29 NSCR 82/2021 – Nejvyšší soud

KSOS 40 INS XY 29 NSČR 82/2021-A-92 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců Mgr. Milana Poláška a Mgr. Hynka Zoubka v insolvenční věci dlužníka P. S., narozeného XY, bytem XY, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 40 INS XY, o insolvenčním návrhu věřitelů 1/ S. C. C., se sídlem v XY, identifikační číslo osoby XY, 2/ D. V., narozeného XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Stanislavem Kutnarem, advokátem, se sídlem v Rožnově pod Radhoštěm, Pionýrská 495, PSČ 756 61, a 3/ Českomoravského finančního ústavu s. r. o., se sídlem v Olomouci, Horní náměstí 371/1, PSČ 779 00, identifikační číslo osoby 06296548, zastoupeného Mgr. Ondřejem Vaňkem, advokátem, se sídlem v Olomouci, Riegrova 379/18, PSČ 779 00, o dovolání dlužníka, zastoupeného Mgr. Miroslavem Kyprým, advokátem, se sídlem v Brně, Kameníčkova 1114/2, PSČ 616 00, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 24. června 2021, č. j. KSOS 40 INS XY, 4 VSOL XY, takto: Druhý výrok usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 24. června 2021, č. j. KSOS 40 INS XY, 4 VSOL XY, se zrušuje a věc se ve zrušeném rozsahu vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: 1. Insolvenčním návrhem z 1. září 2020, doručeným Krajskému soudu v Ostravě (dále jen „insolvenční soud“) téhož dne, se věřitel M. J. (dále jen „M. J.“), domáhal zjištění úpadku dlužníka (P. S.). 2. Podáním z 1. září 2020, doručeným insolvenčnímu soudu téhož dne (později než insolvenční návrh M. J.“), přistoupil k insolvenčnímu řízení jako další insolvenční navrhovatel D. V. (dále též jen „D. V.“). 3. Podáním z 1. září 2020, doručeným insolvenčnímu soudu 4. září 2020, přistoupil k insolvenčnímu řízení jako další insolvenční navrhovatel Českomoravský finanční ústav s. r. o. (dále též jen „společnost s ručením omezeným“). 4. Usnesením ze dne 25. března 2021, č. j. KSOS 40 INS XY, insolvenční soud: [1] Zamítl insolvenční návrh [bod I. výroku]. [2] Uložil insolvenčním navrhovatelům (za které měl podle záhlaví usnesení M. J., D. V. a společnost s ručením omezeným) zaplatit společně a nerozdílně dlužníku na náhradě nákladů řízení do 3 dnů od právní moci rozhodnutí částku 13.379 Kč (bod II. výroku). [3] Uložil insolvenčním navrhovatelům zaplatit společně a nerozdílně státu na označený účet insolvenčního soudu (číslo účtu 3703- 4123761/0710), pod variabilním symbolem číslo 4801834320, do 3 dnů od právní moci rozhodnutí na soudním poplatku za podání insolvenčního návrhu částku 2.000 Kč (bod III. výroku). 5. Proti usnesení insolvenčního soudu ze dne 25. března 2021 podali odvolání M. J., D. V. a společnost s ručením omezeným. 6. Usnesením ze dne 20. května 2021, č. j. KSOS 40 INS XY, zastavil insolvenční soud řízení o odvolání M. J., D. V. a společnosti s ručením omezeným proti usnesení insolvenčního soudu ze dne 25. března 2021, s tím, že insolvenční navrhovatelé neuhradili soudní poplatek za podané odvolání. 7. Insolvenční soud – vycházeje z ustanovení § 7 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), z ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, a z položky 22 bodu 11 Sazebníku poplatků, který tvoří přílohu zákona o soudních poplatcích – uzavřel, že odvolatelé neuhradili soudní poplatek z odvolání ve výši 2.000 Kč, ač výzvu, aby tak učinili (usnesení insolvenčního soudu ze dne 14. dubna 2021, č. j. KSOS 40 INS XY-A-48), obsahující poučení o následcích nečinnosti, doručil jejich právním zástupcům 14. dubna 2021. 8. O odvolání M. J., S. C. C. (dále též jen „společnost S“) a D. V. proti usnesení insolvenčního soudu ze dne 20. května 2021 rozhodl Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 24. června 2021, č. j. KSOS 40 INS XY, 4 VSOL XY (v jehož záhlaví označil jako insolvenční navrhovatele společnost S, D. V. a společnost s ručením omezeným), tak, že: [1] Odmítl odvolání M. J. (první výrok). [2] Změnil usnesení insolvenčního soudu tak, že řízení o odvolání prvního insolvenčního navrhovatele (společnosti S) a druhého insolvenčního navrhovatele (D. V.) se nezastavuje (druhý výrok). [3] Nařídil insolvenčnímu soudu opravit záhlaví svého usnesení ze dne 20. května 2021 tak, že místo M. J. v něm bude jako první insolvenční navrhovatel označena společnost S. 9. Odvolací soud – vycházeje z ustanovení § 7 insolvenčního zákona a z ustanovení § 2 odst. 2 a 8, § 4 odst. 1 písm. b/ a § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích – odůvodnil měnící výrok následovně: 10. Zákon o soudních poplatcích nevylučuje, aby účastník řízení uhradil soudní poplatek před vznikem poplatkové povinnosti. Je-li však v takovém případě účel platby neidentifikovatelný, je na poplatníku, aby jej konkretizoval dodatečně. 11. Původní insolvenční navrhovatel (M. J.) uhradil částku 2.000 Kč dne 7. dubna 2021, tedy dříve, než mu právní mocí bodu III. výroku usnesení insolvenčního soudu ze dne 25. března 2021 vznikla poplatková povinnost za insolvenční řízení, a současně dříve, než mu podáním odvolání vznikla poplatková povinnost za odvolací řízení. Společnost S, která vstoupila do odvolacího řízení (jako procesní nástupce M. J.) 27. dubna 2021, pak (již) určila důvod platby onoho soudního poplatku (jako soudního poplatku za podané odvolání). V době, kdy insolvenční soud zastavil řízení o odvolání, které M. J. podal 9. dubna 2021, tedy pro takový postup nebyly splněny předpoklady dle § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích. 12. Předpoklady pro zastavení odvolacího řízení nebyly splněny ani vůči D. V. a společnosti s ručením omezeným, a to vzhledem k solidaritě poplatkové povinnosti odvolatelů. Jestliže (totiž) několik žalobců uplatňuje (respektive je-li vůči několika žalovaným uplatňován) solidární nárok nebo nárok svou povahou nedílný, je namístě, aby k zaplacení poplatku byli účastníci vystupující na jedné straně sporu zavázáni solidárně, byť nejde o nerozlučné společenství; srov. Waltr, R. Zákon o soudních poplatcích. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2006, str. 27. Odvolací soud se proto dále nezabýval tvrzením D. V., že poplatek za odvolání, které podal dne 12. dubna 2021, uhradil 6. dubna 2021. 13. Usnesením ze dne 21. července 2021, č. j. KSOS 40 INS XY, které ve spojení s potvrzujícím usnesením odvolacího soudu ze dne 29. září 2021, č. j. KSOS 40 INS XY, 4 VSOL XY, nabylo právní moci 29. září 2021 (zveřejněním usnesení odvolacího soudu v insolvenčním rejstříku), insolvenční soud opravil záhlaví svého usnesení ze dne 20. května 2021 tak, že místo M. J. v něm jako prvního insolvenčního navrhovatele označil společnost S. Dovolání dlužníka proti usnesení odvolacího soudu ze dne 29. září 2021 odmítl Nejvyšší soud usnesením ze dne 31. ledna 2022, č. j. KSOS 40 INS XY, 29 NSČR 8/2022-A-84, které nabylo právní moci dne 4. února 2022. 14. Proti druhému (měnícímu) výroku usnesení odvolacího soudu z 24. června 2021 podal dlužník 24. srpna 2021 dovolání (A-65), jehož přípustnost vymezuje ve smyslu ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právní otázky, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, popřípadě má být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. 15. Dovolatel namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod dle § 241a odst. 1 o. s. ř.), a požaduje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí změnil v tom duchu, že se insolvenční řízení zastavuje, případně aby je zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. 16. V mezích uplatněného dovolacího důvodu dovolatel argumentuje tím, že tvrzení odvolatelů, že jejich vůle nesměřovala k úhradě soudního poplatku za podaný insolvenční návrh, nýbrž k úhradě soudního poplatku za zamýšlené odvolání, je účelové. K tomu především poukazuje na to, že vůli uhradit soudní poplatek neprojevil M. J. ani společnost S, nýbrž třetí osoba (P. V.), která přidala k úhradě poznámku „soudní poplatek S. x V.“. Odtud podle dovolatele plyne, že M. J. ani společnost S neuhradili soudní poplatek z odvolání vůbec. 17. Dovolatel míní, že názor odvolacího soudu (pro výsledek odvolacího řízení stěžejní), že insolvenční soud měl vyzvat M. J., aby mu sdělil, co představuje úhrada soudního poplatku ve výši 2.000 Kč [jelikož v době úhrady nebylo (údajně) zřejmé, na kterou poplatkovou povinnost má být platba přiřazena], nemá oporu v zákoně ani ve zjištěném skutkovém stavu věci. K tomu opakuje, že insolvenční soud stanovil 25. března 2021 insolvenčním navrhovatelům poplatkovou povinnost za podání insolvenčního návrhu ve výši 2.000 Kč, kterou měli uhradit pod variabilním symbolem 4801834320; tuto povinnosti splnili insolvenční navrhovatelé (pod oním variabilním symbolem) dne 7. dubna 2021 (před splatností). Teprve 9. dubna 2021 podal M. J. odvolání, v němž ani neuvedl, že soudní poplatek uhradil již 7. dubna 2021 (pod oním variabilním symbolem) a neučinil tak (stejně jako další odvolatelé) ani v reakci na výzvu insolvenčního soudu k úhradě so