Z rozhodnutí: Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Milana Poláška v insolvenční věci dlužníka L. M., zastoupeného JUDr. Tomášem Radou, Ph.D., advokátem, se sídlem v Brně, Šumavská 525/33, PSČ 602 00, o insolvenčním návrhu věřitelů 1) ENREDA a. s., se sídlem v Brně, Mezírka 775/1, PSČ 602 00, identifikační číslo osoby 27 75…
KSBR 33 INS 15814/2024
29 NSČR 51/2025-A-76
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Milana Poláška v insolvenční věci dlužníka L. M., zastoupeného JUDr. Tomášem Radou, Ph.D., advokátem, se sídlem v Brně, Šumavská 525/33, PSČ 602 00, o insolvenčním návrhu věřitelů 1) ENREDA a. s., se sídlem v Brně, Mezírka 775/1, PSČ 602 00, identifikační číslo osoby 27 75 85 32, a 2) M. B., vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR 33 INS 15814/2024, o dovolání prvního insolvenčního navrhovatele proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 30. října 2024, č. j. KSBR 33 INS 15814/2024-A-37, a proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 3. dubna 2025, č. j. KSBR 33 INS 15814/2024, 2 VSOL 82/2025-A-58, takto:
I. Řízení o „dovolání“ proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 30. října 2024, č. j. KSBR 33 INS 15814/2024-A-37, se zastavuje.
II. Dovolání proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 3. dubna 2025, č. j. KSBR 33 INS 15814/2024, 2 VSOL 82/2025-A-58, se odmítá.
III. První insolvenční navrhovatel je povinen zaplatit dlužníku na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 7.344,70 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jeho zástupce.
Odůvodnění:
Návrhem ze dne 20. září 2024 [doručeným téhož dne Krajskému soudu v Brně (dále jen „insolvenční soud“)] se insolvenční navrhovatel (ENREDA a. s.) domáhal zjištění úpadku dlužníka (L. M.) a prohlášení konkursu na jeho majetek. Podáním doručeným insolvenčnímu soudu dne 21. října 2024 přistoupila k insolvenčnímu návrhu M. B.
Usnesením ze dne 30. října 2024, č. j. KSBR 33 INS 15814/2024-A-37, insolvenční soud zamítl insolvenční návrh navrhovatelů [1) ENREDA a. s. a 2) M. B.] na „vyhlášení“ úpadku dlužníka (výrok I.), uložil insolvenčním navrhovatelům, aby společně a nerozdílně zaplatili dlužníku na náhradu nákladů řízení částku 37.026,- Kč (výrok II.), prvnímu insolvenčnímu navrhovateli vrátil zálohu ve výši 50.000,- Kč (výrok III.) a uložil insolvenčním navrhovatelům, aby společně a nerozdílně zaplatili soudní poplatek za insolvenční návrh ve výši 2.000,- Kč (výrok IV.).
Insolvenční soud – odkazuje na § 3 odst. 1, § 105 odst. 1 a § 143 odst. 1 až 3 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobu jeho řešení (insolvenčního zákona), a na (označenou) judikaturu Nejvyššího soudu – dospěl k následujícím závěrům:
1) První insolvenční navrhovatel osvědčil existenci pohledávky za dlužníkem z titulu bezdůvodného obohacení ve výši 2.950.000,- Kč, splatné 30. června 2023, kterou nabyl postupní smlouvou ze dne 10. února 2024 od postupitelky (M. B.); druhá insolvenční navrhovatelka osvědčila existenci pohledávky za dlužníkem z titulu bezdůvodného obohacení ve výši 1.000.000,- Kč, splatné 30. června 2023.
2) Dlužník výpisy z účtů u (označených) bank „osvědčil, že disponuje pohotovými prostředky ve výši 9.524.473,60 Kč a 1.868.183,06 Kč pro zapravení osvědčených pohledávek (součet uvedených sum je evidentně vyšší než součet všech přihlášených pohledávek ve výši 9.345.587,- Kč, bez ohledu na to, že osvědčeny byly pohledávky v mnohem nižší částce)“. I v situaci, kdy by „další výpis“ o pohledávce dlužníka ve výši 9.524.473,60 Kč doložen nebyl, bylo by nutno při hodnocení platební schopnosti dlužníka vzít v úvahu i jeho další majetek, a to (označené) nemovitosti (viz výpisy z katastru nemovitostí pro katastrální území XY a XY), které nelze považovat za majetek „stěží prodejný či neprodejný“.
Jelikož insolvenční navrhovatelé „neosvědčili“ platební neschopnost dlužníka, insolvenční soud jejich insolvenční návrh zamítl.
Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 3. dubna 2025, č. j. KSBR 33 INS 15814/2024, 2 VSOL 82/2025-A-58, odmítl odvolání insolvenčních navrhovatelů proti výroku III. usnesení insolvenčního soudu (první výrok); ve zbývajícím rozsahu usnesení insolvenčního soudu potvrdil (druhý výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (třetí výrok).
Odvolací soud se v prvé řadě zabýval námitkami, podle nichž neměli insolvenční navrhovatelé dostatečnou lhůtu k přípravě na jednání konané 30. října 2024.
V této souvislosti předeslal, že jednání, které se konalo za přítomnosti prvního insolvenčního navrhovatele dne 16. října 2024, insolvenční soud odročil (jen) za účelem vyhlášení rozhodnutí na 23. října 2024. Za stavu, kdy k insolvenčnímu návrhu přistoupila 21. října 2024 druhá insolvenční navrhovatelka, insolvenční soud „z důvodu nutnosti“ doručit její insolvenční návrh dlužníku a prvnímu insolvenčnímu navrhovateli odročil jednání na 30. října 2024. Předvolání k tomuto jednání bylo insolvenčním navrhovatelům doručeno vyhláškou 23. října 2024; zvlášť bylo doručeno prvnímu insolvenčnímu navrhovateli dne 29. října 2024 a druhé insolvenční navrhovatelce dne 30. října 2024.
Za popsaného stavu odvolací soud ‒ vycházeje z § 71 odst. 1 a 2, § 72 odst. 2 a § 74 insolvenčního zákona a z § 119 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) ‒ dovodil, že insolvenční navrhovatelé měli dostatečnou lhůtu k přípravě na (další) jednání ve věci. Ostatně, i kdyby insolvenční soud v tomto směru postupoval nesprávně, bylo takové procesní pochybení zhojeno v odvolacím řízení, v jehož průběhu umožnil odvolací soud insolvenčním navrhovatelům realizaci jejich procesních práv u odvolacího jednání (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 18. listopadu 2016, sen. zn. I. ÚS 2297/16).
Dále odvolací soud, vycházeje ze skutkových zjištění insolvenčního soudu, doplnil dokazování (označenými) listinami, jež dlužník navrhl k důkazu v průběhu řízení před insolvenčním soudem. Z nich zjistil že: a) dlužník měl závazky z titulu smluv o úvěru v částkách 15.722.636,40 Kč a 8.510.294,30 Kč (k 31. srpnu 2024) a ve výši 3.652.895,10 Kč (k 30. září 2024), b) tržní hodnota nemovitostí ve vlastnictví dlužníka v k. ú. XY činila (viz odhad znalce ze dne 21. října 2024 pro účely „úvěrového řízení“) 65 miliónů Kč, c) dlužník měl zájemce o koupi nemovitostí v k. ú. XY za cenu 14,9 miliónů Kč s úhradou do 15 dnů od podpisu kupní smlouvy a d) na dalším účtu (u banky „Revolut“) měl dlužník k 23. říjnu 2024 částku 414.427,97 Kč.
Na tomto základě odvolací soud – cituje § 3 odst. 1 a 2, § 131 odst. 1, § 136 odst. 1, § 143 odst. 1 a 2 insolvenčního zákona a odkazuje na (označenou) judikaturu Nejvyššího soudu – dospěl k závěru, podle něhož dlužník prokázal, že má k dispozici finanční prostředky (viz pohledávky za bankami ze smluv o vedení účtu) v souhrnné výši 11.807.084,63 Kč, jakož i disponibilní majetek v částce 11.247.104,90 Kč (za tuto cenu je schopen zpeněžit nemovitosti v k. ú. XY i při zohlednění závazku z úvěru v částce 3.652.895,10 Kč); současně vlastní další nemovitosti, jejichž obvyklá hodnota činí 65 miliónů Kč [od této částky je nutno odečíst výši hypotečních úvěrů v souhrnné částce 24.232.930,70 Kč a dále zajištěnou pohledávku (označeného) věřitele ve výši 11.932.468,75 Kč].
Jinak řečeno, dlužník unesl důkazní břemeno [§ 101 odst. 1 písm. b) o. s. ř.] o tom, že „disponuje s majetkem dostatečným pro úhradu veškerých pohledávek uplatněných insolvenčními navrhovateli“; vyvrátil tak insolvenčními navrhovateli „tvrzenou“ domněnku své platební neschopnosti.
Vzhledem ke shora uvedenému odvolací soud neprovedl (pro nadbytečnost) důkaz „protokolem z opatrovnického řízení“ (jde o protokol o jednání ze dne 13. září 2024 ve věci vedené u Městského soudu Brně pod sp. zn. 83 P 9/2021).
Proti usnesením soudů obou stupňů o zamítnutí insolvenčního návrhu podal první insolvenční navrhovatel dovolání, které má za přípustné (§ 237 o. s. ř.) k řešení právních otázek vztahujících se k úpadku dlužníka, když podle jeho názoru odvolací soud (v rozporu s označenou judikaturou Nejvyššího soudu) náležitě neposoudil, zda dlužník byl v úpadku ve formě platební neschopnosti, včetně toho, zda lze přihlížet k finančním prostředkům získaných dlužníkem zápůjčkami v době po zahájení insolvenčního řízení, jakož i k nemožnosti zohledňovat hodnotu nemovitostí zatížených zástavním právem při posouzení „předlužení“ dlužníka.
Dovolatel namítá, že soudy nižších stupňů založily svá rozhodnutí na skutkovém zjištění, že dlužník nebyl k datu vydání rozhodnutí předlužen, aniž se současně zabývaly otázkou, zda nebyl v úpadku ve formě platební neschopnosti.
Dále poukazuje na původ finančních prostředků na účtech (označených) bank s tím, že získal-li dlužník tyto finanční prostředky zápůjčkami (až) v době po zahájení insolvenčního řízení, šlo úkony učiněné v rozporu s § 111 insolvenčního zákona, které jsou vůči jeho věřitelům neúčinné; k těmto částkám by tak nemělo být přihlíženo při posuzování důvodnosti insolvenčního návrhu. Potud zmiňuje výpověď dlužníka v řízení vedeném u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 83 P 9/2021, podle níž nemá disponibilní finanční prostředky. Dovolatel zpochybňuje též správnost „odhadu“ hodnoty nemovitostí dlužníka (jen) soukromými listinami, včetně schopnosti dlužníka využít tento majetek k zaplacení pohledávek věřitelů; s