29 Odo 293/2004 — Nejvyšší soud

29 Odo 293/2004 citace  Název judikátu:Družstvo. Transformace družstva. Oprávněná osoba podle transformačního zákona. Provozování zemědělské výroby. Smlouva o tichém společenství. Tichý společník. Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:18. 1. 2005 Spisová značka:29 Odo 293/2004 ECLI:ECLI:CZ:NS:2005:29.ODO.293.2004.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Dotčené předpisy:§ 13 odst. 2 předpisu č. 42/1992Sb. § 673 odst. 2 předpisu č. 513/1991Sb. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 29 Odo 293/2004 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Štenglové a soudců JUDr. Pavla Severina a JUDr. Petra Gemmela v právní věci žalobců a) Ing. F. K., b) M. M., c) H. S., všech zastoupených, advokátem, proti žalovanému Z. d. O., d., zastoupenému, advokátem, o zaplacení 223.567,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Třebíči pod sp. zn. 5 C 429/2000, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 15. října 2003, č.j. 12 Co 485/2003 - 179, takto: I. Dovolání se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Napadeným rozsudkem potvrdil odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ze dne 27. 5. 2003, čj. 5 C 429/2000-150, kterým tento soud uložil žalovanému zaplatit žalobci a) 111.783,50 Kč s 10% úrokem z prodlení od 8. 1. 2000 do zaplacení, žalobci b) 55.891,70 Kč s 10% úrokem z prodlení od 8. 1. 2000 do zaplacení a žalobkyni c) 55.591,70 Kč s 10% úrokem z prodlení od 8. 1. 2000 do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku, z titulu vypořádání majetkových podílů z transformace žalovaného. V odůvodnění svého rozsudku odvolací soud především uvedl, že důvodnost uplatněné žaloby posuzoval již ve svém předcházejícím zrušujícím usnesení, ve kterém vyslovil závazný právní názor, že žalobci jako právní nástupci J. K., resp. jeho právní předchůdkyně, J. K., jsou oprávněnými osobami podle § 14 písm. b) zákona č. 42/1992 Sb. (dále jen „transformační zákon“), kterým v souladu s § 13 odst. 3 transformačního zákona náleží právo na vydání vypočteného majetkového podílu v penězích. Přezkoumávaný rozsudek soudu prvního stupně zrušil svým prvním rozhodnutím proto, že žalovaný až v průběhu odvolacího řízení nově vznesl námitku promlčení, se kterou se měl soud prvního stupně vypořádat. Okresní soud po doplnění tvrzení ohledně uplatněné námitky promlčení dospěl k závěru o její nedůvodnosti, když z dopisu žalovaného, adresovaného právní předchůdkyni žalobců, datovaného 15. 12. 1999 dovodil, že nejpozději k tomuto datu byl žalovaný vyzván k vydání majetkového podílu z transformace, přičemž tento majetkový podíl je pohledávkou splatnou podle § 563 občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“) prvního dne poté, kdy byl žalovaný jako dlužník o plnění požádán. S tímto skutkovým a právním závěrem soudu prvního stupně se odvolací soud ztotožnil. Vzhledem k charakteru odvolacích námitek žalovaného doplnil, že pro posouzení důvodnosti námitky promlčení je rozhodující posouzení právní otázky, zda jsou žalobci oprávněnými osobami ve smyslu § 13 odst. 2 či ve smyslu § 13 odst. 3 transformačního zákona. Své stanovisko k tomuto závěru odvolací soud odůvodnil ve zrušujícím usnesení. Za nezbytné považoval ještě uvést, že výklad klíčového pojmu „provozování zemědělské výroby“ je v judikatuře Nejvyššího soudu již ustálen. Podle této judikatury není naplněním podmínky provozování zemědělské výroby okolnost, že se oprávněná osoba stala společníkem, nebo členem právnické osoby podnikající v oblasti zemědělské výroby, rozhodující okolností je to, zda oprávněná osoba sama přímo provozuje zemědělskou výrobu, a to buď jako soukromě hospodařící rolník, nebo jako společník právnické osoby provozující zemědělskou výrobu. Tato podmínka musí být přitom splněna již v době uplatnění nároku na vydání, musí tedy existovat nejen formálně právní oprávnění k zemědělskému podnikání, ale musí být dána i jeho fakticita, neboť v opačném případě by se jednalo o obcházení zákona. V této souvislosti je třeba podle odvolacího soudu mít na zřeteli i účel posuzovaného zákonného ustanovení, když cílem transformačního zákona byla přeměna družstev na podnikatelské subjekty a sedmiletá lhůta určená pro vydání majetkových podílů oprávněným osobám, které se nestaly účastníky právnické osoby podle transformačního projektu, byla stanovena jako lhůta obecná. Jen jako výjimka byly z této lhůty vyňaty případy, uvedené v ustanovení § 13 odst. 2 transformačního zákona; smyslem tohoto ustanovení bylo dát přednost zájmům fyzických osob, které by se sice mohly stát účastníky transformovaných družstev, ale které tak neučinily, protože podnikají ve stejném oboru. Žalovaný argumentuje tím, že původní oprávněná osoba, J. K., provozovala zemědělskou výrobu, přičemž odkazuje na dohodu o závěrečném majetkovém vypořádání ze dne 8. 10. 1993. V této dohodě je uvedeno, že oprávněná osoba zajišťuje zemědělskou výrobu prostřednictvím nájmu svých zemědělských pozemků, které pronajala soukromému zemědělci V. F. a že svůj zemědělský majetek vnesla jako vklad tichého společníka do jeho podnikání. Již z tohoto slovního vyjádření - podle přesvědčení odvolacího soudu - vyplývá, že v době uplatnění nároku na vydání oprávněná osoba nedisponovala oprávněním k podnikání jako samostatně hospodařící zemědělec, byla pouze tichým společníkem v podnikání jiného soukromého zemědělce, kterému dala do nájmu pozemky, živý a mrtvý inventář, hnojiva a zásoby. Žalobcům jako osobám oprávněným podle § 13 odst. 3 transformačního zákona, kterým vzniklo právo na vypořádání majetkového podílu po sedmi letech od schválení transformačního projektu, mohla začít běžet promlčecí doba teprve uplynutím této lhůty, a to nikoli obecná tříletá, ale desetiletá podle § 13 odst. 4 transformačního zákona. Za správný uznal odvolací soud i procesní postup soudu prvního stupně, pokud tento soud neprovedl důkaz znaleckým posudkem navržený žalovaným, kterým měla být stanovena „správná výše“ majetkového podílu žalobců, neboť byl ohledně výše nároku vázán již vysloveným názorem odvolacího soudu. Žalovaný s tvrzením nesprávného výpočtu majetkového podílu poprvé přišel až u jednání soudu prvního stupně dne 22. 5. 2003, přičemž žádným způsobem nespecifikoval, v jaké konkrétní výši měl být podle jeho názoru majetkový podíl žalobcům stanoven. Toto tvrzení ostatně neuvedl do dnešního dne, tedy ani v průběhu odvolacího řízení. Odvolací soud si je vědom stanoviska k otázce závaznosti výpočtu majetkového podílu, které vyslovil Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 21. 4. 1998 ve věci sp. zn. 2 Cdon 777/97, toto rozhodnutí však výslovně pamatuje na ochranu osob oprávněných, kterým umožňuje domáhat se soudní ochrany svých práv pro případ, že by družstvo neprovedlo výpočet majetkového podílu správně, tedy v neprospěch oprávněné osoby. V případě družstva však judikát dovozuje, že zjistí-li družstvo, že jím provedený výpočet je nesprávný, může jej opravit a jestliže již povinné osobě nesprávně vypočtenou vyšší částku vyplatil, může se domáhat vydání bezdůvodného obohacení. V projednávané věci však byl předmětem řízení požadavek žalobců na vypořádání majetkového podílu z transformace, jehož výše byla žalovaným stanovena, jako taková se stala součástí transformačního projektu, žalobci vydání právě jen v této výši požadují a žalovaný nekonkrétní námitku nesprávného výpočtu dostatečně nespecifikoval. Za účelem zjištění, v jaké výši měl být majetkový podíl správně vypočten, pouze navrhl vypracování znaleckého posudku a v tomto kontextu se žalovaným vznesená námitka jeví zejména v časových souvislostech jako účelová. Bylo především na žalovaném, aby v průběhu řízení jednoznačně tvrdil, v jaké konkrétní výši měl být majetkový podíl stanoven. Z uvedených důvodů odvolací soud napadeného rozhodnutí podle § 219 občanského soudního řádu (dále jen „ o. s. ř.“) potvrdil. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání. Co do jeho přípustnosti odkázal na ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. s tím, že za otázku zásadního právního významu považuje otázku, zda tichý společník splňuje požadavky ustanovení § 13 odst. 2 transformačního zákona o provozování zemědělské výroby a s tím spojenou otázku počátku běhu promlčecí lhůty. Dovolatel namítá, že odvolací soud vyřešil v rozporu s hmotným právem to, zda stanovení základního podílu pod