insolvenční soud úpadek dlužníka a prohlásil konkurs na jeho majetek. 2/ Do majetkové podstaty dlužníka byly mimo jiné sepsány pozemky parc. XY a parc. XY, nacházející se v katastrálním území XY, zapsané na listu vlastnictví číslo XY, vedeném u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště XY (dále jen „nemovitosti“). 3/ Nemovitosti sloužily k zajištění: a/ pohledávky zajištěného věřitele č. 1, zjištěné v insolvenčním řízení co do pravosti a výše s právem na uspokojení ze zajištění, s tím, že okamžikem vzniku zajištění byl 14. červen 2012, b/ pohledávek „poškozených“, jejichž nárok byl zajištěn usnesením státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem ze dne 23. srpna 2006, č. j. 2 KZV 73/2006-89 (dále jen „usnesení o zajištění nemovitostí“); ke dni vydání usnesení nebyla „pohledávka poškozených“ přihlášena do insolvenčního řízení vedeného na majetek dlužníka. 4/ Usnesením ze dne 25. dubna 2014, sp. zn. 48 T 10/2012, povolil Krajský soud v Ústí nad Labem (dále jen „trestní soud“) prodej nemovitostí. V odůvodnění usnesení uvedl, že peněžní částka získaná prodejem nemovitostí se uloží do úschovy soudu. 5/ Dne 23. září 2014 udělil zajištěný věřitel č. 1 insolvenčnímu správci pokyn ke zpeněžení pozemků, respektive souhlasil s tím, aby nemovitosti byly prodány mimo dražbu označenému zájemci (Nové Dubce, a. s.), za kupní cenu ve výši 6,8 miliónu Kč. 6/ Insolvenční správce dlužníka podal 1. dubna 2015 k insolvenčnímu soudu návrh na vyslovení souhlasu s vydáním výtěžku zpeněžení nemovitostí zajištěnému věřiteli č. 1; proti tomuto návrhu nebyly v zákonné lhůtě podány námitky. [3] Na výše uvedeném základě insolvenční soud – vycházeje z ustanovení § 167, § 173 odst. 1 a 2, § 227, § 283 odst. 3, § 285, a § 298 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona) – dospěl k následujícím závěrům. [4] Obecná propadná lhůta pro přihlášení pohledávek neplatí pro věřitele vykonatelných pohledávek na náhradu škody nebo nemajetkové újmy způsobené trestným činem nebo vykonatelných pohledávek na vydání bezdůvodného obohacení získaného trestným činem v souladu se zákonem č. 45/2013 Sb., o obětech trestných činů. Tato kategorie věřitelů může podat přihlášku pohledávky u insolvenčního soudu kdykoli v průběhu insolvenčního řízení, pokud v trestním řízení o tomto trestném činu byl zajištěn majetek v majetkové podstatě dlužníka a přihláška pohledávky byla podána v době, kdy zajištění podle trestního řádu trvá. [5] Věřitelem podle § 167 odst. 2 insolvenčního zákona může být jak fyzická, tak právnická osoba, které soud přiznal v adhezním řízení (popř. civilním řízení) právo na plnění. K tomu, aby určitá osoba vstoupila do práv věřitele podle § 167 odst. 2 insolvenčního zákona, musí být kumulativně splněny tyto základní podmínky: a/ exekuční titul, b/ majetek dlužníka je zajištěn podle trestního řádu, a c/ škoda i nemajetková újma byly způsobeny trestným činem; trestný čin musí být zdrojem bezdůvodného zisku (obohacení); srov. Zůbek, J.: Nárok poškozeného z pohledu trestního, civilního a insolvenčního řízení, Právní rozhledy č. 4, ročník 2014 (dále jen „Zůbek“). [6] Dokud není vynesen pravomocný odsuzující rozsudek, nemá poškozený, který je věřitelem obviněného, žádný vykonatelný titul, s nímž by se mohl přihlásit do insolvenčního řízení. Poškozený je v takové situaci plně závislý na postupu orgánů činných v trestním řízení a nemůže ovlivnit délku trestního řízení až po fázi vynesení pravomocného rozsudku [srov. Gřivna, T., Šámal, P., Válková, H. a kol.: Zákon o obětech trestných činů. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014 (dále jen „Komentář k zákonu o obětech trestných činů“), str. 465]. Zajištěný věřitel může podávat přihlášku kdykoliv v průběhu insolvenčního řízení, zřejmě právě proto, že majetková hodnota zajišťující jeho pohledávku je orgánem činným v trestním řízení „rezervována“ pro uspokojení pohledávek poškozených. K jejímu zpeněžení insolvenčním správcem nemůže dojít bez souhlasu orgánu činného v trestním řízení (§ 227, § 283 odst. 3 insolvenčního zákona); srov. opět Zúbek. [7] Důvodem této právní úpravy (§ 283 odst. 3 insolvenčního zákona) v insolvenčním zákonu je zajistit, aby nejen v rámci výkonu rozhodnutí, ale i v rámci insolvenčního řízení nedošlo ke zmaření uspokojení nároků poškozeného tím, že by bez souhlasu příslušného orgánu činného v trestním řízení došlo k prodeji věcí zajištěných v trestním řízení pro uspokojení nároků poškozených. Ustanovení § 283 odst. 3 insolvenčního zákona si klade stejný cíl jako § 47 odst. 7 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád) [dále též jen „ty. ř.“], § 265 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), a § 47 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekučního řádu), a o změně dalších zákonů, tj. zamezit jakémukoli nakládání s majetkem obviněného, který je zajištěn dle § 47 tr. ř., pokud s tím nevysloví souhlas příslušný orgán činný v trestním řízení, to znamená v přípravném řízení státní zástupce a v řízení před soudem soud (srov. opět Komentář k zákonu o obětech trestných činů, str. 465). [8] Z výše uvedeného je zřejmé, že poškození, jejichž nárok byl zajištěn usnesením o zajištění nemovitostí, nemohou dosud vstoupit do práv zajištěného věřitele podle ustanovení § 167 odst. 2 insolvenčního zákona, neboť nedisponují exekučním titulem. Přihlášku pohledávky však mohou podat kdykoli v průběhu insolvenčního řízení. K ochraně nároku takovýchto věřitelů slouží mimo jiné ustanovení § 283 odst. 3 insolvenčního zákona, dle kterého mohl insolvenční správce zpeněžit nemovitosti jen po předchozím souhlasu příslušného orgánu činného v trestním řízení (v daném případě trestního soudu). Za podmínek stanovených v § 283 odst. 3 insolvenčního zákona by pak případně bylo možné použít zbytek výtěžku k uspokojení pohledávek dalších insolvenčních věřitelů (zejména zajištěného věřitele č. 1). [9] Kdyby příslušný orgán činný v trestním řízení (trestní soud) souhlas neudělil, „měl by“ insolvenční správce nemovitosti vyjmout z majetkové podstaty podle ustanovení § 227 insolvenčního zákona, protože bez tohoto souhlasu by nebylo možné je zpeněžit. [10] Příslušný orgán činný v trestním řízení (trestní soud) na návrh insolvenčního správce udělil souhlas s prodejem těchto nemovitostí a to s ohledem na skutečnost, že vzhledem k dlouhé době, po kterou jsou zajištěny, dochází k jejich chátrání, což je značně znehodnocuje. Současně bylo rozhodnuto, že se peněžní částka získaná prodejem nemovitostí uloží do úschovy soudu. [11] Skutečnost, že dosud byla zjištěna pouze pohledávka zajištěného věřitele č. 1 (zajištěná nemovitostmi), a že již došlo ke zpeněžení nemovitostí, které slouží taktéž k zajištění nároku poškozených (s dřívějším pořadím), nelze dle soudu vykládat tak, že by bylo možné vydat výtěžek zpeněžení nemovitostí zajištěnému věřiteli č. 1. Uvedený postup by byl v rozporu s ochranou práv poškozených, kteří s ohledem na stav trestního řízení dosud nemohou vstoupit do práv zajištěného věřitele podle ustanovení § 167 odst. 2 insolvenčního zákona a také v rozporu s usnesením trestního soudu ze dne 25. dubna 2014, kterým bylo sice povoleno zpeněžení nemovitostí, nicméně s podmínkou, že tento výtěžek bude složen do úschovy soudu. [12] Opačný výklad by vedl k tomu, že by příslušný orgán činný v trestním řízení nemohl souhlas se zpeněžením věcí při déletrvajícím trestním řízení vůbec udělit, neboť pak by byl výtěžek zpeněžení použit k uspokojení ji