Z rozhodnutí: Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na w…
29 Odo 1099/2005
citace
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:29. 11. 2006
Spisová značka:29 Odo 1099/2005
ECLI:ECLI:CZ:NS:2006:29.ODO.1099.2005.1
Typ rozhodnutí:Rozsudek
Kategorie rozhodnutí:B
Zveřejněno na webu:31. 12. 2009
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz.
NEJVYŠŠÍ SOUD
ČESKÉ REPUBLIKY 29 Odo 1099/2005
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Ivany Štenglové v právní věci žalobce R. Ř., proti žalované Ing. D. L., jako správkyni konkursní podstaty úpadce B. N., o vyloučení věci ze soupisu konkursní podstaty úpadce, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 24 Cm 5/2002, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 21. dubna 2005, č.j. 15 Cmo 235/2004-114, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
O d ů v o d n ě n í :
Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem změnil rozsudek ze dne 20. října 2004, č.j. 24 Cm 5/2002-98, kterým Krajský soud v Plzni zamítl žalobu na vyloučení pozemku č. parc. 234 - vodní plochy, močálu - mokřadu, v k. ú. L. n. R., obec V., zapsaného u Katastrálního úřadu v P. na listu vlastnictví č. 680 (dále jen „sporný pozemek“), ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadce B. N., tak, že žalobě vyhověl. Dále odvolací soud rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů a o povinnosti žalované zaplatit náklady řízení státu.
V odůvodnění rozsudku odvolací soud zejména uvedl, že soud prvního stupně správně vycházel z právního názoru obsaženého v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. června 2004, sp. zn. 29 Odo 130/2004 (jde o rozhodnutí, jímž Nejvyšší soud zrušil předchozí rozhodnutí soudu prvního stupně ze dne 16. července 2003, č.j. 24 Cm 5/2002-46 a rozhodnutí odvolacího soudu ze dne 27. listopadu 2003, č.j. 15 Cmo 164/2003-66 a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení), potud, že při řešení otázky, zda k převodu věci z majetku dlužníka došlo za nápadně nevýhodných podmínek (§ 15 odst. 1 písm. c/ zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů - dále jen „ZKV“), je třeba vycházet z ceny obvyklé, tj. z ceny dosažitelné při prodeji stejného nebo obdobného majetku za stejných či obdobných podmínek v daném čase. Porovnával-li soud prvního stupně cenu, za kterou byl sporný pozemek prodán (2.000,- Kč), s cenou obvyklou, zjištěnou posudkem znalce Ing. A. K. (5.550,- Kč), nelze mu v tomto směru nic vytknout; to platí i o závěru, že dohodnutá cena je nepochybně cenou nižší než je cena obvyklá.
Nicméně soud prvního stupně - pokračoval odvolací soud - „nezohlednil další právní názor“ vyslovený v kasačním rozhodnutí Nejvyššího soudu, podle něhož na to, zda jde o nápadně nevýhodné podmínky, je nutno usuzovat vždy konkrétně, podle okolností daného případu. U úplatných smluv jde především o to, zda nebyla porušena ekvivalentnost smluvených vzájemných plnění, přičemž nápadně nevýhodné podmínky musí vždy znamenat konkrétní nevýhodu oprávněné osoby ve srovnání s osobami jinými. V konkursních poměrech je pak nezbytné míti na zřeteli především účel zákona o konkursu a vyrovnání, jímž je uspořádání majetkových poměrů úpadce a dosažení poměrného uspokojení věřitelů.
V této souvislosti odvolací soud sice připustil, že dohodnutá cena dosahuje pouze 36 % ceny obvyklé, nicméně „fakticky“ tento rozdíl činí jen 3.550,- Kč, což v porovnání s výší žalovanou uznaných pohledávek všech věřitelů (4,119.314,68 Kč) představuje natolik nepatrné snížení majetkové podstaty úpadce, že je z hlediska cíle a účelu konkursního řízení a poměrného uspokojení pohledávek věřitelů zanedbatelné.
Dospívaje k závěru, že cena, za kterou úpadce prodal sporný pozemek, je sice nevýhodná, nikoli však nápadně nevýhodná, odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil a žalobě vyhověl.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, namítajíc, že „zvlášť nevýhodné podmínky je nutno vztahovat k ceně, kterou je možno dosáhnout na skutečném trhu“ a nikoli k ceně „dle vyhlášky“. Odvolacímu soudu potud vytýká, že nepřihlédl k ceně určené posudkem znalce Ing. K. částkou 5.550,- Kč, ani k posudku znaleckého ústavu S. – C. P., s. r. o., kterým byla stanovena cena sporného pozemku ve výši 20.000,- Kč. Odkazujíc současně na cenu, za kterou byl prodán „sousední močál“ a na výši úvěru na „pořízení pozemku“, dovolatelka požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Dovolání je přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř.; není však důvodné.
Přestože dovolatelka, pokud jde o dovolací důvody, výslovně neodkazuje na žádné z ustanovení občanského soudního řádu, z obsahu dovolacích námitek je zřejmé, že uplatňuje dovolací důvody podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř., tj., že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Jak Nejvyšší soud zdůraznil již v rozsudku ze dne 29. června 2004, sp. zn. 29 Odo 130/2004, pro právní posouzení věci jsou rozhodné především skutkové závěry, podle kterých:
1) žalobce nabyl vlastnictví ke spornému pozemku kupní smlouvou uzavřenou s úpadcem a B. N. 27. ledna 2001, a to za dohodnutou cenu 2.000,- Kč;
2) na základě této kupní smlouvy provedl příslušný katastrální úřad zápis vkladu vlastnického práva žalobce do katastru nemovitostí 6. dubna 2001, s právními účinky vkladu k 7. březnu 2001;
3) návrh na prohlášení konkursu na majetek úpadce byl podán 12. května 1999 a usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 26. října 2001, č.j. 20 K 32/99-37, byl na majetek B. N. prohlášen konkurs a správkyní konkursní podstaty byla ustavena Ing. D. L., která sporný pozemek zapsala do soupisu konkursní podstaty úpadce;
4) usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 21. února 2002, č.j. 20 K 32/99-53, byl žalobce vyzván k podání vylučovací žaloby, a to do třiceti dní od doručení usnesení, k němuž došlo 26. února 2002;
5) žaloba na vyloučení sporného pozemku ze soupisu konkursní podstaty úpadce byla žalobcem podána 15. března 2002;
6) znaleckým posudkem vypracovaným Ing. A. K. byla určena cena sporného pozemku ve smyslu ustanovení § 13 zákona č. 151/1997 Sb. a § 27 odst. 7 vyhlášky č. 279/1997 Sb. částkou 1.940,- Kč, jakož i cena obvyklá v místě a čase uzavření smlouvy částkou 5.550,- Kč.
Jelikož konkurs na majetek dlužníka byl prohlášen 26. října 2001, založil Nejvyšší soud své další závěry především na výkladu ustanovení zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění účinném do 31. prosince 2002, tj. ve znění zákonů č. 122/1993 Sb., č. 42/1994 Sb., č. 74/1994 Sb., č. 117/1994 Sb., č. 156/1994 Sb., č. 224/1994 Sb., č. 84/1995 Sb., č. 94/1996 Sb., č. 151/1997 Sb., č. 12/1998 Sb., č. 27/2000 Sb., č. 105/2000 Sb., č. 214/2000 Sb., č. 370/2000 Sb., č. 30/2000 Sb., č. 368/2000 Sb., a č. 120/2001 Sb.
Podle ustanovení § 19 ZKV, jsou-li pochybnosti, zda věc, právo nebo jiná majetková hodnota náleží do podstaty, zapíše se do soupisu podstaty s poznámkou o nárocích uplatněných jinými osobami anebo s poznámkou o jiných důvodech, které zpochybňují zařazení věci, práva nebo jiné majetkové hodnoty do soupisu (odstavec 1). Soud uloží tomu, kdo uplatňuje, že věc, právo nebo jiná majetková hodnota neměla být do soupisu zařazena, aby ve lhůtě určené soudem podal žalobu proti správci. V případě, že žaloba není včas podána, má se za to, že věc, právo nebo jiná majetková hodnota je do soupisu pojata oprávněně (odstavec 2).
K předpokladům, za nichž může soud vyhovět žalobě o vyloučení věci ze soupisu majetku konkursní podstaty (excindační žalobě), patří, že:
1) věc byla správcem konkursní podstaty příslušného úpadce vskutku pojata do soupisu majetku konkursní podstaty;
2) excindační žaloba podaná osobou odlišnou od úpadce došla soudu nejpozději posledního dne lhůty určené této osobě k podání žaloby výzvou soudu, který konkurs prohlásil;
3) žalovaným je správce konkursní podstaty (§ 19 odst. 2 věta první ZKV);
4) v době, kdy soud rozhoduje o vyloučení věci (§ 154 odst. 1 o. s. ř.), trvají účinky konkursu a věc je nadále sepsána v konkursní podstatě (nebyl
Provozuje Eucalypt 4 s.r.o., IČO 22103741, Jičínská 226/17, Praha 3 (kontakt). Zdroj dat: e-Sbírka / justice.cz (oficiální). Výklady generovány AI z textu zákona, orientační — nenahrazují radu advokáta.