3 Tdo 127/2026 — Nejvyšší soud

3 Tdo 127/2026 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. h) tr.ř. § 265b odst.1 písm. i) tr.ř. § 265b odst.1 písm. m) tr.ř. Datum rozhodnutí:26. 2. 2026 Spisová značka:3 Tdo 127/2026 ECLI:ECLI:CZ:NS:2026:3.TDO.127.2026.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Ohrožení pod vlivem návykové látky Dotčené předpisy:§ 274 odst. 1 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:23. 3. 2026 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 3 Tdo 127/2026-103 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 26. 2. 2026 o dovolání, které podal obviněný V. M. proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 27. 10. 2025, č. j. 10 To 318/2025-85, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Nymburce pod sp. zn. 4 T 53/2025, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného V. M. odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Okresního soudu v Nymburce ze dne 22. 9. 2025, č. j. 4 T 53/2025-71, byl obviněný V. M. (dále jen „obviněný“ nebo „dovolatel“) uznán vinným přečinem ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1 tr. zákoníku, kterého se dopustil tím, že dne 7. 5. 2025 v době od 14:15 hodin do 14:20 hodin řídil na silnici III. třídy číslo XY v obci XY, okres XY, a dále po silnici III. třídy číslo XY a po účelové komunikaci ve směru na obec XY, okres XY, osobní motorové vozidlo tovární značky Renault Megane, RZ: XY, ačkoliv před jízdou požil alkoholické nápoje, přičemž byl kontrolován hlídkou Městské policie města Čelákovice a následně hlídkou Dopravního inspektorátu Policie ČR Nymburk a dechovými zkouškami provedenými přístrojem Dräger Alcotest 7510 bylo v jeho krvi zjištěno dne 7. 5. 2025 ve 14:55 hodin 2,20 promile alkoholu a v 15:07 hodin 2,32 promile alkoholu. 2. Za to byl odsouzen podle § 274 odst. 1 tr. zákoníku ve spojení s § 67 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku a § 68 tr. zákoníku k peněžitému trestu v počtu 50 (padesáti) denních sazeb v částce 700 Kč, tedy celkem 35.000 Kč. Podle § 73 odst. 1, 4 tr. zákoníku byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel ve výměře 28 (dvaceti osmi) měsíců. 3. Proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Praze svým usnesením ze dne 27. 10. 2025, č. j. 10 To 318/2025-85, tak, že jej podle § 256 tr. ř. zamítl. II. Dovolání a vyjádření k němu 4. Obviněný podal prostřednictvím svého obhájce dovolání, které zaměřil proti všem výrokům usnesení odvolacího soudu a které opřel „především“ o to, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. 5. Obviněný konstatoval nesprávné vyhodnocení důkazů a skutkového stavu a nesprávné vyměření uloženého trestu. Současně poukázal na princip neviny formulovaný v čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Soudy totiž nedostatečně zohlednily prohlášení viny, jež učinil. To však bylo základním právem obviněného a současně založilo povinnost soudu zohlednit tento institut jako polehčující okolnost při ukládání trestu. Obviněný tím totiž projevil značnou sebereflexi a upřímnou lítost a tím, že soudy tuto skutečnost nevzaly v úvahu, zasáhly do jeho práva na řádnou obhajobu, respektive jej zcela ignorovaly. 6. V druhé části svého dovolání obviněný konstatoval zaměření svého dovolání vůči výroku o trestu z důvodů jeho nepřiměřenosti. Soudy totiž nezohlednily zásadní polehčující okolnost, kterou prohlášení viny je. Vedle toho měla být vzata v úvahu i bezúhonnost dovolatele, neboť k záznamu v rejstříku trestů již nebylo možno přihlížet, a přesto se k němu soud na několika místech vyjadřoval a kladl jej k tíži dovolatele. Závěrem shrnul, že trest zákazu činnosti byl nepřiměřeně přísný a průběh líčení nebyl dostatečně promítnut do jeho snížení oproti trestu uloženému v trestním příkazu. 7. S ohledem na shora uvedené dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 27. 10. 2025, č. j. 10 To 318/2025-85, a rozsudek Okresního soudu v Nymburce ze dne 22. 9. 2025, č. j. 4 T 53/2025-71, a věc vrátil zpět soudu prvního stupně. Současně navrhl, aby dovolání byl přiznán odkladný účinek. 8. K podanému dovolání zaslal své vyjádření podle § 265h odst. 2 tr. ř. státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“). Po stručné rekapitulaci dosavadního průběhu řízení a podstaty dovolacích námitek obviněného zopakoval obecná východiska pro uplatnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., přičemž však předeslal, že žádná ze vznesených námitek tomuto ani žádnému jinému zákonnému důvodu dovolání neodpovídala. Zdůraznil, že výrok o trestu lze napadat primárně dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř. za situace, kdy je uložen nezákonný druh trestu nebo trest mimo trestní sazbu stanovenou zákonem. Obviněným zvolený důvod nesprávného právního posouzení připadá v úvahu zásadně jen v otázkách jiného právního posouzení hmotného práva, například posouzení podmínek pro uložení souhrnného nebo úhrnného trestu. Případná pochybení při hodnocení kritérií pro ukládání trestu a uložení nepřiměřeného trestu tak nelze napadat pod žádným dovolacím důvodem. Výjimkou by mohly být toliko případy zjevného zásahu do základních práv a svobod, kdy by uložený trest byl v rozporu s ústavním principem proporcionality. V nyní posuzovaném případě ovšem soudy zohlednily význam všech v úvahu připadajících polehčujících a přitěžujících okolností dostatečně a v souladu se zákonem a jím uložené tresty se neocitly ani v rozporu s principem proporcionality trestní represe. Námitky obviněného tedy nenaplnily žádný ze zákonem stanovených důvodů dovolání. 9. Ze shora uvedených důvodů tedy navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Současně vyjádřil souhlas s konáním neveřejného zasedání podle § 265r tr. ř. III. Přípustnost dovolání 10. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda je v této trestní věci dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná. 11. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1 tr. ř.), ve dvouměsíční lhůtě podle § 265e odst. 1 a 2 tr. ř. Dovolání splňuje i obsahové náležitosti dovolání uvedené v § 265f tr. ř. 12. Nejvyšší soud již na tomto místě považoval za nutné předeslat, že dovolání podané obviněným prostřednictvím jím zvoleného obhájce je až na skromné výjimky (kromě označení napadených rozhodnutí pouze ve zdůraznění dosavadní bezúhonnosti odkazem na zahlazený trest v posledním odstavci) zcela identické s podáními činěnými týmž obhájcem ve věcech jiných obviněných, ke kterým se již Nejvyšší soud v minulosti vyjadřoval a apeloval na obhájce, aby věnoval tvorbě mimořádných opravných prostředků náležitou péči a pozornost, kterou si s ohledem na svoji povahu a velkorysou lhůtu k jejich podání zaslouží. To konečně vede i k tomu důsledku, že i reakce Nejvyššího soudu je prakticky totožná, neboť mu nebyla předložena konkrétní a individuální argumentace, se kterou by se mohl vypořádat. Za stěžejní výhradu vůči podanému dovolání bylo možno označit nepřesné označení důvodu dovolání, který byl uvozen slovem především. Toto slovo v běžném významu uvozuje otevřenou množinu možností s důrazem na jednu, nikoliv kategorickou volbu. Takovýto způsob ovšem není v souladu s požadavky zákona konkrétně § 265f tr. ř., neboť ten uvádí mezi náležitostmi dovolání explicitní odkaz na zákonné označení zvoleného dovolacího důvodu. Nejvyšší soud je pak vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy. Fundovanou argumentaci tohoto mimořádného opravného prostředku má zajistit právě shora zmíněné povinné zastoupení obviněného obhájcem–advokátem (§ 265d odst. 2 tr. ř.). Ani takto zvolená formulace tedy nemohla v rozporu s tímto ustanovením umožnit generální revizi celého rozhodnutí, ale volbu obviněného bylo nutno považovat za výslovnou a jednoznačnou, byť použil obrat připouštějící širší výklad, neboť ten by odporoval účelu zákona. 13. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přez