29 Odo 74/2004 — Nejvyšší soud

29 Odo 74/2004 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:9. 2. 2005 Spisová značka:29 Odo 74/2004 ECLI:ECLI:CZ:NS:2005:29.ODO.74.2004.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Dotčené předpisy:§ 453a předpisu č. 40/1964Sb. § 228 předpisu č. 513/1991Sb. § 228 předpisu č. 563/1991Sb. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 29 Odo 74/2004 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Štenglové a soudců JUDr. Františka Faldyny, CSc. a JUDr. Petra Gemmela, v právní věci žalobkyně R. D.-B., zastoupené, advokátkou, proti žalovanému S. b. d. v P. 6, zastoupenému, advokátkou, o zapsání žalobkyně do seznamu členů a vyznačení záznamu o složení členského podílu, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 17 Cm 174/97, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 18. prosince 2002, č.j. 14 Cmo 145/2002-68, takto: I. Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 18. prosince 2002, č.j. 14 Cmo 145/2002-68, se ve výroku, kterým odvolací soud uložil žalovanému vyznačit v účetní evidenci záznam o složení členského podílu, který žalobkyně složila po přidělení družstevního bytu č. 4 v P. 6, B. č. 1704/142 a ve výroku o náhradě nákladů řízení, zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. II. Ve zbývajícím rozsahu se dovolání zamítá. Odůvodnění: Napadeným rozsudkem změnil odvolací soud rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 15. února 2002, č.j. 17 Cm 174/97-53, tak, že uložil žalovanému zapsat žalobkyni do seznamu členů a vyznačit v účetní evidenci záznam o složení členského podílu, který žalobkyně složila po přidělení družstevního bytu č. 4 v P. 6, B. č. 1704/142, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku. Odvolací soud v odůvodnění svého rozsudku uvedl, že převzal skutková zjištění soudu prvního stupně, která ani účastníci nezpochybňovali; jeho právní závěr, který jej vedl k zamítnutí návrhu, však nesdílí. Prvotní otázkou tohoto sporu – pokračoval odvolací soud – je, zda odsouzení žalobkyně za trestný čin opuštění republiky podle § 109 odst. 2 trestního zákona a uložení trestu propadnutí majetku mělo bez dalšího za následek skončení jejího členství v bytovém družstvu. V této otázce odvolací soud shodně se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že nikoli. Zákon, v tehdy platném znění, uvedl odvolací soud, řešil zánik užívacího práva k družstevnímu bytu pro případ, že se uživatel protiprávně zdržoval v cizině (viz zákonné opatření č. 15/1970 Sb. a § 453a občanského zákoníku, ve znění novely provedené zákonem č. 131/1982 Sb.). Výslovně však žádný právní předpis nestanovil, že by z týchž důvodů došlo i k zániku členství v družstvu. Občanský zákoník v platném znění upravoval pouze zánik společného členství rozvedených manželů (§ 177 odst. 2) a přechod členství po smrti manželů (§ 180). V souvislosti s trvalým opuštěním domácnosti uživatelem družstevního bytu (§ 181 a § 179) občanský zákoník upravil jen dvě možnosti – buď přechod členství na dědice, jemuž připadl členský podíl, nebo přeměnu společného členství v individuální členství. Pokud taková situace nenastala, nelze ze znění těchto ustanovení vyvozovat, že trvalým opuštěním domácnosti uživatelem družstevního bytu docházelo k zániku členství v družstvu – k tomu mohlo dojít jen jeho smrtí. Z tehdy platných předpisů, upravujících družstevní vztahy, ani ze stanov družstva, nevyplývá, že by k zániku členství došlo bez dalšího jen jako důsledek trvalého opuštění družstevního bytu nebo jako důsledek rozhodnutí soudu o propadnutí majetku, které dopadlo i na zůstatkovou hodnotu členského podílu v družstvu. Odvolací soud nesdílí závěr soudu prvního stupně v tom, že k zániku členství žalobkyně došlo proto, že po své rehabilitaci nesplatila družstvu členský podíl, jehož zůstatkovou hodnotu předtím družstvo poukázalo státu. Je třeba odlišovat členský vklad a členský podíl, neboť jde o zcela odlišné veličiny. Členský vklad je souhrn peněžních prostředků a jiných penězi ocenitelných hodnot, které se člen zavázal vložit do družstva. Předpokladem pro vznik členství je složení členského nebo vstupního vkladu. Členský podíl vyjadřuje aktuální majetkovou účast člena na majetku družstva. V daném případě žalobkyně za účinnosti zákona č. 53/1954 Sb., o lidových družstvech a družstevních organizacích, splnila podmínky pro vznik členství, zaplatila členský vklad a byl jí přidělen družstevní byt. Žádnou z těchto skutečností nikdo z účastníků nezpochybňuje. Nebylo prokázáno – a žalovaný ani netvrdí – že by žalobkyně byla z družstva vyloučena. Nebyl prokázán ani jiný ze způsobů zániku členství stanovených v zákoně či stanovách. Pokud členská schůze rozhoduje o případné další příplatkové povinnosti, její nesplnění nemůže vést bez dalšího k zániku členství. Tomu by musel předcházet akt rozhodnutí o vyloučení. Navíc se lze zcela ztotožnit se závěrem, který učinil soud prvního stupně v souvislosti s přesvědčením žalovaného o zániku členství žalobkyně ke dni 1. 1. 1994, v souvislosti s nezaplacením vkladu ve výši 200,- Kč. Skutečnost, že v důsledku vysloveného trestu propadnutí majetku poukázalo družstvo zůstatkovou hodnotu členského podílu státu, sama o sobě nemá za následek skončení členství v družstvu. Členství žalobkyně trvá a žalobkyně, které podle tehdejší právní úpravy zaniklo právo osobního užívání družstevního bytu, je nebydlícím členem družstva. Tento stav není ani v rozporu se současnými stanovami žalovaného, v nichž čl. 44 počítá s možností, že dojde k zániku užívacího práva k bytu bez zániku členství. Jestliže členství nezaniklo, nelze další trvání členství vázat na doplacení hodnoty zůstatkového členského podílu družstvu, jak činí soud prvního stupně, neboť taková povinnost z žádného ustanovení zákona nevyplývá. Odvolací soud uzavřel, že žalobkyně je členkou žalovaného družstva, neboť nebylo prokázáno, že by došlo ke skončení členství některým ze zákonem stanovených způsobů. Družstvo je i podle nyní platné úpravy (§ 288 obchodního zákoníku - dále jen „obch. zák.“) povinno vést seznam členů, do něhož se zapisuje i výše členského vkladu a rozsah jeho splacení. Z uvedených důvodů odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně. Proti rozsudku odvolacího soudu podalo žalované družstvo dovolání. Co do jeho přípustnosti odkázalo na ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), co do důvodů na ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Nesprávné právní posouzení spatřuje v tom, že ze závěru, že žalobkyně je stále členem družstva, je vyvozováno, že trvá existence jejího členského podílu. Ve výroku napadeného rozsudku je tak nesprávně ukládáno žalovanému družstvu, aby zapsal žalobkyni do seznamu členů a vyznačil v účetní evidenci záznam o složení členského podílu, který žalobkyně složila po přidělení družstevního bytu č. 4 v P. 4, B. 1704/142. Zápis žalobkyně do seznamu členů musí podle ustanovení § 228 obch. zák. obsahovat kromě údajů o jménu a bydlišti fyzické osoby i výši jejího členského vkladu a výši, v níž byl členský vklad splacen. Žalovaný poukazuje na to, že podle zákona č. 53/1954 Sb., který platil v době přijetí žalobkyně za členku družstva, a to konkrétně podle § 11, byl každý člen družstva povinen zaplatit zápisné a nejméně jeden podíl. Ze znění příslušných dokumentů týkajících se poukázání zůstatkové hodnoty členského podílu žalobkyně Finančnímu odboru Obvodního národního výboru v P. 6 vyvozuje žalovaný jednoznačný závěr, že převedením podílu žalobkyně na stát je vyloučena možnost splnění zákonných náležitostí jejího zápisu do seznamu členů družstva, zejména pak nelze zapsat výši jejího členského vkladu. V evidenci družstva byl veden pouze členský podíl, resp. jeho zůstatková hodnota, a ta byla převedena na stát. Tím skončila faktická majetková účast žalobkyně v družstvu, pomineme-li částku 100,- Kč zápisného, která však jistě není součástí ani členského vkladu ani členského podílu. Jak je patrné z evidenční karty předmětného bytu, činil členský podíl původně částku 32.671,55 Kčs. Uvedená částka se každoročně podle tehdy platných předpisů snižovala o 1 % původní hodnoty, tj. o 326,76 Kčs. Zůstatková hodnota členského podílu, která byla odvedena státu, tedy po 13 letech činila 28.424,32 Kčs. Z toho plyne, že odvedena byla celá hodnota majetkové účasti žalobkyně u žalovaného. Žalovaný současně upozorňuje, že výrok napadeného rozsudku odporuje v části, ukládající žalovanému povinnost vyznačil v úče