3 Tdo 1030/2025 — Nejvyšší soud

3 Tdo 1030/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. h) tr.ř. Datum rozhodnutí:3. 12. 2025 Spisová značka:3 Tdo 1030/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:3.TDO.1030.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Zneužití pravomoci úřední osoby Policie České republiky Dokazování Dotčené předpisy:§ 329 odst. 1 tr. zákoníku § 12 odst. 2 tr. zákoníku § 2 odst. 5,6 tr. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:9. 2. 2026 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 3 Tdo 1030/2025-443 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 3. 12. 2025 o dovolání, které podali obviněný D. J. a obviněný P. K. proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 3. 7. 2025, sp. zn. 8 To 207/2025, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 91 T 156/2024, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání obviněných D. J. a P. K. odmítají. Odůvodnění: I. 1. Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 2. 4. 2025, sp. zn. 91 T 156/2024, byli obvinění D. J. a P. K. (dále též společně „dovolatelé“ nebo „obvinění“) uznáni vinnými přečinem zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, a to na podkladě skutkového stavu spočívajícího v tom, že jako příslušníci Policie ČR v souvislosti s plněním služebních povinností podle zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů, jako mobilní dvoučlenná hlídka při výkonu služby užívající služební motorové vozidlo tovární značky Škoda Octavia, registrační značky XY, s volacím znakem XY, dne 17. 5. 2023 celkem dvakrát zasahovali v čase 01:25 hod. a 05:30 hod. na základě oznámení osob K. P., nar. XY, a B. V., nar. XY, o narušování občanského soužití osobou P. D., nar. XY, na ulici XY v Brně, kam byli vysláni operátorem Integrovaného operačního střediska Krajského ředitelství policie Jihomoravského kraje k odstranění protiprávního stavu, přičemž v čase 01:40 hod. jednání P. D. spočívající v narušování občanského soužití – rušení nočního klidu, výkřiky na ulici, házení kamenů do oken, vyřešili domluvou, a následně v čase 05:37 hod. přijeli na ulici XY k opětovnému zákroku proti P. D., který v narušování občanského soužití pokračoval; přičemž P. D. již z ulice XY odešel a policejní hlídka složená z obžalovaných J. a K. objevila P. D. v prostorách čerpací stanice MOL, Česká republika, na ulici XY v Brně, kdy P. D. se v této době na uvedeném místě nedopouštěl žádného protiprávního jednání ve vztahu k osobám, majetku a veřejnému pořádku, po dobu kontaktu s příslušníky Policie ČR dával zřetelně najevo, mimo jiné zvednutím obou rukou v loktech (obecně známé gesto vzdávám se), že nemá v úmyslu klást policii jakýkoliv odpor, D. J. a P. K. v rozporu se základní povinností příslušníka bezpečnostního sboru zakotvené v § 45 odst. 1 písm. a) zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, ve znění pozdějších předpisů, spočívající v dodržování služební kázně, v rozporu se základními povinnosti příslušníka Policie ČR uvedenými v § 9 zákona o Policii České republiky, č. 273/2008 Sb., spočívající v dodržování pravidel zdvořilosti, v rozporu s § 11 písm. a) zákona o Policii České republiky, spočívající v dodržování zásady přiměřenosti a zdrženlivosti, a následně v naprostém rozporu s podmínkami pro použití donucovacích prostředků stanovených v § 53 odst. 1 zákona o Policii České republiky, a bez zákonného důvodu k zajištění osoby P. D. ve smyslu § 26 odst. 1 zákona o Policii České republiky, v rozporu s obecnými podmínkami omezení osobní svobody uvedenými v § 24 odst. 1 zákona o Policii České republiky, spočívajícími v zákazu osobu omezenou na osobní svobodě podrobit ponižujícímu zacházení a jednání nerespektujícímu lidskou důstojnost, společným jednáním po předchozí domluvě poškozeného P. D. za použití fyzického násilí donutili k nástupu do služebního vozidla tak, že obžalovaný J. za použití hmatů, chmatů a nejméně čtyř úderů natlačil P. D. na pravé zadní sedadlo vozidla za aktivní součinnosti obžalovaného K. spočívající v taktickém zajišťování bezpečnosti obžalovaného J., ve střežení poškozeného, v otevření dveří služebního vozidla, jakož i v uvolnění prostoru zadních sedadel, na které byl posléze P. D. natlačen obžalovaným J., obžalovaný K. se posadil na zadní sedadlo do vozidla vedle P. D. a obžalovaný J. na místo řidiče a vezli P. D. služebním vozidlem za užití modrých výstražných světel po dobu 8 minut a 53 sekund do 11,9 km vzdáleného katastrálního území obce XY, okres XY, během jízdy z čerpací stanice MOL do katastrálního území XY, poté, co poškozený P. D. verbálně vyjadřoval nesouhlas s postupem příslušníků Policie České republiky, mu obžalovaný J. opakovaně vyhrožoval usmrcením slovy: „drž hubu, já tě klidně zabiju, mně je to jedno“; následně v místě křížení polních cest u posedu (zeměpisná šířka: XY, zeměpisná délka: XY) P. D. vysadili a odjeli pryč, přičemž o tomto zákroku nesepsali žádný služební záznam o použití donucovacích prostředků, o eskortě nebo zajištění osoby, o použití donucovacích prostředků nevyrozuměli svého nadřízeného, a naopak uvedli na přímý telefonický dotaz operátora IS PČR nepravdivé údaje, že poškozený se na místě, na které byli vysláni, nenacházel a že ho neobjevili ani po kontrole okolí, tímto bezdůvodným protiprávním jednáním poškozenému P. D. způsobili újmu spočívající v potlačení základních práv a svobod ve smyslu čl. 7, čl. 8 odst. 1, odst. 2, čl. 10 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, čl. 3, čl. 5 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, kdy nerespektovali právo na soukromí, bezpečnost, svobodu osoby a volný pohyb, na ochraně lidské důstojnosti a zamezení ponižujícímu zacházení. 2. Za to byl obviněný D. J. odsouzen podle § 329 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 26 (dvaceti šesti) měsíců, který mu byl podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 3 (tří) roků. 3. Za to byl obviněný P. K. odsouzen podle § 329 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 20 (dvaceti) měsíců, který mu byl podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 3 (tří) roků. 4. Proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 2. 4. 2025, sp. zn. 91 T 156/2024, podali obvinění společné odvolání směřující do všech výroků napadeného rozsudku. 5. O podaném odvolání rozhodl Krajský soud v Brně usnesením ze dne 3. 7. 2025, sp. zn. 8 To 207/2025, a to tak, že podle § 256 tr. ř. odvolání obviněných zamítl. II. 6. Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 3. 7. 2025, sp. zn. 8 To 207/2025, podali obvinění prostřednictvím svého obhájce společné dovolání (č. l. 591, 596–598 spisu), v rámci něhož uplatnili „dovolací důvod dle ust. § 265b odst. 1 písm. h tr. ř., jelikož výrok usnesení spočívá na nesprávném právním posouzení, a to ve formě extrémního nesouladu mezi skutkovými zjištěními, skutečnostmi vyplývajícími z provedených důkazů a hmotněprávním posouzením.“ Dovolatelé s odvoláním na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 2022, sp. zn. 7 Tdo 467/2022, uvedli, že „prostřednictvím dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) r. ř. [bývalého písm. g) tr. ř.] se obecně nelze domáhat přezkoumávání skutkových zjištění, na nichž je založeno napadené rozhodnutí“… … „v případech existence vad důkazního řízení mezi něž patří stav extrémního nesouladu mezi skutkovým zjištěním a skutečnostmi, které z provedených důkazů vyplývají, a tedy v konečném důsledku hmotněprávním posouzení“. 7. Obvinění v podaném dovolání předeslali, že v projednávané věci nebylo prokázáno, že se stal skutek, pro který byli uznání vinnými, neboť se jedná o střet dvou verzí skutkového děje. Na straně jedné dovolatelů a na straně druhé poškozeného, o jehož věrohodnosti lze úspěšně pochybovat. Napadené usnesení odvolacího soudu je podle nich v rozporu se základními zásadami trestního řízení, a to jak zásadou zjištění skutkového stavu bez důvodných pochybností podle § 2 odst. 5 tr. ř. a zásadou pečlivého uvážení všech okolností případu podle § 2 odst. 6 tr. ř. Stejně tak bylo zasaženo do práva obviněného podle čl. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny. 8. Obvinění se v proběhlém řízení hájili tím, že k použití donucovacích prostředků měli legitimní důvod, neboť poškozený byl opakovaně přistižen při protiprávním jednání, přes výzvy se vracel na místo činu, kde poškozoval majetek a nebezpečně utíkal přes frekventovanou čtyřproudou komunikaci. Cestou na Obvodní oddělení policie XY je poškozený přemluvil, aby upustili od oficiálního řešení a popovezli jej na jeho žádost za město, což