3 Tdo 1493/2010 — Nejvyšší soud

3 Tdo 1493/2010 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:265b/1g 265b/1l Datum rozhodnutí:9. 12. 2010 Spisová značka:3 Tdo 1493/2010 ECLI:ECLI:CZ:NS:2010:3.TDO.1493.2010.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Dotčené předpisy:§ 8 odst. 1 tr. zák. § 234 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:28. 2. 2011 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 3 Tdo 1493/2010-20U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 9. prosince 2010 v neveřejném zasedání o dovolání podaném obviněným V. T., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 1. 7. 2010, sp. zn. 2 To 62/2010, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 4 T 20/2009, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání o d m í t á . O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 29. 3. 2010, č. j. 4 T 20/2009-255, byl obviněný V. T. uznán vinným pokusem trestného činu loupeže podle § 8 odst. 1 trestního zákona (tj. zákona č. 140/1961 Sb., účinného do 31. 12. 2009 /dále jen „tr. zák.“/) k § 234 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zák. na tom skutkovém základě, že „dne 6. 2. 2009 v době okolo 01:10 hod., v pokoji č. 300, ve třetím patře ubytovny v P., J., v úmyslu obohatit se přistoupil k poškozenému M. S., který ležel na posteli na levém boku čelem ke zdi, a udeřil jej betonovým kvádrem o velikosti 42x15 cm a váze 8 kg do pravé strany lebky, poškozený se následně otočil do místnosti, kdy si hlavu kryl levou rukou, následně jej obžalovaný T. opětovně udeřil betonovým kvádrem do levé strany lebky, přičemž úder poškozený ztlumil levou rukou, obžalovaný na něj křičel „Ty nemáš peníze“ a poté, co mu poškozený řekl, že žádné peníze nemá, odhodil betonový kvádr na druhou postel v místnosti a z pokoje odešel, načež byl zadržen pracovníky ubytovny a hlídkou Policie ČR. Svým jednáním tak poškozenému způsobil tržně zhmožděnou ránu za pravým uchem o velikosti cca 5 cm, tržně zhmožděnou ránu pravého ušního boltce o velikosti cca 4 cm, tržně zhmožděnou ránu v čelní krajině vlevo o velikosti cca 1 cm, tržně zhmožděnou ránu pravého ušního boltce o velikosti cca 4 cm, tržně zhmožděnou ránu v čelní krajině vlevo o velikosti cca 1 cm, tržně zhmožděnou ránu v oblasti levého spánku o délce cca 1 cm a tržně zhmožděnou ránu o velikosti cca 4 cm na boční ploše koncové části II. prstu levé ruky s tříštivou zlomeninou povrchní vrstvy posledního článku, přičemž, pokud by poškozený druhý úder neztlumil levou rukou, mohlo dojít k rozsáhlejšímu poranění lebky a nitrolebních struktur poškozeného s možností zlomenin lebečních kostí, nitrolebního krvácení, případně přímého poranění mozkové tkáně“. Za to byl obviněný podle § 234 odst. 2 tr. zák. odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání šesti let, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 3 tr. zák. zařazen do věznice s dozorem. Podle § 72 odst. 2 písm. b), odst. 4 tr. zák. mu současně bylo uloženo ochranné protialkoholní léčení ambulantní formou. Výrokem podle § 228 odst. 1 tr. ř. soud rozhodl, že obviněný je povinen nahradit poškozené Zdravotní pojišťovně Ministerstva vnitra ČR, se sídlem P., U., škodu ve výši 3.421,- Kč. O odvolání obviněného proti předmětnému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 1. 7. 2010, č. j. 2 To 62/2010-284, jímž podle § 258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek soudu prvního stupně zrušil pouze ve výroku o ochranném opatření. Za podmínek § 259 odst. 3 tr. ř. pak znovu rozhodl tak, že se obviněnému podle § 99 odst. 2 písm. b), odst. 4 zákona č. 40/2009 Sb., Trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, ukládá ochranné ambulantní protialkoholní léčení. Rozsudek odvolacího nabyl právní moci dne 1. 7. 2010 (§ 139 odst. 1 písm. a/ tr. ř.) a k témuž datu nabyl právní moci v nezrušených výrocích i rozsudek soudu prvního stupně (§ 139 odst. 1 písm. b/ cc/ tr. ř. per analogiam). Proti shora citovanému rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný následně dovolání, kterým zároveň napadl v nezrušené části i rozsudek soudu prvního stupně Uplatněnými dovolacími důvody byly důvody uvedené v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. V odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku dovolatel s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 7 Tdo 621/2002 namítl, že výrok rozsudku soudu prvního stupně musí obsahovat takové skutkové okolnosti, aby z nich bylo zřejmé, že jednáním pachatele došlo k naplnění všech znaků kvalifikované skutkové podstaty trestného činu loupeže podle § 234 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zák. ve stádiu pokusu podle § 8 odst. 1 tr. zák. V nyní posuzovaném případě však z formulace, že „pokud by poškozený druhý úder neztlumil levou rukou, mohlo dojít k rozsáhlejšímu poranění“, nelze bez pochybností dovodit, že dovolatel skutečně jednal v úmyslu způsobit poškozenému závažnější poranění, a to v kvalitě předpokládané v ustanovení § 89 odst. 7 tr. zák. Takový závěr pak tím méně vyplývá ze zjištění, že měl jednat „v úmyslu obohatit se“. Dovolatel současně vyjádřil pochybnost, zda závěr o možnosti způsobení závažnějšího poranění dostatečně vyplynul ze závěru příslušného znaleckého posudku, jakož i z následného vyjádření znalce. Tuto část svého dovolání pak uzavřel tím, že v tzv. skutkové větě výroku rozsudku soudu prvního stupně nejsou vyjádřeny skutkové okolnosti, jež by vyjadřovaly existenci zákonného znaku úmyslného zavinění (§ 4 tr. zák.) ve vztahu ke způsobení těžké újmy na zdraví. V další části dovolání obviněný soudům obou stupňů vytkl, že nevěnovaly dostatečnou pozornost jeho stavu v době činu (intenzitě a charakteristice jeho opilosti), a to s ohledem na možnost kvalifikovat skutek jako trestný čin opilství podle § 201a tr. zák. Přestože dovolatel byl zcela jistě ve stavu silné opilosti, soudy se spokojily pouze se závěry znaleckého posudku MUDr. Gabriely Léblové, k jehož kvalitám lze ovšem vznést jak věcné, tak formální připomínky. Tyto skutečnosti byly podrobněji rozvedeny již v podaném řádném opravném prostředku (odvolání). Podle dovolatele i nadále platí, že ve vztahu k aplikaci ustanovení § 12 tr. zák., resp. § 201a tr. zák. nebyla věc řádně objasněna, neboť skutková zjištění soudů k otázce, zda jednal či nejednal ve stavu nepříčetnosti v důsledku ovlivnění alkoholem, je třeba považovat za nedostatečná. V rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. obviněný soudu druhého stupně vytkl, že se nevypořádal s tím, že popis skutku v odsuzujícím rozsudku je ve smyslu ustanovení 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. vadný, neboť - jak uvedeno výše - nezahrnuje skutkové okolnosti vyjadřující naplnění zákonného znaku úmyslného zavinění též ve vztahu ke způsobení těžké újmy na zdraví. Odvolací soud na jedné straně sice správně připustil, že zavinění z nedbalosti (§ 5 tr. zák.) by v případě pokusu trestného činu nepřicházelo v úvahu, na druhé straně však vadu spočívající v absenci vyjádření úmyslného zavinění nenapravil, ačkoliv tak podle dovolatele učinit měl a mohl. Z výše uvedených důvodů obviněný v závěru dovolání navrhl, aby dovolací soud s odkazem na ustanovení § 265k odst. 1 tr. ř. napadený rozsudek zrušil a přikázal věc k dalšímu řízení. K podanému dovolání se v souladu s ustanovením § 265h odst. 2 tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“). K argumentaci dovolatele poznamenal, že dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. slouží k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud spočívají v nesprávném právním posouzení skutku nebo v jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V rámci tohoto dovolacího důvodu tedy nelze vytýkat nesprávnost nebo neúplnost skutkových zjištění, popř. nesprávnost hodnocení důkazů soudy. Námitky, kterými dovolatel naznačuje možnost právní kvalifikace svého jednání jako trestného činu opilství podle § 201a tr. zák. však směřují primárně právě do skutkové oblasti, když dovolatel především brojí proti rozsahu a kvalitě provedeného dokazování ve vztahu k míře svého ovlivnění alkoholem v době spáchání skutku. Tyto námitky proto podle státního zástupce deklarovanému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obsahově neodpovídají. V této souvislosti státní zástupce pro úplnost odkázal na zjištění odvolacího soudu, podle kterého nejen ze znaleckého posudku z odvětví psychiatrie zpracovaného MUDr. Gabrielou Léblovou, ale i z výpovědí řady svědků vyplynulo, že chování obviněného v době činu nejevilo příznaky, ze kterých by bylo možno dovozovat jeho nepříčetnost, resp. patologickou opilost. Na výpovědi svědků popisujících v podstatě racionální chování dovolatele v době činu - vedle reprodukce závěrů citovaného zna