3 Tdo 1085/2008 — Nejvyšší soud

3 Tdo 1085/2008 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:5. 11. 2008 Spisová značka:3 Tdo 1085/2008 ECLI:ECLI:CZ:NS:2008:3.TDO.1085.2008.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Dotčené předpisy:§ 219 písm. a, b) tr. zák. Kategorie rozhodnutí: Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 3 Tdo 1085/2008 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 5. listopadu 2008 o dovolání podaném obviněným J. L., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 30. 1. 2008, sp. zn. 8 To 10/2008, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 1 T 31/2007, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. f) tr. ř. se dovolání o d m í t á. O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 21. 11. 2007, sp. zn. 1 T 31/2007, byl obviněný J. L. uznán vinným dvojnásobným pokusem trestného činu ublížení na zdraví podle § 8 odst. 1 tr. zák. k § 222 odst. 1 tr. zák. na tom skutkovém základě, že „dne 1. 8. 2007 kolem 15.00 hod. ve svém bydlišti v P., část P., okr. J. H., fyzicky napadl sekerou o délce 680 milimetrů a váze 1 835 gramů svou snachu M. L., sekerou ji udeřil nejprve do hrudníku a poté ji sekl do zad, čímž jí způsobil hlubší příčnou oděrku nad pravým prsem délky 6 centimetrů s krevním výronem v okolí a zhmoždění pravé plíce a příčnou sečnou ránu délky přibližně 7 centimetrů na zádech ve střední čáře ve výši druhého a třetího hrudního obratle, pronikající podkožím a svalovinou do hloubky přibližně 7 centimetrů, přetínající výběžek třetího hrudního obratle a odtínající část levého meziobratlového kloubu, přičemž životně důležité orgány zasaženy nebyly, bez poskytnutí pomoci však hrozilo vykrvácení během desítek minut až několika hodin, a poté sekerou zaútočil na svého syna O. L., útokem směřujícím proti hlavě či ramenům O. L., k jehož zranění nedošlo, neboť jmenovaný útok J. L. odvrátil a sekeru mu z rukou vytrhl, přičemž hrozilo i nebezpečí vzniku těžkého zranění spočívajícího ve vpáčené zlomenině klenby lební s poškozením mozku“. Za to byl podle § 222 odst. 1 tr. zák. a § 35 odst. 1 tr. zák. odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání pěti let. Pro výkon trestu byl podle § 39a odst. 3 tr. zák.. zařazen do věznice s dozorem. Výrokem podle § 72 odst. 2 písm. a), odst. 4 tr. zák. mu soud zároveň uložil ochranné psychiatrické léčení v ústavní formě. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost uhradit poškozené M. L. škodu ve výši 9.500,- Kč a N. Č. B., a. s., škodu ve výši 20.906,- Kč. O odvoláních obviněného a státního zástupce (v neprospěch obviněného) proti předmětnému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 30. 1. 2008, sp. zn. 8 To 10/2008, jímž z podnětu odvolání státního zástupce podle § 258 odst. 1 písm. d) tr. ř. napadený rozsudek zrušil. Podle § 259 odst. 3 tr. ř. sám znovu rozhodl tak, že obviněného uznal vinným pokusem trestného činu vraždy podle § 8 odst. 1 tr. zák. k § 219 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zák., přičemž skutek formuloval tak, že obviněný „dne 1. 8. 2007 kolem 15.00 hodin ve svém bydlišti v P., část P., okr. J. H., v úmyslu usmrtit napadl sekerou o délce 680 milimetrů a váze 1 835 gramů svou snachu M. L., sekerou ji udeřil nejprve do hrudníku a poté ji sekl do zad, čímž jí způsobil hlubší příčnou oděrku nad pravým prsem délky 6 centimetrů s krevním výronem v okolí a zhmoždění pravé plíce a příčnou sečnou ránu délky přibližně 7 centimetrů na zádech ve střední čáře ve výši druhého a třetího hrudního obratle, pronikající podkožím a svalovinou do hloubky přibližně 7 centimetrů, přetínající výběžek třetího hrudního obratle a odtínající část levého meziobratlového kloubu, a poté sekerou zaútočil proti hlavě a ramenům svého syna O. L., k jehož zranění nedošlo, neboť jmenovaný tento útok odvrátil a sekeru mu z rukou vytrhl“. Podle § 219 odst. 2 tr. zák. za použití § 32 odst. 2 tr. zák. a § 72 odst. 2 písm. a), odst. 4 tr. zák. mu uložil trest odnětí svobody v trvání osmi let, pro jehož výkon jej podle § 39a odst. 3 tr. zák. zařadil do věznice s ostrahou, za současného uložení ochranného psychiatrického léčení v ústavní formě. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost nahradit poškozené M. L. škodu ve výši 9.500,- Kč a poškozené N. Č. B., a. s., škodu ve výši 20.906,- Kč. Výrokem podle § 256 tr. ř. odvolání obviněného jako nedůvodné zamítl. Rozsudek odvolacího soudu nabyl právní moci dne 30.1.2008 (§ 139 odst. 1 písm. a/ tr. ř. ). Proti shora citovanému rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný J. L. následně dovolání, přičemž uplatněnými dovolacími důvody byly důvody uvedené v ustanoveních § 265b odst. 1 písm. g), k) a l) tr. ř. V odůvodnění podaného mimořádného opravného prostředku dovolatel především namítl, že odvolací soud nesprávně kvalifikoval jeho jednání jako pokus trestného činu vraždy podle § 8 odst. 1 tr. zák. k § 219 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zák., ačkoliv spáchaný skutek je toliko pokusem trestného činu ublížení na zdraví podle § 8 odst. 1 tr. zák. k § 222 odst. 1 tr. zák. V uvedené souvislosti pak poukázal na to, že právní závěry odvolacího soudu odporují rozhodovací praxi i judikatuře jak Nejvyššího, tak Ústavního soudu týkající se subjektivní stránky trestného činu vraždy. Na úmysl pachatele tento trestný čin spáchat lze usuzovat zejména z okolností, za nichž k útoku pachatele došlo, jakým motivem byl veden, jak byl útok proveden, jakého nástroje bylo použito, zda pachatel útočil proti takové části těla, kde jsou uloženy orgány důležité pro život, atd. Teprve při náležitém objasnění těchto okolností je možno dospět ke spolehlivému závěru, zda úmysl pachatele směřoval ke spáchání vraždy, a to alespoň nepřímo. Dovolatel zároveň provedl vlastní rozbor důkazů provedených ve věci a na tomto základě dospěl k závěru, že údery sekerou vedl takovým způsobem, že by poškozenou nemohl usmrtit. Navíc trpí a v době spáchání činu trpěl duševní poruchou, v důsledku které byly jeho ovládací schopnosti sníženy podstatnou měrou. Z toho lze podle dovolatele dovodit, že v době útoku na poškozenou nemohl vědět, že ji může smrtelně poranit, a už vůbec nemohl být s tímto následkem srozuměn. Dovolatel zároveň odmítá, že by v inkriminovanou dobu jakkoliv napadl svého syna. Hodnověrnost jeho výpovědi jako svědka měla být hodnocena s přihlédnutím k existenci vzájemných sporů a k synově zaujatosti vůči dovolateli. Dovolatel byl tedy neprávem uznán vinným pokusem trestného činu vraždy na dvou osobách. Další závažné pochybení odvolacího soudu spatřoval dovolatel v jeho procesním postupu. Podle názoru dovolatele nemohl odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně zrušit a znovu rozhodnout, aniž by sám provedl jakýkoliv důkaz. Tím by totiž porušil jednak zásadu ústnosti a jednak zásadu bezprostřednosti řízení (§ 2 odst. 11 tr. ř.). S odkazem na právní nauku a platnou judikaturu dovolatel připomněl, že pokud považuje odvolací soud rozsah dokazování za úplný, ale provedené důkazy sám hodnotí jinak než soud prvního stupně, nemůže rozhodovat rozsudkem bez toho, že by důkazy předtím zopakoval v odvolacím řízení. V daném případě však odvolací soud tímto způsobem nepostupoval. V další části dovolání obviněný poukázal na výši uloženého trestu, který je podle jeho přesvědčení příliš přísný a nevystihuje okolnosti činu ani jeho duševní onemocnění, v důsledku něhož byla dovolatelova schopnost ovládat své jednání podstatně snížena. Soudy obou stupňů přitom nevzaly v úvahu, že v jeho případě by funkci a účel trestu (§ 23 tr. zák.) mohlo nahradit vhodné ochranné léčení. Dovolatel soudům zároveň vytkl, že při ukládání trestu pod dolní hranici zákonné sazby v plném rozsahu nevyužily ustanovení § 32 odst. 2 tr. zák. či ustanovení § 25 tr. zák. umožňující upustit od potrestání pachatele, který spáchal trestný čin ve stavu zmenšené příčetnosti. Soudy podle něj nezohlednily ani ustanovení § 40 odst. 2 tr. zák., které umožňuje snížit trest odnětí svobody pod dolní hranici trestní sazby za pokus trestného činu. Dovolatel poukázal rovněž na to, že výrok napadeného rozsudku týkající se uložení ochranného psychiatrického léčení je přinejmenším neúplný. Takový výrok byl obsažen v rozsudku soudu prvního stupně, který byl odvolacím soudem zrušen a v novém rozhodnutí ve věci je pouze zmiňován, aniž by toto ochranné léčení bylo skutečně výslovně uloženo. Vzhledem ke všem výše uvedeným důvodům obviněný v závěru dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky napadený rozsudek odvolacího soudu i rozsudek soudu prvního stupně podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil v celém rozsahu a aby podle ustanovení § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal so