29 Odo 899/2005 — Nejvyšší soud

29 Odo 899/2005 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:29. 3. 2008 Spisová značka:29 Odo 899/2005 ECLI:ECLI:CZ:NS:2008:29.ODO.899.2005.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Dotčené předpisy:§ 581 odst. 2 předpisu č. 40/1964Sb. § 778 odst. 2 předpisu č. 40/1964Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 29 Odo 899/2005 ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Zdeňka Krčmáře v právní věci žalobkyně „T. R., spol. s r. o.“, zastoupené advokátem, proti žalovaným 1) JUDr. J. L., advokátce, jako správkyni konkursní podstaty úpadkyně K. b. P., a. s. - v likvidaci, zastoupené obecným zmocněncem a 2) Č. p. a. s., zastoupené advokátem, za účasti města H., zastoupeného advokátem, jako vedlejšího účastníka řízení na straně žalobkyně, o určení platnosti právního úkonu, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 25 Cm 89/98, o dovolání žalobkyně a druhé žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 26. října 2004, č. j. 5 Cmo 313/2004-240, takto: I. Dovolání se zamítají. II. Žalobkyně je povinna zaplatit druhé žalované na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 3.175,- Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí, k rukám jejího zástupce. II. Druhá žalovaná je povinna zaplatit městu H. na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 3.175,- Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí, k rukám jeho zástupce. Žalobkyně a první žalovaná nemají vzájemně právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 16. února 2004, č. j. 25 Cm 89/98-180, ve znění opravného usnesení ze dne 9. března 2004, č. j. 25 Cm 89/98-192, zamítl (jsa vázán právním názorem vysloveným ve zrušovacím usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 22. září 2003, č. j. 5 Cmo 159/2003-121) žalobu o určení, že jednostranné započtení pohledávky žalobkyně ve výši 3,840.000,- Kč ze dne 5. září 1996, doručené téhož dne, vůči pohledávce první žalované ze smlouvy o úvěru ze dne 10. ledna 1994, č. 94001/4003, uzavřené mezi žalobkyní a první žalovanou, je platné (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.). Při posuzování důvodnosti žaloby vyšel soud prvního stupně ze skutkových zjištění, podle kterých: 1) dne 10. ledna 1994 byla mezi K. b. P., a. s. - v likvidaci (dále jen „banka“) a žalobkyní uzavřena smlouva o úvěru č. 94001/4003, ve znění dodatků č. 1 a 2 (dále jen „smlouva o úvěru“), na základě které banka poskytla žalobkyni úvěr ve výši 13,659.000,- Kč; 2) smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 7. srpna 1996 (dále jen „postupní smlouva č. 1“) banka postoupila pohledávku ve výši 3,936.326,08 Kč ze smlouvy o úvěru druhé žalované a oznámení o postoupení pohledávky ze dne 4. září 1996 bylo žalobkyni doručeno 6. září 1996; z této pohledávky byl v době postoupení splatný úrok ve výši 207.158,22 Kč a 22.167,086 Kč, splátky úvěru ve výši 3,707.000,- Kč splatné nebyly; 3) smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 5. září 1996 (dále jen „postupní smlouva č. 2“) město H. (dále jen „město“) postoupilo pohledávku za bankou v celkové výši 3,840.000,- Kč, a to z účtu č. 19-25104/2000 (správně 19-2005104/2000) v částce 1,800.000,- Kč, z účtu č. 27-2323444/2000 v částce 1,331.516,- Kč (správně 1,631.516,- Kč) a z účtu č. 1038-2323444/2000 v částce 408.484,- Kč. Podle dodatku z 5. září 1996 se postupní smlouva č. 2 měla stát „neplatnou“, „nedosáhne-li“ žalobkyně započtení postoupené pohledávky proti pohledávce banky ze smlouvy o úvěru, s tím, že v takovém případě žalobkyně postoupí pohledávku zpět městu; 4) banka vydala příkaz k proplacení částky 100.000,- Kč dle certifikátu banky série P 010 220 se splatností 7. srpna 1996, k proplacení částky 500.000,- Kč dle certifikátu banky série P 010 400, částky 200.000,- Kč dle certifikátu série P 010 402, částky 100.000,- Kč dle certifikátu série P 010 219, částky 500.000,- Kč dle certifikátu série P 010 410 a částky 400.000,- Kč dle certifikátu série P 010 422; 5) přípisem z 18. září 1996 banka potvrdila městu, že reklamovaná platba ze dne 7. srpna 1996 ve výši 1,800.000,- Kč nebyla provedena; 6) smlouvou o běžném účtu č. 2723434/2000 (správně 272323444/2000) banka zřídila městu běžný účet a zůstatek na účtu dle výpisu z 31. srpna 1996 činil 1,634.563,33 Kč; 7) smlouvou o běžném účtu č. 10382323444/2000 banka zřídila městu běžný účet a zůstatek dle výpisu z 12. srpna 1996 činil na účtu 3,605.597,- Kč; 8) žalobkyně přípisem ze dne 5. září 1996 sdělila bance, že jednostranně započítává pohledávku ve výši 3,840.000,- Kč, kterou jí město postoupilo postupní smlouvou č. 2, oproti pohledávce ze smlouvy o úvěru; potvrzení o převzetí úvěrovým oddělením banky je datováno 5. září 1996; 9) město oznámilo bance přípisem ze dne 6. září 1996, doručeným bance téhož dne, že pohledávku ve výši 3,840.000,- Kč postoupilo žalobkyni; 10) P., a. s. sdělila městu dopisem ze dne 24. února 1997, že podle přihlášek je město majitelem depozitních certifikátů série P č. 010219, 010220, 010401, 010402, 010410 a 010422, podle informací tyto pohledávky byly postoupeny a město nebude nadále vedeno jako majitel těchto certifikátů; 11) podle dopisu banky ze dne 20. března 1997 byl zápočet pohledávek mezi městem a žalobkyní zaúčtován dne 20. ledna 1997 částkou 2,040.000,- Kč z běžných účtů a částkou 1,800.000,- Kč převodem zůstatků depozitních certifikátů z vnitřního účtu filiálky banky v Sokolově; 12) rozhodnutím České národní banky ze dne 8. srpna 1996 byla bance k tomuto datu odebrána bankovní licence. Soud prvního stupně dospěl v procesní rovině k závěru, že žalobkyně má na požadovaném určení naléhavý právní zájem ve smyslu ustanovení § 80 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), neboť nemůže žalovat na plnění a vzhledem k obsahu dodatku (z 5. září 1996) k postupní smlouvě č. 2, je její právní postavení nejisté. Při posouzení věci samé se soud prvního stupně zabýval otázkou splatnosti a přípustnosti započtení postoupených pohledávek, přičemž dovodil, že odebrání bankovní licence bance nepřivodilo změnu splatnosti pohledávky ze smlouvy o úvěru. Splatnost splátek úvěru oproti smlouvě o úvěru nastala až prohlášením konkursu na majetek banky (21. prosince 1998). K 5. září 1996, kdy byl proveden jednostranný zápočet, byla pohledávka banky ze smlouvy o úvěru splatná jen co do částek 207.158,22 Kč a 22.167,08 Kč; zbývající část pohledávky - představující splátky úvěru ve výši 3,707.000,- Kč - splatná nebyla. Dále uvedl, že započtení pohledávky z depozitních certifikátů ve výši 1,800.000,- Kč vylučuje ustanovení § 581 odst. 2 občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“); jde o pohledávku z vkladů, která nemohla být ani postoupena, poněvadž se nacházela na vnitřním účtu banky (město nemělo k 5. září 1996 žádnou pohledávku z běžného účtu č. 19-2005104/2000, na němž by se nacházela částka 1,800.000,- Kč). Konstatoval, že splatnost pohledávek ze smluv o běžném účtu nebyla prokázána, když nebylo zjištěno, kdy a ohledně jakých částek byly bance uděleny platební příkazy k převodu. U pohledávek z běžného účtu, u nichž není doba plnění mezi věřitelem a dlužníkem stanovena dohodou, právním předpisem ani rozhodnutím, je k vyvolání jejich splatnosti zapotřebí kvalifikované výzvy věřitele adresované dlužníku, jež v posuzované věci nebyla doložena. Na tomto základě soud prvního stupně uzavřel, že nebyl splněn předpoklad jednostranného započtení pohledávek, jímž je splatnost všech započítávaných pohledávek, a žaloba je proto nedůvodná. K odvolání žalobkyně a vedlejšího účastníka Vrchní soud v Praze změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že určil, že jednostranné započtení pohledávky žalobkyně ve výši 2,040.000,- Kč ze dne 5. září 1996, doručené téhož dne, vůči pohledávce druhé žalované ze smlouvy o úvěru ze dne 10. ledna 1994, č. 94001/4003, uzavřené mezi žalobkyní a první žalovanou, je platné (první výrok), v zamítavém výroku týkajícím se platnosti započtení částky 1,800.000,- Kč rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (druhý výrok) a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů (třetí výrok). Odvolací soud na rozdíl od soudu prvního stupně při témže skutkovém základu uzavřel, že pohledávky města se staly splatnými tak, že město požádalo o výplatu depozitních certifikátů, a že ve vztahu k běžným účtům zadalo řadu příkazů, které banka neprovedla. Pohledávky na výplatu prostředků z běžných účtů ve výši 2,040.000,- Kč byly podle odvolacího soudu též postoupeny, kdežto pohledávka ve výši 1,800.000,- Kč (z účtu, o němž bylo zjištěno, že je vnitřním účtem banky) nikoli. Jelikož z