3 Tdo 1005/2015 — Nejvyšší soud

3 Tdo 1005/2015 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. b) tr.ř. § 265b odst.1 písm. g) tr.ř. Datum rozhodnutí:30. 9. 2015 Spisová značka:3 Tdo 1005/2015 ECLI:ECLI:CZ:NS:2015:3.TDO.1005.2015.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Dokazování Dotčené předpisy:§ 2 odst. 5 tr. ř. § 2 odst. 6 tr. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:31. 12. 2015 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 4.12.2015II.ÚS 3551/15JUDr. Radovan Suchánekodmítnuto31.5.2016 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 3 Tdo 1005/2015-51 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. září 2015 o dovolání nejvyššího státního zástupce podaném v neprospěch obviněného a o dovolání obviněného M. K., proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 6 To 394/2014, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 8 T 150/2014, takto: I. Podle § 265k odst. 1, 2 trestního řádu se zrušuje rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 6 To 394/2014, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. II. Podle § 265l odst. 1 trestního řádu se Městskému soudu v Praze přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. III. Podle § 265l odst. 4 trestního řádu se obviněný M. K. nebere do vazby. IV. Dovolání obviněného M. K. se podle § 265i odst. 1 písm. e) trestního řádu odmítá. Odůvodnění: Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 24. 9. 2014, sp. zn. 8 T 150/2014, byl obviněný M. K. uznán vinným ze spáchání přečinu usmrcení z nedbalosti podle § 143 odst. 1, 2 trestního zákoníku. Za to byl podle § 143 odst. 2 trestního zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání tří roků, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. b) trestního zákoníku zařazen do věznice s dozorem. Podle § 73 odst. 1 trestního zákoníku mu byl dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení veškerých plavidel s motorovým pohonem na dobu osmi roků. Podle § 228 odst. 1 trestního řádu byla obviněnému uložena povinnost uhradit VZP se sídlem Praha 1, Na Perštýně 6, na náhradě škody za léčení poškozené částku 187.310 Kč. O odvolání obviněného a státního zástupce proti předmětnému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 6 To 394/2014, jímž podle § 258 odst. 1 písm. b), c) trestního řádu napadený rozsudek zrušil v celém rozsahu a podle § 259 odst. 3 písm. b) trestního řádu znovu rozhodl tak, že obviněného M. K. na upraveném skutkovém základě, že „dne 23. 5. 2012 v 19:20 hod., přesto, že požil alkoholické nápoje, převzal na Vodní cestě V. v P. vedení malého plavidla Sea Ray 205 Sport, registrovaného na fmu Agile P., s. r. o., a v blízkosti B. m. začal s plavidlem kroužit a dělat osmičky, plavidlo vychyloval ze směru jízdy, vytvářel vlny, které plavidlem přeskakoval, přičemž z přídě plavidla přes pravý bort vypadla L. Z., která neseděla po dobu této riskantní jízdy ve vnitřním prostoru lodě na k tomu určeném místě, nýbrž mimo něj či stála, což obžalovaný viděl a nijak na to nereagoval, a v důsledku pádu do vody se dostala pod plavidlo, kde od lodního šroubu utrpěla rozsáhlé poranění, na jehož následky tentýž den po převozu do FN M. zemřela, když bezprostřední příčinou smrti byl úrazový šok, který se rozvinul v důsledku rozsáhlých krevních ztrát a rozsáhlých úrazových změn a smrt jmenované nastala v přímé příčinné souvislosti s předmětnou plavební nehodou, následně byl obviněný podroben orientační dechové zkoušce na přístroji Dräger, při níž bylo zjištěno, že požil alkohol, a dne 23. 5. 2012 ve 22:10 hod. ve FN B. mu byl mu odebrán vzorek krve, v němž byla zjištěna hodnota 0,88 g/kg alkoholu a uvedeným jednáním tak obžalovaný porušil důležitou povinnost stanovenou v § 29 odst. 1 zák. č. 114/1995 Sb. o vnitrozemské plavbě platném do 31. 12. 2014, podle něhož vůdce plavidla je povinen učinit všechna potřebná opatření k odvrácení ohrožení lidského života a škody na majetku,“ uznal vinným ze spáchání přečinu usmrcení z nedbalosti podle § 143 odst. 1, 2 trestního zákoníku. Za to jej podle § 143 odst. 2 trestního zákoníku odsoudil k trestu odnětí svobody v trvání tří roků, pro jehož výkon jej podle § 56 odst. 2 písm. a) trestního zákoníku zařadil do věznice s dohledem. Podle § 73 odst. 1 trestního zákoníku mu dále uložil trest zákazu činnosti, spočívající v zákazu řízení veškerých plavidel s motorovým pohonem na dobu osmi roků. Podle § 228 odst. 1 trestního řádu obviněnému uložil povinnost uhradit VZP, se sídlem Praha 1, Na Perštýně 6, na náhradě škody za léčení poškozené částku 187 310 Kč. Současně podle § 256 trestního řádu zamítl odvolání státního zástupce. Shora citované rozhodnutí odvolacího soudu napadli dovoláním nejvyšší státní zástupce i obviněný. Nejvyšší státní zástupce v dovolání podaném v neprospěch obviněného M. K. uplatnil dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g) a l) trestního řádu. V dovolání uvedl, že z rozhodovací praxe Nejvyššího soudu vyplývá, že zaměstnáním nebo jinou činností se v případě znaků skutkové podstaty přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1, 2 písm. a) trestního zákoníku rozumí takové zaměstnání nebo činnost, jejíž bezpečný výkon vyžaduje soustředěnou pozornost a schopnost správně vnímat a pohotově reagovat na vznikající situaci, přičemž i menší oslabení těchto schopností vlivem návykové látky vyvolává možnost ohrožení chráněných zájmů určitého rozsahu a intenzity. Kromě řízení motorového vozidla se jedná i o jiné činnosti, k čemuž odkázal na rozhodnutí publikovaná pod číslem 1/1966 a číslem 13/1967 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. V předmětné věci obviněný podle nejvyššího státního zástupce řídil plavidlo, které je velikostí, výkonem a dalšími rozhodnými parametry srovnatelné s jakýmkoliv osobním motorovým vozidlem. Vzhledem k tomu, že jeho nesprávným provozem či řízením osobou pod vlivem návykové látky je možno ohrozit větší počet osob či způsobit újmu na zdraví ať již samotným pasažérům lodi nebo kolizí s dalšími plavidly či plavcům, je třeba řízení motorového plavidla posoudit jako činnost, která vyžaduje pozornost, pohotovost, maximální soustředěnost, rychlé reakce k tomu, aby byl zajištěn řádný průběh realizace těchto činností a nedošlo k ohrožení lidí nebo majetku. Současně vyjádřil nesouhlas se závěrem odvolacího soudu, že obviněný, byť řídil motorový člun poté, co požil cca 6 až 8 dvanáctistupňových piv, byl sice alkoholem z tohoto nápoje ovlivněn, avšak míra ovlivnění v rozhodné době nemusela být taková, aby bylo možno dojít k závěru, že jednání obviněného naplnilo i znaky skutkové podstaty přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1, 2 písm. a) trestního zákoníku. Podle závěrů znaleckého posudku z odvětví toxikologie měl obviněný v době nehody v krvi 1,22-1,45 g/kg alkoholu. Soud druhého stupně však sám vyhodnotil množství alkoholu v krvi obviněného v rozhodné době, a to na základě odlišných skutkových zjištění než znalkyně. S odkazem na § 105 odst. 1 trestního řádu ve spojení s § 2 odst. 6 trestního řádu nejvyšší státní zástupce namítl, že o odborné otázce, jakou je stanovení hladiny alkoholu v rozhodné době, nemohl rozhodnout sám soud. Pokud odvolací soud dovodil, že obviněný vypil alkoholické nápoje v jiných časových okamžicích, měl v návaznosti na to zajistit doplnění či upřesnění znaleckého posudku, nikoli však vyslovovat odborné závěry samostatně, a to navíc zjevně nepřesně. Závěry odvolacího soudu jsou tak v extrémním rozporu se závěry znaleckého posudku z oboru toxikologie. Podle nejvyššího státního zástupce mohl obviněný naplnit i všechny znaky skutkové podstaty přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1, 2 písm. a) trestního zákoníku. Nejvyšší státní zástupce proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1, 2 trestního řádu za podmínky uvedené v § 265p odst. 1 trestního řádu zrušil rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 6 To 394/2014, jemu předcházející rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 24. 9. 2014, sp. zn. 8 T 150/2014, jakož i všechna další rozhodnutí na obě zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a dále aby postupoval podle § 265l odst. 1 trestního řádu a přikázal Obvodnímu soudu Pro Prahu 2, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Obviněný M. K. v dovolání uplatnil důvody dovolání podle § 265b odst. 1 písm. b) a g) trestního řádu. K důvodu podle § 265b odst. 1 písm. b) trestn