3 Tdo 1345/2021 – Nejvyšší soud

3 Tdo 1345/2021-1428 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 24. 8. 2022 o dovoláních, které podali obvinění L. P., nar. XY, trvale bytem XY, XY, P. V., roz. H., nar. XY, trvale bytem XY, XY, P. L., nar. XY, trvale bytem XY, XY, M. P., roz. Š., nar. XY, trvale bytem XY, XY, a I. N., nar. XY, trvale bytem XY, XY, proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 29. 4. 2021, sp. zn. 9 To 209/2020, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Jihlavě pod sp. zn. 13 T 123/2017, t a k t o : I. Podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. se rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 29. 4. 2021, sp. zn. 9 To 209/2020, částečně zrušuje, a to - ohledně obviněného L. P., ve výroku o vině pod bodem 1), ve výroku o trestu a ve výroku o náhradě škody pod bodem ad 1) ve vztahu k tomuto obviněnému, - ohledně obviněné P. V., roz. H., ve výroku o vině pod bodem 1), ve výroku o trestu a ve výroku o náhradě škody pod bodem ad 1) ve vztahu k této obviněné, - ohledně obviněného P. L., ve výroku o vině pod bodem 3), ve výroku o trestu a ve výroku o náhradě škody pod bodem ad 3) ve vztahu k tomuto obviněnému, - ohledně obviněné M. P., roz. Š., ve výroku o vině pod bodem 7), ve výroku o trestu a ve výroku o náhradě škody pod bodem ad 5) ve vztahu k této obviněné, - ohledně obviněné I. N., ve výroku o vině pod bodem 4) a 7), ve výroku o trestu a ve výroku o náhradě škody pod bodem ad 4) a 5) ve vztahu k této obviněné, - ohledně obviněné P. M., za použití § 261 tr. ř. , ve výroku o vině pod bodem 3), ve výroku o trestu a ve výroku o náhradě škody pod bodem ad 3) ve vztahu k této obviněné, - ohledně obviněné D. P. ml., za použití § 261 tr. ř. , ve výroku o vině pod bodem 4), ve výroku o trestu a ve výroku o náhradě škody pod bodem ad 5) ve vztahu k této obviněné. Dále se zrušují všechna další rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Jinak zůstal napadený rozsudek nedotčen. II. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Krajskému soudu v Brně přikazuje, aby věc obviněných L. P., P. V., P. L., M. P., I. N., D. P. ml., P. M. ve zrušené části v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. O d ů v o d n ě n í : I. 1. Rozsudkem Okresního soudu v Jihlavě ze dne 20. 2. 2020, sp. zn. 13 T 123/2017, byli obvinění L. P., P. V., P. L. a M. P. uznáni vinnými přečinem podvodu podle § 209 odst. 1, 3 tr. zákoníku spáchaném ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku a obviněná I. N. zločinem podvodu podle § 209 odst. 1, 4 písm. d) tr. zákoníku spáchaném ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku, kterých se dopustili spolu se spoluobviněnými L. P., nar. XY, P. M., nar. XY, D. P. ml., nar. XY, V. Š., nar. XY, D. P. st., roz. H., nar. XY, K. V., nar. XY a M. P., nar. XY jednáním spočívajícím v tom, že v období od dubna 2011 do listopadu 2015 v obci XY, okres Jihlava, a na dalších místech, v úmyslu neoprávněně se obohatit, sjednávali obžalovaní P., L. a N. jako zaměstnavatelé a obžalovaní V., P., M., P., P. ml., Š., P. st., V. a P. jako zaměstnanci fiktivní pracovní smlouvy se mzdou v neodůvodněně vysokých částkách, která neodpovídala potřebám ani finančním možnostem jednotlivých zaměstnavatelů, kdy krátce po sjednání pracovního poměru došlo u jednotlivých zaměstnanců ke vzniku sociální události, ukončení pracovního poměru ve zkušební době či uplynutí relativně krátké doby, na níž byl pracovní poměr sjednán, přičemž skutečným účelem uzavírání pracovních smluv nebylo reálné sjednání pracovního poměru, ale neoprávněné obohacení obžalovaných V., P., M., P., P. ml., Š., P. st., V. a P., spočívající v čerpání dávek peněžité pomoci v mateřství, nemocenského pojištění, rodičovského příspěvku a podpory v nezaměstnanosti ve výši, jež byla stanovena na základě mezd sjednaných ve smlouvách uzavřených mezi obžalovanými, přičemž v případě neuzavření předmětných smluv by obžalovaným V., P., M., P., P. ml., Š., P. st., V. a P. náležely dávky ve výrazně nižší výši, než v jaké jim byly Českou správou sociálního zabezpečení (dále jen „ČSSZ“), a Úřadem práce České republiky (dále jen „Úřad práce“) skutečně vyplaceny, kdy jednotlivé skutky, v rámci nichž jsou specifikovány konkrétní osoby, smlouvy a částky, stejně jako druh a výše neoprávněně vyplacených dávek, jsou popsány pod body 1) až 11). 2. Za to byl obviněným L. P., P. V., P. L. a M. P. podle § 209 odst. 3 tr. zákoníku uložen trest odnětí svobody ve výši 15 (patnácti) měsíců, jehož výkon byl u všech obviněných podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 30 (třiceti) měsíců. 3. Obviněná I. N. byla odsouzena podle § 209 odst. 4 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 30 (třiceti) měsíců, pro jehož výkon byla podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazena do věznice s ostrahou. 4. Dále byl obviněné podle § 67 odst. 1 a 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku uložen peněžitý trest ve 150 denních sazbách při denní sazbě 1.000 Kč, tedy v celkové výměře 150.000 (sto padesát tisíc) Kč. 5. Podle § 69 odst. 1 tr. zákoníku byl pro případ, že by ve stanovené lhůtě peněžitý trest nebyl vykonán, stanoven náhradní trest odnětí svobody na 6 (šest) měsíců. 6. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněným uložena povinnost zaplatit České republice zastoupené Českou správou sociálního zabezpečení, pracoviště Brno, Veveří 7, majetkovou škodu, a to konkrétně: - obviněným P. V. a L. P. společně a nerozdílně majetkovou škodu ve výši 152.292 Kč, - obviněným L. P. a L. P. společně a nerozdílně majetkovou škodu ve výši 265.985 Kč, - obviněným P. M. a P. L. společně a nerozdílně majetkovou škodu ve výši 118.384 Kč, - obviněným D. P. ml. a I. N. společně a nerozdílně majetkovou škodu ve výši 249.648 Kč, - a obviněným M. P. a I. N. společně a nerozdílně majetkovou škodu ve výši 313.740 Kč. - 7. Dále bylo rozhodnuto o vině a trestu spoluobviněných L. P., P. M., D. P. ml., V. Š., D. P. st., K. V. a M. P. 8. Proti rozsudku Okresního soudu v Jihlavě ze dne 20. 2. 2020, sp. zn. 13 T 123/2017, podali obvinění L. P., P. V., P. L., M. P. a I. N., stejně jako spoluobvinění P. M., D. P. ml., D. P. st. a M. P. odvolání. 9. O odvoláních rozhodl Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 29. 4. 2021, sp. zn. 9 To 209/2020, a to tak, že podle § 258 odst. 1 písm. b) tr. ř. napadený rozsudek zrušil v celém rozsahu týkající se odvolatelů a podle § 259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněné L. P., P. V., P. L., M. P. a I. N. uznal vinnými přečinem podvodu podle § 209 odst. 1, 3 tr. zákoníku spáchaném ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku, a to na podkladě skutkového stavu spočívajícího v tom, že v období od dubna 2011 do listopadu 2015 v obci XY, okres Jihlava, a na dalších místech, v úmyslu neoprávněně se obohatit, sjednávali obžalovaní P., L. a N. jako zaměstnavatelé a obžalovaní V., P., M., P., P. ml., Š., P. st., V. a P. jako zaměstnanci fiktivní pracovní smlouvy se mzdou v neodůvodněně vysokých částkách, která neodpovídala potřebám ani finančním možnostem jednotlivých zaměstnavatelů, kdy krátce po sjednání pracovního poměru došlo u jednotlivých zaměstnanců ke vzniku sociální události, ukončení pracovního poměru ve zkušební době či uplynutí relativně krátké doby, na níž byl pracovní poměr sjednán, přičemž skutečným účelem uzavírání pracovních smluv nebylo reálné sjednání pracovního poměru, ale neoprávněné obohacení obžalovaných V., P., M., P., P. ml., Š., P. st., V. a P., spočívající v čerpání dávek peněžité pomoci v mateřství, nemocenského pojištění, rodičovského příspěvku a podpory v nezaměstnanosti ve výši, jež byla stanovena na základě mezd sjednaných ve smlouvách uzavřených mezi obžalovanými, přičemž v případě neuzavření předmětných smluv by obžalovaným V., P., M., P., P. ml., Š., P. st., V. a P. náležely dávky ve výrazně nižší výši, než v jaké jim byly Českou správou sociálního zabezpečení (dále jen „ČSSZ“), a Úřadem práce České republiky (dále jen „Úřad práce“) skutečně vyplaceny, kdy konkrétně: 1) obvinění P. V. a L. P. po předchozí dohodě uzavřeli dne 15. 4. 2011 v obci XY obžalovaná V. jako zaměstnanec a obžalovaný P. jako zaměstnavatel s IČ: XY pracovní smlouvu, na jejímž základě měla být obžalovaná V. od 1. 5. 2011 do 31. 1. 2014 zaměstnána jako vedoucí výroby u obžalovaného P. s měsíční hrubou mzdou ve výši 35.000 Kč, přičemž ke sjednání pracovní smlouvy nedošlo za účelem reálného výkonu práce a zajištění příjmů z pracovní činnosti, ale pouze za účelem vzniku nároku na dávky peněžité pomoci v mateřství v neoprávněně vysokých částkách, krátce po sjednání pracovní smlouvy nastoupila obžalovaná V. dne 5. 5. 2011 na mateřskou dovolenou, přičemž v období od 5. 5. 2011 do 16. 11. 2011 byly obžalované V. vyplaceny dávky peněžité pomoci v mateřství v celkové výši 161.896 Kč, přičemž pokud by nedošlo k formálnímu uzavření předmětné pracovní smlouvy mezi obžalovanými V. a P., náležely by obžalované V. na základě předchozího pracovního poměru u zaměstnavatele I. N., IČ: XY, kde byla zaměstnána od 3. 1. 2005 do 30. 4. 2011, za o