29 NSCR 48/2025 – Nejvyšší soud

KSHK 35 INS 15139/2020 29 NSČR 48/2025-P9-50 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců Mgr. Hynka Zoubka a JUDr. Tomáše Zadražila v insolvenční věci dlužníka L. D., vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. KSHK 35 INS 15139/2020, o přihlášce pohledávky věřitele č. 9 AQUAX s. r. o., o dovolání věřitele č. 9 AQUAX s. r. o., se sídlem v Bratislavě, Klincová 35, PSČ 821 08, Slovenská republika, identifikační číslo osoby 50475673, zastoupeného JUDr. Jiřím Gajdarusem, advokátem, se sídlem v Černošicích, Svatopluka Čecha 2202, PSČ 252 28, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 18. února 2025, č. j. KSHK 35 INS 15139/2020, 3 VSPH 908/2024-P9-36, takto: Dovolání se odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Usnesením ze dne 3. června 2021, č. j. KSHK 35 INS 15139/2020-P9-4, Krajský soud v Hradci Králové (dále jen „insolvenční soud“): [1] Odmítl přihlášku pohledávky věřitele AQUAX s. r. o. (dále též jen „věřitel A“) ve výši 1.444.513 Kč (I. výrok). [2] Určil, že právní mocí rozhodnutí končí účast věřitele A v insolvenčním řízení (II. výrok). 2. K odvolání věřitele A Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 24. září 2021, č. j. KSHK 35 INS 15139/2020, 3 VSPH 770/2021-P9-11, potvrdil usnesení insolvenčního soudu. 3. K dovolání věřitele A Nejvyšší soud usnesením ze dne 24. listopadu 2022, č. j. KSHK 35 INS 15139/2020, 29 NSČR 90/2021-P9-21, zrušil usnesení obou soudů a věc vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení. 4. Usnesením ze dne 16. července 2024, č. j. KSHK 35 INS 15139/2020-P9-24, ve spojeniě s (opravným) usnesením ze dne 19. prosince 2024, č. j. KSHK 35 INS 15139/2020-P9-32, insolvenční soud: [1] Odmítl (opět) přihlášku pohledávky věřitele A ve výši 1.444.513 Kč (I. výrok). [2] Určil, že právní mocí rozhodnutí končí účast věřitele A v insolvenčním řízení (II. výrok). 5. K odvolání věřitele A Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 18. února 2025 č. j. KSHK 35 INS 15139/2020, 3 VSPH 908/2024-P9-36, potvrdil usnesení insolvenčního soudu. 6. Odvolací soud přitakal závěru insolvenčního soudu, že přihláška pohledávky je opožděná. II. Dovolání a vyjádření k němu 7. Proti usnesení odvolacího soudu ze dne 18. února 2025 podal věřitel A dovolání (podáním datovaným 11. května 2025, doručeným insolvenčnímu soudu téhož dne, P9-39), požaduje (v článku III. dovolání, „Dovolací návrh“), aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí obou soudů a věc vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení. 8. Dovolatel namítá (v článku II. dovolání, „Odůvodnění dovolání“, části A), že napadené rozhodnutiě spočívá ve smyslu § 241a odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), na nesprávném právním posouzeniě věci co do: [1] Výkladu § 173 odst. 1 a § 185 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), v otázce možnosti odmítnutí přihlášky pohledávky zahraničního věřitele jako opožděné za situace, kdy insolvenční soud již vydal (jako v posuzované věci) výzvu zahraničním věřitelům dle § 430 insolvenčního zákona. [2] Výkladu § 430 insolvenčního zákona v otázce známosti osoby zahraničního věřitele při osobním doručení oznámení o postoupení pohledávky dlužníkovi, který to následně popírá a současně „zcela zjevně v podvodném úmyslu“ neuvede tohoto zahraničního věřitele v seznamu svých věřitelů („úmyslně“ v něm uvede původního věřitele, který již logicky nesleduje případné insolvenční řízení dlužníka), to vše v návaznosti na výklad „§ 1182“ (správně § 1882) zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). 9. Přípustnost dovolání vymezuje dovolatel podle § 237 o. s. ř. argumentem, že napadané rozhodnutí závisí na vyřešení právních otázek, které v rozhodovániě dovolacího soudu dosud nebyly vyřešeny, konkrétně otázek: [1] Lze odmítnout jako opožděnou přihlášku pohledávky zahraničního věřitele podanou ve lhůtě podle § 430 odst. 2 insolvenčního zákona poteě, co insolvenční soud vydal výzvu zahraničním věřitelům dle ustanoveniě § 430 odst. 1 insolvenčního zákona? [2] Lze považovat za neznámého zahraničního věřitele, který se pokusil doručit dlužníku oznámeniě o postoupeniě pohledávky osobně a dlužník odmítl oznámeniě převzít a v následném „návrhu na oddlužení“ označil jako svého věřitele původního věřitele (s tím, že osoba nového věřitele mu nebyla známa)? 10. Následně (v článku II. dovolání „Odůvodnění dovolání“, části B) již jen ohlašuje, že: „Bližší odůvodnění podaného dovolání učiní věřitel ve lhůtě 30 dnů ode dne podání dovolání.“ 11. Podáním datovaným 31. května 2025, doručeným insolvenčnímu soudu 1. června 2025, zevně označeným jako „Odůvodnění dovolání“ (P9-40), dovolatel podrobně rozvedl argumentaci k položeným otázkám, zabývaje se dále výkladem § 1882 odst. 1 o. z. a označuje (v závěru článku I. „Odůvodnění dovolání“) za zásadní právní otázku, zda ke splnění podmínky dané § 1882 odst. 1 o. z. při oznamování postoupení pohledávky postupníkem postačí k prokázání postoupení, že smlouva o postoupení pohledávek byla doručena dlužníku. Stejně tak je podle dovolatele právní otázkou, „která je předmětem dovolání“, zda ustanovení § 430 insolvenčního zákona vyžaduje, aby byly splněny veškeré zákonné požadavky na oznámení postoupení pohledávek dle § 1882 odst. 1 o. z., anebo postačí, je-li uvedená skutečnost dlužníku známa. 12. Dlužník ve vyjádření z 13. listopadu 2025 (P9-47) navrhuje dovolání odmítnout, případně zamítnout, maje za to, že nepřináší žádné nové skutečnosti, že tvrzení o jeho úmyslném jednání nemají oporu v provedeném dokazování a že dovolatel se domáhá změny skutkových zjištění. III. Přípustnost dovolání 13. Pro dovolací řízení je rozhodný občanský soudní řád v aktuálním znění. 14. Nejvyšší soud se nejprve zabýval přípustností podaného dovolání, maje na zřeteli, že v dané věci může být přípustné jen podle § 237 o. s. ř., přičemž pro ně neplatí žádné z omezení přípustnosti vypočtených v § 238 o. s. ř. Přitom nepřehlédl, že (jak ve vyjádření k dovolání upozornil i dlužník) insolvenční řízení vedené na majetek dlužníka v mezidobí skončilo [usnesením ze dne 6. listopadu 2025, č. j. KSHK 35 INS 15139/2020-B-154, zveřejněným v insolvenčním rejstříku téhož dne, které v plném rozsahu nabylo právní moci 29. listopadu 2025, insolvenční soud (mimo jiné) vzal na vědomí splnění oddlužení (I. výrok) a přiznal dlužníku osvobození od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny (IV. výrok)]. Skončení insolvenčního řízení však nemá vliv na zkoumání přípustnosti dovolání. 15. Vzhledem k části první článku II (Přechodná ustanovení) bodu 1. zákona č. 252/2024 Sb. Nejvyšší soud rovněž zohlednil (se zřetelem k době zahájení insolvenčního řízení na majetek dlužníka, 16. července 2020), že pro dané insolvenční řízení se až do jeho skončení i v době od 1. října 2024 uplatňuje insolvenční zákon ve znění účinném do 30. září 2024) [s výjimkou nastavenou pro § 75 a § 109 odst. 1 písm. c/ a § 412a odst. 3 insolvenčního zákona v části první článku II (Přechodná ustanovení) bodu 2. a 3. zákona č. 252/2024 Sb.]. Insolvenční zákon v tomto znění je rozhodný i pro posuzování přípustnosti dovolání. 16. Pro posouzení, v jakém rozsahu se může Nejvyšší soud zabývat dovoláním předestřenou právní argumentací, jsou rozhodná následující ustanovení občanského soudního řádu a insolvenčního zákona: § 240 (o. s. ř.) (1) Účastník může podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Bylo-li odvolacím soudem vydáno opravné usnesení, běží tato lhůta od doručení opravného usnesení. (2) Zmeškání lhůty uvedené v odstavci 1 nelze prominout. Lhůta je však zachována, bude-li dovolání podáno ve lhůtě u odvolacího nebo dovolacího soudu. (3) Lhůta je zachována také tehdy, jestliže dovolání bylo podáno po uplynutí dvouměsíční lhůty proto, že se dovolatel řídil nesprávným poučením soudu o dovolání. Neobsahuje-li rozhodnutí poučení o dovolání, o lhůtě k dovolání nebo o soudu, u něhož se podává, nebo obsahuje-li nesprávné poučení o tom, že dovolání není přípustné, lze podat dovolání do tří měsíců od doručení. § 241a (o. s. ř.) (1) Dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Dovolání nelze podat z důvodu vad podle § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a/ a b/ a § 229 odst. 3. (2) V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). (3) Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení. (4) V dovolání nelze poukazovat na podání, která dovolatel učinil za řízení před soudem prvního stupně nebo v odvolacím řízení. (5) K obsahu podání, v němž d