29 NSCR 99/2023 – Nejvyšší soud

KSPL 29 INS 12010/2010 29 NSČR 99/2023-B-325 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudců Mgr. Milana Poláška a Mgr. Hynka Zoubka v insolvenční věci dlužníka Z á m e k M o s t o v, s. r. o., se sídlem v Mostově 1, Odrava, PSČ 350 02, identifikační číslo osoby 25215345, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. KSPL 29 INS 12010/2010, o konečné zprávě a vyúčtování odměny a výdajů insolvenčního správce, o dovolání Mgr. Ing. Hany Müllerové, se sídlem v Plzni, Koterovská 29, PSČ 326 00, jako insolvenční správkyně dlužníka, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 28. srpna 2023, č. j. KSPL 29 INS 12010/2010, 2 VSPH 1117/2022-B-304, takto: Dovolání se zamítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Usnesením ze dne 6. června 2022, č. j. KSPL 29 INS 12010/2010-B-295, Krajský soud v Plzni (dále jen „insolvenční soud“) odmítl přijmout konečnou zprávu insolvenční správkyně dlužníka (Mgr. Ing. Hany Müllerové) ze dne 13. listopadu 2021 (B-260), ve znění doplnění ze dne 24. ledna 2020 (správně ze dne 22. února 2022) [B-270] a ze dne 28. února 2022 (B-274) [dále jen „konečná zpráva“](bod I. výroku), a uložil insolvenční správkyni dlužníka podat soudu novou konečnou zprávu ve lhůtě 30 dnů od právní moci usnesení (bod II. výroku). 2. Šlo přitom o druhé rozhodnutí insolvenčního soudu, když usnesení ze dne 29. června 2020, č. j. KSPL 29 INS 12010/2010-B-232, kterým insolvenční soud (mimo jiné) schválil konečnou zprávu insolvenční správkyně ze dne 23. ledna 2020 (B-221), zrušil Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 18. března 2021, č. j. KSPL 29 INS 12010/2010, 2 VSPH 1025/2020-B-241, a věc vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení. 3. Insolvenční soud vyšel zejména z toho, že: [1] Vyhláškou ze dne 15. října 2010 oznámil zahájení insolvenčního řízení na majetek dlužníka. Usnesením ze dne 18. července 2011 zjistil úpadek dlužníka a usnesením ze dne 26. září 2011 prohlásil na majetek dlužníka konkurs. [2] Závod dlužníka byl „prodán“ smlouvou o koupi závodu ze dne 27. dubna 2017 (B-134) a k předání závodu kupujícímu došlo dne 1. června 2017. [3] Insolvenční správkyně dlužníka v konečné zprávě (v příloze č. 3) vyúčtovala odměnu v celkové výši 4 117 906 Kč tak, že ji tvoří a/ odměna z výtěžku zpeněžení určeného zajištěnému věřiteli ve výši 469 220 Kč včetně daně z přidané hodnoty a b/ odměna z „uspokojených pohledávek nezajištěných věřitelů postavených na roveň pohledávkám za majetkovou podstatou dle § 169 odst. 1 písm. a/ zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona)“, přičemž je „základem pro výpočet ve výši 25 154 427 Kč (vyplacených pracovněprávních nároků ve výši 25 111 466 Kč a nevyplacených mezd ve výši 42 961 Kč), podle něhož náleží insolvenční správkyni odměna ve výši 3 648 686 Kč včetně daně z přidané hodnoty“. [4] Insolvenční soud uvědomil účastníky řízení o konečné zprávě vyhláškou ze dne 15. března 2022 (B-282), zveřejněnou v insolvenčním rejstříku 17. března 2022. [5] Proti konečné zprávě podal (zajištěný) věřitel Sberbank CZ, a. s. v likvidaci [nyní JUDr. Jiřina Lužová, insolvenční správkyně dlužníka Sberbank CZ, a. s. v likvidaci (dále jen „věřitel S“)] včasné námitky (B-262, B-271, B-285). Především nesouhlasil s výpočtem odměny insolvenční správkyně z výtěžku zpeněžení určeného nezajištěným věřitelům (námitka č. 1). Dále namítal, že insolvenční správkyně nedoložila příjmy a výdaje provozu závodu (námitka č. 2). Konečně vyjádřil nesouhlas s plným uspokojením pracovněprávních nároků K. M. (dále jen „K. M.“) a D. P. (dále jen „D. P.“), s tím, že jejich nároky měly být uspokojeny poměrně (námitka č. 3). [6] Insolvenční správkyně ve vyjádření k námitkám (B-270, B-274, B-284 a B-288) uvedla, že jí náleží odměna „i z vyplacených mzdových nároků vzniklých po úpadku“. Náklady považovala za doložené účetními výkazy a daňovými přiznáními. Zdůraznila, že audit účetnictví dlužníka provedli zaměstnanci věřitele S. Uvedené pracovněprávní nároky uhradila přednostně a plně, neboť vznikly po úpadku. [7] Podle účetních výkazů (B-270) ztráta dlužníka činila za rok 2011 částku 893 000 Kč, za rok 2012 částku 1 998 000 Kč, za rok 2013 částku 3 478 000 Kč, za rok 2014 částku 1 634 000 Kč, za rok 2015 částku 1 989 000 Kč, za rok 2016 částku1 303 000 Kč, za rok 2017 částku 1 736 000 Kč a za rok 2018 činil hospodářský výsledek 0 Kč. 4. Insolvenční soud projednal konečnou zprávu a námitky věřitele S; přitom dospěl k následujícím závěrům. 5. Námitka č. 1 o nesprávně vyúčtované odměně insolvenční správkyně ve výši 3 648 686 Kč je důvodná. Základ pro výpočet odměny insolvenční správkyně z výtěžku zpeněžení určeného nezajištěným věřitelům netvoří vyplacené pracovněprávní nároky zaměstnanců dlužníka vzniklé při provozování závodu během konkursu. K tomu odkázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. května 2010, sp. zn. 29 Cdo 1712/2008. Vysvětlil, že při zachování provozu závodu přichází odměna insolvenční správkyně v úvahu pouze z příjmů v rozsahu, v jakém znamenaly majetkový přínos pro podstatu (zisk). V dané věci byl však závod po dobu trvání konkursu ve ztrátě. Insolvenční soud uzavřel, že odměna z uhrazených mezd při ztrátovém provozu by byla v rozporu s motivačním principem odměňování insolvenčních správců. Při déletrvajícím ztrátovém provozu závodu by za současného hrazení mezd zaměstnanců rostla odměna insolvenčního správce v neprospěch nezajištěných věřitelů. 6. Námitku č. 2 o nedoložení příjmů a výdajů majetkové podstaty dlužníka insolvenční soud považoval za nedůvodnou. Uvedl, že veškeré relevantní účetní doklady jsou v insolvenčním spisu založeny (B-270) a insolvenční správkyně je věřiteli S coby zástupci věřitelů zpřístupnila. 7. Námitku č. 3 vyjadřující nesouhlas s plným uspokojením pohledávek zaměstnanců dlužníka K. M. a D. P. shledal insolvenční soud důvodnou, když jejich mzdové nároky (za červen 2011) vznikly sice po zahájení insolvenčního řízení, avšak v době před zjištěním úpadku dlužníka. Proto měly být uhrazeny poměrně. 8. Insolvenční soud konstatoval, že „neopodstatněnost nároku“ insolvenční správkyně na odměnu má zásadní dopad na předloženou konečnou zprávu, neboť objem finančních prostředků na ni připadající bude muset být vyčleněn na jiné nároky. Tato podstatná změna se projeví v úhradě dosud neuhrazených pohledávek za majetkovou podstatou a v rozvrhu objemu finančních prostředků ve prospěch pohledávek nezajištěných věřitelů, od něhož vzniká dle § 1 odst. 4 vyhlášky č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů, další nárok insolvenční správkyně na její odměnu z výtěžku zpeněžení určeného k rozdělení mezi nezajištěné věřitele. Závěrem insolvenční soud objasnil, proč dospěl k závěru o nutnosti předložit novou konečnou zprávu v situaci, kdy došlo ke změně stavu likvidních prostředků na účtu majetkové podstaty dlužníka vedeného u věřitele S (jako banky), který vstoupil do likvidace. 9. K odvolání insolvenční správkyně dlužníka Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením potvrdil rozhodnutí insolvenčního soudu. 10. Odvolací soud – cituje § 38 odst. 1, § 169, § 283 odst. 1, § 302 odst. 2 a 3, § 303 odst. 1, § 304 insolvenčního zákona, ve znění účinném do 31. května 2019, dále § 1 odst. 1 a 4 vyhlášky č. 313/2007 Sb. a odkazuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. října 2018, sen. zn. 29 NSČR 11/2014 – dovodil, že v situaci, kdy insolvenční správkyně při provozu závodu vyplatila zaměstnancům dlužníka celkem částku 25 111 146 Kč, nerozdělovala žádný výtěžek zpeněžení nezajištěným věřitelům z pohledávek postaveným na roveň pohledávkám za majetkovou podstatou. Ve shodě s insolvenčním soudem odvolací soud uzavřel, že pracovněprávní pohledávky zaměstnanců dlužníka vyplacené při provozování závodu během konkursu nepředstavují základ pro výpočet odměny insolvenčního správce ve smyslu § 1 odst. 4 vyhlášky č. 313/2007 Sb., neboť nejsou uspokojovány z výtěžku zpeněžení. Naopak jsou prostředkem jeho získání, tedy nákladem spojeným se správou a zpeněžením. Vzhledem k tomu, že částku 3 648 686 Kč, kterou insolvenční správkyně bezdůvodně deponovala na její odměnu, bude nutno rozvrhnout na dosud neuhrazené pohledávky a následně (případně) znovu vypočítat odměnu insolvenční správkyně určenou z výtěžku zpeněžení rozděleného mezi nezajištěné věřitele, byl dán důvod odmítnout konečnou zprávu podle § 304 odst. 4 písm. c/ insolvenčního zákona a uložit insolvenční správkyni, aby předložila novou konečnou zprávu. Závěrem odvolací soud poznamenal, že uhradila-li insolvenční správkyně pohledávky zaměstnanců dlužníka K. M. a D. P. v době jejich splatnosti před více než deseti lety (za jiného stavu majetkové podstaty dlužníka), je bez významu se nyní zabývat tím, zda měly být uhrazeny poměrně. II. Dovolání a vyjádření k němu 11. Proti usnesení odvolacího soudu podala insolvenční správkyně dovolání, v němž namítá, že napadené rozhodnutí s