3 Tdo 1089/2021 — Nejvyšší soud

3 Tdo 1089/2021 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. Datum rozhodnutí:27. 10. 2021 Spisová značka:3 Tdo 1089/2021 ECLI:ECLI:CZ:NS:2021:3.TDO.1089.2021.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Dokazování Dotčené předpisy:§ 2 odst. 5,6 tr. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:15. 2. 2022 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 3 Tdo 1089/2021-1298 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 27. 10. 2021 o dovolání, které podal obviněný A. R., nar. XY, bytem XY, XY, proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 19. 5. 2021, sp. zn. 12 To 45/2021, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Trutnově pod sp. zn. 3 T 119/2019, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. b) trestního řádu se dovolání obviněného odmítá. Odůvodnění: Rozsudkem Okresního soudu v Trutnově ze dne 11. 1. 2021, sp. zn. 3 T 119/2019, byl obviněný A. R. uznán vinným ad 1) trestným činem vydírání podle § 235 odst. 1 trestního zákona č. 140/1961 Sb., ad 2) přečinem znásilnění podle § 185 odst. 1 trestního zákoníku č. 40/2009 Sb., ad 3) zločinem týrání osoby žijící ve společném obydlí podle § 199 odst. 1, 2 písm. b), d) trestního zákoníku č. 40/2009 Sb., ad 4) přečinem nebezpečného vyhrožování podle § 353 odst. 1 trestního zákoníku č. 40/2009 Sb., ad 5) zvlášť závažným zločinem těžkého ublížení na zdraví podle § 145 odst. 1 trestního zákoníku č. 40/2009 Sb. Za to byl odsouzen podle § 145 odst. 1 trestního zákoníku za použití § 43 odst. 1 trestního zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody na dobu tří roků, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) trestního zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 70 odst. 2 písm. a) trestního zákoníku mu byl dále uložen trest propadnutí věci, a to mobilního telefonu zn. Xiaomi Redmi 5A. O odvolání obviněného proti uvedenému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 19. 5. 2021, sp. zn. 12 To 45/2021, jímž napadený rozsudek podle § 258 odst. 1 písm. d), f), odst. 2 trestního řádu zrušil ve výroku o vině ad 1), ad 2), ve výroku o trestu a ve výroku o náhradě škody a nemajetkové újmy ohledně poškozených A. R. a T. R. a podle § 259 odst. 3 trestního řádu nově rozhodl tak, že obviněného shledal vinným ad 1) trestným činem vydírání podle § 235 odst. 1 trestního zákona č. 140/1961 Sb., ad 2) přečinem znásilnění podle § 185 odst. 1 trestního zákoníku. Za tyto trestné činy, zločin týrání osoby žijící ve společném obydlí podle § 199 odst. 2 písm. b), d) trestního zákoníku č. 40/2009 Sb. (ad 3), přečin nebezpečného vyhrožování podle § 353 odst. 1 trestního zákoníku č. 40/2009 Sb. (ad 4) a zvlášť závažný zločin těžkého ublížení na zdraví podle § 145 odst. 1 trestního zákoníku č. 40/2009 Sb. (ad 5), ohledně nichž zůstal napadený rozsudek ve výroku o vině nezměněn, jej podle § 145 odst. 1 trestního zákoníku za použití § 43 odst. 1 trestního zákoníku odsoudil k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří let, pro jehož výkon jej podle § 56 odst. 2 písm. a) trestního zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Dále obviněného podle § 70 odst. 2 písm. a) trestního zákoníku odsoudil k trestu propadnutí věci, a to mobilního telefonu zn. Xiaomi Redmi 5A. Podle § 228 odst. 1 trestního řádu obviněnému stanovil povinnost zaplatit na náhradě nemajetkové újmy poškozené A. R. částku 995.042 Kč a poškozenému T. R. částku 474.341 Kč. Podle § 229 odst. 1 trestního řádu poškozenou A. R. a T. R. odkázal svými nároky na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Shora citované rozhodnutí odvolacího soudu napadl obviněný dovoláním, v němž uplatnil důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) trestního řádu. Namítl, že byl porušen § 2 odst. 5 trestního řádu, zásada presumpce neviny a zásada in dubio pro reo. Namítl také extrémní nesoulad závěrů soudů obou stupňů se skutkovými zjištěními. Obviněný se domnívá, že jeho obhajoba nebyla vyvrácena tak, aby bylo možno dospět k závěru o jeho vině. Soudy podle jeho mínění vycházely z výpovědí poškozených, které v mnoha ohledech nebyly podpořeny dalšími důkazy. Beze zbytku bylo uvěřeno výpovědím poškozených, které ve srovnání s jinými provedenými důkazy (zejména v případě výpovědí poškozené A. R.) vykazovaly zásadní odlišnosti. Je třeba mít důvodné pochybnosti o jejich věrohodnosti. Výpověď poškozené se v několika podstatných bodech rozcházela s výpověďmi jiných svědků a vykazovala vnitřní rozpory. Soudy pominuly důkazy svědčící ve prospěch obviněného a vycházely ze skutečností, které nemají oporu v provedeném dokazování. Řada jednotlivých skutků, které byly podřazeny pod právní kvalifikaci týrání osoby žijící ve společné domácnosti, nebyla obviněnému vůbec prokázána a ani k nim nebylo vedeno žádné dokazování. K tomu namítl, že nebyl proveden důkaz výpisy z bankovních účtů, které by vyvrátily tvrzení poškozené, že ji obviněný omezoval na svobodě a v přístupu k finančním prostředkům. Výpovědi svědků L. V., P. F., D. F., a Z. F. potvrzují tvrzení obviněného a vyvrací tvrzení poškozené, že nikdy hádky a konflikty nezačínala. Soudy nesprávně vycházely z výpovědi svědka L. V., kterou učinil před policejním orgánem. Z výpovědi svědkyně P. F. vyplynulo, že se poškozená chovala k obviněnému hrubě, hádky mezi nimi byly vzájemné a byla to poškozená, kdo tyto hádky vyvolával. Dále označil tvrzení, že vyžadoval po poškozené neustále úklid, vaření a jiné domácí práce, že jí měl nadávat a že měl vyžadovat, aby poškozená chodila z práce dříve než on, za neprokázané. Popřel, že by poškozené podával alkohol či jiné omamné látky a následně ji zneužil. K tomu obviněný navrhoval důkaz zdravotnickou dokumentací. Dále namítl, že pořizování videozáznamů se sexuálním zneužíváním poškozené nebylo vůbec předmětem dokazování a soudy obou stupňů se spokojily výhradně s tvrzením poškozené. Svědeckou výpovědí E. S. bylo potvrzeno, že se nemohlo jednat o jeho kameru, kterou měly být nahrávky pořízeny. U první pořízené nahrávky poškozená podstatně změnila svou výpověď. Poškozená navíc byla v okamžiku pořízení této nahrávky při vědomí a muselo jí tak být zřejmé, že je nahrávka pořizována. Obviněný na žádné nahrávce nebyl ztotožněn a odmítl tvrzení, že by tyto nahrávky pořizoval nebo o nich jen věděl. K tomu dodal, že je nejasné, jak mohla poškozená určit dobu, z které nahrávky pocházejí. Okolnosti nálezu videonahrávek označil za pochybné, neboť v prostorách, kde měl být údajně nalezen trezor s nahrávkou, se žádný trezor nenacházel. Z jednání poškozené je navíc patrná motivace obviněnému co nejvíce uškodit, což prokázala i tím, že ho nechala bez zjevného důvodu opakovaně sledovat policií. Poškozené byly při výpovědi před nalézacím soudem ze strany obžaloby kladeny explicitně návodné otázky, což je v trestním řízení zcela nepřípustné. Ohledně namítaného vyhrožování svědkyni S. Č. měla být stěžejním důkazem audionahrávka, z níž však žádné takové skutečnosti nevyplývají. Obviněný dále odmítl, že by najížděl automobilem na poškozeného T. R. v úmyslu jej zranit. Sice ho chtěl vyhledat, aby s ním projednal majetkové záležitosti, nemohl ale předpokládat, že jej potká před domem a poškozený z toho bude rozrušen. Proto mohl subjektivně vnímat, že na něj obviněný najíždí, ačkoli obviněný tento úmysl neměl. Incident se odehrál v pozdních večerních hodinách a pro svědkyni S. Č., která viděla tuto situaci z větší vzdálenosti, nemohla být situace zcela přehledná. Obviněný uvedl, že prostředek, kterým poškozeného vyhledával, je služba, kterou běžně poskytuje mobilní operátor a slouží k lokalizaci telefonu. Tvrdil, že jeho vina nebyla u žádného z posuzovaných skutků bez pochybností prokázána, a to ani po opakovaném dokazování. Pokud v neprospěch obviněného v jednotlivých skutcích svědčil pouze jediný důkaz, nebylo možné dospět k závěru o jeho vině. Dále namítl, že žádný z jím navrhovaných důkazů nebyl proveden. V závěru svého dovolání konstatoval, že trestní řízení pro něj představuje dlouhodobou a stupňující se psychickou zátěž a požádal Nejvyšší soud, aby odložil vykonatelnost rozsudků soudů obou stupňů. Z uvedených důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud odložil vykonatelnost rozsudků soudů obou stupňů, tj. rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové sp. zn. 12 To 45/2021, a rozsudku Okresního soudu v Trutnově sp. zn. 3 T 119/2019, a to do okamžiku rozhodnutí Nejvyššího soudu o dovolání samotném, a dále, aby Nejvyšší soud zrušil napadená rozhodnutí soudů obou stupňů, tj. rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové sp. zn. 12 To 45/2021, a rozsudku Okresního soudu v Trutnově sp. zn. 3 T 119/2019, a tomuto soudu vrátil věc k novému projednání. Opis dovolání obviněného byl soudem prvního stupn