3 Tdo 1089/2025 — Nejvyšší soud

3 Tdo 1089/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. m) tr.ř. Datum rozhodnutí:17. 12. 2025 Spisová značka:3 Tdo 1089/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:3.TDO.1089.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Prohlášení viny Dotčené předpisy:§ 206c tr. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:20. 2. 2026 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 3 Tdo 1089/2025-368 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 17. 12. 2025 o dovolání, které podal obviněný P. G. proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 9. 6. 2025, sp. zn. 6 To 104/2025, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 3 T 139/2024, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. b) trestního řádu se dovolání obviněného P. G. odmítá. Odůvodnění: I. 1. Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 13. 2. 2025, sp. zn. 3 T 139/2024, byl P. G. (dále jen „obviněný“ či „dovolatel“) uznán vinným přečinem podvodu podle § 209 odst. 1 tr. zákoníku, přečinem neoprávněného přístupu k počítačovému systému a neoprávněného zásahu do počítačového systému nebo nosiče informací podle § 230 odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku a zločinem neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle § 234 odst. 3 alinea první tr. zákoníku, a to na podkladě skutkového stavu spočívajícího v tom, že dne 19. 8. 2023 v brzkých nočních hodinách na přesně nezjištěném místě získal do svého držení přesně nezjištěným způsobem bez přivolení a vědomí poškozeného O. K., narozeného XY, tomuto náležející a jemu krátce předtím odcizený mobilní telefon zn. Xiaomi Redmi 9A se 2 SIM kartami v hodnotě 1.690 Kč, načež s použitím v tomto přístroji nainstalované aplikace se bez jakéhokoliv oprávnění přihlásil jménem uvedeného majitele s využitím hesla, jež bylo uloženo v souboru v daném mobilu, k jeho bankovnímu účtu č. XY vedenému u České spořitelny, a.s., který tím ovládal, a takto nedovoleně zadal tentýž den od 5:30 hod. do 5:50 hod. v blízkosti železniční stanice XY 3 elektronické platební příkazy k úhradě částek 500 Kč, 2.000 Kč a 8.000 Kč z tohoto konta na bankovní účet č. XY vedený u MONETA Money Bank, a.s. a patřící D. K., narozenému XY, nemajícímu povědomí o protiprávnosti jeho počínání, s nímž se o chvíli dříve domluvil na tom, že po provedení těchto plateb tento s využitím své platební karty částečně vybere finanční hotovost odpovídající shora specifikovaným sumám z bankomatu a částečně za ně nakoupí pro něj zboží, což jmenovaný skutečně učinil, když uvedeného dne v čase od 5:40 hod. do 5:55 hod. v XY na ulici XY v prodejně čerpací stanice pohonných hmot Shell tak zakoupil cigarety a další věci za celkem 3.215,80 Kč a v čase okolo 6:05 hod. pak prostřednictvím bankomatu Československé obchodní banky, a.s. v XY na ulici XY vybral hotovost 7.000 Kč, kteréžto peníze a předměty předal za finanční odměnu 700 Kč obviněnému, jenž si tyto ponechal pro sebe a kromě toho ve stejný den uskutečnil z výše označeného bankovního účtu poškozeného při použití v inkriminovaném telefonu tokenizované platební karty 2 platby za dopravní služby provozovateli Bolt o velikostech 160 Kč a 110 Kč a 4 platby za zapůjčení elektrických koloběžek provozovateli Lime o velikostech 49,60 Kč, 34,30 Kč, 136,60 Kč a 37,40 Kč, takže tímto svým jednáním způsobil jmenovanému škodu v celkové výši 11.027,90 Kč. 2. Za to a za sbíhající se skutky pod body 1. až 3. a 4. až 5. právně kvalifikované jako dva přečiny krádeže podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku z rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 1. 7. 2024, sp. zn. 9 T 152/2023, který nabyl právní moci dne 16. 12. 2024, byl obviněný odsouzen podle § 234 odst. 3 tr. zákoníku za využití § 43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 3 (tří) let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. 3. Současně byl podle § 43 odst. 2 věta druhá tr. zákoníku zrušen výrok o trestu I. z rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 1. 7. 2024, sp. zn. 9 T 152/2023, který nabyl právní moci dne 16. 12. 2024, jakož i všechna další rozhodnutí na tyto výroky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. 4. Proti rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 13. 2. 2025, sp. zn. 3 T 139/2024, podal obviněný odvolání směřující do výroku o vině i výroku o trestu. 5. O podaném odvolání rozhodl Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 9. 6. 2025, sp. zn. 6 To 104/2025, a to tak, že odvolání obviněného podle § 256 tr. ř. zamítl II. 6. Proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 9. 6. 2025, sp. zn. 6 To 104/2025, podal obviněný blanketní dovolání, které následně na výzvu soudu prvního stupně doplnil (č. l. 337–338, 342–344 spisu), přičemž uplatnil dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), m) tr. ř. 7. V podaném dovolání namítl, že veškerá skutková zjištění vycházejí čistě z jeho prohlášení viny, a to navzdory tomu, že jeho prohlášení viny nemělo být přijato, neboť nebyl náležitě poučen o všech následcích prohlášení viny. Argumenty týkající se přijetí prohlášení komentoval odvolací soud způsobem, který podle obviněného nevypořádal problematické aspekty prohlášení viny a jeho přijetí. V podaném dovolání připomněl nález Ústavního soudu ze dne 17. 7. 2024, sp. zn. II. ÚS 2138/23, kterým byl vymezen velkorysý rozsah poučovací povinnosti před případným prohlášením viny. Obviněný má za to, že mu nebyla dostatečně vysvětlena neurčitost následků prohlášení viny, a to vzhledem k „výhodám“, které pro něj z takového prohlášení plynou v porovnání s negativy, která se s takovým prohlášení váží, kdy obviněný ztrácí možnost přezkoumání výroku o vině. Samotné prohlášení mu však nezaručuje mírnější trest, oproti tomu, kdyby prohlášení viny neučinil. 8. Obviněný dále uvedl, že z rozsudku soudu prvního stupně vyplývá, že si tento soud byl vědom nižší závažnosti jeho jednání, neboť nebylo typickým jednáním, před kterým má chránit společnost skutková podstata trestného činu podle § 234 odst. 3 tr. zákoníku. Soud tak musel mít alespoň předběžnou představu o eventuálně ukládaném trestu, o kterém jej však v rozporu se svou povinností nepoučil. Je přesvědčen, že bylo povinností soudu jej seznámit s tím, že se může lehce stát, že prohlášením viny kromě zkrácení trestního řízení nedosáhne žádného vylepšení trestu, resp. že soud mu může ukládat trest v totožné výši, jak by to učinil v případě absence prohlášení viny, případně dokonce může dojít ke zvýšení trestu v případě podání odvolání státním zástupcem. Soud prvního stupně volil špatný postup i z toho důvodu, že dovolatel v předchozím řízení nevypovídal, a to ani po zahájení stíhání, nebyl proveden žádný svědecký výslech. Procesní úroveň důkazního materiálu pro případnou kontrolu spolehlivosti prohlášení viny tak byla velmi nízká. Obviněný doslova uvedl, že „v případě odsouzeného se proto celé řízení před soudem stalo pouze hrou o co nejnižší trest, jejíž pravidla ovšem odsouzenému nebyla soudem prvního stupně dostatečně a poctivě vysvětlena, neboť i s ohledem na závaznou judikaturu Ústavního soudu bylo povinností soudu rozkrýt obžalovanému před jeho prohlášením viny celé karty, tedy ho poučit o tom, že svým prohlášením viny nemusí nic získat, ovšem může mnohé ztratit.“ Takové právo mu však soud prvního stupně upřel, odvolací soud se poté zabýval pouze splněním nejzákladnějších formálních požadavků pro prohlášení viny. Vzhledem k tomu, že prohlášení viny bylo protizákonné, neexistují ani procesní podklady výroku o vině, neboť žádné dokazování ve vztahu k výroku o vině prováděno nebylo. Rozsudek bez řádného dokazování proto nemůže obstát. 9. S ohledem na výše uvedené obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek Okresního soudu v Ostravě ze dne 13. 2. 2025, sp. zn. 3 T 139/2024, a usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 9. 6. 2025, sp. zn. 6 To 104/2025, a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. 10. K doplněnému dovolání obviněného se ve smyslu znění § 265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) v rámci vyjádření doručeném Nejvyššímu soudu dne 28. 11. 2025, sp. zn. 1 NZO 856/2025. 11. Poté, co zopakoval dosavadní průběh řízení a námitky obviněného, státní zástupce připomněl, že se výhradami obviněného proti učiněnému prohlášení viny zabýval již odvolací soud a neshledal žádné nedostatky. Dále uvedl, že se obviněný prostřednictvím námitky nepřípustných důkazů v rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. snaží ve skutečnosti napadnout v kontextu prohlášení viny výrok o trestu. Zdůraznil však, že prohlášen