29 Odo 698/2002 — Nejvyšší soud

29 Odo 698/2002 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:29. 1. 2003 Spisová značka:29 Odo 698/2002 ECLI:ECLI:CZ:NS:2003:29.ODO.698.2002.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Dotčené předpisy:§ 241 odst. 3 písm. b) předpisu č. 99/1963Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 29 Odo 698/2002 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Štenglové a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Petra Gemmela v právní věci žalobkyně Č. l. a. s., zastoupené, advokátem, proti žalované N., v. o. s., zastoupené, advokátem, o zaplacení částky 350.034,- Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 18 Cm 631/95, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 21. května 2002, č. j. 3 Cmo 435/2000-88, takto: Rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 21. května 2002, č. j. 3 Cmo 435/2000-88 se v prvním, třetím a čtvrtém výroku zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací Vrchnímu soudu v Olomouci k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Vrchní soud v Olomouci ve výroku označeným rozsudkem změnil rozsudek Krajského obchodního soudu v Brně ze dne 13. října 1999, č. j. 18 Cm 631/95-47 ve výroku I. ohledně částky 345.729,- Kč tak, že žaloba se v této části zamítá (první výrok), ve výroku II. zamítavý rozsudek soudu prvního stupně ohledně 18% úroku z částky 345.729,- Kč potvrdil (druhý výrok), žalobkyni uložil zaplatit žalované na nákladech řízení před soudem prvního stupně 33.455,- Kč a na nákladech odvolacího řízení 20.983,- Kč k rukám advokáta JUDr. B. V. (třetí a čtvrtý výrok) a dále připustil zpětvzetí žaloby o 4.305,- Kč s 18% úrokem z prodlení od 29. října 1993 do zaplacení, rozsudek soudu prvního stupně v této části zrušil a řízení ohledně částky 4.305,- Kč s 18% úrokem z prodlení od 29. října 1993 do zaplacení zastavil (pátý výrok). V odůvodnění rozsudku odvolací soud zejména uvedl, že předmětem řízení byl požadavek žalobkyně vůči žalované na zaplacení částky 350.034,- Kč s příslušenstvím jakožto kupní ceny za zboží odebrané a převzaté žalovanou v říjnu 1993 na základě kupní smlouvy č. 5314108 ze dne 16. července 1993. Poté, co částečně zopakoval dokazování (dodacími listy č. 03219 z 1. října 1993 a č. 03295 z 7. října 1993) a doplnil je zprávou Magistrátu města B., oboru dopravy, oddělení evidence motorových vozidel – registru vozidel, ze dne 23. dubna 2002, dospěl k závěru, že skutková zjištění učiněná soudem prvního stupně jsou správná (a odkazoval na ně), avšak „z některých provedených důkazů učinil soud prvního stupně jen neúplná skutková zjištění“. Na rozdíl od soudu prvního stupně odvolací soud uzavřel, že žalobkyně neunesla důkazní břemeno ohledně svého tvrzení o dodání zboží žalované, když v žádném z předložených dodacích listů nebylo „zaznačeno“, že by v dodacích listech uvedené zboží žalovaná převzala. V případě dodacího listu č. 03295 ze dne 7. října 1993 se žalobkyni nepodařilo prokázat, že v tomto dodacím listě specifikovaným vozidlem „bylo žalované plněno“, když žalovaná nebyla jeho provozovatelem a žalobkyně netvrdila konkrétní vztah žalované k tomuto vozidlu (nebyla si jista, zda je měla žalovaná pronajato, zapůjčeno či jinak smluvně zajištěno), ani kdo za žalovanou zboží zmíněným vozidlem od žalobkyně odebral. Z dodacího listu č. 03219 ze dne 1. října 1993 pak dle odvolacího soudu nebylo patrno předání zboží dopravovaného vozidlem žalobkyně žalované. Lhůtu ke zjištění, kdo a na základě jakého oprávnění zboží za žalovanou převzal, odvolací soud žalobkyni, jež tuto žádost vznesla u odvolacího jednání, neposkytl, uzavíraje, že žalobkyně měla v průběhu řízení před soudy obou stupňů dostatek času svá tvrzení doplnit a případné vyhovění žádosti by bylo v rozporu se zásadou hospodárnosti řízení. Jelikož žalobkyně k prokázání skutečnosti, že zboží žalované dodala, jiné důkazy neoznačila a z provedených důkazů závěr o dodání zboží žalované učinit nelze, dle odvolacího soudu neprokázala „ani vznik práva na zaplacení žalované částky“. Proti rozhodnutí odvolacího soudu podala žalobkyně včasné dovolání, které směřovala do výroku, jímž byl rozsudek soudu prvního stupně změněn a žaloba na zaplacení částky 345.729,- Kč zamítnuta. Přípustnost dovolání dovozovala z ust. § 238 odst. 1, písm. a) občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. prosince 2000 (dále též jen „o. s. ř.“) a dovolací důvod spatřovala v ustanoveních § 241 odst. 3, písm. c) a d) o. s. ř., jejichž prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování (písmeno c/), a že spočívá na nesprávném právním posouzení věci (písmeno d/). Konkrétně namítala, že odvolací soud (na rozdíl od soudu prvního stupně) hodnotil dodací listy pouze formálně a nebral zřetel na další zjištěné skutečnosti a konkrétní chování účastníků v průběhu smluvního vztahu, přičemž zcela pominul, že žalovaná „až do poslední doby netvrdila“ nedodání zboží tvořícího předmět kupní smlouvy. Dle dovolatelky odvolací soud hodnotil jím opakované, respektive nově provedené důkazy izolovaně, aniž vysvětlil jejich vztah k dalším důkazům provedeným v nalézacím řízení, přestože tyto zcela nepochybně důvodnost žaloby potvrzovaly. Dále dovolatelka zdůrazňovala, že prokázala vyvezení zboží (rozuměj zboží dle dodacího listu č. 03295) z jejího objektu vozidlem žalované, s tím, že obecně nelze na prodávajícím požadovat, aby zjišťoval a evidoval právní či faktický vztah kupujícího k dopravnímu prostředku, nehledě na to, že z žalobkyní předložených dokladů v porovnání s dodacími listy, jimiž byly realizovány další dodávky zboží, žádný rozdíl nevyplývá. Odvolacímu soudu rovněž vytýkala, že jí neposkytl lhůtu „k doplnění skutkových tvrzení a předložení důkazů“, čímž jí znemožnil prokázat (jízdním příkazem č. 135819 ze dne 1. října 1993) dodání zboží žalované vozidlem SPZ … s osádkou J. A. a J. B. včetně jeho převzetí žalovanou potvrzeném otiskem razítka a podpisem. Proto dovolatelka požadovala, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu v napadené části zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Dle bodu 17., hlavy I., části dvanácté, zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. prosince 2000). O takový případ jde i v této věci, jelikož odvolací soud odvolání (jak se výslovně podává z odůvodnění jeho rozsudku) ve shodě s bodem 15., hlavy I., části dvanácté, zákona č. 30/2000 Sb., rovněž projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. prosince 2000. Dovolání je přípustné podle § 238 odst. 1, písm. a) o. s. ř. a je i důvodné. Podle ust. § 242 odst. 3 o. s. ř. lze rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumat jen z důvodů uplatněných v dovolání. K vadám uvedeným v § 237 o. s. ř., a pokud je dovolání přípustné, i k vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, však dovolací soud přihlédne, i když nebyly v dovolání uplatněny. Vady řízení uvedené v ust. § 237 odst. 1 o. s. ř. dovolatelka nenamítá a z obsahu spisu se nepodávají. Jiné vady řízení (než uvedené v § 237 odst. 1 o. s. ř.) jsou způsobilým dovolacím důvodem jen tehdy, jestliže mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Takovou vadou řízení je v první řadě neúplnost nebo nesprávnost zjištěného skutkového stavu věci, a to z pohledu postupu soudu při dokazování. O vady řízení při zjišťování skutkového stavu se jedná tehdy, jestliže při provádění dokazování nebylo postupováno v souladu s příslušnými ustanoveními občanského soudního řádu, zejména v souladu s ustanovením § 120 o. s. ř., v rozporu s tímto ustanovením nebyly vůbec zjišťovány okolnosti rozhodné pro posouzení věci (soud se jimi nezabýval, přestože byly tvrzeny a k jejich prokázání byly nabízeny důkazy), nebo nebyl proveden navržený důkaz a soud dovodil, že účastník neunesl důkazní břemeno, účastníkům nebyla poskytnuta poučení podle § 5 o. s. ř.; to vše jen za předpokladu, že mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Dle obsahu spisu v průběhu odvolacího jednání dne 21. května 2002 žalobkyně po poučení ze strany odvolacího soudu ve smyslu ustanovení § 5, § 101 odst. 1 a § 120 o. s. ř. doplnila skutková tvrzení tak, že vozidl