29 NSCR 8/2020 – Nejvyšší soud

MSPH 76 INS 2762/2011 29 NSČR 8/2020-B-918 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Poláška a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Rostislava Krhuta v insolvenční věci dlužníka OLEO CHEMICAL, a. s., se sídlem v Praze 4, Holušická 2221/3, PSČ 148 00, identifikační číslo osoby 27167909, zastoupeného Mgr. Jiřím Tomolou, advokátem, se sídlem v Praze, V Celnici 1034/6, PSČ 110 00, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. MSPH 76 INS 2762/2011, o schválení reorganizačního plánu, o námitkách podjatosti vznesených věřiteli 1/ RAVAK a. s., se sídlem v Příbrami, Obecnická 285, PSČ 261 01, identifikační číslo osoby 25612492, a 2/ Real perfect plus s. r. o., se sídlem v Havířově, Ostravská 586/4, PSČ 736 01, identifikační číslo osoby 04249381, takto: I. Soudkyně Vrchního soudu v Praze Mgr. Markéta Hudečková a JUDr. Alexandra Jiříčková nejsou vyloučeny z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. MSPH 76 INS 2762/2011, 4 VSPH 3/2020. II. Soudce Vrchního soudu v Praze JUDr. Ing. Jaroslav Zelenka, Ph.D. je vyloučen z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Vrchního soudu v Praze sp. zn. MSPH 76 INS 2762/2011, 4 VSPH 3/2020. Odůvodnění: Ve věci vedené pod sp. zn. MSPH 76 INS 2762/2011, 4 VSPH 3/2020, projednává Vrchní soud v Praze odvolání věřitelů a/ RAVAK, a. s., (dále jen „věřitel R“), b/ Real perfect plus s. r. o. (dále jen „věřitel RP“), c/ GAIMAN HOLDINGS LIMITED a d/ GRAND BASSAM Ltd. proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. listopadu 2019, č. j. MSPH 76 INS 2762/2011-B-796, kterým byl schválen reorganizační plán. Podáním (B-843) doručeným Vrchnímu soudu v Praze dne 14. ledna 2020 vznesl věřitel R námitku podjatosti soudců JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. (dále též jen „J. Z.“), Mgr. Markéty Hudečkové (dále jen „M. H.“) a JUDr. Alexandry Jiříčkové (dále jen „A. J.“). Věřitel R tvrdí, že soudce J. Z. je podjatý, neboť soukromě telefonicky radil soudkyni insolvenčního soudu M. V. (dále též jen „M. V.“), která je insolvenční soudkyní v insolvenčním řízení vedeném na majetek dlužníka, o tom, jak má v prvním stupni rozhodnout. Uvedené skutečnosti plynou z rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 18. ledna 2019, č. j. 11 Kss 2/2018-144, kterým byla M. V. uznána vinnou ze spáchání kárného provinění. Podjatost všech tří soudců pak spatřuje v tom, že tito soudci v rámci rozhodování v odvolacím řízení vedeném pod sen. zn. 4 VSPH 1217/2019 nerespektovali závazné právní názory a pokyny Ústavního soudu vyslovené v nálezu ze dne 18. ledna 2018, sp. zn. II. ÚS 1162/17 (A-291), a ze dne 26. června 2018, sp. zn. II. ÚS 699/18 (A-294), a rovněž názory a pokyny Nejvyššího soudu vyslovené v usnesení ze dne 30. dubna 2015, sen. zn. 29 NSČR 24/2013, a dále pominuli některá vyjádření věřitele R činěná v tomto insolvenčním řízení. Rovněž uvedeným soudcům vytýká a jejich podjatost spatřuje v tom, že nemají zájem o plné seznámení s kauzou, neboť si v rámci současného odvolacího řízení vyžádali pouze spisový materiál z roku 2019, ačkoliv spoustu rozhodných informací obsahuje i materiál z dřívějších let. Závěrem uvádí, že námitku podjatosti uplatňuje včas, když informaci o tom, kdo bude rozhodovat o podaném odvolání, zjistil 3. ledna 2020 z dokumentu B-830. V předkládací zprávě Nejvyššímu soudu (B-847) se J. Z. k námitce podjatosti vyjádřil tak, že se necítí být podjatý ve vztahu k insolvenční věci, k účastníkům nebo jejich zástupcům. Soudkyni M. V. zná z doby před 17 lety, kdy působil u Městského soudu v Praze jako samosoudce. Od té doby se s ní mohl potkat asi dvakrát a maximálně třikrát s ní mohl telefonicky konzultovat některé procesní problémy. Konzultace však byly vždy v obecné rovině (bez znalosti konkrétní věci nebo jejich účastníků) o problémech, na které nepamatoval zákon a neřešila je ani judikatura ani komentářová literatura. V konkrétních kauzách bývalým kolegům ze soudu prvního stupně konzultace nikdy neposkytuje. Soudkyně M. H. a A. J. se vyjádřily tak, že se necítí být jakkoliv podjaté (B-848). Poté co byla věc předložena Nejvyššímu soudu k rozhodnutí o námitce podjatosti, se věřitel R podáním ze dne 20. ledna 2020 (B-854) ohradil proti vyjádření J. Z. v předkládací zprávě, kdy nesouhlasil s jeho tvrzeními, že poskytoval konzultace pouze v obecné rovině. Dle věřitele R z rozhodnutí kárného senátu, jakož i z článku publikovaného na internetových stránkách www.ceska-justice.cz dne 18. ledna 2019, jasně plyne, že šlo o diskuzi ke konkrétní věci, a sice v kauze dlužníka OLEO CHEMICAL, a. s. o dalším konkrétním postupu v předmětné insolvenční věci po vydání nálezu Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 1162/17. K námitce podjatosti se podáním ze dne 17. ledna 2020 (B-853) vyjádřil věřitel CRUZ DEL SUR, a. s. (dále jen „věřitel C“). Uvedl, že námitku považuje za zjevně bezdůvodnou a obstrukční. Důvodem pro vyloučení soudce totiž nemohou být okolnosti spočívající v jeho postupu v řízení nebo rozhodování, ani kolegiální vztah M. V. a J. Z., kdy jakékoliv konzultace mezi těmito soudci probíhaly pouze v obecné rovině, nevztahovaly se ke konkrétním kauzám, ani k přijetí jakéhokoliv konkrétního rozhodnutí. O skutečnostech týkajících se kontaktu obou soudců věděl věřitel R již před rokem a o vyloučení J. Z. neusiloval v odvolacím řízení vedeném pod sen. zn. 4 VSPH 1217/2019. Námitku podjatosti tak věřitel C považuje za vyvíjení tlaku na rozhodující soudce s cílem změny jejich právních názorů a zneužívání procesních práv ke škodě ostatních věřitelů. Podáním ze dne 27. ledna 2020 (B-870), doplněným podáním ze dne 28. ledna 2020 (B-871), se věřitel R vyjádřil k podání věřitele C. Podle věřitele R byla námitka podjatosti včasná, neboť včasnost se odvíjí od dvou skutečností: 1/ kdy se subjekt námitku vznášející dozví o důvodech podjatosti na straně konkrétního soudce, 2/ kdy se subjekt tuto námitku vznášející dozví o tom, že konkrétnímu soudci, u něhož je dán důvod podjatosti, byla věc namítajícího subjektu přidělena k rozhodnutí. Navíc v odvolacím řízení vedeném pod sen. zn. 4 VSPH 1217/2019 nebylo nařizováno jednání a věřitel nebyl poučen o složení senátu a o svém právu vznášet námitku podjatosti. Odkazuje na § 15a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), a „závaznou judikaturu Nejvyššího soudu“ tvrdí, že neposkytne-li soud za řízení účastníkům poučení o tom, že mají právo vyjádřit se k osobám soudců, kteří mají věc podle rozvrhu práce projednat a rozhodnout, má to za následek, že tuto námitku může vznášet i po prvním jednání, kterého se zúčastnil soudce, o jehož vyloučení jde. Podáním (B-851, 856) doručeným Vrchnímu soudu v Praze dne 20. ledna 2020 vznesl věřitel RP námitku podjatosti členů senátu 4 VSPH, a to soudců J. Z., M. H. a A. J. Věřitel RP tvrdí, že J. Z. jako předseda odvolacího senátu uděloval v průběhu roku 2018 protiprávní soukromé neoficiální opakované telefonické konzultace soudkyni Městského soudu v Praze (M. V.), která vydala v tomto odvolacím řízení přezkoumávané usnesení. Uvedená skutečnost plyne z rozhodnutí Nejvyššího správního soudu sp. zn. 11 Kss 2/2018. Důvod pro vyloučení všech zmíněných soudců spatřuje věřitel RP v nerespektování čl. 89 odst. 2 Ústavy, když soudci ignorují právní názor a pokyny Ústavního soudu uvedené v nálezech sp. zn. II. ÚS 1162/17 a II. ÚS 699/18, a názory a pokyny Nejvyššího soudu obsažené v usnesení sen. zn. 29 NSČR 24/2013. V předkládací zprávě Nejvyššímu soudu (B-852) soudce J. Z. odkázal na své předchozí vyjádření ze dne 16. ledna 2020 a zopakoval v tomto vyjádření (na B-847) uvedené argumenty. Soudkyně M. H. a A. J. se vyjádřily tak, že se necítí být jakkoliv podjaté. Podáním ze dne 7. února 2020 (B-906) se k námitkám podjatosti vyjádřil dlužník. Uvedl, že oběma věřitelům muselo být jasné, kdo bude věc rozhodovat u odvolacího soudu již při podání odvolání, neboť to plyne z § 42b odst. 2 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích. Navíc skutečnost, že J. Z. poskytoval konzultace M. V., byla patrna již ze vznesené námitky podjatosti vůči M. V. učiněné dne 31. ledna 2019 a zveřejněné v insolvenčním rejstříku (B-464). Oběma účastníkům je tak informace o konzultaci známa od začátku roku 2019 a námitky podjatosti jsou opožděné. Podle dlužníka je účelem námitek revidovat obsah kasačního usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 24. října 2019, č. j. MSPH 76 INS 2762/2011, 4 VSPH 1217/2019-B-783. Námitky mají obstrukční charakter, když v průběhu insolvenčního řízení určitá skupina, do níž patří věřitel R i věřitel RP, námitky podjatosti, jakož i návrh na delegaci a stížnosti vůči soudkyni M. V., již vznášela. Obsah námitek nenasvědčuje tomu, že by některý ze soudců byl podjatý. Nejvyšší soud rozhodoval o námitce podjatosti jako soud nadřízený Vrchnímu soudu v Praze, vůči jehož soudcům námitka podjatosti směřuje (§ 16 odst. 1 o. s. ř.). Obě námitky podjatosti jsou včasné (§ 15a odst. 2 věta druhá o. s. ř.), neboť žádný z věřitelů, jež námitku podjatosti vznáší, nebyl odvolacím soudem poučen o svém právu vy