29 NSCR 81/2022 – Nejvyšší soud

MSPH 92 INS XY 29 NSČR 81/2022-A-105 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Hynka Zoubka a soudců Mgr. Milana Poláška a JUDr. Zdeňka Krčmáře v insolvenční věci dlužníka M. J., narozeného XY, bytem XY, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. MSPH 92 INS XY, o insolvenčním návrhu věřitelů 1/ MUSCAT Palace s. r. o., se sídlem v Praze 8, Braunerova 563/7, PSČ 180 00, identifikační číslo osoby 17325404, a 2/ Administrace insolvencí CITY TOWER, v. o. s., se sídlem v Praze 4, Hvězdova 1716/2b, PSČ 140 00, identifikační číslo osoby 29414873, jako insolvenčního správce společnosti DUGI STAV, s. r. o., identifikační číslo osoby 29248019, zastoupeného JUDr. Zbyňkem Jirouškem, advokátem, se sídlem v Praze 4, Táborská 65/29, PSČ 140 00, o dovolání dlužníka, zastoupeného Mgr. Janem Zemánkem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Náprstkova 276/2, PSČ 110 00, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 5. října 2021, č. j. MSPH 92 INS XY, 2 VSPH XY, takto: Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 5. října 2021, č. j. MSPH 92 INS XY, 2 VSPH XY, se zrušuje a věc se vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: 1. Usnesením ze dne 2. června 2021, č. j. MSPH 92 INS XY, Městský soud v Praze (dále též jen „insolvenční soud“) [mimo jiné] zjistil úpadek dlužníka (M. J.) [bod I. výroku], prohlásil konkurs na jeho majetek, projednávaný jako nepatrný (bod II. výroku), rozhodl, že předběžný insolvenční správce (ALFA insolvenční v. o. s.) se stává insolvenčním správcem s plnou působností (bod III. výroku), a určil, že příslušnost insolvenčního soudu je založena ustanovením čl. 3 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/848 ze dne 20. května 2015, o insolvenčním řízení (bod XIV. výroku). 2. Insolvenční soud – vycházeje zejména z ustanovení § 3, § 133 odst. 1, § 136 odst. 1 a 2, § 148 odst. 1, § 314, § 316, § 390 odst. 1 a § 427 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), z ustanovení § 420 odst. 1, § 421 odst. 2 a § 609 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), a z ustanovení § 397 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, a odkazuje na judikaturu Nejvyššího soudu – dospěl k následujícím závěrům: 3. První insolvenční navrhovatel [v době rozhodnutí insolvenčního soudu JUDr. Jaroslav Svoboda (dále jen „JUDr. J. S.“), jako insolvenční správce společnosti L. (dále jen „společnost L“)] má za dlužníkem pohledávku ve výši 118 402 000 Kč s příslušenstvím z titulu úplaty za postoupení pohledávek podle smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 4. srpna 2006, kterou společnost L jako postupitelka uzavřela s dlužníkem jako postupníkem (dále jen „smlouva o postoupení pohledávek“). Námitka dlužníka, že pohledávka zanikla narovnáním, není důvodná, jelikož dohoda o narovnání ze dne 12. února 2012 je „nevěrohodná“, jak shodně uzavřel Městský soud v Praze v (doposud nepravomocném) rozsudku ze dne 19. července 2018, č. j. 73 Cm 44/2017-171, jímž uložil dlužníku zaplatit tuto pohledávku JUDr. J. S. 4. Dlužník nadto „připustil“ dluh vůči druhému insolvenčnímu navrhovateli (Administraci insolvencí CITY TOWER, v. o. s., jako insolvenčnímu správci DUGI STAV, s. r. o.) ve výši 4 189 400 Kč s příslušenstvím, „byť se splatností“ až dne 15. listopadu 2026, jelikož dluh má být měsíčně splácen. 5. V prohlášení o majetku dlužník uvedl, že vlastní majetek ve výši necelých 11 000 000 Kč. Dlužník je podnikatelem, neboť je osobou zapsanou v živnostenském rejstříku „s nepřerušenou živností“, vybudoval developerskou skupinu „G.“, působí jako statutární orgán v jednotlivých společnostech této skupiny, jakož i v dalších společnostech, kde má rovněž majetkovou účast. Některým společnostem přitom „poskytuje půjčky“ v řádech milionů korun a jeho hlavní příjmy „nepochybně pocházejí“ z podnikatelské činnosti. 6. Dlužník je v úpadku ve formě předlužení, protože JUDr. J. S. doložil existenci své splatné pohledávky, dlužník má dalšího věřitele (druhého insolvenčního navrhovatele) a souhrn jeho závazků převyšuje hodnotu majetku. Proti tomu dlužník není v úpadku ve formě platební neschopnosti, jelikož kromě JUDr. J. S. není osvědčena existence dalšího věřitele se splatnou pohledávkou. 7. Další body výroku usnesení o úpadku insolvenční soud odůvodnil tím, že předběžný insolvenční správce se stává rozhodnutím o úpadku insolvenčním správcem s plnou působností. Jediným možným způsobem řešení úpadku „zůstal“ konkurs, přičemž jde o nepatrný konkurs; insolvenční soud zároveň „konstatoval“ svou mezinárodní příslušnost. 8. K odvolání dlužníka Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 5. října 2021, č. j. MSPH 92 INS XY, 2 VSPH XY, potvrdil usnesení insolvenčního soudu v napadených bodech I., II., III. a XIV. výroku. 9. Odvolací soud – vycházeje z ustanovení § 3, § 136 odst. 1 a § 141 insolvenčního zákona a z ustanovení § 421 odst. 2 o. z. a odkazuje na ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu – dospěl po přezkoumání napadeného rozhodnutí k následujícím závěrům: 10. Ze skutečnosti, že dlužník působí jako statutární orgán ve více společnostech a že některým společnostem poskytuje půjčky v řádech milionů korun, nelze bez dalšího usuzovat, že je podnikatelem. Insolvenční soud se nadto nedostatečně vypořádal s námitkou dlužníka, že pohledávka uplatňovaná JUDr. J. S. zanikla dohodou o narovnání. Závěr insolvenčního soudu, že dlužník se nachází v úpadku ve formě předlužení, „je předčasný, a tudíž i nesprávný“. 11. Dlužník je nicméně v úpadku ve formě platební neschopnosti, neboť má více věřitelů (druhého insolvenčního navrhovatele; Českou kancelář pojistitelů; Českou podnikatelskou pojišťovnu, a. s., Vienna Insurance Group; Intrum Czech, s. r. o.), vůči nimž má peněžité závazky ve výši nejméně 600 000 Kč po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, které není schopen plnit; vůči druhému insolvenčnímu navrhovateli je v prodlení se splácením „minimálně“ za období března až května 2021. 12. Na úhradu osvědčených pohledávek dlužník disponuje „finančním majetkem“ jen ve výši zhruba 54 000 Kč, představovaným zůstatky na bankovních účtech. „Dlužník přitom netvrdil (neprokázal), že je (by byl) schopen bez obtíží využít k úhradě svých závazků jiný svůj majetek, přičemž potud lze poukázat na to, že podle seznamu majetku (A-43) má jeho majetek (vyjma pohledávek z půjček, u nichž však neuvedl žádné další skutečnosti svědčící o jeho dobytnosti) převážně zanedbatelnou hodnotu.“ 13. Ohledně dalších výroků o prohlášení konkursu, o ustanovení insolvenčního správce a o mezinárodní příslušnosti insolvenčního soudu dlužník žádnou odvolací argumentaci nepřednesl (závěry insolvenčního soudu ohledně těchto výroků v odvolání nezpochybnil). 14. Proti usnesení odvolacího soudu podal dlužník dovolání, a to (poměřováno jeho obsahem) v rozsahu, v němž odvolací soud potvrdil bod I. výroku usnesení insolvenčního soudu. Přípustnost dovolání dovolatel vymezuje ve smyslu ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právních otázek, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od (konkrétně označené) rozhodovací praxe Nejvyššího a Ústavního soudu. Dovolatel namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod uvedený v ustanovení § 241a odst. 1 o. s. ř.), a požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Jednotlivé otázky dovolatel formuluje podle obsahu dovolání následovně: [1] Může soud při zjišťování úpadku dlužníka nepřihlédnout k některému jeho majetku? Může soud považovat pohledávky dlužníka „za nelikvidní aktivum“, když o existenci pohledávek z titulu půjček „není pochyb“? [2] Může odvolací soud dospět k závěru, že dlužník je v úpadku ve formě platební neschopnosti, aniž dlužníka poučil podle § 118a odst. 1 odst. 3 o. s. ř., jestliže insolvenční soud dospěl k jinému právnímu posouzení této otázky? Je v souladu se zásadou předvídatelnosti rozhodnutí, neseznámí-li odvolací soud účastníky se svým odlišným právním názorem a nedá jim možnost se k němu vyjádřit? 15. V mezích uplatněného dovolacího důvodu dovolatel odvolacímu soudu zejména vytýká, že v rozporu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu nezohlednil „majetek, ze kterého může uspokojit osvědčené pohledávky svých věřitelů,“, konkrétně pohledávky z půjček za třetími osobami ve výši 10 025 055 Kč, nemovitý majetek ve výši 1 000 Kč, akcie a obchodní podíly ve výši 601 000 Kč a tři motorová vozidla každé v hodnotě do 50 000 Kč. Dále namítá, že i kdyby odvolací soud „ignoroval“ jeho pohledávky za třetími osobami, hodnota jeho zbývajícího majetku převyšuje částku 600 000 Kč, tj. výši osvědčených pohledávek věřitelů. Zdůrazňuje, že z protokolu o jednání před odvolacím soudem neplyne, že by odvolací soud považoval pohledávky za třetími osobami za „nelikvidní aktivum“. 16. Dále je dovolatel přesvědčen o tom, že odvolací soud jej měl o odlišném právním posouzení věci (o naplnění znaků úpadku ve