29 NSCR 6/2008 – Nejvyšší soud

KSBR 31 INS XY 29 NSČR 6/2008-B-60 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Jiřího Zavázala v insolvenční věci dlužnice I. P., narozené XY, bytem XY, zastoupené JUDr. Hanou Helešicovou, advokátkou, se sídlem v Břeclavi, J. Palacha 4, PSČ 690 02, o způsobu řešení úpadku dlužnice, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR 31 INS XY, o dovolání dlužnice proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 17. července 2008, č. j. KSBR 31 INS XY, 2 VSOL XY, takto: I. Dovolání dlužnice proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 17. července 2008, č. j. KSBR 31 INS XY, 2 VSOL XY, se odmítá v rozsahu, v němž odvolací soud tímto usnesením potvrdil usnesení soudu prvního stupně ve výroku o prohlášení konkursu na majetek dlužnice. II. Ve zbývajícím rozsahu se dovolání dlužnice zamítá. O d ů v o d n ě n í: Usnesením ze dne 26. března 2008, č. j. KSBR 31 INS XY, Krajský soud v Brně neschválil oddlužení dlužnice (bod 1. výroku), prohlásil konkurs na její majetek (bod 2. výroku), určil, že jde o nepatrný konkurs (bod 3. výroku) a uvedl, kdy jeho usnesení bylo zveřejněno v insolvenčním rejstříku (bod 4. výroku). Soud vyšel z toho, že: 1/ Do insolvenčního řízení zahájeného na základě insolvenčního návrhu dlužnice se včas přihlásilo celkem 10 věřitelů s pohledávkami ve výši 586.065,63 Kč. 2/ Dne 21. března 2008 byly přezkoumány pouze pohledávky věřitelů pod čísly 3 až 5 a 8, přičemž z nich dlužnice popřela pravost pohledávky věřitele číslo 4, s tím, že tato pohledávka byla uhrazena. Ostatní přezkoumané pohledávky byly zjištěny. 3/ Zbylé (přihlášené) pohledávky nebyly dosud přezkoumány, jelikož ostatním věřitelům dosud neuplynula lhůta pro doplnění přihlášek či odstranění jejich vad. 4/ Příjmy dlužnice sestávají z částky 9.658,- Kč (invalidní důchod) a z částky 1.066,- Kč (sociální příplatek). 5/ Podle zjištění insolvenčního správce nebyl zjištěn majetek dlužnice, který by při oddlužení zpeněžením majetkové podstaty mohl dosáhnout zákonem stanovené hranice 30 %. 6/ Z částky 10.724,- Kč měsíčně je dlužnice schopna při schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře splácet 3.658,- Kč měsíčně. Na tomto základě soud prvního stupně - cituje ustanovení § 168 odst. 2 písm. a/, odst. 3, § 395 odst. 1 písm. b/, § 398, § 403 odst. 1, § 405 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona) - uzavřel, že dlužnice nesplňuje podmínky pro oddlužení žádným ze zákonem předvídaných způsobů. Soud prvního stupně uvedl, že k částce 586.065,63 Kč, uplatněné pouze přihláškami věřitelů, je nutné přičíst částku 750,- Kč měsíčně na odměně insolvenčního správce (za 5 let 45.000,- Kč) a částku 150,- Kč měsíčně na hotových výdajích insolvenčního správce (za 5 let 9.000,- Kč) a dále částku 10.206,- Kč na dani z přidané hodnoty u insolvenčního správce. Pro posouzení splnění podmínek ke schválení oddlužení tedy celková částka závazků dlužnice činí nejméně 650.325,63 Kč. Dlužnice je schopna splatit v zákonné lhůtě pouze 219.480,- Kč, přičemž částka potřebná pro schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře činí nejméně 240.079,68 Kč (věřitelům s přihlášenými zjištěnými nezajištěnými pohledávkami by dlužnice měla zaplatit 175.819,68 Kč a insolvenčnímu správci 64.260,- Kč). Měsíčně by tak měla splácet věřitelům 2.930,33 Kč, a insolvenčnímu správci 1.071,- Kč (celkem 4.001,33 Kč) Žádný z věřitelů pak s nižší (než zákonnou třicetiprocentní) kvótou nesouhlasil. Oddlužení zpeněžením majetkové podstaty je pak vzhledem ke zprávě insolvenčního správce o stavu majetku dlužnice nereálné. Prohlášení konkursu na majetek dlužnice odůvodnil soud prvního stupně poukazem na ustanovení § 405 odst. 2 insolvenčního zákona. K odvolání dlužnice Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení soudu prvního stupně v bodech 1. a 2. výroku (první výrok) a odmítl odvolání v rozsahu, v němž směřovalo proti bodům 3. a 4. výroku usnesení soudu prvního stupně (druhý výrok). Odvolací soud měl úvahy, jež vedly soud prvního stupně k neschválení oddlužení, za správné, přitakávaje jeho závěru, že s příjmem, který má k dispozici, by dlužnice mohla ve lhůtě 5 let uhradit nezajištěným věřitelům částku 155.220,- Kč, která představuje pouze 26,48 % pohledávek. K námitce odvolatelky, že soud prvního stupně nezohlednil, že její invalidní důchod je pravidelně každý rok zvyšován, takže nepochybně bude schopna splácet vyšší než zákonem požadované částky, a že zákon nepožaduje, aby bylo předem zřejmé a jisté, že bude splaceno 30 % dluhů, odvolací soud uvedl, že nižší plnění než 30 % pohledávek, které by měli dostat nezajištění věřitelé při splátkovém kalendáři, připouští zákon, jen když nezajištění věřitelé s tímto nižším plněním souhlasí. Jestliže věřitelé s nižším plněním nesouhlasí, je zapotřebí při posouzení, zda jsou splněny podmínky pro schválení oddlužení, vycházet ze zákonné hranice 30 %. a zkoumat, zda ji dlužník splňuje v době rozhodování soudu (tedy, zda je schopen zaplatit v průběhu 5 let alespoň oněch 30 % pohledávek z příjmů, které prokáže). Odvolací soud s dlužnicí souhlasil v tom, že její invalidní důchod bude v průběhu dalších let zcela jistě zvyšován. Dodal však, že je všeobecně známou skutečností, že důvodem zvyšování důchodů je inflace, která má za následek též zvyšování částek životního minima, od nichž se odvíjí výpočet základní části, která nesmí být sražena povinnému z měsíční mzdy při výkonu rozhodnutí. Proto je nutno - pokračoval odvolací soud - odmítnout argument, že samotné zvýšení důchodu by se mohlo projevit tím, že by dlužnice v budoucnu mohla dosáhnout na hranici 30 %. Argument odvolatelky, že se bude snažit doplnit příjmy prací dle zdravotního stavu, neměl odvolací soud za významný, s tím, že dlužnice neprokázala, že má zajištěn nějaký pravidelný příjem, k němuž by bylo možné přihlédnout. K námitce, že ke dni rozhodování soudu nebyl zjištěn skutečný stav jejích závazků, jelikož nebyly přezkoumány všechny pohledávky, odvolací soud uvedl, že zákon spatřuje důvod pro neschválení oddlužení ve stejných skutečnostech, pro něž lze zamítnout návrh na povolení oddlužení. Při povolení oddlužení se přitom přihlíží k výši pohledávek, které dlužník sám uvedl ve svém návrhu. V projednávané věci dlužnice uvedla, že má závazky vůči celkem 14 věřitelům v celkové výši 824.672,04 Kč. Vzhledem k tomu, že ze svého příjmu je dlužnice měsíčně schopna rozvrhnout pouze částku 3.658,- Kč, je - dle odvolacího soudu - nutno uzavřít, že by byly dány důvody pro zamítnutí návrhu na povolení oddlužení a to i když se vyjde z toho, že se nakonec přihlásilo 10 věřitelů s celkovým objemem závazků ve výši 586.065,63 Kč. Ani výše zjištěných pohledávek by nevedla ke schválení oddlužení, dodal odvolací soud. Ze spisu vyplývá, že po rozhodnutí soudu prvního stupně se konalo další přezkumné jednání, u kterého byly zjištěny zbývající přihlášené pohledávky. I když u dvou z těchto pohledávek byla částečně popřena jejich výše, dlužnice by ani tak nedosáhla na hranici 30 %, neboť výše zjištěných pohledávek činí 541.404,75 Kč. Oněm 30 % z uvedené částky odpovídá částka 162.421,42 Kč, dlužnice je však schopna uhradit pouze částku 155.220,- Kč. Odvolací soud souhlasil též se závěrem soudu prvního stupně, že druhá forma oddlužení (zpeněžením majetkové podstaty) se nejeví reálnou, neboť dlužnice vlastní pouze movité věci nepatrné hodnoty. Dlužnice podala proti potvrzujícímu výroku usnesení odvolacího soudu dovolání, jež má za přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), požadujíc, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudu prvního stupně a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Zásadní právní význam napadeného rozhodnutí přisuzuje dovolatelka řešení otázky, zda rozhodnutí, jímž soud neschválí oddlužení, může být vydáno: 1/ předtím, než jsou řádně zjištěny přihlášené pohledávky, 2/ jen na základě matematického výpočtu podle stavu dlužníkových příjmů a výše nezjištěných pohledávek ke dni rozhodnutí, 3/ bez zvážení osobního a majetkového stavu dlužníka nejen ke dni rozhodnutí, nýbrž i v období příštích 5 let a bez odůvodnění tohoto uvážení, 4/ bez zkoumání a zjištění předpokladů, pro které nelze důvodně předpokládat zaplacení 30 % pohledávek. Dovolací argumentace (dovolací důvod) spočívá v polemice dovolatelky se závěrem soudů nižších stupňů, že není schopna zaplatit v průběhu 5 let alespoň 30 % pohledávek. Dovolatelka poukazuje na to, že soudy použily pro toto své zjištění výpočet zpracovaný insolvenčním správcem ještě předtím, než byly řádně zjištěny pohledávky věřitelů. Insolvenční soud konstatuje (uvádí dovolatelka), že se přihlásilo 10 věřitelů s pohledávkami v celkové výši 586.065,63 Kč; z těchto věřitelů však ke dni rozhodnutí 6 věřitelů své přihlášky nedoplnilo, neodstranilo jejich vady a nezúčastnilo se schůze věřitelů, takže ke dni konání schůze věřitelů a zjištění podkl