29 NSCR 79/2024 – Nejvyšší soud

KSPH 83 INS 17765/2023 29 NSČR 79/2024-A-50 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců Mgr. Milana Poláška a Mgr. Hynka Zoubka v insolvenční věci dlužníka P. Č., zastoupeného JUDr. Františkem Schulmannem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Valentinská 92/3, PSČ 110 00, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. KSPH 83 INS 17765/2023, o insolvenčním návrhu věřitele J. M., zastoupeného JUDr. Janem Braborcem, advokátem, se sídlem v Kladně, Litevská 2571, PSČ 272 01, o dovolání insolvenčního navrhovatele proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 9. dubna 2024, č. j. KSPH 83 INS 17765/2023, 2 VSPH 154/2024-A-38, takto: I. Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 9. dubna 2024, č. j. KSPH 83 INS 17765/2023, 2 VSPH 154/2024-A-38, se zrušuje a věc se vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení. II. Dále se zrušuje usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 20. září 2024, č. j. KSPH 83 INS 17765/2023-B-21. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Usnesením ze dne 18. ledna 2024, č. j. KSPH 83 INS 17765/2023-A-24, rozhodl Krajský soud v Praze (dále jen „insolvenční soud“) o insolvenčním návrhu věřitele J. M. tak, že (mimo jiné): [1] Zjistil úpadek dlužníka (P. Č.) [bod I. výroku]. [2] Prohlásil konkurs na majetek dlužníka (bod II. výroku). [3] Ustanovil insolvenčního správce (bod III. výroku). 2. Insolvenční soud – vycházeje z § 3 odst. 1 a 2, § 136 odst. 1 a § 148 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), a z § 1872 odst. 1, § 1875, § 1876 odst. 2, § 1935, § 1936, § 2910 a § 2915 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) – dospěl k následujícím závěrům: 3. Dlužník je v úpadku ve formě platební neschopnosti, když má dluh (minimálně) vůči insolvenčnímu navrhovateli ve výši 1.113.658,50 Kč, splatný 26. července 2023, a vůči věřiteli č. 2 (Z. E.) ve výši 1.113.658,50 Kč, splatný 26. července 2023, přičemž ve smyslu § 3 odst. 2 insolvenčního zákona tyto dluhy není schopen plnit, jelikož jde o dluhy po dobu delší než 3 měsíce po lhůtě splatnosti; rovněž nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1 insolvenčního zákona, kterou mu uložil soud. 4. Pohledávky věřitele č. 3 (REAL ECO TECHNIK, spol. s r. o.) jsou přihlášeny jako podmíněné. Výjimku tvoří pohledávka č. 3, nicméně z provedených důkazů dosud nebylo zjištěno, že věřitel č. 3 částečně směnku zaplatil a že mu tak vznikla postižní práva. U věřitele č. 4 (REAL EKO TECHNOLOGY s. r.o.) bylo zjištěno, že uplatňuje pohledávku za dlužníkem coby směnečným rukojmím za úhradu směnečné sumy, originál směnky však dosud nebyl předložen. Insolvenční soud má nicméně úpadek dlužníka za osvědčený na základě výše uvedených pohledávek insolvenčního navrhovatele a věřitele č. 2 a nevyvrácené domněnky platební neschopnosti. 5. K odvolání dlužníka Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 9. dubna 2024, č. j. KSPH 83 INS 17765/2023, 2 VSPH 154/2024-A-38: [1] Změnil usnesení insolvenčního soudu tak, že insolvenční návrh se zamítá (první výrok). [2] Uložil insolvenčnímu navrhovateli zaplatit dlužníku na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů do 3 dnů od právní moci rozhodnutí částku 20.570 Kč (druhý výrok). 6. Odvolací soud – vycházeje z § 3 odst. 1 a 2, § 105 odst. 1, § 136 odst. 1 a § 141 insolvenčního zákona, z § 2915 o. z. a z § 241 a § 242 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku (dále jen „tr. zák.“), a odkazuje na (označenou) judikaturu Nejvyššího soudu – dospěl po přezkoumání napadeného usnesení k následujícím závěrům: 7. Insolvenční soud ve shodě s insolvenčním navrhovatelem dovodil, že jelikož insolvenční navrhovatel, věřitel č. 2 a dlužník, jako jednatelé společnosti První železářská společnost Kladno, s. r. o. (dále jen „společnost P“), způsobili státu (finančnímu úřadu a správě sociálního zabezpečení) škodu ve výši 6.681.952 Kč, za kterou odpovídají společně a nerozdílně, přičemž škodu zcela uhradili jen insolvenční navrhovatel a věřitel č. 2, vznikl každému z nich vůči dlužníku regresní nárok ve výši 1.113.658,50 Kč. K tomu insolvenční soud vyšel (primárně) z usnesení, kterým Okresní soud v Kladně zastavil trestní stíhání insolvenčního navrhovatele, věřitele č. 2 a dlužníka pro trestný čin neodvedení daně, pojistného na sociální zabezpečení a podobné povinné platby podle § 241 tr. zák., a to z důvodu zániku trestní odpovědnosti pro účinnou lítost podle § 242 tr. zák. 8. Zánik trestní odpovědnosti za trestný čin neodvedení daně, pojistného na sociální zabezpečení a podobné povinné platby podle § 241 tr. zák. může nastat (v důsledku účinné lítosti podle § 242 tr. zák.) pouze v případě spáchání tohoto trestného činu, tedy pouze za předpokladu, že takový trestný čin byl určitou trestně odpovědnou osobou (zde dlužníkem) spáchán. V posuzovaném případě ovšem dlužník v odvolání a při jednání před odvolacím soudem namítal, že na základě interní dohody jednatelů společnosti P měl na starosti jen výrobu, kdežto za obchodní zakázky a finanční záležitosti odpovídali (jen) insolvenční navrhovatel a věřitel č. 2 (fakticky zpochybnil, že by onen trestný čin spáchal). 9. K výhradě insolvenčního navrhovatele, že tato námitka je opožděná, odvolací soud uvádí, že při projednání insolvenčního návrhu věřitele a rozhodnutí o něm se dokazování skutečností potřebných k osvědčení dlužníkova úpadku řídí vyšetřovací zásadou [přiměřené uplatnění ustanovení zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), o koncentraci řízení je vyloučeno]. 10. Za těchto okolností nelze bez dalšího obsáhlého dokazování (listinami nebo výslechy svědků) uzavřít, že dlužník s insolvenčním navrhovatelem a věřitelem č. 2 společně a nerozdílně odpovídá (odpovídal) státu za onu škodu (regresní pohledávky nemá za osvědčené). 11. Z pohledávek dalších věřitelů byla osvědčena jen pohledávka Komerční banky, a. s. (věřitel č. 5, dále jen „banka“), ve výši 2.127.986,14 Kč, splatná od 27. února 2022. Pohledávky věřitelů č. 3 a č. 4 neměl insolvenční soud za osvědčené, pohledávka věřitele č. 6 (Všeobecné zdravotní pojišťovny České republiky) ve výši 5.403 Kč se stala splatnou 18. ledna 2024 (v den, kdy insolvenční soud vydal rozhodnutí o úpadku dlužníka) a splatnost vykonatelné pohledávky věřitele č. 7 (WATCHES s. r. o.) byla odložena dohodou do 31. prosince 2025. 12. Není tedy splněna podmínka nejméně dvou věřitelů dlužníka s pohledávkami, které jsou splatné nejméně 30 dnů. II. Dovolání a vyjádření k němu 13. Proti usnesení odvolacího soudu podal insolvenční navrhovatel dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu § 237 o. s. ř. argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právní otázky, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. 14. Dovolatel namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod dle § 241a odst. 1 o. s. ř.) a požaduje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. 15. V mezích uplatněného dovolacího důvodu dovolatel odvolacímu soudu vytýká, že: [1] Ze spisu je zřejmé, že i bez insolvenčního navrhovatele a věřitele č. 2 má dlužník více věřitelů s pohledávkami po splatnosti po dobu delší než 30 dnů (věřitele č. 3 až 5), když pohledávky věřitelů č. 3 a 4 odvolací soud sám nehodnotil (odkazuje na údajný názor insolvenčního soudu, že nejsou osvědčeny). [2] V rozporu s ustálenou judikaturou jej nepoučil, že nemá za prokázanou mnohost věřitelů dlužníka (neposkytl mu k tomu poučení podle § 118a o. s. ř.). [3] Neprovedl nabízené důkazy k vyvrácení dlužníkova tvrzení o neexistenci interní dohody jednatelů společnosti P, ani jejich provedení nezamítl. [4] Rozhodnutí odvolacího soudu je překvapivé, když rozhodnutí odvolacího soudu, které je založeno na jiném právním názoru než rozhodnutí insolvenčního soudu, musí být v souladu s články 36 a 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (insolvenční navrhovatel měl být poučen podle § 118a o. s. ř.). III. Přípustnost dovolání 16. Pro dovolací řízení je rozhodný občanský soudní řád v aktuálním znění. 17. Dovolání proti měnícímu výroku usnesení odvolacího soudu o věci samé je v dané věci přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř., když pro ně neplatí žádné z omezení přípustnosti dovolání vypočtených v § 238 o. s. ř., a v posouzení, zda dlužník má více věřitelů se splatnými pohledávkami (argumentace pod bodem [1] odstavce 15. odůvodnění shora), je napadené rozhodnutí v rozporu s níže označenou judikaturou Nejvyššího soudu. 18. Argumentace, kterou dovolání otevírá pod body [2] až [4] odstavce 15. odůvodnění shora, se pojí s existencí vad řízení, které zkoumá dovolací soud u přípustného dovolání z úřední povinnosti (§ 242 odst. 3 o. s. ř.). Nejvyšší soud proto neshledává účelným zabývat se (poté, co dovolání připustil pro řešení otázky předestřené argumentací obsaženou pod bodem [1] odstavce 15. odůvodnění shora) samostatně přípustností dovolání k této další argumentaci; s námitk