3 Tdo 1110/2019 — Nejvyšší soud

3 Tdo 1110/2019 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. Datum rozhodnutí:16. 10. 2019 Spisová značka:3 Tdo 1110/2019 ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:3.TDO.1110.2019.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání Návyková látka Účel trestu Dotčené předpisy:§ 337 odst. 1 písm. g) tr. zákoníku čl. 10 předpisu č. 1/1993Sb. čl. 4 odst. 1 předpisu č. 209/1992Sb. § 46 odst. 1 předpisu č. 169/1999Sb. § 28 odst. 3 předpisu č. 169/1999Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:13. 1. 2020 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 3 Tdo 1110/2019-162 USNESENÍNejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 16. 10. 2019 o dovolání obviněného J. W., nar. XY, trvale bytem XY, XY, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 24. 4. 2019, sp. zn. 9 To 116/2019, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 2 T 9/2019, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání obviněného J. W. odmítá. Odůvodnění: I. Rozsudkem Okresního soudu v Kladně ze dne 29. 1. 2019, sp. zn. 2 T 9/2019, byl obviněný J. W. uznán vinným pokračujícím přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání pode § 337 odst. 1 písm. g) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku (dále jen „tr. zákoník“), kterého se podle skutkových zjištění dopustil jednáním spočívajícím v tom, že minimálně ve dnech 15. 12. 2017, 6. 3. 2018 a 17. 7. 2018, jako odsouzený ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici XY, okres XY, opakovaně užíval, bez příslušného lékařského povolení, léky, které mu nebyly ordinovány a také zneužíval omamné a psychotropní látky, čímž porušil základní povinnosti odsouzeného, stanovené pro výkon trestu, a to zejména pokud jde o ustanovení § 28 odst. 3 písm. b) zákona č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody a o změně souvisejících zákonů, kdy konkrétně dne 15. 12. 2017 bylo analýzou jeho moči zjištěno, že užil přípravky obsahující látky Buprenorfin, Klonazepam, Fentanyl a Tramadol, dne 6. 3. 2018 bylo stejnou analýzou zjištěno, že užil přípravky obsahující látky Metamfetamin a Tramadol a dne 17. 7. 2018 bylo stejnou analýzou zjištěno, že užil přípravek obsahující látku Tramadol, přitom Buprenorfin je psychotropní látka uvedená v seznamu zakázaných psychotropních látek v příloze č. 5 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., Klonazepam je psychotropní látka uvedená v seznamu č. 7 stejného nařízení vlády a Fentanyl je omamná látka uvedená v seznamu č. 1 uvedeného nařízení vlády, Tramadol se užívá k léčbě středně silné až silné bolesti, jen s mimořádnou opatrností by měl být používán v závislosti na opioidech, v šoku, při poranění hlavy, ke snížení nebo při sníženém stupni vědomí nejasného původu a v dalších případech, přitom jde o lék, který má nízký potenciál vzniku závislosti, avšak při dlouhodobém užívání může dojít ke vzniku tolerance a rozvoji fyzické i psychické závislosti, dále má řadu nežádoucích účinků a Metamfetamin je psychotropní látka uvedená v seznamu takových látek v příloze č. 5 výše uvedeného nařízení vlády o seznamu návykových látek. Za to byl obviněný odsouzen podle § 337 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 12 (dvanácti) měsíců, pro jehož výkon byl v souladu s ustanovením § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Proti rozsudku Okresního soudu v Kladně ze dne 29. 1. 2019, sp. zn. 2 T 9/2019, podal obviněný odvolání, a to do všech výroků napadeného rozsudku. O podaném odvolání rozhodl Krajský soud v Praze usnesením ze dne 24. 4. 2019, sp. zn. 9 To 116/2019, a to tak, že odvolání obviněného podle § 256 tr. ř. zamítl. II. Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 24. 4. 2019, sp. zn. 9 To 116/2019, podal obviněný prostřednictvím svého advokáta dovolání (č. l. 153–156), v rámci něhož odkázal na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s tím, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a současně došlo k porušení jeho práva na spravedlivý proces. Obviněný napadá výrok odvolacího soudu o vině a trestu, neboť má za to, že soudy obou stupňů se ve svých rozhodnutích nesprávně zabývaly skutkovými zjištěními, na to navazujícími právními hodnoceními, a v neposlední řadě i špatným hmotněprávním posouzením, kdy ve věci shledává extrémní nesoulad mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními. Má za to, že pro právní kvalifikaci jeho jednání jako přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. g) tr. zákoníku nebyly splněny podmínky a z provedeného dokazování nelze naplnění této skutkové podstaty dovodit. Je přesvědčen, že nepatrné množství léků na uklidnění, které si navíc bral na spaní a před spaním, neměly žádný vliv ve směru změny jeho chování (což mimo jiné vyplývá ze zprávy Věznice XY), nijak nebyly způsobilé mařit výkon trestu odnětí svobody. K otázce případného maření výkonu trestu by se mohl vyjádřit pouze znalec z oboru toxikologie. Žádný takový důkaz ale v dané věci zajištěn nebyl. Z provedeného dokazování není zřejmé, jakým způsobem měl mařit výkon uloženého trestu, když požil prášky na uklidnění před spaním, aby se mu lépe usínalo a spalo. I po požití léků byl plně schopen poslouchat pokyny příslušníků Vězeňské služby a vykonávat trest odnětí svobody a v rámci výkonu trestu plnit veškerá omezení a veškeré povinnosti. Pro kontrolu na přítomnost návykových látek byl vybrán zcela náhodně a nikoliv proto, že by se například nějak nepřiměřeně choval. Stejně tak má obviněný za to, že v řízení došlo k porušení práva na spravedlivý proces nerespektováním zásad „in dubio pro reo“ a „ne bis in idem“, stejně jako nepřiměřeným extenzivním výkladem trestního zákoníku. K náležitému objasnění věci nebyly podle jeho názoru provedeny všechny potřebné důkazy, v důsledku čehož se soudy obou stupňů náležitě nevypořádaly s jeho obhajobou a provedené důkazy jeho vinu nade všechnu pochybnost neprokazují. Naopak z provedeného dokazování zcela jednoznačně vyplynulo, že jeho jednání nenaplnilo skutkovou podstatu shora uvedeného přečinu a navíc byl za svoje jednání již kázeňsky potrestán, s tím, že jeho jednání naplnilo skutkovou podstatu kázeňského přestupku podle zákona č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody (dále jen „zákon č. 169/1999 Sb.“). Obviněný je přesvědčen o tom, že aby bylo možno jednání v rámci výkonu trestu odnětí svobody potrestat jednak kázeňským trestem a zároveň takové jednání řešit v rámci trestního řízení, muselo by se jednat o jednání, které je i mimo prostory věznice, myšleno mimo výkon trestu odnětí svobody, trestněprávně kvalifikovatelné. Užívání léků a případně i návykové látky žádný zákon nezakazuje (mimo prostory výkonu trestu), a proto nelze jeho jednání označit za jednání, které by bez dalšího naplňovalo shora uvedenou skutkovou podstatu, tj. bez zodpovězení otázky, zda v důsledku požití léků nedošlo k maření výkonu trestu. V dané věci však nebyl proveden žádný důkaz, který by se k této otázce vyjádřil, přičemž z provedeného dokazování (ze zprávy Věznice XY) vyplývá pravý opak, a sice že si vždy plnil veškeré své povinnosti, krom aktuálně projednávaného jednání. Obviněný se proto domnívá, že jeho jednání v žádném případě nedosahuje intenzity vyžadované pro přečin a mělo tak být řešeno v rámci přestupkového řízení, resp. kázeňským trestem, jak ostatně původně řešeno bylo. Kázeňský trest se mu jeví jako zcela dostačující a domnívá se, že by neměl být za stejné jednání trestán dvakrát. Již uložený a vykonaný trest měl na něho pozitivní vliv, kdy byl v posledním půlroce celkem třikrát testován na přítomnost návykových látek a vždy měl negativní výsledky. V této souvislosti žádá soud, aby si vyžádal na Věznici XY výsledky těchto vyšetření. Poukazuje i na to, že léky na spaní v předchozí věznici dostával na předpis, nicméně po přechodu do Věznice XY mu je ošetřující lékař bez zjevného důvodu odmítl předepsat. S ohledem na shora uvedené obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 24. 4 2019, sp. zn. 9 To 116/2019, jakož i jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Kladně ze dne 29. 1. 2019, sp. zn. 2 T 9/2019, a aby poté Nejvyšší soud sám rozhodl podle § 265m odst. 1 tr. ř. a rozhodl o zproštění obžaloby, neboť skutek, který se stal, není trestným činem. K dovolání obviněného se ve smyslu znění § 265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) v rámci vyjádření doručeném Nejvyššímu soudu dne 30. 8. 2019, sp. zn. 1 NZO 827/2019. Poté, co zopakoval dosavadní průběh řízení a námitky obviněného, uvedl, že