29 Odo 192/2006 — Nejvyšší soud

29 Odo 192/2006 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:29. 4. 2008 Spisová značka:29 Odo 192/2006 ECLI:ECLI:CZ:NS:2008:29.ODO.192.2006.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Dotčené předpisy:§ 58 předpisu č. 513/1991Sb. § 59 předpisu č. 513/1991Sb. § 60 předpisu č. 513/1991Sb. § 142 předpisu č. 513/1991Sb. § 143 předpisu č. 513/1991Sb. § 145 předpisu č. 513/1991Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí IV.ÚS 1848/08 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 29 Odo 192/2006 ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Ivany Štenglové v právní věci žalobce JUDr. J. Z., advokáta, jako správce konkursní podstaty úpadkyně B. – I., spol. s r. o., proti žalovanému Ing. P. H., jako správci konkursní podstaty úpadkyně K., akciové společnosti v likvidaci, zastoupenému advokátem,  o vyloučení nemovitostí ze soupisu majetku konkursní podstaty, za účasti Městského státního zastupitelství v P., vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 49 Cm 68/2000, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 15. září 2005, č.j. 13 Cmo 32/2005-218, takto: I. Dovolání se zamítá. II.Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 23. června 2004, č.j. 49 Cm 68/2000-154, zamítl žalobu B. – I., spol. s  r. o. (dále jen „společnost“) o vyloučení nemovitostí specifikovaných ve výroku rozhodnutí (dále jen „sporné nemovitosti“) ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadkyně K., akciové společnosti v likvidaci (dále též jen „úpadkyně“).  Soud prvního stupně vyšel ze skutkových zjištění, podle kterých: společnost vznikla dne 27. prosince 1992 s jediným společníkem (K. akciová společnost), který byl dle výpisu z katastru nemovitostí ze dne 14. října 1998 vlastníkem sporných nemovitostí; prohlášením o vkladu vlastnického práva ze dne 18. prosince 1998 K. akciová společnost převzala povinnost ke splacení nepeněžitého vkladu, sporné nemovitosti jako nepeněžitý vklad do základního jmění společnosti „ve výši 107,600.000,- Kč“ vložila a předala společnosti; podle notářského zápisu sepsaného 15. prosince 1998, N 365/98, NZ 359/98 K. akciová společnost jako jediný společník společnosti rozhodla o zvýšení základního jmění společnosti nepeněžitým vkladem (spornými nemovitostmi) „ve výši 107,600.000,- Kč“; valná hromada K. akciové společnosti dne 13. dubna 1999 rozhodla o zrušení této společnosti s likvidací a jmenování likvidátora Mgr. A. D., přičemž návrh na zápis uvedených skutečností do obchodního rejstříku byl učiněn 30. dubna 1999 a likvidace byla do obchodního rejstříku zapsaná ke dni 25. srpna 1999; Krajský obchodní soud v Praze usnesením ze dne 21. září 1999, č.j. F 8560/99, F 46208/99, F 59494/99, C 15144/06-81, zamítl návrh společnosti na zápis zvýšení základního jmění do obchodního rejstříku „pro nedostatek náležitostí znaleckých posudků“; mimořádná valná hromada společnosti ze dne 18. října 1999 „potvrdila“ rozhodnutí o zvýšení základního jmění společnosti nepeněžitým vkladem (spornými nemovitostmi) v hodnotě 107,600.000,- Kč a zvýšení základního jmění společnosti bylo zapsáno do obchodního rejstříku 8. prosince 1999; vlastnické právo společnosti ke sporným nemovitostem bylo vloženo do katastru nemovitostí ke dni 22. prosince 1998; likvidátor K. akciové společnosti v likvidaci „doručil soudu“ 23. prosince 1999 návrh na prohlášení konkursu, přičemž konkurs na majetek úpadkyně byl prohlášen usnesením Krajského obchodního soudu v Praze ze dne 26. ledna 2000, sp. zn. 88 K 228/99; správce konkursní podstaty úpadkyně (žalovaný) sepsal sporné nemovitosti do soupisu majetku konkursní podstaty úpadkyně dne 31. ledna 2000; společnost podala žalobu o vyloučení sporných nemovitostí ze soupisu majetku konkursní podstaty ve lhůtě určené usnesením Krajského obchodního soudu v Praze ze dne 23. února 2000, č.j. 88 K 228/99-29. Odkazuje na výše uvedená skutková zjištění a na ustanovení § 39 občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“), § 72 odst. 1 obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“) a § 19 zák. č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání (dále jen „ZKV“), soud prvního stupně uzavřel, „že pokud obchodní rejstřík“ návrh na zápis zvýšení základního jmění zamítl, není rozhodnutí valné hromady o zvýšení základního jmění společnosti ze dne 18. října 1999 „potvrzením původního rozhodnutí ze dne 15. prosince 1998“, nýbrž rozhodnutím novým, k němuž ale nebyl likvidátor kompetentní. Považuje „úkon likvidátora“ za absolutně neplatný podle ustanovení § 39 obč. zák., soud prvního stupně uzavřel, že společnost se vlastníkem sporných nemovitostí stát nemohla a žalovaný tyto sepsal do soupisu majetku konkursní podstaty úpadkyně po právu. Vrchní soud v Praze k odvolání žalovaného rozsudkem ze dne 15. září 2005, č.j. 13 Cmo 32/2005-218, rozsudek soudu prvního stupně změnil a žalobě o vyloučení sporných nemovitostí ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadkyně vyhověl. Odvolací soud v odůvodnění rozhodnutí zejména uvedl, že „napadený rozsudek je přezkoumatelný“. Připustil, že soud prvního stupně výslovně neurčil, který „úpadcův“ úkon považuje za neplatný, nicméně měl za nepochybné, že původní prohlášení o vkladu považoval (soud prvního stupně) za neúčinné, neboť na jeho základě soud nepovolil zápis zvýšení „základního kapitálu“ společnosti a že jakékoli úkony směřující k získání majetkové účasti úpadkyně na podnikání společnosti vyhodnotil jako neplatné, neboť „jsou nad zákonný rámec úkonu, jež může společnost v likvidaci prostřednictvím likvidátora učinit“. Současně                 s odkazem na ustanovení § 14 a § 15a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), „konstatoval“, že v řízení před soudem prvního stupně nerozhodoval podjatý soudce. Cituje ustanovení § 132 odst. 1 a § 133 odst. 2 obč. zák., ustanovení § 59 odst. 2 a § 60 obch. zák. (ve znění účinném do 31. prosince 2000), dále odvolací soud akcentoval, že „proces zvyšování základního kapitálu společnosti, do níž vkladatel vkládá nepeněžitý vklad na základě svého prohlášení, může být dovršen, aniž by se tato společnost stala vlastníkem tohoto nepeněžitého vkladu, z čehož vyplývá opačně, že na základě uvedeného prohlášení vkladatele se může tato společnost stát vlastníkem nepeněžitého vkladu, aniž by obchodní rejstřík povolil zápis zvýšení základního kapitálu společnosti do obchodního rejstříku, tedy aniž by vkladatel získal majetkovou účast na podnikání takové společnosti“. „V případě, že by proces získání majetkové účasti ve společnosti nebyl dovršen takovým rozhodnutím (v projednávané věci se tak stalo), pak by se vkladatel nestal společníkem této společnosti a vzniklo by mu právo na vrácení plnění, jež jí poskytl, tj. vrácení nepeněžitého vkladu, resp. náhrady za něj“. Spočívá-li nepeněžitý vklad „v nemovitosti“, dochází ke splacení takového vkladu předáním prohlášení o vkladu a nemovitosti správci vkladu. Výše uvedené závěry, týkající se nepeněžitých vkladů do společnosti před jejím vznikem, se analogicky uplatní i pro splácení vkladu po vzniku společnosti, s tím, že „splacení takového vkladu po vzniku společnosti musí spočívat v úkonu, kterým se převádějí na společnost příslušná práva“; takovým úkonem je i prohlášení o vkladu, učiněné úpadkyní na základě rozhodnutí valné hromady ze dne 15. prosince 1998. Toto rozhodnutí přitom je - pokračoval odvolací soud - právním titulem pro nabytí vlastnického práva, zatímco vklad vlastnického práva ke sporným nemovitostem do katastru ve prospěch společnosti představuje způsob nabytí vlastnického práva. Rozhodnutí soudu, jímž „by byl povolen zápis zvýšení základního kapitálu“ společnosti, tak podmínkou pro vznik vlastnického práva společnosti k nepeněžitému vkladu nebylo. V situaci, kdy „platnost právního úkonu“ K. akciové společnosti - prohlášení o vkladu sporných nemovitostí do společnosti ze dne 18. prosince 1998 nebyla zpochybněna, přičemž na jeho existenci (a platnosti) nic nezměnilo ani rozhodnutí soudu, jímž byl (první) návrh na povolení zápisu zvýšení „základního kapitálu“ zamítnut, odvolací soud uzavřel, že společnost je vlastnicí sporných nemovitostí, tj. svědčí jí právo vylučující zápis sporných nemovitostí do soupisu majetku konkursní podstaty úpadkyně. Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, které má za přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., namítaje, že spočívá na nesprávném právním posouzení věci, tj. u