29 Odo 1693/2006 — Nejvyšší soud

29 Odo 1693/2006 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:26. 11. 2008 Spisová značka:29 Odo 1693/2006 ECLI:ECLI:CZ:NS:2008:29.ODO.1693.2006.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Dotčené předpisy:§ 324 předpisu č. 513/1991Sb. § 332 předpisu č. 513/1991Sb. § 339 předpisu č. 513/1991Sb. § 497 předpisu č. 513/1991Sb. § 526 odst. 1 předpisu č. 40/1964Sb. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 29 Odo 1693/2006 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Ivany Štenglové v právní věci žalobce Mgr. J. Š., , zastoupeného JUDr. J. K., advokátem, , proti žalovaným 1) P. V., , zastoupenému JUDr. H. A., advokátem, a 2) H. V., , o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 23 Cm 61/2005, o dovolání prvního žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 27. června 2006, č.j. 7 Cmo 457/2005-127, takto: Rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 27. června 2006,                                       č.j. 7 Cmo 457/2005-127, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 15. dubna 2005, č.j. 23 Cm 61/2005-46, ponechal v platnosti směnečný platební rozkaz ze dne 30. listopadu 2004, č.j. 23 Sm 394/2004-10, jímž uložil oběma žalovaným společně a nerozdílně zaplatit původní žalobkyni (Č. k. a.) částku 1,601.053,29 Kč s  6% úrokem od 1. října 2004 do zaplacení, směnečnou odměnu 5.336,80 Kč a náklady řízení. Při posuzování důvodnosti námitek obou žalovaných proti směnečnému platebnímu rozkazu soud prvního stupně vyšel z toho, že: -dne 28. března 1997 byla mezi Č. s., a. s. (dále jen „spořitelna“) a prvním žalovaným uzavřena smlouva o úvěru, na základě které spořitelna „zapůjčila“ prvnímu žalovanému částku 4,850.000,- Kč, „splatnou ke dni 31. prosince 2000, úročenou úroky ve výši 15,6 % ročně“ (dále jen „smlouva o úvěru“); - dne 31. března 1999 spořitelna v souladu s obecnými úvěrovými podmínkami vypověděla smlouvu o úvěru pro prodlení prvního žalovaného se splátkami a to „ke dni doručení výpovědi“; - dne 7. dubna 1999 byl notářkou JUDr. M.S. sepsán notářský zápis NZ 88/99, obsahující prohlášení prvního žalovaného o uznání dluhu a dohodu „o exekuční vykonatelnosti“, jímž „žalovaní“ uznali svůj závazek ze smlouvy o úvěru ve výši 3,896.278,33 Kč a uzavřeli dohodu o splátkách, podle nichž měli dluh zaplatit v měsíčních splátkách po 40.000,- Kč počínaje červencem 1999 do října 2000, po 80.000,- Kč v listopadu a prosinci 2000, po 125.000,- Kč od ledna 2001 do prosince 2002 a ve výši 80.965,33 Kč v lednu 2002, s tím, že případný úrok z prodlení byl sjednán ve výši 15,6 % a měl být vyúčtován po zaplacení celého závazku „k ultimu měsíce února 2003“; - celkový dluh žalovaných ke dni 7. dubna 1999 (k datu sepsání notářského zápisu) činil 3,896.278,33 Kč a ke dni 30. června 2001 (ke dni postoupení pohledávky) 4,396.061,23 Kč; - dopisem ze dne 1. února 2001 sdělila spořitelna prvnímu žalovanému k jeho žádosti „o doplacení zbytku úvěru jednorázově“ a o prominutí úroku z prodlení, že ke dni 6. února 2001 činí dlužná částka 4,201.519,73 Kč a že v případě zaplacení částky 3,500.000,- Kč bude považovat závazek za splněný, přičemž „totéž“ sdělila žalovanému dopisem z 18. května 2001 s dovětkem, že dluh bude považovat za splněný, dojde-li k zaplacení do 18. června 2001; - smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 30. června 2001, ve znění dodatku ze dne 16. července 2001, byla pohledávka ze smlouvy o úvěru ve výši 4,355.531,73 Kč spořitelnou postoupena K. b. P., s. p. ú.; - dne 29. června 2001 byla částka 3,500.000,- Kč odepsána z účtu Č.              L. a. s. (dále jen „společnost“) a na účet spořitelny byla připsána 2. července 2001; - dopisem ze dne 16. července 2001 se spořitelna dotázala prvního žalovaného, zda má být částka 3,500.000,- Kč „přeúčtována“ na účet nového věřitele podle smlouvy o postoupení pohledávek nebo vrácena na účet odesílatele, přičemž následně byla vrácena na účet společnosti; - směnka, o jejímž zaplacení bylo rozhodnuto směnečným platebním rozkazem, je směnka vlastní, vystavená prvním žalovaným na řad spořitelny, zní na směnečnou sumu 1,601.053,29 Kč a obsahuje doložku, že její vyplnění se bude řídit smlouvou o vyplňovacím právu směnečném ze dne 28. března 1997. Předtisk formuláře obsahuje co do data splatnosti číslo 19, přičemž rukou je napsáno 30. září 2004 a slovy psaný údaj směnečné sumy je přeškrtnut a nahrazen slovy psaným údajem 1,601.053,- Kč. Odkazuje na ustanovení § 37 občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“), soud prvního stupně shledal nedůvodnou námitku nesrozumitelnosti údaje směnečné sumy a námitku, že směnka není splatná, uzavíraje, že: a/ není zakázáno provádět škrty a opravy směnečné listiny a tomu, kdo směnku doplnil, „nic nebránilo původní nesprávně napsaný údaj škrtnout a nahradit jej správným údajem novým“ a b/ není pochyb o tom, že směnka je splatná v roce 2004 a nikoli v roce 192004. Ve vztahu k námitce zaplacení pohledávky směnkou zajištěné (pohledávky ze smlouvy o úvěru) akcentoval, že ujednání o splátkách je neplatné pro neurčitost (§ 37 odst. 1 obč. zák.), když součet vyčíslených splátek (3,880.965,33 Kč) neodpovídá uznanému závazku (3,896.278,33 Kč). Jelikož nabídka spořitelny obsažená v dopise z 18. května 1991, podle níž bude dluh považován za splněný, dojde-li k úhradě částky 3,500.000,- Kč                    do 18. června 2001, „marným uplynutím data 18. června 2001“ zanikla, pročež v době zaplacení uvedené částky „se mohlo jednat nanejvýš o částečnou úhradu dluhu, která navíc byla vrácena společnosti a nebyla inkasována žalobcem ani jeho právními předchůdci“. Vrchní soud v Olomouci k odvolání prvního žalovaného (poté, co usneseními ze dne 18. července 2005, č.j. 23 Cm 61/2005-80 a ze dne 5. dubna 2006, č.j. 7 Cmo 457/2005-111, bylo rozhodnuto o procesním nástupnictví R., s. r. o a Mgr. J. Š.na straně žalobce - § 107a občanského soudního řádu - dále jen „o. s. ř.“) rozsudkem ze dne                       27. června 2006, č.j. 7 Cmo 457/2005-127, rozsudek soudu prvního stupně ve vztahu k odvolateli potvrdil. Odvolací soud - odkazuje na ustanovení čl. I § 75 zákona č. 191/1950 Sb.- přitakal soudu prvního stupně v závěru, podle něhož směnka splňuje všechny náležitosti vyžadované výše zmíněným ustanovením, když nelze mít žádné pochybnosti o tom, že byla splatná 30. září 2004. Na její platnost přitom nemá žádný vliv ani skutečnost, že slovní vyjádření směnečné sumy bylo přeškrtnuto a nadepsáno „vyjádřením novým“. Uzavíraje, že notářským zápisem ze dne 7. dubna 1999 nedošlo k zániku závazku ze smlouvy o úvěru v důsledku tzv. privativní novace, když šlo pouze o uznání dluhu ze smlouvy o úvěru a o dohodu „o exekuční vykonatelnosti“ notářského zápisu a že směnkou zajištěná pohledávka ze smlouvy o úvěru nezanikla ani platbou ve výši 3,500.000,- Kč, jelikož „uvedená částka byla plátci vrácena zpět“, shledal odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně správným. Proti rozsudku odvolacího soudu podal první žalovaný dovolání,                                   které má za přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., když „napadené rozhodnutí řeší právní otázku, která v rozhodování odvolacího soudu nebyla řešena“, totiž, zda „zajišťovací směnka musí vycházet při jejím uplatnění z existence zajištěné pohledávky, z prodlení dlužníka se splněním závazku z příčinného vztahu a z totožnosti věřitele zajišťovací pohledávky a věřitele zajištěné pohledávky. Dovolatel popisuje genezi směnkou zajištěné pohledávky ze smlouvy o úvěru, přičemž akcentuje, že v důsledku dohody uzavřené po splatnosti závazku ze smlouvy o úvěru formou notářského zápisu přestal být v prodlení s placením ve smyslu ustanovení § 521 obč. zák. a následným plněním částky 3,500.000,- Kč realizovaným společností došlo v tomto rozsahu k zániku pohledávky žalobce „podle ustanovení § 339 odst. 2 obchodního zákoníku“ (dále jen „obch. zák“), když uvedené plnění společnost poskytla s jeho souhlasem  a skutečnost, že spořitelna platbu společnosti vrátila, na zániku pohledávky v rozsahu částky 3,500.000,- Kč nic nezměnila. Dále dovolatel zdůrazňuje, že „existuje jen jedna