29 Odo 650/2002 — Nejvyšší soud

29 Odo 650/2002 citace  Název judikátu:Sloučení obchodních společností. Ocenění majetku a závazků. Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:17. 12. 2002 Spisová značka:29 Odo 650/2002 ECLI:ECLI:CZ:NS:2002:29.ODO.650.2002.1 Typ rozhodnutí:Usnesení Dotčené předpisy:§ 69a odst. 3 písm. c) předpisu č. 513/1991Sb. § 69a odst. 3 písm. c) předpisu č. 151/1997Sb. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí I.ÚS 231/03 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 29 Odo 650/2002 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci návrhu Ing. A. H., o neplatnost usnesení valné hromady P. P., a.s., vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 23 Cm 146/2000, o dovolání navrhovatele, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 9. dubna 2002, č.j. 14 Cmo 61/2001-75, takto: I. Dovolání se zamítá. II. Navrhovatel je povinen uhradit odpůrkyni 5.075,- Kč, do rukou jejího advokáta. O d ů v o d n ě n í : Napadeným usnesením potvrdil odvolací soud usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 1.6.2001, č.j. 23 Cm 146/2000-52, v rozsahu, ve kterém tento soud zamítl návrh na vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady společnosti P. P., a.s. (dále jen „společnost“), konané dne 30.6.2000, přijatých pod body 7,8,9 a 10 pořadu jednání. Návrhu dovolatele na připuštění dovolání odvolací soud nevyhověl. V odůvodnění svého usnesení se odvolací soud především zabýval námitkou podjatosti, kterou vznesl odvolatel poté, co bylo zahájeno jednání, vůči JUDr. V. T. Odvolací soud v souladu s části dvanáctou, hlavou první, bodem 1. a contrario bod 5., zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále též jen „o.s.ř.“), ve znění pozdějších předpisů a některé další zákony, postupoval podle § 15b odst. 2 o.s.ř. v nyní platném znění. Uzavřel, že námitka podjatosti není důvodná, neboť důvodem pro vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v rozhodování soudce v jiných věcech (§ 14 odst. 4 o.s.ř.) a není jím ani skutečnost, že účastník, nespokojený s rozhodováním soudce, podal z toho důvodu proti němu podnět k zahájení trestního stíhání. Při jednání, v němž byla námitka podjatosti vznesena, odvolací soud ve věci rozhodl, a proto nebyl důvod k předložení věci nadřízenému soudu podle § 15b odst. 1 o.s.ř. Při rozhodování o věci samé vycházel odvolací soud ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, které odvolatel nezpochybňuje. Tvrzenou protiprávnost napadaných usnesení valné hromady posuzoval podle právních předpisů platných v době rozhodování valné hromady. V samotném řízení podle § 131 a § 183 obchodního zákoníku (dále též jen „obch. zák.“), zahájeném před 1.1.2001, soud pokračoval podle obchodního zákoníku ve znění platném v době rozhodování (čl. VIII., bod 17., zákona č. 370/2000 Sb.). Neplatnost schválení napadaných usnesení spatřuje dovolatel v tom, že při znaleckém ocenění majetku ve znaleckých posudcích byla neprávně použita metoda tzv. diskontovaného provozního cash-flow, čímž byl porušen § 24 odst. 3 zákona č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku. K této otázce odvolací soud uzavřel, že se ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že soudu nepřísluší přezkoumávat metodu ocenění užitou ve vzájemně si neodporujících posudcích znalců o ocenění majetku a závazků podle § 69a odst. 3 písm. c) obch. zák. Dále pak dospěl k závěru, že zákon č. 151/1997 Sb. se na oceňování majetku podle § 69a odst. 3 písm. c) obch. zák. nevztahuje, což lze dovodit především z textu poznámky 1 pod čarou, která na obchodní zákoník neodkazuje. Uvedený zákon platí i pro účely stanovené zvláštními předpisy v jeho části čtvrté až deváté, a ani tam obchodní zákoník jako zvláštní předpis uveden není. Kromě toho platí uvedený zákon tehdy, stanoví-li tak příslušný orgán v rámci svého oprávnění nebo dohodnou-li se tak strany. Žádná z těchto podmínek splněna není. Závěry znaleckých posudků v projednávané věci si neodporují. Nejde o posudky znalců jmenovaných soudem a i kdyby bylo možné uvažovat o jejich přezkoumání analogicky podle § 127 odst. 2 o.s.ř., připadal by takový postup v úvahu jen tam, kde si posudky odporují. Z uvedeného vyplývá, že usnesení valné hromady o schválení ocenění majetku pod bodem 7 není v rozporu se zákonem. Proto nelze považovat za protiprávní ani navazující usnesení pod body 8 až 10, jejichž platnost navrhovatel napadá ze stejného důvodu. Žádosti navrhovatele na připuštění dovolání odvolací soud nevyhověl. Navrhovatel formuloval právní otázky, pro které chtěl připustit dovolání, na základě premisy, že ocenění bylo provedeno v rozporu se zákonem. Na tomto předpokladu však odvolací soud své rozhodnutí nepostavil, naopak tvrzený rozpor znaleckých posudků se zákonem č. 151/1997 Sb., neshledal. Proti usnesení odvolacího soudu podal navrhovatel dovolání. Co do jeho přípustnosti odkázal na ustanovení § 237 odst. 1 písm. g), co do důvodů na ustanovení § 241 odst. 3 písm. d) o.s.ř. V odůvodnění dovolání označil za nesprávný právní závěr odvolacího soudu o tom, že na znalecké posudky podle § 69a odst. 3 písm. c) obch. zák. se nevztahuje zákon č. 151/1997 Sb. a dozoval, že soudu nic nebrání v tom, aby přezkoumávaly znalecké posudky, které nejsou důkazním prostředkem ve smyslu ustanovení § 127 o.s.ř. Podle dovolatele bylo řízení před odvolacím soudem postiženo vadou podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. g) o.s.ř., když ve věci rozhodoval vyloučený soudce. Navrhovatel poté, co byla do protokolu zaznamenána účast na jednání odvolacího soudu, předložil písemnou námitku podjatosti vznesenou proti členovi odvolacího senátu JUDr. T. Odvolací soud rozhodl o vznesené námitce podjatosti sám. Takový postup považuje dovolatel za nesprávný. V části dvanácté, hlavy první, bodu 1. zákona č. 30/2000 Sb. (přechodná ustanovení), se určuje, že není-li dále stanoveno jinak, platí tento zákon i pro řízení zahájená přede dnem účinnosti tohoto zákona. „Podle bodu 5. se o návrzích na vyloučení soudce .... podaných před nabytím účinnosti tohoto zákona rozhodne podle dosavadních právních předpisů“. Ustanovení bodu 5. podle názoru dovolatele řeší pouze případy, kdy byl podán návrh na vyloučení soudce před nabytím účinnosti zákona č. 30/2000 Sb., a to v řízeních, která by se jinak i v tomto řídila obecným režimem stanoveným v bodu 1. Odvolací soud však pominul ustanovení bodu 15. přechodných ustanovení, podle kterého odvolání proti rozhodnutím soudu prvního stupně vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Ustanovení bodu 15. je podle navrhovatele ve vztahu speciality k obecným ustanovením, představovaným v tomto případě body 1. a 5 přechodných ustanovení a nelze je chápat jinak, než že celé řízení před odvolacím soudem proběhne podle dosavadních předpisů, tj. podle občanského soudního řádu ve znění před novelou provedenou zákonem č. 30/2000 Sb. Navrhovatel požaduje, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu jakož i usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc soudu prvního stupně vrátil k dalšímu řízení. Společnost ve vyjádření k dovolání tvrdí, že dovolání navrhovatele je opožděné. Dále uvedla, že dovolatel napadaným usnesením žádnou újmu neutrpěl a pokouší se na základě nedůvodných a spekulativních argumentů zpochybnit platnost usnesení valné hromady z důvodů, s největší pravděpodobností ne zcela seriózních. Proto se společnost dovolává ustanovení § 56a obch. zák. Závěr dovolatele o tom, že na znalecký posudek podle ustanovení § 69a odst. 3 písm. c) obch. zák. se vztahuje zákon č. 151/1997 Sb., považuje společnost za nesprávný a poukazuje na to, že jej dovolatel nijak neodůvodnil. Postup odvolacího soudu při posuzování námitky podjatosti označila společnost za správný. Navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání zamítl. Podle části dvanácté, hlavy první, bodu 17., zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů a některé další zákony, se dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1.1.2001). Podle části dvanácté, hlavy první, bodu 13., zákona č. 30/2000 Sb., se pro rozhodování o některých otázkách obchodní společností (§ 200e o.s.ř.) zahájená na návrh, který byl podán přede dnem účinnosti tohoto zákona, v prvním stupni použijí dosavadní právní předpisy. Podle usta