29 Odo 914/2004 — Nejvyšší soud

29 Odo 914/2004 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:25. 10. 2005 Spisová značka:29 Odo 914/2004 ECLI:ECLI:CZ:NS:2005:29.ODO.914.2004.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Dotčené předpisy:§ 1 odst. 2 předpisu č. 513/1991Sb. § 20 odst. 2 předpisu č. 40/1964Sb. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí IV.ÚS 32/06 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. NEJVYŠŠÍ SOUD ČESKÉ REPUBLIKY 29 Odo 914/2004-151 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Štenglové a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Zdeňka Krčmáře v právní věci žalobce Ing. J. G., proti žalované H. B. C. R., o 54,934.800,15 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 18 Cm 148/2002, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 30. března 2004, č. j. 5 Cmo 396/2003-110, takto: I. Dovolání se zamítá. II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradu nákladů dovolacího řízení 94.200,- Kč, do rukou jejího právního zástupce, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. O d ů v o d n ě n í : Napadeným rozsudkem potvrdil odvolací soud rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 6. března 2003, č. j. 18 Cm 148/2002-28, kterým tento soud zamítl žalobu, aby byla žalovaná povinna zaplatit žalobci 54,934.800,15 Kč se 4 % úrokem z prodlení od 1. října 2002 do zaplacení. V odůvodnění rozhodnutí odvolací soud především uvedl, že jednání p. N. a p. K. považuje za jednání „podnikových zástupců“ ve smyslu § 15 obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“). Podle odvolacího soudu ani ustanovení ve stanovách žalované, na které žalobce poukazuje, nezakládá vztah z tzv. smluvního zastupování ve smyslu § 31 a násl. občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“). Dále odvolací soud poznamenal, že zapsané odštěpné závody nejsou samostatnými subjekty práva a jak vedoucí odštěpného závodu, tak i další osoby, které v jeho rámci působí, zavazují vždy celou právnickou osobu, která si nechala odštěpný závod do obchodního rejstříku zapsat. Poté odvolací soud uzavřel, že rámcová smlouva o obstarání nákupu a prodeje podílových listů a o správě podílových listů ze dne 4. října 1999 (dále jen „rámcová smlouva“) uzavřená mezi účastníky, jejímž předmětem je obstarání nákupu a správa cenných papírů, se řídí podle zákona č. 591/1992 Sb. (dále jen „zákon o cenných papírech“) také obchodním zákoníkem, a to bez ohledu na povahu účastníků tohoto vztahu. Potom je nutno přímo uplatnit ustanovení § 267 odst. 1 obch. zák., podle něhož se může, je-li důvod neplatnosti právního úkonu stanoven na ochranu některého účastníka, dovolat neplatnosti pouze tento účastník. V projednávané věci je proto nutno posoudit, jaké vztahy sankce neplatnosti chrání a zda jde o ochranu jen určité osoby, a tedy o neplatnost relativní. Předpisy o podepisování za jiného a za podnikatele zvláště, nechrání žádný obecný zájem, ale chrání vždy jen některého z účastníků daného vztahu. „Pokud jde o toho, kdo jedná, spočívá ochrana v tom, aby nemohl být vázán jednáním takového zástupce, kterého si nezvolil, který nevyplývá z právního předpisu a kterého za zástupce třeba vůbec nechce.“ Z toho plyne, že ten, za koho je jednáno, je chráněn proti neoprávněným jednáním. Jde tedy o ochranu jednajícího, a proto jen ten může posoudit, nakolik se cítí určitým jednáním konkrétní osoby vázán a pouze tehdy, pokud se vázán necítí, může se neplatnosti takového jednání dovolat. Ustanovení o podepisování však chrání i toho, vůči komu je jednáno, podstata této ochrany je však zcela jiná. Tato ochrana spočívá v tom, aby zákon zajišťoval minimální míru jistoty, že jednání určitých osob za osobu, se kterou jedná, tuto osobu vždy zavazuje, a tedy, že toto jednání bude v zákonem vymezených případech vždy platné. Potom ten, za koho se jedná, je výlučně oprávněn namítat nedostatky svého zastoupení a druhá strana tuto námitku mít nemůže, ale může se pouze domáhat, aby určité jednání protistrany bylo považováno v daném případě za platné. Protože v tomto případě žalovaná jednání osob, které za ni podepsaly rámcovou smlouvu uznává za své jednání, a tedy se relativní neplatnosti tohoto úkonu nedovolává, nemůže být smlouva z toho důvodu neplatná. Přitom jednání osob, které za žalovanou rámcovou smlouvu podepsaly, považuje odvolací soud za zákonné zastoupení ve smyslu § 15 obch. zák. Ohledně smlouvy o běžném účtu odvolací soud uzavřel, že není pochybnosti o tom, že pro ni zákon předepisuje písemnou formu. Soud prvního stupně neměl „smluvní listinu“ k dispozici, přesto však její existenci dovodil z nepřímých důkazů. Je nutné zejména uvést, že sama rámcová smlouva uvádí číslo účtu, tedy toto číslo muselo být za souhlasu účastníků nějakému účtu přiděleno již před podpisem rámcové smlouvy. I kdyby odvolací soud připustil možnost, že smlouva v písemné podobě uzavřena nebyla, nebylo by možné konstatovat, že rámcová smlouva se proto nestala účinnou nebo dokonce platně nevznikla. Smlouva o běžném účtu nemá být cílem rámcové smlouvy, nýbrž pouze prostředkem k dosažení smluveného účelu smlouvy, tj. obstarání a správy cenných papírů. Kdyby žalobce beze smlouvy o běžném účtu poukázal žalované peníze, nešly by tyto na běžný účet, ale přímo do dispozice žalované. Ani tak by ovšem nemohla být o tyto prostředky obohacena, když by je u sebe jen deponovala a v souladu s pokyny žalobce s nimi nakládala. Není pochybnosti o tom, že žalobce takové pokyny žalované dával, a ta jednala podle nich. Tedy ani za předpokladu, že by smlouva o běžném účtu řádně uzavřena nebyla, nebylo by možné žalobě vyhovět. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Co do jeho přípustnosti odkázal na ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) a odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Dovolání podává z důvodu podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Tvrdí, že napadené rozhodnutí řeší právní otázku v rozporu s hmotným právem. Dovolatel především namítá, že soud prvního stupně dovodil, že investiční účet CI Fondy byl zřízen platně. Z toho důvodu se pak tento soud vůbec nezabýval právními důsledky neplatného zřízení tohoto účtu. Proto ani odvolacímu soudu nepříslušelo posuzovat v rámci odvolacího řízení důsledky neplatného zřízení účtu, neboť tyto otázky řešil fakticky jako soud prvoinstanční. Žalobce tak neměl možnost k názoru, který zaujal odvolací soud, potažmo vůbec k dané problematice, zaujmout své stanovisko. Žalobce byl schopen prokázat nesprávnost závěru odvolacího soudu. Kromě toho odvolací soud důsledky neplatného zřízení účtu nesprávně hmotně právně posoudil. Podle rámcové smlouvy měla žalovaná nakupovat pro žalobce podílové listy otevřených podílových fondů společnosti C. v zaknihované podobě. Tyto podílové listy však nikdy nemohly přejít do vlastnictví žalobce. Kdo je vlastníkem podílových listů totiž vyplývá ze závazné evidence majitelů podílových listů, kterou vede příslušný autorizovaný správce podílových listů, kterým právní předchůdce žalované nebyl – tímto správcem byla B. V rámci této závazné evidence majitelů podílových listů byla a též měla být, vždy jako majitel vedena žalovaná, což vyplývá z článku IV. bod 1 rámcové smlouvy. Žalovaná pak pouze pro potřeby zúčtování mezi ní a žalobcem měla vést vlastní evidenci podílových listů, kterou měl být účet podílových listů C. F.. Registrace podílových listů na tomto účtu však neznamená, že by tyto podílové listy byly ve vlastnictví žalobce, tato evidence má pouze podpůrnou povahu. Lze konstatovat, že i kdyby byla rámcová smlouva řádně naplňována, pak by příslušné podílové listy nikdy nepřešly do vlastnictví žalobce, ale po celou dobu trvání smlouvy by byly ve vlastnictví žalované. Jediným pojítkem mezi podílovými listy a žalobcem je pak právě investiční účet C. F. a účet podílových listů C. F. Pokud tyto účty nebyly platně zřízeny a odvolací soud tuto alternativu připustil, pak se žalobce nestal vlastníkem podílových listů, svoje finanční prostředky poukázal na neplatně zřízený účet a neplatně byl též zřízen evidenční účet podílových listů, který však navíc měl být pouze fiktivní evidencí podílových listů ve vlastnictví žalované. Ohledně evidenčního účtu podílových listů platí stejná námitka žalobce o neexistenci písemné smlouvy o zřízení účtu. Žalovaná tak sice podle pokynů žalobce, avšak z peněz, které získala z neplatného právního titulu, nakoupila do svého vlastnictví podílové listy, čímž se bezdůvodně obohatila. Přitom dovolatel poukazuje na znění článku IV. bod 1 rámcové smlouvy, který stanoví, že podmínkou