3 Tdo 1360/2014 — Nejvyšší soud

3 Tdo 1360/2014 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. Datum rozhodnutí:22. 10. 2014 Spisová značka:3 Tdo 1360/2014 ECLI:ECLI:CZ:NS:2014:3.TDO.1360.2014.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Nebezpečné pronásledování Nebezpečné vyhrožování Dotčené předpisy:§ 353 odst. 1 tr. zákoníku § 354 odst. 1 písm. a), b), d) tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:20. 11. 2014 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 9.1.2015II.ÚS 68/15doc. JUDr. Vojtěch Šimíček, Ph.D.odmítnuto10.3.2015 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 3 Tdo 1360/2014-24 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl dne 22. října 2014 v neveřejném zasedání o dovolání, které podal obviněný A. L., proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích ze dne 8. 4. 2014, č. j. 13 To 127/2014-561, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 3 T 148/2013, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání odmítá. O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem Okresního soudu v Pardubicích ze dne 31. 1. 2014, č. j. 3 T 148/2013-508, byl obviněný A. L. uznán vinným přečinem nebezpečného vyhrožování podle § 353 odst. 1 trestního zákoníku (tj. zákona č. 40/2009 Sb., účinného od 1. 1. 2010 /dále jen „tr. zákoník“/) a přečinem nebezpečného pronásledování podle § 354 odst. 1 písm. a), b), d) tr. zákoníku na tom skutkovém základě, že „v období od léta r. 2012 do 18. 1. 2013 po předchozích neshodách s manželkou P. L. tuto v bytě na ulici P. v P. hrubě slovně i fyzicky napadal tak, že ji chytal přes tričko za nos se slovy, že jí neublíží tak, aby to na ní bylo vidět, neboť ví, jak má na ni sáhnout, opakovaně ji vydíral svou sebevraždou, v místě jejího zaměstnání v A. P. v P., ale i na dalších místech v P. ji kontroloval, kam chodí, kde se pohybuje a s kým a dále ji skrytě nahrával na zvukové záznamové zařízení, kdy ji sledoval v práci a tam ji také z důvodu podezření z nevěry doprovázel, příp. na ni na konci pracovní doby čekal, kdy jí do jejího oblečení ukryl odposlouchávací audio zařízení a dále jej měl ukrýt do osobních věcí P. L., přičemž v okamžiku, kdy na toto zařízení přišla, jí lámal prsty a kroutil rukou, aby je dostal zpět, dále prohledával její kabelku a obsah jejího mobilního telefonu a cíleně při rozhovorech s ní na ni vyvíjel nátlak, aby mu sdělila, s kým si telefonovala a posílala SMS, kdy za tímto účelem si obstaral i výpis volání z jejího telefonu a pod skrytou identitou zasílal P. L. a dalším osobám z jejího okolí hanlivé a urážející SMS zprávy, také v bytě na adrese P. v P. P. L. ničil její osobní věci - drahou kosmetiku a vyhrožoval jí, že jí ztříská, až budou sami doma, příp. jí vyhrožoval i zabitím s tím, že jí nechá uříznout hlavu či ji zlikviduje a nikdo ji už nenajde, což u P. L. vzbudilo důvodnou obavu o její život“. Za to byl obviněný podle § 353 odst. 1 tr. zákoníku, za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku, odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku, jehož výkon mu byl podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tří let. Podle § 70 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku mu byl zároveň uložen trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty, a to 2 ks odposlouchávacího zařízení včetně 2 ks SIM karet. Proti rozsudku soudu prvního stupně podali následně obviněný a jeho matka V. C. odvolání, z jejichž podnětu Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích jako soud druhého stupně rozsudkem ze dne 8. 4. 2014, č. j. 13 To 127/2014-561, napadené rozhodnutí podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. zrušil ve výroku o uloženém trestu. Za podmínek § 259 odst. 3 tr. ř. v rozsahu zrušení nově rozhodl tak, že obviněnému při nezměněném výroku o vině uložil podle § 353 odst. 1 tr. zákoníku, za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku, úhrnný trest odnětí svobody v trvání devíti měsíců, jehož výkon mu podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání dvou let, a podle § 70 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty, a to 2 ks odposlouchávacího zařízení včetně 2 ks SIM karet. Rozsudek odvolacího soudu nabyl právní moci dne 8. 4. 2013 (§ 139 odst. 1 písm. a/ tr. ř.) a k témuž datu nabyl v dovoláními napadeném nezrušeném výroku o vině právní moci i rozsudek soudu prvního stupně (§ 139 odst. 1 písm. b/ cc/ tr. ř.) Shora citované rozhodnutí odvolacího soudu napadl obviněný A. L. následně dovoláním, v němž uplatnil dovolací důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku obviněný (dovolatel) vyjádřil přesvědčení, že ze strany soudů obou stupňů došlo k nesprávnému právnímu posouzení jeho jednání. Namítl, že při posuzování otázky, zda vůbec jednal protiprávně, nebyla respektována právní úprava vzájemných práv a povinností manželů podle § 687 a § 688 zákona č. „82/2012“ Pozn.: zřejmě zák. č. 89/2012 Sb. Sb., občanského zákoníku (dále jen občanského zákoníku), platná již od konce měsíce března 2012. Z ustanovení § 688 občanského zákoníku dovolatel dovozuje, že s poškozenou jednal po právu, s cílem zjistit si informace o jejím hrubě protimanželském a protirodinném chování, které odhalil počátkem měsíce října 2012. Pouze ho zajímalo, jaké záměry svým postojem k jejich manželskému soužití sleduje. Měl zájem na udržení manželství s poškozenou, případně na jeho ukončení smírnou cestou. Poskytnutí potřebných informací mu však poškozená odpírala, návrh na smírný postup přešla výsměchem a provokacemi. S výmluvami na pracovní povinnosti nadále opouštěla rodinu a domácnost. Proto si dovolatel informace o její nevěře ověřil náhradním způsobem, a to pomocí odposlechového zařízení. Trvá na tom, že postupoval adekvátně situaci a především v souladu se svým právem manžela získat od poškozené podstatné informace o činnostech odporujících jejím povinnostem žít s ním, být mu věrná, udržovat s ním rodinné společenství, vytvářet zdravé rodinné prostředí a společně pečovat o děti, jak jsou upraveny v § 687 občanského zákoníku. Soudům vytkl, že výslovný záměr zákonodárce nově zakotvený v § 688 občanského zákoníku jako právo manžela na informace od druhého manžela, podpořený ustanovením § 689 téhož předpisu o povinnosti každého z manželů brát zřetel na zájem rodiny a druhého, náležitě nepromítly nejen do výroku o vině, ale ani do výroku o trestu. Dovolatel respektuje skutečnost, že jím uváděná práva a povinnosti manželů nejsou vynutitelná právně. Nicméně právo na získání informací o záměrech své manželky měl. Že si tyto informace nakonec obstaral „z jiných zdrojů“, tj. prostřednictvím odposlechového zařízení, přiznal již v přípravném řízení. Přesto podle jeho názoru nebylo důvodu, aby vůči němu byla uplatněna trestně právní odpovědnost. Trestní postih jeho osoby je v daném případě v příkrém rozporu se zájmem společnosti na ochraně rodiny. Věc je současně zapotřebí posuzovat z toho hlediska, že dovolatel nebyl původcem narušení vzájemného soužití s poškozenou. S ohledem na výše uvedené důvody proto navrhl, „aby dovolací soud návrh připustil a jím napadené rozhodnutí po projednání zrušil“. K podanému dovolání se v souladu s ustanovením § 265h odst. 2 tr. ř. písemně vyjádřila státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“), která k argumentaci dovolatele předně uvedla, že rodinně právní úprava, jíž se dovolává, byla do značné míry převzata z ustanovení § 18 zákona č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů, podle nějž mají muž a žena v manželství stejná práva a stejné povinnosti, jsou povinni žít spolu, být si věrni, vzájemně respektovat svoji důstojnost, pomáhat si, společně pečovat o děti a vytvářet zdravé rodinné prostředí. Dovolateli pak přisvědčila obecně v názoru, že tato oprávnění nejsou právně vynutitelná. Na straně druhé se ovšem neztotožnila s jeho přesvědčením, že všechny aktivity kladené mu za vinu odpovídaly jeho zákonným oprávněním. Stejně tak podle ní nelze přijmout ani jeho právní názor, že mu v posuzovaném případě svědčí příslušná rodinně právní úprava. Ta sice obecně má přednostní postavení v porovnání s právní úpravou podle trestního zákoníku, avšak pouze tehdy, pokud vedle toho nejsou splněny podmínky vzniku trestněprávní odpovědnosti, jak se stalo v nyní posuzovaném případě. Státní zástupkyně v této souvislosti připomněla, že obviněný se vůči poškozené dopustil jednak závažných výhrůžek ublížením na zdraví a dokonce usmrcením, a to takových, které v ní mohly vzbudit důvodnou obavu z jejich naplnění, a současně ji