29 NSCR 97/2024 – Nejvyšší soud

MSPH 59 INS 10260/2023 29 NSČR 97/2024-A-96 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Poláška a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Hynka Zoubka v insolvenční věci dlužníka Podfond NOVA Green Energy – podfond 1, jednajícího prostřednictvím NOVA Green Energy, SICAV, a. s., se sídlem v Praze 1, Na příkopě 854/14, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 08789622, zastoupeného Mgr. Markem Vojáčkem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Na Florenci 2116/15, PSČ 110 00, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. MSPH 59 INS 10260/2023, o insolvenčním návrhu věřitele L. T., zastoupeného JUDr. Danem Dvořáčkem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Opletalova 1284/37, PSČ 110 00, o dovolání insolvenčního navrhovatele proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 17. června 2024, č. j. MSPH 59 INS 10260/2023, 4 VSPH 498/2024-A-72, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Insolvenční navrhovatel je povinen zaplatit dlužníku na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 4 114 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám zástupce dlužníka. Odůvodnění: 1. Usnesením ze dne 6. února 2024, č. j. MSPH 59 INS 10260/2023-A-53, Městský soud v Praze (dále jen „insolvenční soud“) zamítl insolvenční návrh ze dne 19. června 2023, jímž se insolvenční navrhovatel (L. T.) domáhal zjištění úpadku dlužníka (Podfond NOVA Green Energy – podfond 1) [bod I. výroku], rozhodl o povinnosti insolvenčního navrhovatele zaplatit soudní poplatek (bod II. výroku), o vrácení zálohy na náklady řízení insolvenčnímu navrhovateli (bod III. výroku) a o náhradě nákladů řízení (bod IV. výroku). 2. Insolvenční soud vyšel z toho, že: [1] Insolvenční navrhovatel uzavřel se společností SALVE INVESTMENTS o. c. p., a. s. (později Arca Brokerage House o. c. p. a. s., a nyní AB House a. s.; dále jen „společnost S“) dne 10. dubna 2014 komisionářskou smlouvu a téhož dne jí poslal pokyn k nákupu akcií dlužníka. Následujícího dne sdělila společnost S insolvenčnímu navrhovateli, že pokyn vykonala. [2] Dne 25. ledna 2021 vydal insolvenční navrhovatel společnosti S pokyn k prodeji akcií dlužníka. Téhož dne společnost S zaslala dlužníku žádost o odkup 3 630 689 ks akcií dle seznamu klientů uvedených v příloze žádosti. Dne 28. ledna 2021 obhospodařovatel dlužníka (REDSIDE investiční společnost, a. s.; dále jen „společnost R“) žádost převzal spolu se seznamem 5 klientů, včetně insolvenčního navrhovatele. [3] Dne 26. června 2023 podal insolvenční navrhovatel insolvenční návrh, jímž se domáhal zjištění úpadku dlužníka s odůvodněním, že dlužník insolvenčnímu navrhovateli dluží aktuální hodnotu akcií ve výši 3 105 120,40 Kč z titulu redemace. [4] Podle čl. 13.3 písm. b/ statutu dlužníka, účinného k 1. květnu 2020 i k 30. květnu 2022, je dlužník povinen na základě žádosti odkoupit akcie v částce vyšší než 10 000 000 Kč do 6 měsíců od posledního kalendářního dne měsíce, kdy obdržel žádost o odkoupení akcií, přičemž k odkupu akcií používá prostředky z majetku fondu. Tehdejší souhrnná hodnota akcií, o jejichž odkup společnost S žádala (3 630 689 ks), tento limit převyšovala. [5] Rozhodnutími jediného společníka (obhospodařovatele investičního fondu) z 27. července 2021, 28. ledna 2022, 27. dubna 2022 a 29. července 2022 bylo pozastaveno vydávání a odkupování investičních akcií vydávaných k podfondu (dlužníku), a to od 30. července 2021 do 2. srpna 2024. 3. Insolvenční soud dospěl k závěru, že nebylo prokázáno, že by insolvenční navrhovatel měl splatnou nespornou pohledávku za dlužníkem doloženou podle § 103 a § 105 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona). Nedoložil totiž smlouvu o vlastnictví akcií ani výpis z evidence vlastníků zaknihovaných cenných papírů. Naopak v řízení „vyplynulo“, že vlastníkem akcií i věřitelem dlužníka se stal komisionář (společnost S). Pohledávka ani není splatná, neboť odkup akcií byl před výplatou příslušné částky až do 2. srpna 2024 pozastaven a k žádosti, u níž nedošlo k vyplacení protiplnění za odkoupení akcií, se nepřihlíží. 4. K odvolání insolvenčního navrhovatele Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení insolvenčního soudu. 5. Odvolací soud – cituje § 42a zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), § 74 odst. 1 a § 79 odst. 1 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích, § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), a § 105 odst. 1, § 143 odst. 1 a 2 a § 388c odst. 1, 3 a 6 insolvenčního zákona – se ztotožnil se závěrem insolvenčního soudu, že insolvenční navrhovatel nedoložil, že má za dlužníkem nespornou splatnou pohledávku. Odvolací soud tak rovněž dospěl k závěru o nedostatku aktivní věcné legitimace insolvenčního navrhovatele. 6. Insolvenční navrhovatel dále namítal, že ve věci rozhodoval nezákonný soudce insolvenčního soudu, neboť dlužník a NOVA Money Market – podfond 4 (dále jen „podfond 4“), jednající prostřednictvím NOVA Money Market, investičního fondu s proměnlivým kapitálem, a. s., tvoří koncern, pročež obě insolvenční řízení (dané insolvenční řízení a insolvenční řízení vedené u téhož insolvenčního soudu pod sp. zn. MSPH 90 INS 9109/2023) má řešit stejný soudní senát. Této námitce odvolací soud nepřisvědčil, když dospěl k závěru, že na základě personálního propojení mezi oběma subjekty nelze bez dalšího dojít k závěru o koncernovém propojení. 7. Proti usnesení odvolacího soudu podal navrhovatel dovolání, jež má za přípustné podle § 237 o. s. ř., neboť napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, a zčásti závisí na otázce, která v rozhodování dovolacího soudu nebyla vyřešena. Míní, že dovoláním napadené usnesení odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod dle § 241a odst. 1 o. s. ř.) a požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího i insolvenčního soudu zrušil a vrátil věc insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení. 8. Za otázku dovolacím soudem neřešenou považuje dovolatel, zda komisionářská smlouva, jejímž předmětem je obstarání a správa investičních akcií emitovaných českým podfondem investičního fondu, uzavřená mezi slovenskými subjekty, se řídí slovenským právem. Dovolatel argumentuje, že v případě komisionářské smlouvy se jedná o „vnitrostátní slovenskou smlouvu“, u níž otázka rozhodného práva vůbec nevzniká. Podle slovenského práva pak vlastnické právo k obstarávaným akciím nabývá (rozdílně od českého právního režimu) přímo komitent. Právo na odkup akcií vyplývá přímo z vlastnického práva k akciím, k jeho uplatnění tak není třeba dodatečných smluv. 9. Odvolací soud se měl dále odchýlit od závěrů rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 31. března 2022, sen. zn. 29 ICdo 14/2020, v otázce posouzení koncernu, jehož součástí má být vedle dlužníka v projednávané věci i dlužník podfond 4. Proto dovolatel míní, že věc v prvním stupni nerozhodoval zákonný soudce. 10. Dlužník ve vyjádření považuje dovolání za nedůvodné, když má za to, že insolvenční návrh sledoval od počátku nepoctivý záměr (poškodit jej). Kromě toho namítá, že dovolatel uhradil ve lhůtě 5 dnů určené insolvenčním soudem pouze část soudního poplatku ve výši 13 844,48 Kč, přestože byl povinen zaplatit celý soudní poplatek za dovolání (částku 14 000 Kč); má za to, že dovolací řízení by mělo být zastaveno. 11. Pro dovolací řízení je rozhodný občanský soudní řád v aktuálním znění. 12. Nejvyšší soud dovolání, jež může být přípustné jen podle § 237 o. s. ř., a pro něž neplatí žádné z omezení přípustnosti vypočtených v § 238 o. s. ř., odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 o. s. ř. 13. Při úvaze, zda právní posouzení věci odvolacím soudem je ve smyslu § 241a odst. 1 o. s. ř. správné, vychází dovolací soud ze skutkových závěrů odvolacího soudu a nikoli z těch skutkových závěrů, které v dovolání na podporu svých právních argumentů (případně) nejprve zformuluje sám dovolatel. Srov. shodně např. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. října 2004, sp. zn. 29 Odo 268/2003, uveřejněného pod číslem 19/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a rozsudku velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. října 2013, sp. zn. 31 Cdo 3881/2009, uveřejněného pod číslem 10/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. Toto omezení, které se prosazuje u věcného přezkumu dovolání (je-li dovolání přípustné), má vliv i na posouzení způsobilosti dovolací argumentace přípustnost dovolání vůbec založit (srov. shodně např. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 30. června 2022, sen. zn. 29 ICdo 46/2020, uveřejněného pod číslem 42/2023 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). 14. Odvolací soud ve skutkového rovině vyšel z toho, že dovolatel není akcionářem dlužníka, neboť nepředložil smlouvu o vlastnictví akcií (uzavřenou s dlužníkem), ani výpis z evidence vlastníků zaknihovaných akcií. Samotné hodnocení důkaz