29 NSCR 88/2023 – Nejvyšší soud

MSPH 91 INS 32144/2012 29 NSČR 88/2023-B-163 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců Mgr. Milana Poláška a Mgr. Hynka Zoubka v insolvenční věci dlužníka NOVUM - tex, s. r. o., se sídlem v Praze 4, Holušická 2221/3, PSČ 148 00, identifikační číslo osoby 48025879, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. MSPH 91 INS 32144/2012, o schválení konečné zprávy a vyúčtování odměny a výdajů insolvenčního správce, o dovolání věřitele RANDA s. r. o., se sídlem v Pardubicích, Školní 866, PSČ 530 06, identifikační číslo osoby 47452188, zastoupeného JUDr. Leošem Strouhalem, advokátem, se sídlem v Chrudimi, Tovární 1130, PSČ 537 01, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 5. října 2022, č. j. MSPH 91 INS 32144/2012, 2 VSPH 714/2021-B-143, takto: Dovolání se odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Usnesením ze dne 19. května 2021, č. j. MSPH 91 INS 32144/2012-B-137, Městský soud v Praze (dále jen „insolvenční soud“) schválil konečnou zprávu a vyúčtování odměny a výdajů správce ve znění doručeném soudu dne 19. srpna 2015 (dále jen „konečná zpráva“), dle níž činily: a/ příjmy podstaty: 65.087,93 Kč, b/ výdaje podstaty (celkem): 147.375,80Kč, - z toho odměna správce (včetně částky odpovídající dani z přidané hodnoty): 54.450,00 Kč - z toho hotové výdaje: 6.310,00 Kč, c/ celkem k rozvrhu 0 Kč. 2. Insolvenční soud vyšel ve skutkové rovině z toho, že: [1] Insolvenční správce předložil konečnou zprávu podáním doručeným insolvenčnímu soudu 19. srpna 2015 a insolvenční soud ji zveřejnil v insolvenčním rejstříku a poučil účastníky insolvenčního řízení o možnosti podat proti konečné zprávě námitky do 15 dnů (od jejího zveřejnění v insolvenčním rejstříku) dne 17. září 2015. [2] Proti konečné zprávě podal včas (1. října 2015) námitky věřitel RANDA s. r. o., jenž je i zástupcem věřitelů (dále též jen „věřitel R“), který: 1) Nesouhlasil s tím, aby výdaj ve výši 9 680 Kč (za vedení účetnictví) byl hrazen na účet majetkové podstaty, jelikož jej neschválil věřitelský orgán a částka je nadhodnocená. 2) Nesouhlasil s tím, že insolvenční správce dlužníka [JUDr. Josef Cupka (dále též jen „J. C.“)] účtuje na vrub majetkové podstaty bankovní poplatky ve výši 11.593 Kč, namítaje, že banky nabízejí vedení účtů pro insolvenční správce zdarma při neúročené formě; insolvenčním správcem dosažený úrok činí 1,19 Kč a u České spořitelny, a. s. jsou vedeny účty insolvenčních správců s poplatkem 40 Kč měsíčně; míní, že jde o neúčelně vynaložený náklad, 3) Nesouhlasil s tím, aby náklad ve výši 9.680 Kč za odvoz a uskladnění movitého majetku byl hrazen z majetkové podstaty, s tím, že jde o nedoložený náklad a (onen) majetek mohl být zpeněžen dříve (kdyby J. C. konal bez zbytečného odkladu). 4) Nesouhlasil s odměnou J. C., namítaje, že ten nepostupoval (při správě majetkové podstaty) s odbornou péčí a naopak svým postupem hrubě poškodil věřitele dlužníka. 3. Poté, co se J. C. k námitkám vyjádřil a poté, co byly projednány při jednání, insolvenční soud – vycházeje z ustanovení § 32 odst. 1, § 304 odst. 4 a § 315 odst. 1 písm. c/ zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), a z ustanovení § 1 odst. 5 a § 2a vyhlášky č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů (dále jen „vyhláška o odměně“) – dospěl k závěru, že námitky nejsou důvodné, když: 1) Částka za vedení účetnictví za dobu 31 měsíců (9.680 Kč) je přiměřená. 2) Náklady na bankovní poplatky (11.593 Kč) jsou přiměřené; případné opakující se změny peněžních ústavů v průběhu konkursu (za účelem dosažení výhodnějších podmínek a vyšších úroků) by pro konkurs nebyly efektivní, jelikož bankovní podmínky a úročení se v jednotlivých bankách průběžně mění. 3) Náklady na odvoz a uskladnění movitého majetku (15.342,80 Kč) jsou důvodné; od ustanovení insolvenčního správce do funkce do zpeněžení majetku nutně uplyne určité časové období a movité věci se nacházely v nemovitosti, kterou dlužník prodal před podáním insolvenčního návrhu. 4) Odměna insolvenčního správce (54.450 Kč) je přiměřená; nebylo prokázáno, že by J. C. porušil své povinnosti (srov. usnesení insolvenčního soudu ze dne 19. listopadu 2020, č. j. MSPH 91 INS 32144/2012-B-123, ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 10. února 2021, č. j. MSPH 91 INS 32144/2012, 3 VSPH 122/2021-B-130). 4. K odvolání věřitele R Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 5. října 2022, č. j. MSPH 91 INS 32144/2012, 2 VSPH 714/2021-B-143, změnil usnesení insolvenčního soudu ze dne 19. května 2021 jen tak, že výdaje majetkové podstaty (celkem) činí 137.695,80 Kč. 5. Odvolací soud – vycházeje z ustanovení § 5, § 38 odst. 3, § 39 odst. 2, 168 odst. 2 písm. b/, § 302 odst. 2 a 3, § 303 odst. 1 a § 304 insolvenčního zákona ve znění účinném do 31. května 2019 – dospěl po přezkoumání napadeného rozhodnutí ve vztahu k jednotlivým námitkám věřitele R k následujícím závěrům: 1) K vedení účetnictví 6. Zpracování účetnictví je činností, k níž je insolvenční správce povinen. Náklady na tuto činnost jsou až na výjimečné situace (např. při rekonstrukci chybějícího účetnictví dlužníka) zahrnuty v odměně insolvenčního správce. Insolvenční správce může tuto činnost zadat jiným osobám na účet majetkové podstaty, avšak jen se souhlasem soudu a věřitelského výboru (§ 39 odst. 2 insolvenčního zákona). Srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. srpna 2010, sen. zn. 29 Cdo 2181/2009 [jde o usnesení uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 3, ročníku 2011, pod číslem 42, které je (stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže) dostupné i na webových stránkách Nejvyššího soudu], nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. října 2014, sen. zn. 29 Cdo 2631/2012 (jde o rozsudek uveřejněný v časopise Soudní judikatura číslo 11, ročníku 2015, pod číslem 129). 7. Z obsahu (insolvenčního) spisu se nepodává, že by J. C. měl souhlas zástupce věřitelů s výdaji na zpracování účetnictví ve výši 9.680 Kč (ani to netvrdí). Výše náhrad hotových výdajů je upravena v § 7 vyhlášky o odměně; jejím smyslem je limitovat náhrady účtované insolvenčním správcem tak, aby ve smyslu § 5 insolvenčního zákona bylo dosaženo co nejvyššího uspokojení pohledávek věřitelů a aby nebylo kráceno na jejich úkor ve prospěch insolvenčního správce. Vzhledem k průběhu insolvenčního řízení, v němž dlužník nevykonával žádnou činnost, ani neměl žádné zaměstnance, nemá odvolací soud (oproti insolvenčnímu soudu) tento výdaj za účelně vynaložený. 2) K bankovním poplatkům a 3) K odvozu a uskladnění movitých věcí 8. Výdaje na bankovní poplatky (11.593 Kč) a za odvoz a uskladnění movitého majetku (15.342,80 Kč), jsou pohledávkami za majetkovou podstatou ve smyslu ustanovení § 168 odst. 2 písm. b/ insolvenčního zákona, tedy náklady spojenými s udržováním a správou majetkové podstaty (nikoliv hotovými výdaji insolvenčního správce nebo náklady na činnosti, ke kterým je insolvenční správce povinen). Věřitel R se proto mýlí tvrdí-li, že tyto náklady by J. C. měl nést ze svého. Odvolací soud souhlasí s insolvenčním soudem, že ony náklady nejsou účtovány nedůvodně nebo v nepřiměřené výši. 4) K odměně insolvenčního správce 9. Důvod snížit odměnu insolvenčního správce podle § 38 odst. 3 insolvenčního zákona není dán. Námitkami věřitele R k činnosti J. C. se opakovaně zabýval insolvenční soud i odvolací soud. Naposledy v usnesení ze dne 10. února 2021 dospěl odvolací soud k závěru, že J. C. vykonává své povinnosti řádně. Věřitel R neuvedl v odvolání žádné nové argumenty, jež by odůvodňovaly snížení odměny J. C. a výpočet odměny nezpochybnil. II. Dovolání a vyjádření k němu 10. Proti usnesení odvolacího soudu podal věřitel R dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právních otázek při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, respektive právních otázek, které v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly vyřešeny, konkrétně otázek: [1] Jde o nepatrný konkurs, když při poslední závěrce „úpadce“ předcházející prohlášení konkursu měl „úpadce“ obrat vysoce přes 2 milióny Kč? [2] Má insolvenční správce nárok na proplacení výdajů, které nesouvisely s maximálním uspokojením konkursních věřitelů? [3] Má insolvenční správce nárok na odměnu, když svojí činností, respektive nečinností, poškodil konkursní věřitele o milióny Kč, a to vše s využitím nepravdivých informací insolvenčnímu soudu o nepatrném konkursu s cílem zbavit se aktivního zástupce věřitelů hájícího zájmy konkursních věřitelů a snahu o co největší uspokojení stejně jako v úspěšném insolvenčním řízení na K. F., kde byly návrhy zástupce věřitelů insolvenčním správcem prověřeny a realizovány ve prospěch majetkové podstaty? 11. Dovolatel namítá (poměřováno obsahe