29 NSCR 51/2023 – Nejvyšší soud

KSLB 76 INS 15187/2021 29 NSČR 51/2023-B-64 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců Mgr. Milana Poláška a Mgr. Hynka Zoubka v insolvenční věci dlužníka J. V., vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci pod sp. zn. KSLB 76 INS 15187/2021, o neschválení oddlužení, o dovolání dlužníka, zastoupeného Mgr. Jakubem Schejbalem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Na Poříčí 1070/19, PSČ 110 00, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 13. března 2023, č. j. KSLB 76 INS 15187/2021, 6 VSPH 1668/2022-B-50, takto: I. Dovolání dlužníka proti té části prvního výroku usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 13. března 2023, č. j. KSLB 76 INS 15187/2021, 6 VSPH 1668/2022-B-50, kterou odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně v bodě IV. výroku o prohlášení konkursu, se odmítá. II. Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 13. března 2023, č. j. KSLB 76 INS 15187/2021, 6 VSPH 1668/2022-B-50, se zrušuje s výjimkou druhého výroku a věc se vrací ve zrušeném rozsahu odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Usnesením ze dne 21. října 2022, č. j. KSLB 76 INS 15187/2021-B-35, Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci (dále jen „insolvenční soud“) [mimo jiné]: [1] Neschválil oddlužení dlužníka J. V. proto, že návrhem na povolení oddlužení je sledován nepoctivý záměr (bod III. výroku). [2] Prohlásil konkurs na majetek dlužníka (bod IV. výroku). [3] Určil, že konkurs bude řešen jako nepatrný (bod V. výroku). 2. Insolvenční soud – vycházeje z ustanovení § 314 odst. 1, § 395 odst. 1 a § 405 zákona 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona) – dospěl ohledně označených výroků k následujícím závěrům: 3. Dlužník sleduje podáním „insolvenčního návrhu“ (správně návrhu na povolení oddlužení) nepoctivý záměr (§ 395 odst. 1 insolvenčního zákona). 4. Nepoctivý záměr spatřuje insolvenční soud v tom, že dlužník nepodal insolvenční návrh v době, kdy věděl, že své závazky nebude schopen hradit, a kdy měl dostatečné příjmy k tomu, aby byl schopen v oddlužení uhradit jejich významnou poměrnou část. Následně přestal oficiálně podnikat a zajistil si kontrolu nad svým majetkem a příjmy prostřednictvím M. Ch. (dále jen „M. CH.“), s nímž se zná z dřívějšího podnikání. V době podání návrhu na povolení oddlužení měl dlužník čistý příjem pouze ve výši 14.300 Kč (měsíčně), což umožňuje uspokojení věřitelů (za 5 let) pouze ve výši 1,8 % (od června 2022 byla jeho mzda zvýšena na částku 18.110 Kč). Dlužník hradí nadstandardní výživné (o jehož snížení neuvažuje) na nezletilé dítě ve výši 10.000 Kč, a z vůle M. CH. zdarma bydlí v bytě o výměře 140 m2 a používá (i k soukromým účelům) služební auto zn. Octavia (rok výroby 2019). Ještě v lednu 2022 pak dlužník popisoval před opatrovnickým soudem svou ekonomickou situaci jako dobrou. 5. O přeměně oddlužení v konkurs (který bude dle projednán jako nepatrný ve smyslu § 314 odst. 1 insolvenčního zákona) rozhodl insolvenční soud proto, že dlužník má zpeněžitelný majetek. 6. K odvolání dlužníka Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 13. března 2023, č. j. KSLB 76 INS 15187/2021, 6 VSPH 1668/2022-B-50: [1] Potvrdil usnesení insolvenčního soudu v bodech III. a IV. výroku (první výrok). [2] Odmítl odvolání v rozsahu, v němž směřovalo proti bodu V. výroku usnesení insolvenčního soudu (druhý výrok). 7. Odvolací soud – vycházeje z ustanovení § 395 odst. 1 písm. a/ a § 405 insolvenčního zákona a ze závěrů obsažených na téma nepoctivého záměru v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. července 2011, sen. zn. 29 NSČR 14/2009, uveřejněném pod číslem 14/2012 Sb. rozh. obč. a v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. března 2012, sen. zn. 29 NSČR 32/2011, uveřejněném pod číslem 112/2012 Sb. rozh. obč. (dále jen „R 112/2012“) [usnesení jsou (stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže) dostupná i na webových stránkách Nejvyššího soudu] – dospěl po shrnutí skutkového stavu věci a obsahu dlužníkových podání k následujícím závěrům: 8. Insolvenční soud založil úsudek o nepoctivém záměru dlužníka (zjednodušeně řečeno) na řetězci dlužníkových jednání z doby před i po podání návrhu na povolení oddlužení, maje za to, že ona jednání nasvědčují snaze dlužníka vyhnout se řádnému vypořádání s věřiteli. Dovodil, že dlužník poškodil své věřitele již v roce 2017, kdy prodal byt (v němž nyní bydlí) svému příteli M. CH., aby se vyhnul uspokojení pohledávky společnosti ČSOB Faktoring, a. s. (dále jen „společnost Č“), vůči společnosti P. G.. (dříve pod obchodní firmou p. e. G.), kterou zajistil bianco směnkou. Následně (v roce 2019) na sebe dlužník nepodal insolvenční návrh, ač věděl, že je v úpadku. Vyčkal uplynutí lhůty pro podání odpůrčí žaloby ohledně bytu, přestal oficiálně podnikat, a zajistil si kontrolu nad svým majetkem a příjmy prostřednictvím M. CH. a teprve poté podal insolvenční návrh. 9. K tomu odvolací soud především uvádí, že na nepoctivý záměr dlužníka nelze usuzovat ze skutečností týkajících se převodu bytu na M. CH. Dlužníku nelze klást k tíži ani to, že nepodal insolvenční návrh již v roce 2019 (kdy měl několik peněžitých závazků po splatnosti), neboť samotná existence splatných závazků sama o sobě ještě nemusí vypovídat ničeho o schopnosti dlužníka je splácet. 10. Nelze přijmout ani závěr insolvenčního soudu, že před podáním návrhu na povolení oddlužení ukončil dlužník podnikání proto, aby se oficiálně zbavil příjmů. „Na základě časové posloupnosti ukončování podnikání“ též nelze bez dalšího uzavřít, že by dlužník uváděl v řízení o výživném nepravdivé údaje o svých příjmech. 11. Napadené rozhodnutí co do neschválení oddlužení pro nepoctivý záměr dlužníka přesto obstojí. Z učiněných zjištění totiž vyplývá, že dlužník neuvádí pravdivé informace o svých současných majetkových poměrech a nesnaží se řádně vypořádat se svými věřiteli. 12. Podle rozsudku Okresního soudu v Liberci ze dne 11. ledna 2021, který nabyl právní moci 4. března 2021, je dlužník od 1. ledna 2021 povinen platit na svého nezletilého syna narozeného XY výživné ve výši 10.000 Kč měsíčně. Po podání návrhu na povolení oddlužení nepodal dlužník návrh na snížení výživného, ani jej podat nehodlá (pro majetkové poměry bývalé manželky a zdravotní stav dítěte). 13. Dlužník uvádí, že bydlí v bytě o rozloze 140 m2, vlastněném jeho dlouholetým přítelem M. CH. (jemuž byt prodal v květnu 2017). V bytě bydlí od jeho prodeje a za užívání bytu M. CH. nejprve nehradil ničeho, nyní platí pouze poplatek za služby ve výši 4.000 Kč (měsíčně). Důvodem tohoto výhodného pronájmu měl být nejprve výhodný prodej bytu, nyní pak vděčnost finančně zajištěného M. CH. za to, že dlužník mu v minulosti poskytl pomoc se zajišťováním léčby vážné nemoci. Dále má M. CH. pro účely oddlužení poskytovat dlužníku na základě smlouvy o důchodu z 1. září 2021 dar ve výši 8.000 Kč měsíčně. 14. Od 1. září 2021 má být dlužník zaměstnán (na základě pracovní smlouvy z 11. srpna 2021) jako obchodní zástupce u společnosti D. (dále jen „společnost D“), jejímž jediným společníkem a jednatelem je M. CH. Podle pracovní smlouvy a mzdového výměru z 11. srpna 2021 činila mzda dlužníka v době podání návrhu na povolení oddlužení pouze 16.500 Kč „hrubého“ (měsíčně) a měla být zasílána na označený bankovní účet. U jednání insolvenčního soudu konaného 25. května 2022 za účelem projednání námitek proti poctivosti dlužníkova záměru dlužník uváděl, že došlo ke zvýšení jeho přijmu na částku 21.000 Kč (měsíčně), s tím, že zatím nemá nárok na provizi. U dalšího jednání insolvenčního soudu konaného 26. září 2022 dlužník tvrdil (a pracovní smlouvou a mzdovým výměrem dokládal) zvýšení svého příjmu (od 1. září 2022) na 35.000 Kč „hrubého“ měsíčně a provizi 3 % z prodeje čipů (což při stejném jednání potvrdil M. CH.). 15. Tvrzení dlužníka se jeví nepravdivými již pro nestandardní majetková plnění, jež mu má dlouhodobě poskytovat pouze jediná osoba, jeho dlouholetý přítel M. CH. 16. Lze si jen stěží představit, jakou pomoc mohl dlužník, jenž nemá lékařské vzdělání a nikdy profesně nepůsobil v oblasti zdravotnictví, poskytnout při zajišťování léčby vážné nemoci, že mu (za to) M. CH. nechává několik let k užívání byt a nadto mu měsíčně přispívá vysokým darem. Uvedené nastavení vztahů mezi dlužníkem a M. CH. se jeví nevěrohodným a nasvědčuje tomu, že dlužník tají své skutečné majetkové poměry a prostřednictvím M. CH. si pouze zajišťuje podmínky pro oddlužení. 17. Z učiněných zjištění však vyplývají i další konkrétní skutečnosti svědčící o nepravdivosti dlužníkových tvrzení ohledně majetkových poměrů. Tvrzení dlužníka o příjmech u společnosti D odporují jeho výplatním páskám za dobu od září 2022 do ledna 2023. Podle nich měl dlužník v uvedeném období obdržet pouze částky odpovídající sjednané hrubé mzdě (nejvýše 35.000 Kč „hrubého“ měsíčně), nikoli již provizi z prodeje, nebo jinou odměnu nad rámec běžné mzdy. 18. Takto vykázané příjmy tedy neodpovídají prohlášením dlužníka a M. CH. ohledně výsledků ob