29 NSCR 9/2023 – Nejvyšší soud

MSPH 99 INS 4524/2022 29 NSČR 9/2023-A-45 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Poláška a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Hynka Zoubka v insolvenční věci dlužníka H. M., zastoupeného Mgr. et Mgr. Janem Vobořilem, Ph.D., advokátem, se sídlem v Praze 7, U Smaltovny 1115/32, PSČ 170 00, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. MSPH 99 INS 4524/2022, o návrhu na povolení oddlužení, o dovolání dlužníka proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 18. listopadu 2022, č. j. MSPH 99 INS 4524/2022, 2 VSPH 890/2022-A-34, takto: Dovolání se zamítá. Odůvodnění: 1. Usnesením ze dne 23. května 2022, č. j. MSPH 99 INS 4524/2022-A-18, ve znění doplňujících usnesení ze dne 7. září 2022, č. j. MSPH 99 INS 4524/2022-A-27, a ze dne 13. září 2022, č. j. MSPH 99 INS 4524/2022-A-28, Městský soud v Praze (dále jen „insolvenční soud“) mimo jiné zjistil úpadek dlužníka (bod I. výroku), zamítl návrh na povolení oddlužení (bod II. výroku) a zastavil insolvenční řízení (bod III. výroku). 2. Insolvenční soud s poukazem na § 395 odst. 1 písm. b/ zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), především zdůraznil, že minimální výše měsíční splátky, kterou musí dlužník platit v oddlužení, činí v tomto případě 2 178 Kč (součet dvojnásobku měsíční odměny a náhrady hotových výdajů insolvenčního správce ve výši 1 089 Kč včetně daně z přidané hodnoty). Jediným příjmem dlužníka použitelným pro účely insolvenčního řízení dle § 299 odst. 1 písm. d/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), je v dané věci příjem ze starobního důchodu, který činí 8 529 Kč. Z ostatních příjmů dlužníka, tedy příspěvku na bydlení, příspěvku na mobilitu a příspěvku na péči, nelze srážet ničeho. Základní nezabavitelná částka z příjmu dlužníka přitom činí 9 139 Kč, a proto z příjmu dlužníka nelze provádět žádné srážky. K navýšení příjmů dlužníka přes výzvu insolvenčního soudu nedošlo. 3. Ačkoli dlužník uvedl a doložil listinami, že je schopen hradit měsíční částku celkem ve výši 2 300 Kč „na určité pohledávky“, insolvenční soud uzavřel, že dle § 281 o. s. ř. nelze provádět srážky z části příjmu, která musí dlužníkovi zůstat zachována pro zajištění jeho nejnutnějších životních potřeb, ani kdyby s tím dlužník souhlasil. Z tohoto důvodu zamítl návrh dlužníka na povolení oddlužení a zároveň, jelikož je majetek dlužníka zcela nepostačující a jelikož dlužník nepožádal, aby byl jeho úpadek řešen konkursem, rozhodl v souladu s § 396 odst. 2 insolvenčního zákona o zastavení insolvenčního řízení. 4. Vrchní soud v Praze k odvolání dlužníka v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení insolvenčního soudu v bodech II. a III. výroku. 5. Odvolací soud konstatoval, že dlužník musí být v oddlužení při plnění splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty schopen splácet v plné výši pohledávky dle § 168 odst. 2 písm. a/ insolvenčního zákona (tedy odměnu a náhradu hotových výdajů insolvenčního správce), přičemž výše splátky ostatním (nezajištěným) věřitelům včetně věřitelů pohledávek za majetkovou podstatou a pohledávek postavených jim na roveň nesmí být nižší než tato pohledávka. Souhrn odměny insolvenčního správce a náhrady jeho hotových výdajů v tomto případě činí včetně daně z přidané hodnoty 1 089 Kč měsíčně, a tedy dlužník musí být schopen splácet alespoň celou částku dle § 168 odst. 2 písm. a/ insolvenčního zákona a další splátku alespoň v téže výši pro své věřitele, tedy celkově minimálně 2 178 Kč měsíčně. Současně platí, že insolvenční soud nemůže podle § 406 odst. 3 písm. a/ a b/ insolvenčního zákona ve spojení s § 281 o. s. ř. uložit dlužníku, aby splácel věřitelům ze svých nezabavitelných příjmů. 6. K tomu odvolací soud, s poukazem na závěry obsažené v usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 11. července 2022, sen. zn. 3 VSPH 750/2022, dodal, že řešení úpadku oddlužením nelze postavit (toliko) na dlužníkově příslibu dobrovolně hradit splátky z nezabavitelné částky. 7. Proti usnesení odvolacího soudu podal dlužník dovolání, které podle svého obsahu směřuje proti potvrzujícímu výroku o zamítnutí návrhu na povolení oddlužení a jehož přípustnost vymezuje ve smyslu § 237 o. s. ř. argumentem, že napadené usnesení závisí na vyřešení otázky hmotného práva, která nebyla dosud v rozhodovací praxi Nejvyššího soudu řešena. Odvolacímu soudu dlužník vytýká nesprávné právní posouzení věci (dovolací důvod dle § 241a odst. 1 o. s. ř.) a požaduje, aby Nejvyšší soud napadené usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. 8. V mezích uplatněného dovolacího důvodu nesouhlasí dovolatel s názorem odvolacího soudu, že insolvenční soud postupoval v souladu se zákonem, když zamítl jeho návrh na povolení oddlužení a zastavil insolvenční řízení. Dovolatel má za to, že podstatou § 395 odst. 1 písm. b/ insolvenčního zákona není prokázat, že má takový příjem, ze kterého by bylo možné provádět srážky, ale že je schopen platit pravidelně měsíční splátku v její minimální výši s tím, že tuto skutečnost doložil již v samotném návrhu připojenými složenkami. Zamítnutí návrhu by tedy nemělo být vázáno na prokázanou výši příjmů, ale na prokázání schopnosti platit minimální částku. Závěr soudu, že z příjmů dovolatele nelze provádět zákonné srážky, je v zásadě nepodstatný, má-li soud zároveň za prokázáno, že dovolatel je schopen a připraven hradit minimální splátku dobrovolně. Dle dovolatele tak nelze aplikovat § 281 o. s. ř., jelikož by v daném případě nešlo o srážku ze mzdy, ale o jeho dobrovolný závazek hradit 2 300 Kč měsíčně. Postup soudů považuje dovolatel za nežádoucí formalismus, který vede k jeho bezdůvodné diskriminaci oproti „žadatelům“, u nichž se k dobrovolnému plnění zavazují například rodinní příslušníci formou smlouvy o důchodu. 9. Pro dovolací řízení je rozhodné aktuální znění občanského soudního řádu. 10. Nejvyšší soud shledává dovolání přípustným podle § 237 o. s. ř. pro řešení dovoláním předestřené problematiky, neboť se jí dosud v dotčených souvislostech nezabýval. 11. Vady řízení, k nimž Nejvyšší soud u přípustného dovolání přihlíží z úřední povinnosti (§ 242 odst. 3 o. s. ř.), se ze spisu nepodávají, Nejvyšší soud se proto – v hranicích právní otázky vymezené dovoláním – zabýval správností právního posouzení věci odvolacím soudem. 12. Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval. 13. Skutkový stav věci, jak byl zjištěn soudy nižších stupňů, dovoláním nebyl (ani nemohl být) zpochybněn a Nejvyšší soud z něj při dalších úvahách vychází. 14. Pro další úvahy Nejvyššího soudu jsou podstatná následující zákonná ustanovení: Podle § 395 odst. 1 písm. b/ insolvenčního zákona insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, že dlužník nebude schopen splácet v plné výši ani pohledávky podle § 168 odst. 2 písm. a/, přičemž výše splátky ostatním věřitelům včetně věřitelů pohledávek za majetkovou podstatou a pohledávek postavených jim na roveň nesmí být nižší než tato pohledávka, a dále ani pohledávky podle § 169 odst. 1 písm. e/ a § 390a odst. 5. Podle § 168 odst. 2 písm. a/ insolvenčního zákona pohledávkami za majetkovou podstatou, pokud vzniky po rozhodnutí o úpadku, jsou hotové výdaje a odměna insolvenčního správce. Podle § 169 odst. 1 písm. e/ insolvenčního zákona pohledávkami postavenými na roveň pohledávkám za majetkovou podstatou jsou pohledávky věřitelů na výživném ze zákona. Podle § 207 odst. 2 insolvenčního zákona příjmy dlužníka náleží do majetkové podstaty ve stejném rozsahu, v jakém z nich mohou být při výkonu rozhodnutí nebo při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky. Podle § 390a odst. 5 insolvenčního zákona osoba podle odstavce 1 písm. a/, která sepsala a za dlužníka podala návrh na povolení oddlužení anebo také insolvenční návrh podle § 390 odst. 1, může odměnu podle odstavce 3 uplatnit pouze v insolvenčním řízení ve lhůtě podle § 136 odst. 3; tato pohledávka se považuje za pohledávku postavenou na roveň pohledávkám za majetkovou podstatou. Podle § 281 o. s. ř. provádět srážky ze mzdy ve větším rozsahu, než dovolují ustanovení tohoto zákona, je nepřípustné, a to i když s tím povinný souhlasí. 15. Ve výše uvedené podobě, pro věc rozhodné, platí ustanovení insolvenčního zákona i občanského soudního řádu v nezměněné podobě od rozhodnutí o úpadku dlužníka. 16. V době do 31. května 2019 platilo ustanovení § 395 odst. 1 písm. b/ insolvenčního zákona v tomto znění: Insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí. 17. Výkladem § 395 odst. 1 písm. b/ insolvenčního zákona,