29 Odo 564/2006 — Nejvyšší soud

29 Odo 564/2006 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:4. 12. 2007 Spisová značka:29 Odo 564/2006 ECLI:ECLI:CZ:NS:2007:29.ODO.564.2006.1 Typ rozhodnutí:Usnesení Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 29 Odo 564/2006 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Štenglové a soudců JUDr. Hany Gajdziokové a JUDr. Petra Gemmela v právní věci žalobkyně M. E. C. s. r. o., zastoupené advokátem, proti žalovaným 1) Ing. S. K., 2) G. K. a 3) V. B., o určení, kdo je vlastníkem akcií, vedené  u Městského soudu v P. pod sp. zn. 50 Cm 24/2002, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v P. ze dne 28. listopadu 2005, č. j. 5 Cmo 284/2005 - 114, takto: Rozsudek Vrchního soudu v P. ze dne 28. listopadu 2005,                                               č. j. 5 Cmo 284/2005 – 114 a rozsudek Městského soudu v P. ze dne 5. dubna 2005, č. j. 50 Cm 24/2002 - 85, ve  výroku, kterým tento soud zamítl žalobu na určení, že žalovaní jsou majiteli ve výroku specifikovaných akcií, se zrušují a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Napadeným rozsudkem potvrdil odvolací soud rozsudek Městského soudu v P. ze dne 5. dubna 2005, č. j. 50 Cm 24/2002 - 85, ve  výroku, kterým tento soud zamítl žalobu na určení, že:               „1. První žalovaný je majitelem 320 kusů zaknihovaných akcií na jméno společnosti D. e. s., a. s., se sídlem v D., R., popř. číslo 1 – 320, každá o jmenovité hodnotě 1.000,- Kč, 2. Druhý žalovaný je majitelem 320 kusů zaknihovaných akcií na jméno společnosti D. e. s., a. s., se sídlem v D., R., popř. číslo 681 – 1000, každá o jmenovité hodnotě 1.000,- Kč, 3. Třetí žalovaný je majitelem 320 kusů zaknihovaných akcií na jméno společnosti D. e. s., a. s., se sídlem v D., R., popř. číslo 321 – 680, každá o jmenovité hodnotě 1.000,- Kč,“ a ve výroku o náhradě nákladů řízení. Současně odvolací soud rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výroky II. a III.). Soud prvního stupně shledal naléhavý právní zájem žalobkyně na požadovaném určení, dovodil však, že smlouvy, ze kterých žalobkyně nabyla akcie D. e. s., a. s. (dále jen „smlouvy“), nejsou neplatné z důvodu omylu a ohledně odstoupení žalobkyně od smlouvy uzavřel, že žalobkyně ani netvrdila splnění podmínek stanovených obchodním zákoníkem pro odstoupení od smlouvy. V odůvodnění rozhodnutí odvolací soud uvedl, že se přednostně zabýval otázkou, zda je na straně žalobkyně dán naléhavý právní zájem na určení ve smyslu § 80 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Konstatoval, že obecně platí, že vedle sebe neobstojí žaloba na plnění a žaloba na určení, resp. nebude dán naléhavý právní zájem na určení, lze-li žalovat na plnění. I z toho obecného pravidla však existují výjimky. V projednávaném případě soud prvního stupně argumentoval nutností pravomocného určovacího rozsudku za účelem změny zápisu majitele cenných papírů ve Středisku cenných papírů, aniž se však blíže zabýval otázkou, k čemu by měl určovací výrok v dané věci z hlediska požadovaného zápisu sloužit. Ke změně v osobě majitele může podle § 7 zákona č. 591/1992 Sb., ve znění platném v rozhodné době (dále jen „zákon o cenných papírech“), dojít převodem cenného papíru na základě smlouvy o převodu nebo jeho přechodem, kdy právním základem změny jsou určité právní skutečnosti, např. dědění. O přechod v tomto případě nejde. K realizaci převodu cenných papírů dochází podle § 21 a 22 zákona o cenných papírech registrací tohoto převodu na základě dvou obsahově shodných příkazů převodce a nabyvatele. Z tohoto hlediska by pak určovací rozsudek, a tedy naléhavý právní zájem na určení na straně žalobkyně byl dán jen za předpokladu, že by tímto rozsudkem byl nahrazen jeden ze dvou obsahově shodných příkazů, resp. by jím byl nahrazen částečný projev vůle. Samotný rozsudek, jímž by bylo určeno, že vlastníkem cenných papírů je předchozí vlastník, tedy osoba odlišná od vlastníka zapsaného ve Středisku cenných papírů by však tento účel splňovat s ohledem na výše uvedené – dle názoru odvolacího soudu – nemohl. Proto dospěl k závěru, že na straně žalobkyně naléhavý právní zájem na určení dle § 80 písm. c) o. s. ř. dán není. Odvolací soud se přesto rozsudkem soudu prvního stupně zabýval i po věcné stránce. K námitce žalobkyně o relativní neplatnosti smluv o převodu cenných papírů z důvodu omylu dle § 49a občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“) uzavřel, že ručitelský závazek je pojmově závazkem a měl být z tohoto důvodu zařazen do seznamu závazků D. e. s., a. s., který byl přílohou smluv. V okamžiku, kdy na sebe někdo převezme  ručitelský závazek, nelze podle názoru odvolacího soudu s jistotou předem předpokládat, zda skutečně bude muset takový závazek plnit, protože ručení je závazkem akcesorickým a plnění ručitele je vázáno na prodlení dlužníka a výzvu věřitele k plnění ručitelského závazku. Odvolací soud akcentoval, že ručení určitý závazek představuje a zejména v rámci smluv, o které jde v projednávaném případě, má velmi podstatný vliv na hodnocení podniku, resp. akcií. Současně však uvedl, že  v tomto případě není doloženo, že se žalovaní snažili takový omyl na straně žalobkyně vyvolat, protože s možností existence dalších závazků se výslovně počítá i ve smlouvě a jsou přesně stanovena práva kupujícího pro tento případ. Z toho důvodu odvolací soud neplatnost smlouvy neshledal. Při hodnocení odstoupení od smlouvy – pokračoval dále odvolací soud – je třeba vzít v úvahu § 13 zákona o cenných papírech, dle něhož se smlouva o úplatném převodu cenného papíru řídí úpravou kupní smlouvy v obchodním zákoníku (dále jen „obch. zák.“), pokud z povahy věci nebo ze zákona o cenných papírech nevyplývá něco jiného. Pak by neuvedení ručitelského závazku bylo nutno posuzovat jako vadu plnění. Kdyby se jednalo o podstatné porušení smlouvy, pak by dle § 436 obch. zák. v tomto případě kupující s přihlédnutím ke specifické povaze předmětu smlouvy, jímž jsou cenné papíry, mohl buď požadovat přiměřenou slevu z ceny nebo uplatnit právo od smlouvy odstoupit. Právo volit mezi uvedenými nároky náleží sice kupujícímu, avšak jen v případě, že je oznámil prodávajícímu ve včas zaslaném oznámení vad nebo bez zbytečného odkladu po tomto oznámení. Uplatněný nárok však již bez souhlasu prodávajícího měnit nemůže. V tomto případě však smlouva samotná naprosto přesně specifikovala způsob slevy z kupní ceny pro případ zjištění dalšího závazku emitenta, nezahrnutého v seznamu závazků, jež jsou nedílnou součástí smlouvy jako její příloha. Z toho dle názoru odvolacího soudu jednoznačně vyplývá,  že odstoupení od smlouvy nemohlo být účinné a platné. Odvolací soud uzavřel, že ani z tohoto důvodu by tedy nebylo možno žalobě vyhovět, když smlouvu shledal nadále platnou. Proti rozhodnutí odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání. Co do jeho přípustnosti odkázala na ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., co do důvodů na ustanovení § 241a  odst. 2 písm. b) o. s. ř., když tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Dovolatelka rekapituluje dosavadní průběh  sporu a uvádí, že dne 20. května 2002 se vůči žalovaným dovolala relativní neplatnosti smluv o převodu cenných papírů z důvodu, že jimi byla uvedena v omyl ohledně stavu závazků společnosti D. e. s. a. s. Otázku zásadního právního významu dovolatelka spatřuje v posouzení existence naléhavého právního zájmu v daném případě, přičemž namítá, že bez určení, kdo je majitelem cenných papírů, by nemohla požadovat nahrazení projevu vůle ve vztahu ke Středisku cenných papírů a má za to, že soud v řízení o nahrazení projevu vůle by otázku určení, kdo je majitelem cenných papírů, nemohl řešit jako otázku předběžnou. Uvádí, že důvodem, proč bylo žalováno na určení, kdo je majitelem předmětných akcií, byla skutečnost, že žalobkyně i žalovaní měli za to, že jimi nejsou a namítá, že zamítnutí žaloby tento spor mezi nimi neodstranilo, neboť nadále trvá právní nejistota, kdo je vlastníkem akcií D. e. s., a. s. Dovolatelka argumentuje tím, že odstoupení od smlouvy je takovou právní skutečností, která zakládá změnu vlastnického práva, a tedy přechod vlastnického práva ze zákona zpět na původního vlastníka. Není dle ní možné povyšovat evidenční právo Střediska cenných papírů nad jakékoli právní úkony. Naléhavý právní zájem  je podle ustálené judikatury vždy dán v případě, že má