3 Tdo 1007/2023 – Nejvyšší soud

3 Tdo 1007/2023-23618USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 24. 9. 2024 o dovoláních, která podali obvinění Ing. Stanislav KOLEV, Ing. Ladislav MANDÍK, Karel WOJTOWICZ, Jiří UHLÍŘ, Ing. Vasil LEGEZA, Wolfgang SCHNEIDER, Lutz KALBITZ, Halim AL-AZAWI, a Ing. Jaroslav MAŠEK, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 9. 2022, sp. zn. 8 To 15/2022, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 48 T 6/2010, takto: I. Podle § 265k odst. 1, 2 trestního řádu se z podnětu dovolání obviněného Ing. Stanislava Koleva zrušuje rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 9. 2022, sp. zn. 8 To 15/2022, a to v části, v níž bylo zamítnuto odvolání tohoto obviněného do výroku o trestu propadnutí věci částky 1.000 CHF, a dále se zrušuje ve vztahu k tomuto obviněnému rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 3. 12. 2020, sp. zn. 48 T 6/2010, a to ve výroku o trestu propadnutí věci částky 1.000 CHF. Současně podle § 265k odst. 2 trestního řádu se zrušují také další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí nebo zrušenou část obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Ve zbývající části se dovolání obviněného Ing. Stanislava Koleva podle § 265i odst. 1 písm. e) trestního řádu odmítá. II. Dovolání obviněných Ing. Ladislava Mandíka, Karla Wojtowicze, Jiřího Uhlíře, Ing. Vasila Legezy, Wolfganga Schneidera, Lutze Kalbitze, Halima Al-Azawiho a Ing. Jaroslava Maška se podle § 265i odst. 1 písm. e) trestního řádu odmítají. Odůvodnění: I. 1. Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 3. 12. 2020, sp. zn. 48 T 6/2010, byli obvinění Ing. Stanislav Kolev, Ing. Ladislav Mandík, Karel Wojtowicz, Jiří Uhlíř, Ing. Vasil Legeza, Wolfgang Schneider, Lutz Kalbitz, Halim Al-Azawi a Ing. Jaroslav Mašek společně se spoluobviněnými Ing. Josefem Podolkou, Tomášem Sahulkou, Martinem Raždíkem, Liborem Vonáškem, Františkem Malecem, a Ing. Jaroslavem Hamplem, uznáni vinnými zvlášť závažným zločinem zkrácení daně poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, účinného od 1. 1. 2010 (dále jen „tr. zákoník“), a to na podkladě skutkového stavu spočívajícího v tom, že „obžalovaní Ing. Stanislav Kolev, člen představenstva a obchodní ředitel SETADIESEL, a. s., Ladislav Mandík, člen představenstva a generální ředitel SETADIESEL, a. s., Ing. Josef Podolka, člen představenstva a investiční ředitel SETADIESEL, a. s., Karel Wojtowicz, člen dozorčí rady a výrobní ředitel SETADIESEL, a. s., Jiří Uhlíř, který jednal a rozhodoval za německou společnost ARTUCO-D Uhlir&ARLT GmbH., Ing. Vasil Legeza, jednatel EKOTRADE-JL, s.r.o., Wolfgang Schneider, který jednal a rozhodoval za německou společnost Schneider Mineralöl Meissen GmbH., Lutz Kalbitz, který jednal a rozhodoval za německou společnost ECT Energieconsulting&Trading GmbH., Tomáš Sahulka, jednatel PREKAP s.r.o., Martin Raždík, jednatel Premax Praha spol. s.r.o. a UNIQUE OIL s.r.o., Halim Al-Azawi, jednatel N. G. Diesel, s.r.o., Ing. Jaroslav Mašek, který jednal a rozhodoval za PREPOLUSANTE s.r.o., Libor Vonášek, který jednal a rozhodoval za firmu Libor Vonášek - JL trade, František Malec, jednatel Queen Doss, s.r.o., a Ing. Jaroslav Hampl, jednatel VICTORY s.r.o., spolu s Jaroslavem Řežným, jednatelem PREKAP s.r.o., a Reném Svobodou, který jednal a rozhodoval za MONTECH v.o.s., jejichž trestní stíhání bylo zastaveno, po vzájemné dohodě, společně a v jednotném úmyslu soustavně se obohacovat neodvedením spotřební daně z minerálních olejů, jako statutární orgány nebo pověřené osoby jednající ve prospěch obchodních společností, v době od února roku 2004 do 5. 9. 2006 naplánovali, organizovali a realizovali výrobu minerálního oleje, jenž svým složením v podstatných parametrech odpovídal motorové naftě, a který k oklamání správce daně obchodně označovali jako změkčovač epoxidových pryskyřic (ZEP), a jeho distribuci, a do celé výrobně – obchodní transakce byly zapojeny vedle výrobce – společnosti SETADIESEL, a. s., IČO: 250 15 303, se sídlem Litvínov, Ke Střelnici 167, další subjekty – obchodníci a dopravci, kteří se vědomě spolupodíleli na zakrytí skutečného původu a transportu minerálního oleje, jenž svým složením v podstatných parametrech odpovídal motorové naftě, avšak prodávaného pod obchodním označením ZEP, který byl přes opakované přeprodeje v závěrečné fázi dodáván na benzínové čerpací stanice v České republice a konečnými spotřebiteli tak použit k pohonu motorových vozidel, aniž by však byla z tohoto vyrobeného a prodaného minerálního oleje, vybraného výrobku označeného jako ZEP, řádně odvedena spotřební daň podle § 45 odst. 4 zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních v tehdy platném znění, výrobci společnosti SETADIESEL tak vznikla daňová povinnost ke spotřební dani z minerálních olejů podle § 8 odst. 2 zák. o SpD v návaznosti na § 3 písm. s) zák. o SpD a jeho uvedením do volného daňového oběhu na daňovém území České republiky také povinnost ve stanovené lhůtě daň přiznat a zaplatit podle § 9 odst. 1 zák. o SpD, což však odpovědní zástupci společnosti SETADIESEL neučinili, přičemž ostatní obžalovaní se na předmětném jednání, které ve svém důsledku umožnilo odpovědným zástupcům společnosti SETADIESEL krátit spotřební daň z minerálních olejů, vědomě spolupodíleli, konkrétně tak za období od února roku 2004 do 5. 9. 2006 společnost SETADIESEL prodala produkt obchodně označený jako ZEP, svým složením v podstatných parametrech odpovídající motorové naftě, nejméně: - od 18. 8. 2004 do 4. 9. 2006 společnosti ARTUCO-D Uhlir&ARLT GmbH., se sídlem Reitzerhainer Str. 31B, 09496 Marienberg, SRN, v množství celkem 15.658.750 litrů, - od 22. 3. 2004 do 25. 8. 2006 společnosti EKOTRADE-JL, s. r. o., se sídlem Lom, Loučná, S. K. Neumanna 70, IČO: 254 18 157, v množství celkem 19.521.628 litrů, - od 16. 12. 2005 do 22. 12. 2005 společnosti VICTORY s.r.o., se sídlem Dvůr Králové nad Labem, Palackého 88, IČO: 474 73 541 v množství celkem 121.281 litrů, přičemž Ing. Stanislav Kolev, Ladislav Mandík, Ing. Josef Podolka a Karel Wojtowicz, kteří jednali a rozhodovali za společnost SETADIESEL, přestože požádali o vydání zvláštního povolení na výrobu produktu obchodně označovaného ZEP, kód kombinované nomenklatury KN 27075090, jenž nebyl předmětem spotřební daně, a které obdrželi na základě rozhodnutí Celního ředitelství Ústí nad Labem, a to jednak „Zvláštní povolení na přijímání a užívání vybraných výrobků osvobozených od daně podle § 13 zák. č. 353/2003 Sb., o SpD ve znění pozdějších předpisů“ ze dne 12. 2. 2004 pod č. j. 1247/04-22/ZP1 udělené pro vybraný výrobek – plynový olejový rafinát KN 27101931, a jednak „Zvláštní povolení na přijímání a užívání vybraných výrobků osvobozených od daně podle § 13 zák. č. 353/2003 Sb., o SpD, ve znění pozdějších předpisů“ pod č. j. 9769/04-2001-25/ZP1 ze dne 6. 12. 2004 udělené pro vybrané výrobky – plynový olejový rafinát KN 27101931 a místo ZEP, jehož složení podle jejich návrhu ze dne 30. 1. 2004 měla tvořit směs alkylovaných aromatických (65 %) a nearomatických uhlovodíků (do 3 %), vyráběli v areálu společnosti Válcovny trub a. s., Chomutov v centrálním skladu hořlavin, nazývaném „Solňák“, jiný produkt, který svým chemickým složením v podstatných parametrech odpovídal motorové naftě, neboť podle zajištěných výrobních receptur byl ZEP, podle „hlavní receptury z ledna 2004“, vyráběn v poměru 85–97 % plynového olejového rafinátu (nearomatický uhlovodík - POR) a 3–15 % frakce C9 redestilovaná, frakce C9 kvalita B (RC9) a solventní nafty (aromatické uhlovodíky) a motorová nafta byla, dle „odborného vyjádření ke složkám motorové nafty ze dne 30. 8. 2004“, vyráběna v poměru 90–95 % složky POR a 5–10 % složky RC9 nebo solventní nafty, tedy od počátku vědomě a cíleně vyráběli produkt odpovídající svou podstatou a chemickým složením motorové naftě, ale k oklamání správce daně prodávaný pod označením ZEP v řetězci společností, v úmyslu přisvojit si neodvedenou spotřební daň, čímž došlo k porušení zvláštního povolení, neboť použili vybrané výrobky osvobozené od spotřební daně k jinému účelu, než na které se osvobození vztahovalo, a společně s dalšími obžalovanými Jiřím Uhlířem, Ing. Vasilem Legezou, Wolfgangem Schneiderem, Lutzem Kalbitzem, Tomášem Sahulkou, Jaroslavem Řežným, Martinem Raždíkem, Halimem Al-Azawi, René Svobodou, Ing. Jaroslavem Maškem, Liborem Vonáškem, Františkem Malcem a Ing. Jaroslavem Hamplem, se podíleli na distribuci tohoto minerálního oleje, jenž svým složením v podstatných parametrech odpovídal motorové naftě několikanásobným přeprodejem pod obchodním označením ZEP, až konečným prodejem, ovšem již pod názvem motorová nafta a za cenu tomu odpovídající, na čerpací stanice k pohonu motorových vozidel, to vše s vědomím, že se jedná o produkt, ze kterého nebyla odvedena spotřební daň, přičemž tento výrobně – obchodní proces probíhal v několika liniích nejen po České republice, ale i přes zahraničí,