3 Tdo 1178/2025 — Nejvyšší soud

3 Tdo 1178/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. h) tr.ř. Datum rozhodnutí:4. 2. 2026 Spisová značka:3 Tdo 1178/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2026:3.TDO.1178.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Čtení protokolu Znásilnění Dotčené předpisy:§ 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. § 102 tr. ř. § 185 odst. 1 alinea první, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:13. 3. 2026 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 3 Tdo 1178/2025-422 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 4. 2. 2026 o dovolání, které podal obviněný R. B. proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 10. 9. 2025, č. j. 9 To 204/2025-355, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Mladé Boleslavi pod sp. zn. 1 T 67/2025, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh jednání 1. Rozsudkem Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 8. 7. 2025, č. j. 1 T 67/2025-318, byl obviněný R. B. (dále jen „obviněný“ nebo „dovolatel“) uznán vinným jednak zločinem znásilnění podle § 185 odst. 1 alinea první, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, jednak přečinem výroby a jiného nakládání s dětskou pornografií podle § 192 odst. 1, 3 tr. zákoníku. Za to byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 4 (čtyř) let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Dále mu byl uložen trest propadnutí věci a také povinnost zaplatit poškozené AAAAA (pseudonym) částku 500.000 Kč z titulu náhrady nemajetkové újmy. 2. Podle skutkových zjištění prvostupňového soudu se trestných činů dopustil tím, že v přesně nezjištěné době, nejméně od září 2023 do 23. 2. 2025, v rodinném domě na adrese XY, kde sdíleli společnou domácnost, dále v jeho kanceláři v XY v ulici XY v XY, ve více případech, s určitou pravidelností, nejméně dvakrát do měsíce, vykonal soulož na svojí nevlastní dceři poškozené AAAAA, a to přes její nesouhlas, kdy tato se mu bránila tak, že ho odstrkovala a kopala, kdy se s ní uzamykal v místnosti, položil na stůl, svlékl ji, držel ji za ruce a boky, dal jí facku, když se stykem nesouhlasila, přičemž nejméně v jednom případě svým mobilním telefonem natočil video zachycující jeho soulož s poškozenou a vyfotil její nahé tělo, přičemž jí vyhrožoval, že pokud o jejich sexuálních stycích někomu řekne, sebere jí její mobilní telefon, že to je jejich tajemství, kdy jí za to kupoval různé věci a dával drobné peníze. 3. Proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání, na jehož základě Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 10. 9. 2025, č. j. 9 To 204/2025-355, zrušil rozhodnutí prvního stupně v adhezním výroku a nově poškozené přiznal náhradu nemajetkové újmy ve výši 250.000 Kč, když se zbytkem uplatněného a nepřiznaného nároku ji odkázal na řízení ve věcech občanskoprávních. II. Dovolání, vyjádření k němu a replika 4. Rozsudek odvolacího soudu napadl obviněný dovoláním podaným prostřednictvím obhájce. Opřel je o důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. a směřoval je do výroku o vině ve vztahu ke zločinu znásilnění podle § 185 odst. 1 alinea první, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, dále do výroku o trestu a konečně i do výroku o náhradě nemajetkové újmy. Dovoláním naopak nebrojil proti výroku o vině přečinem výroby a jiného nakládání s dětskou pornografií podle § 192 odst. 1, 3 tr. zákoníku. 5. Prvostupňovému soudu vyčetl, že nedůvodně odmítl provést důkaz výslechem poškozené během hlavního líčení, když argumentoval pouze formálně o nutnosti předejít sekundární viktimizaci. Zdůraznil, že v době konání hlavního líčení byla poškozená již zletilá, znaleckým zkoumáním nebylo potvrzeno rozvinutí syndromu CAN ani traumatu, a není tak jasné, na jakém podkladu prvostupňový soud uzavřel, že by u poškozené provedením opětovné reprodukce jejích zážitků hrozily psychické následky. 6. Tvrzení poškozené o souložích proti její seznatelné vůli nepotvrzují žádné jiné důkazy. Svědkyně, kterým se poškozená svěřovala o údajném znásilnění, získaly informace pouze zprostředkovaně od ní, a z jejich výpovědí, jakož i z dalších důkazů plynou poznatky vzbuzující zásadní pochybnosti o dovolatelově vině a podporují závěr, že sexuální praktiky byly oboustranně dobrovolné. Takto obviněný poukázal na kamerové záznamy z kuchyně, z nichž se nepodává žádná obava poškozené z obviněného, s nímž naopak mnohdy sama iniciovala kontakt. Žádný náznak nesouhlasu neplyne ani z videozáznamu zachycujícího společný sex a rovněž ani ze vzájemné mobilní komunikace, která má oboustranný sexuální podtext. Tyto důkazy prvostupňový soud prakticky nehodnotil a spokojil se jen se zevrubným vyjádřením, že poškozená se s postupem doby se situací smířila. To však nelze akceptovat jako zjevné projevy nesouhlasu. 7. Obdobně vyznívá i výpověď svědkyně S., učitelky poškozené, jež uvádí za velmi pravděpodobné, že intimní kontakty vykonávala poškozená s obviněným pro svůj vlastní prospěch. Zarážející je též, že poškozená omlouvala intimní vztah s dovolatelem tím, že spolu nejsou pokrevně spjati, což implikuje možnost, že změnila názor a začala tvrdit nedobrovolnost intimních styků až poté, co v jejím mobilním telefonu poškozené našly její spolužačky BBBBB (pseudonym) a CCCCC (pseudonym) SMS zprávy se sexuálně motivovanou konverzací. Taková možnost vyloučena nebyla a soud porušil zásadu in dubio pro reo. Také svědkyně BBBBB uvedla, že se poškozená o sexuálním vztahu s obviněným vyjadřovala způsobem, že je jí to jedno a bylo tomu tak vždycky, připustila též, že poškozená o některých skutečnostech lhala. Rovněž svědkyně CCCCC zmínila, že se poškozená při popisu intimit s obviněným smála a řekla, že pokud by to tak nechtěla, ani by to nedělala. 8. Hodnocení výpovědi své družky Z. soudem dovolatel označil za zcela tendenční, neboť obsah její výpovědi, že poškozená jej provokovala a dávala mu neustále najevo, že ho má ráda, souladí s kamerovými záznamy z kuchyně i s mobilní komunikací. Toto svědectví v zásadě zcela vyvrací obvinění ze zločinu znásilnění. 9. V návaznosti na uvedené námitky obviněný vyzdvihl, že bez dostatečné konkretizace jednotlivých útoků a jejich časového usazení nelze dovodit, zda u každého intimního aktu jednak vůbec byla vůle poškozené jej nevykonat a jednak zda ji dostatečně projevila. K těmto otázkám poškozená v přípravném řízení dostatečně podrobně nevypovídala a její výslech v hlavním líčení soud nepovolil. Jejich objasnění je přitom významné z hlediska právní kvalifikace, neboť od 1. 1. 2025 došlo ke zpřísnění trestního postihu, a právě podle přísnější úpravy byl dovolatel odsouzen. Obviněný uzavřel, že pohlavní akty s poškozenou sice vykonával, ale vždy se jednalo o styk prováděný s jejím souhlasem. Za situace, kdy je jediným přímým důkazem procesně nedostatečná výpověď poškozené v přípravném řízení a nepřímé důkazy nelze považovat za ucelený řetězec důkazů bez pochybností, je třeba považovat právní hodnocení zjištěného skutkového stavu za nesprávné, neboť je v rozporu se zásadou in dubio pro reo. 10. Dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 10. 9. 2025, č. j. 9 To 204/2025-355, a věc vrátil k novému projednání. 11. K dovolání obviněného se vyjádřila nejvyšší státní zástupkyně prostřednictvím státní zástupkyně činné u nejvyššího státního zastupitelství. K námitkám nedůvodného odmítnutí provedení důkazu výslechem poškozené v hlavním líčení, které shledala podřaditelnými pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., se ztotožnila s názory soudů obou stupňů, že poškozenou je třeba považovat za zvlášť zranitelnou oběť ve smyslu § 2 odst. 4 písm. a) i c) zákona o obětech trestných činů. Psychotrauma z jednání obviněného se u ní sice nerozvinulo, ale jen z důvodu jejího nižšího intelektu. Přetrvává tak důvodná obava z její sekundární viktimizace, pokud by byl výslech opakován, neboť její nynější formální zletilost neznamená, že se s oživováním velmi nepříjemných prožitků vyrovná lépe než při původním výslechu. Ten pak byl proveden zákonným způsobem podle § 102 odst. 1 tr. ř. (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 10. 2025, sp. zn. 8 Tdo 859/2025). Tuto námitku tak označila za zjevně neopodstatněnou. 12. Co se týče dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., státní zástupkyně shledala, že obviněný jej svými námitkami nenaplnil. Pouze totiž polemizuje s hodnocením důkazů ze strany soudů obou stupňů, což pod uvedený dovolací důvod nelze podřadit. 13. Navrhla, aby Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. dovolání odmítl, jelikož se jedná o dovolání zjevně neopodstatněné. 14. Na vyjádření státní zástupkyně reagoval obviněný r