3 Tdo 1048/2024 — Nejvyšší soud

3 Tdo 1048/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. h) tr.ř. Datum rozhodnutí:12. 2. 2025 Spisová značka:3 Tdo 1048/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:3.TDO.1048.2024.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Zpronevěra Dotčené předpisy:§ 206 odst. 1 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:11. 3. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 3 Tdo 1048/2024-1364 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 12. 2. 2025 o dovolání, které podal obviněný P. F., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 6. 8. 2024, č. j. 9 To 234/2024-1314, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 64 T 2/2023,  takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného P. F. odmítá. Odůvodnění:   I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 14. 5. 2024, č. j. 64 T 2/2023-1278, byl obviněný P. F. (dále jen „obviněný“ nebo „dovolatel“) shledán vinným jednak přečinem neoprávněného přístupu k počítačovému systému a nosiči informací podle § 230 odst. 1, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku a zločinu podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku (skutek pod bodem I.), jednak přečinem neoprávněného přístupu k počítačovému systému a nosiči informací podle § 230 odst. 1 tr. zákoníku a zločinu podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku (skutek pod bodem II.) a jednak přečinem zpronevěry podle § 206 odst. 1, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku (skutek pod bodem III.), kterým se dopustil zkráceně řečeno tím, že I. v blíže nezjištěných časech v období od cca 00:00 hodin dne 17. 1. 2020 do 23:59 hodin dne 15. 8. 2020 v místě jeho tehdejšího bydliště na adrese XY, na základě znalosti přístupových údajů k elektronickému bankovnictví k bankovnímu účtu číslo XY vedenému u České spořitelny, a.s., IČO 45244782, jehož majitelkou byla S. F., narozená XY, zemřelá XY, a na kterém měli manželé S. F., narozená XY , a K. F., narozený XY, zemřelý XY, uloženy společné finanční prostředky, a přístupu k telefonu K. F., narozeného XY, zemřelého XY, ačkoliv k tomuto neměl dispoziční právo, opakovaně bez jejich vědomí a souhlasu zadával tyto údaje do internetového bankovnictví a na uvedeném telefonu potvrzoval ověření oprávněnosti provádět tyto kroky, v důsledku čehož banka, majíc za to, že pokyny zadala oprávněná osoba, realizovala obviněným zadané pokyny k platebním transakcím specifikovaným ve výroku rozsudku soudu prvního stupně, čímž se obviněný obohatil o částku ve výši 1 892 000 Kč, II. v blíže nezjištěné době v období od cca 00:00 hodin dne 2. 10. 2021 do 23:59 hodin dne 16. 11. 2021 v místě jeho tehdejšího bydliště na adrese XY, na základě znalosti přístupových údajů k elektronickému bankovnictví k bankovnímu účtu číslo XY vedenému u České spořitelny, a.s., IČO 45244782, jehož majitelkou byla S. F., narozená XY, zemřelá XY, a na kterém měli manželé S. F., narozená XY, a K. F., narozený XY, zemřelý XY, uloženy společné finanční prostředky, a přístupu k telefonu K. F., narozeného XY, zemřelého XY, ačkoliv k tomuto neměl dispoziční právo, opakovaně bez jejich vědomí a souhlasu zadával tyto údaje do internetového bankovnictví a na uvedeném telefonu potvrzoval ověření oprávněnosti provádět tyto kroky, čímž přistoupil k uvedenému bankovnímu účtu a následně zadal celkem 3 pokyny k transakcím, v důsledku čehož banka, majíc za to, že pokyny zadala oprávněná osoba, tyto zrealizovala, jak je blíže rozvedeno ve výroku tohoto rozsudku a obviněný se tímto způsobem obohatil o částku ve výši 130 500 Kč. III. dne 7. 10. 2021 v blíže nezjištěné době požádal na Okresní správě sociálního zabezpečení, pobočka Mělník, jakožto zákonný zástupce své dcery poškozené AAAAA (pseudonym) o výplatu sirotčího důchodu za období ode dne 30. 12. 2019 do dne 11. 1. 2021 ve výši 120 410 Kč, který byl poškozené přiznán na základě úmrtí její matky M. K., zemřelé XY, a dávku si nechal vyplatit v jednorázové platbě na svůj bankovní účet číslo XY, přičemž skutečnost, že k výplatě skutečně došlo, poškozené zamlčel, nárok na sirotčí důchod prezentoval jako zamítnutý, přičemž při řádné správě jmění poškozené činil zůstatek z těchto vyplacených finančních prostředků částku ve výši 55 198 Kč, avšak obžalovaný poškozené AAAAA po nabytí její svéprávnosti tyto finanční prostředky neodevzdal. 2. Za to byl podle § 209 odst. 4 tr. zákoníku ve spojení s § 43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 3 (tří) let, jehož výkon mu byl v souladu s § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu 5 (pěti) let. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. mu byla uložena povinnost do tří dnů od nabytí právní moci odsuzujícího rozsudku nahradit poškozené AAAAA škodu ve výši 55 198 Kč. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. byla poškozená se zbytkem svého nároku odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních. 3. Proti shora uvedenému rozsudku nalézacího soudu ve všech jeho výrocích podal obviněný odvolání, o němž rozhodl Městský soud v Praze usnesením ze dne 6. 8. 2024, č. j. 9 To 234/2024-1314, tak, že jej podle § 256 tr. ř. zamítl. II. Dovolání a vyjádření k němu 4. Shora uvedené usnesení odvolacího soudu v celém rozsahu napadl obviněný dovoláním, které opřel o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Z dovolací argumentace vyplývá, že tento svůj mimořádný opravný prostředek obviněný zaměřil do výroku o vině skutkem pod bodem III. 5. Vlastní dovolací námitky pak rozřadil do jednotlivých okruhů, z nichž první brojil proti naplnění, respektive nenaplnění, skutkové podstaty trestného činu zpronevěry. Poukázal na účel sirotčího důchodu jako prostředku sloužícího ke krytí ztráty příjmu z důvodu úmrtí živitele. Obviněný jakožto otec poškozené plnil své povinnosti vyplývající z rodičovské odpovědnosti vůči ní a zajišťoval jí obydlí, stravu, kapesné a terapeutická sezení. Tím, že tyto finanční prostředky použil k zajištění její výživy, nemohlo na jeho straně dojít k obohacení, neboť přímým beneficientem byla právě poškozená. To nevylučuje ani ta skutečnost, že si poškozená některé výdaje hradila sama, což je u osob v jejím věku běžné (oblečení, kosmetika či donáškové jídlo). 6. Dále obviněný vznesl výhrady vůči nesprávnému výpočtu částky obohacení, neboť soud prvního stupně vycházel z výše výživného, kterou sám stanovil mimo běžnou rozhodovací praxi soudů i tabulky výpočtu výživného Ministerstva spravedlnosti. Nadto nezohlednil osobní majetkové a výdělkové poměry obviněného, neboť jím stanovená částka výživného činila 34 % čistého příjmu dovolatele. V návaznosti na nesprávně zjištěnou a nedostatečně odůvodněnou výši výživného, byla nesprávně určena i výše obohacení. Pokud by byla vyživovací povinnost stanovena přiměřeně, tak mohla teoreticky činit částku 79 200 Kč za rok 2022, což by se v součtu se sirotčím důchodem rovnalo částce vynaložené na potřeby poškozené. 7. V rámci dalšího okruhu námitek vyčetl především soudu prvního stupně, že nezohlednil další náklady poškozené, které hradil i po nabytí její zletilosti, kdy k ní již neměl vyživovací povinnost, zejména pak připomněl nájemné ve společném bytě. Sama poškozená při svém výslechu zmínila, že toto chtěla zaplatit zpětně ze svého sirotčího důchodu. 8. Dovolatel označil celé trestní stíhání za předčasné, neboť bylo zahájeno před uplynutím doby 6 měsíců od nabytí zletilosti poškozené, kterou mu § 902 zákona 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“) poskytuje. Obviněný odmítl interpretaci tohoto ustanovení přijatou soudem prvního i druhého stupně, tedy, že povinnost předat majetek nastala okamžikem nabytí zletilosti a lhůta 6 měsíců je poskytnuta toliko k vyúčtování správy majetku. Takovou dvoufázovitost totiž zákon nezmiňuje a byla by i nelogická, neboť pokud by byl předán majetek před vyúčtováním, poškozená by mohla obdržet více či naopak méně, než jí náleží. Tím, že trestní stíhání bylo zahájeno před uplynutím lhůty pro vyúčtování, a tedy i předání majetku, bylo zahájeno předčasně v době, kdy obviněný ještě nebyl v prodlení. 9. Další námitkou, kterou obviněný vznesl, byl požadavek na aplikaci zásady subsidiarity trestní represe. Skutek žalovaný pod bodem III. je totiž ryze soukromoprávním sporem o vyživovací povinnost a správu majetku nezletilého dítěte. Připomněl, že podle akademické i rozhodovací praxe je trestní právo až krajním prostředkem nápravy ve vztahu k ostatní deliktní úpravě a je možno jej využít pouze tam, kde jiné prostředky k ochraně společnosti nepostačují. Mimotrestní prostředky tudíž mají mít přednost i v nyní posuzovaném případě. 10. Posledním okruhem námitek byly ty směřující vůči nenaplnění znaků