29 Odo 1162/2005 — Nejvyšší soud

29 Odo 1162/2005 citace  Právní věta: Akcionáři, který ke dni účinnosti nálezu, jímž Ústavní soud zrušil ustanovení § 183b odst. 3 písm. a) obch. zák., splňoval předpoklady pro vznik povinnosti učinit nabídku převzetí podle ustanovení § 183b odst. 1 obch. zák., tato povinnost vznikla až účinností tohoto nálezu. Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:19. 9. 2007 Spisová značka:29 Odo 1162/2005 ECLI:ECLI:CZ:NS:2007:29.ODO.1162.2005.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Akciová společnost Dotčené předpisy:§ 184 předpisu č. 513/1991Sb. § 186c předpisu č. 513/1991Sb. § 183d předpisu č. 513/1991Sb. § 183b předpisu č. 513/1991Sb. Kategorie rozhodnutí:A Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Publikováno ve sbírce pod číslem:54 / 2008 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 29 Odo 1162/2005 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Štenglové a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Zdeňka Krčmáře v právní věci navrhovatelů a) P.s. r. o., a b) M. M., obou zastoupených Mgr. K. L., advokátem, o neplatnost usnesení valné hromady A.M. O. a. s., zastoupené Mgr. D. I., advokátem, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 28 Cm 108/2003, o dovolání navrhovatelů proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 15. února 2005, č. j. 8 Cmo 220/2004-84, takto: I. Dovolání se zamítá.   II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. . O d ů v o d n ě n í : Napadeným usnesením potvrdil odvolací soud usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 5. února 2004, č. j. 28 Cm 108/2003 - 35, kterým tento soud zamítl návrh na vyslovení neplatnosti všech usnesení valné hromady společnosti I. N. H.a. s., konané dne 30. června 2003 (dále též jen „valná hromada“). V odůvodnění rozhodnutí odvolací soud konstatoval, že soud prvního stupně nejen správně zjistil skutkový stav, ale věc správně posoudil i po právní stránce, vyjma závěru o formě úplaty v souvislosti s naplněním dispozice ustanovení § l83d odst. 4 písm. d) obchodního zákoníku (dále též jen „obch. zák.“). Ve vazbě na uvedený závěr odvolací soud uzavřel, že soud prvého stupně, poté co dospěl k závěru, že mezi F. n. m. Č. r. (dále jen „Fond“) a společností L. H. N. V. (dále též jen „společnost L.“)  nenastal vztah osob jednajících ve shodě ve smyslu § 66b odst. 1 obch. zák., se nedůvodně zabýval formou úplaty za přenechání hlasovacích práv Fondem společnosti L. V tomto bodě shledal odvolací soud námitku navrhovatelů důvodnou. Vyslovil názor, že ustanovení § l83d odst. 4 písm. d) obch. zák. (jakož i jinou část ustanovení § l83d obch. zák.) nelze použít na přenechání dispozice s hlasovacími právy z akcií Fondu společnosti L., neboť nejde o přenechání dispozice s hlasovacími právy osobou odlišnou od vlastníka těchto akcií (tedy osobou, která jako „třetí“ osoba drží akcie), nýbrž o přenechání této dispozice vlastníkem akcií. Proto okolnost, zda k tomu došlo za úplatu či nikoliv, není dle názoru odvolacího soudu významná pro rozhodnutí ve věci. Odvolací soud dal za pravdu společnosti I. N. H. a. s. (dále též jen „společnost“), že dopisem JUDr. V. G. (jednající v plné moci společnosti L.) adresovaným S. c. p., Komisi pro cenné papíry a společnosti v souvislosti s nabytím 52,25 % podílu a výkonu hlasovacích práv k dalším 15 % akciím, byla splněna oznamovací povinnost pro případ, že by Komise pro cenné papíry dospěla k závěru, že výkon hlasovacích práv je jednáním ve shodě (oznámení o nabytí účasti ve společnosti osobami jednajícími ve shodě). Společnost L. tudíž nemohla stihnout sankce zákazu výkonu hlasovacích práv, bez ohledu na to, zda jí oznamovací povinnost vznikla či nikoliv. Oznámením učiněným pro případ, že by Komise pro cenné papíry dospěla k závěru, že výkon hlasovacího práva je jednáním ve shodě, taková povinnost nevzniká. Okolnost, že smlouva o prodeji 15 %  akcií obsahovala ujednání, kterým se Fond zavazoval do doby převodu nepodporovat na valné hromadě určité změny, je ohledně závěru o jednání ve shodě bez významu. Fond současně udělil společnosti L. plnou moc k výkonu hlasovacích práv k těmto 15 % akcií. Z toho je nutno dovodit, že výkon hlasovacích práv záležel výlučně na vůli společnosti L.;  nemohlo proto dojít k jednání ve shodě. K námitce navrhovatelů, že valná hromada nebyla řádně svolána, zdůraznil odvolací soud, že způsob svolávání valné hromady je upraven v ustanovení § 184 obch. zák. Oznámení o svolání napadené valné hromady všechny tyto náležitosti má. Odvolací soud uzavřel, že pozvánka na valnou hromadu není právním úkonem, jak se domnívají navrhovatelé, neboť nejde o projev vůle směřující ke vzniku, změně nebo zániku práv nebo povinností, které právní předpisy s takovým projevem spojují (§ 34 občanského zákoníku - dále jen „obč. zák.“). Není-li oznámení o svolání valné hromady právním úkonem, nemusí je představenstvo podepsat podle ustanovení § 40 odst. 3 obč. zák. Podpis na oznámení (stejně jako na pozvánce) není, dle názoru odvolacího soudu, náležitostí oznámení; absence podpisu nemá význam pro posouzení platnosti usnesení takto svolané valné hromady. Námitku navrhovatelů, že valné hromadě předsedal někdo jiný než akcionář a že z toho důvodu jsou všechna usnesení přijatá na této valné hromadě neplatná, a na ni navazující námitku, že listina přítomných má vady s důsledky pro platnost usnesení valné hromady, odvolací soud zhodnotil tak, že z ustanovení § 188 odst. 1 ani z žádného jiného ustanovení obchodního zákoníku nevyplývá, že by předsedou valné hromady (stejně tak jako zapisovatelem,  ověřovatelem zápisu či osobou pověřenou sčítáním hlasů) musel být jen akcionář. Podle odvolacího soudu je věcí valné hromady, koho za předsedu zvolí. Úvahy navrhovatelů, že pokud by předsedou valné hromady nemusel být akcionář, mohlo by se říci, že ani předseda představenstva nemusí být členem představenstva, měl odvolací soud za neadekvátní, s tím, že úprava volby předsedy představenstva je jiná. Do působnosti valné hromady podle ustanovení § 187 odst. 1 písm. d) obch. zák. spadá mimo jiné volba členů představenstva, pokud stanovy neurčují, že jsou voleni a odvoláváni dozorčí radou, a podle ustanovení § 194 odst. 3 věty druhé obch. zák. členové představenstva volí svého předsedu. Z této úpravy dle názoru odvolacího soudu vyplývá, že předseda musí být zvolen ze členů představenstva. Pro úplnost odvolací soud upozornil, že ani členové a předseda představenstva nemusejí být akcionáři. Nemusí-li být členem představenstva, které je statutárním orgánem, jenž řídí činnost společnosti a jedná jejím jménem, akcionář společnosti, není logické opodstatnění pro závěr, že by předsedou valné hromady společnosti musel být pouze akcionář. Dále se odvolací soud zabýval dle jeho názoru nejzávažnější námitkou navrhovatelů, že společnost L. stíhala sankce zákazu výkonu hlasovacích práv. Potud se ztotožnil se závěry soudu prvního stupně. Uvedl, že společnost L. nabyla akcie společnosti v souvislosti s privatizací majetku státu, neboť nabytí akcií vychází z usnesení vlády č. 577 ze dne 5. června 2002. Na nabytí akcií společností L. a s tím souvisejícím výkonem hlasovacích práv na napadené valné hromadě proto lze aplikovat výjimku dle ustanovení § 183b odst. 3 písm. a) obch. zák. Pokud se společnost L. účastnila napadené valné hromady a vykonávala na ní hlasovací právo jako akcionář vlastnící 52,25 % akcií společnosti v důsledku převodu akcií Fondem (smlouvou ze dne 17. června 2002 s účinností ke dni 31. ledna 2003), který podle tehdy platného zákona byl z povinnosti učinit veřejnou nabídku zákonem vyňat, potom úvahy navrhovatelů, že měl být zvolen při prodeji akcií společnosti postup, který popisují (způsobem, že by povinnost učinit nabídku převzetí vznikla společnosti L.), jsou pro posouzení platnosti usnesení valné hromady přijatých na této valné hromadě bezpředmětné. Odvolací soud konstatoval, že nález Ústavního soudu ze dne 12. března 2003, publikovaný ve Sbírce zákonů pod č. 87/2003 (dále též jen „nález z 12. března 2003“), zrušil ustanovení § l83b odst. 3 písm. a) obch. zák. ke dni vyhlášení tohoto nálezu ve Sbírce zákonů. Účinnost nálezu nastala 31. března 2003. Citované ustanovení vylučovalo vznik povinnosti společnosti L. učinit nabídku převzetí dle § l83b odst. 1 obch. zák. na základě nabytí akcií od Fondu v souvislosti s privatizací majetku státu a s tím související sankci zákazu výkonu hlasovacích práv. Následné zrušení ustanovení, které umožňovalo společnosti L. hlasovací práva vykonat, nemá dle názoru odvolacího soudu dopad na práva nabyvatele,    a to se zřetelem k ustanovení § 71 odst. 4 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, podle něhož